František Mizera

Narozen: 23. srpna 1919 v Českých Budějovicích
Pozice: útočník
Bilance v nejvyšší soutěži: 157 zápasů/69 gólů
Reprezentační bilance: 15 zápasů/8 gólů

Těžko by člověk v dlouhé historii českobudějovického hokeje našel někoho, kdo by jako osobnost ztělesňoval českobudějovický hokej víc, než František Mizera. Čtvrt století strávil v klubu jako hráč, z toho 9 let jako kapitán, mnoho dalších let jako trenér a ještě dlouho poté byl členem klubové trenérsko-metodické komise. Ale to není zdaleka vše. On to byl, kdo společně s Václavem Pilouškem naplánoval, kde bude v Českých Budějovicích stát první skutečný zimní stadion (a kde jako nejdéle fungující stadion v Česku stojí dodnes). A právě on to byl, kdo osobně vyprojektoval druhou ledovou plochu, kde vyrostly další jihočeské hokejové hvězdy.

Františkův otec byl po založení klubu v roce 1928 jedním z jeho čelních představitelů, a tak ani František nemohl jinak, než propadnout kouzlu nejrychlejší hry. A šlo to hodně rychle, už ve 13 letech hrál za záložní tým Stadionu, tehdy totiž žádné mládežnické týmy nebyly. Od 14 let pak trénoval a hrál s A týmem, a to bylo tehdy nejlepší české mimopražské mužstvo! Když Stadion v ročníku 1934-35 potřetí vyhrál Mistrovství českého venkova, byl už Mizera u toho jako hráč. První trofej tak slavil už v 16 letech! I v následném finále Mistrovství Čech proti LTC Praha nabitému reprezentanty a dvěma Kanaďany si tenhle klouček zahrál.

A to byl teprve začátek, pořádná jízda odstartovala až, když se dal Mizera dohromady s o něco mladším Čeňkem Píchou. Tahle nerozlučná dvojice si postupně získala celou republiku, českobudějovické mužstvo s touhle dvojkou nikdy nesestoupilo z nejvyšší soutěže. A všichni brzy věděli, že na jihu Čech hraje prim skvělý střelec Pícha a vynikající bruslař s fantastickým citem pro přihrávku – Mizera. Byla jen otázka času, kdy si oba zahrají v reprezentaci. V roce 1948 oba měli za národní tým konečně nastoupit, ale nedostali víza do Francie. Místo Jihočechů tak letěli reprezentovat jiní a 6 hráčů pak tragicky zahynulo při letecké katastrofě.

František Mizera se tak poprvé šťastně vyhnul tragédii, místo toho prožil fantastickou sezonu 1948-49, debutoval v ní konečně v reprezentaci a co víc, celou ji zakončil na světovém šampionátu ve Švédsku se zlatou medailí na krku! Byl to fantastický úspěch, československý tým poprvé porazil Kanadu a byla u toho hned čtveřice Jihočechů – Mizera, Pícha, Macelis a Vacovský. Návrat domů byl fenomenální, podobný tomu, jako když se hráči vraceli o půl století později z Nagana. A následovalo další štěstí v neštěstí, v příštím ročníku si totiž Mizera natáhl tříslo a vypadl kvůli tomu z nominace na mistrovství světa v Londýně. Jak známo, reprezentace nakonec nikam neletěla a většina týmu skončila místo toho v lágrech a ve vězení. Mizera naštěstí pokračoval v kariéře a mohl tak zažít největší klubový úspěch. V ročníku 1950-51 České Budějovice poprvé a zatím naposledy ovládly nejvyšší soutěž a kapitán Mizera k tomu přispěl i jako hrající kouč týmu, protože komunisty oficiálně dosazený „trenér“ Kališ o hokeji nic nevěděl.

Až ve 37 letech pověsil brusle na hřebík, a to jen proto, aby se stal hlavním trenérem českobudějovického týmu. V té době byl takřka jistě hráčem s největším počtem ligových startů u nás! Po necelých dvou letech u kormidla pak dostal nabídku stát se hlavním trenérem reprezentace! Odmítl, protože se nechtěl stěhovat do Prahy. To už mu během hráčské kariéry nabízeli mockrát, ale bez Černé věže v zádech prostě nemohl být. František Mizera žil hokejem a byl jedním z hlavních strůjců toho, že se České Budějovice staly hokejovým městem.