Vlastimil Hajšman
Narozen: 26. února 1928 v Ledenicích
Zemřel: 3. března 1978 v Českých Budějovicích
Pozice: pravé křídlo
Bilance v nejvyšší soutěži: 12 sezon / cca 213 zápasů / 164 branky
Reprezentační bilance: 50 utkání / 24 branky
Ve své době to byl možná nejstylovější a nejrychlejší útočník, který se po československých nekrytých stadionech proháněl. Přitom s hokejem začínal poměrně pozdě. Až ve dvanácti letech se přihlásil do žákovského mužstva Stadionu České Budějovice. Po skončení II. světové války přešel do sousedního Meteoru, se kterým měl v sezoně 1948 / 1949 na dosah postup do první ligy, ale ten nakonec o vlásek zelenobílým unikl.
Po odkroucení povinné dvouleté vojenské služby, kde získal s ATK Praha v roce 1950 i mistrovský titul, se vrátil do Českých Budějovic a v dresu Slavoje hrál až do sezony 1961 / 1962. Pohyboval se na obou pólech ligové tabulky. V roce 1953 pomohl dvaceti brankami vybojovat Slavoji konečnou třetí příčku, o sedm let později ani jeho devět branek nezabránilo sestupu z nejvyšší soutěže.
V reprezentačním týmu Československa startoval na VI. zimních olympijských hrách v Oslu 1952, na světovém šampionátu ve Stockholmu 1954 zažil senzační vstup týmu Sovětského svazu na světovou scénu. O pouhý rok později se zúčastnil mistrovství světa v Západním Německu, kde Československo vybojovalo bronzové medaile.
Po skončení aktivní hokejové kariéry se začal věnovat trenérskému řemeslu. Po působení u druholigové Dukly Písek v sezoně 1969 / 1970 přešel opět do Českých Budějovic a Motor dovedl do nejvyšší soutěže, kde Jihočeši vydrželi až do jara roku 1991.
Na začátku sedmdesátých let se ujal trenérského kormidla neznámého polského klubu Naprzód Janow, který pod jeho vedením skončil na senzační druhé příčce.
Jenže pak Vlastimil Hajšman vážně onemocněl, kvůli čemuž se musel vzdát práce kolem hokeje a sedm let marně bojoval s těžkou ledvinovou nemocí. Zemřel 3. března 1978.