Vítězslav Aibl

Narozen: 15. ledna 1909 v Českých Budějovicích
Zemřel: 19. října 1986 v Českých Budějovicích
Pozice: pravé křídlo, pravý obránce
Bilance v nejvyšší soutěži: 9 sezon / cca 42 zápasů / 4 branky

Dříve než s začal s hokejem, věnoval se fotbalu. Ale ve třinácti letech zabrousil na veřejné kluziště na Palackém náměstí a prakticky ihned se zařadil do žákovského mužstva českobudějovického Slavoje. Už o rok později nastoupil poprvé za seniorský celek proti YMCA. Tehdy se ještě v Čechách hrával bandy-hokej, který se ale na konci dvacátých let zcela vytratil a nahradil jej klasický lední hokej. Jedno však Aiblovi zůstalo, post pravého křídla.

Kanadský hokej si poprvé vyzkoušel v zimě roku 1926 v dresu Viktorie České Budějovice a náramně se mu dařilo. Za dva roky odehrál kolem šedesáti utkání a nastřílel dvaasedmdesát branek. O pouhé dva roky později se sloučila Viktoria se Slovanem České Budějovice a vznikl nový hokejový klub - AC Stadion České Budějovice, jehož členem se stal i Vítězslav Aibl.

V roce 1929 byl povolán do vybraného mužstva venkova proti týmu Čech a později se dočkal i pozvánky do týmu Čech, který změřil síly s týmem Moravy. Na první pohled žádná zvláštní událost. Jenže při tehdejší hegemonii pražského LTC to byl svým způsobem zázrak.

V jihočeské metropoli se mezitím lední hokej přestěhoval z Palackého náměstí na Malši u kláštera (na dnešní slepé rameno Malše) a na začátku roku 1936 si českobudějovický Stadion vydobyl v kvalifikačním turnaji právo nastupovat v premiérovém ročníku celostátní hokejové ligy. Vůbec první ligové utkání sehrál Slavoj 3. ledna 1937 proti Bruslařskému klubu Mladé Boleslavi. Pro Vítězslava Aibla to byl vydařený debut. Při výhře 3:0 byl na ledě u všech tří branek, jednu dokonce sám vsítil.

Hokejovou idylku třicátých let uťala II. světová válka a vpád německých vojsk do Československa. Ve třiceti letech pomýšlel Aibl již na konec kariéry, ale nechal se přemluvit, odcestoval s nově se tvořícím týmem Stadionu, který sestoupil z nejvyšší soutěže, do Písku a nakonec si hokejový život protáhl o dalších deset let. Pouze se přeškolil z pozice na útočníka na obránce a vytvořil populární defenzivní dvojici s Romanem Charyparem.

Po konci II. světové války ještě stačil okusit zázemí nově vybudovaného zimního stadionu s umělou ledovou plochou, po skončení sezony 1948 / 1949 ale svou hokejovou kariéru po neskutečných 22 sezonách definitivně uzavřel a věnoval se nadále již pouze svému civilnímu zaměstnání a pracoval jako strojní zámečník v českobudějovickém Budvaru.

Řadu let ještě chodíval na českobudějovický zimní stadion a bedlivě sledoval výkony svých nástupců, ale z pozice diváka těžko vstřebával nastupující zámořské návyky a na hokej pak dokonce na čas zanevřel.

Zemřel na podzim roku 1986.