Po nečekaném a hrůzostrašném debaklu na ledě Komety Brno se liberecký trenér Kalous odhodlal kompletně rozvrátit dosavadní sestavu a žádná hlava nezůstala ušetřena. Při úvodním buly se tak kolem středového kruhu rozestavila trojice Blatný – Bartovič – Packard, která tak hned představila novou zámořskou posilu. Druhé z amerických jmen na soupisce Jason DeSantis se pak na ledě objevil o střídání později v obranné dvojici s Martinem Čakajíkem. Nájezdníci z jihu si však do Liberce také přivezli čerstvě ukořistěnou zbraň, premiérový duel v českobudějovickém dresu si totiž připsal forvard s reprezentačními zkušenostmi Michal Mikeska. I přes všechny změny a výměny se ovšem do prvního ohrožení Turka probojovala jediná stálá formace v nepřehledném roji na čele s dvouměsíční výpomocí v osobě Jana Hlaváče. Útočník patřící Linköpingu propletl kotouč mezi třemi červenými sloupy a jedině nepřesné zakončení ho připravilo o post nejlépe střílejícího Tygra v sezoně. V posledních duelech též lehce se trápící Mountfield se v první části uvedl pouze Snopkovým nedokončeným blafákem kolem Leinonena, a o špetku lepší Bílí Tygři tak stejně jako v předchozím domácím střetnutí proti Slavii zasadili soupeři jeden úder. V dvojnásobné početní výhodě chytře obtočil puk kolem dvou ulehajících beků DeSantis a Janu Víškovi se na křídle rozevřela širá pláň. Předpokládaná rána do šibenice se mu sice nepovedla, avšak na Turka to nakonec stačilo, puk mu proskočil mezi betony – 1:0.

Prostřední dějství v podání libereckých hokejistů se pravidelně rovná bolestnému utrpení, navíc ještě doprovázenému mnoha nepochopitelný chybami a několika inkasovanými brankami. A toto prokletí nezmizelo ani tentokrát, pouze bylo přebito opravdu šťastnými zásahy osudu. Leinonen přečkal střelu Ptáčka do tyče a chvíli poté i Šimánkův pokus do odkryté branky, opět místo Fina zasáhla branková konstrukce. O udržení náskoku tenkého jako plátkový sýr se ale přičinil i několika vynikajícími zákroky. Rozesmutnil aktivního Mikesku i výborně pálícího Gulaše. Navíc zřejmě Američané zabalili s sebou na let za oceán i nějaký ten čtyřlístek. Štěstí se totiž na Tygry jen lepilo. Ze skrumáže v rohu odpálili hokejisté pod patronátem sekaček a jiného zahradnického vybavení kotouč přímo před brankoviště na volného Tygra Tomáš Klimentu, takovou šanci by snad nejmenší domácí hráč neobdržel ani při tréninku. Jednoduše švihl do šibenice a zvýšil na 2:0. Trefa upravující skóre již na tříbrankový rozdíl měla ještě mystičtější průběh než obě předchozí dohromady. Jiří Hunkes ze zadních pozic vyslal po zemi kulku do českobudějovického obranného valu, kotouč vystoupal vysoko do vzduchu a zanedlouho se všeobecným údivem přistál za brankovou čarou – 3:0. Zoufale neproduktivní hosté se neprosadili ani po další velké příležitosti tribunám dobře známého Šimánka. Bývalý Tygr z bezprostřední blízkosti solidárně k nedávnému působišti neumístil za Leinonena ani jednu ze dvou ran a seveřan v libereckém brankovišti zůstal pro soupeře nedobytný.

Poslední třetinu si domácí šelmy zarezervovali pro svůj nácvik útoků a demoralizovaná českobudějovická sestava nestačila vyklízet Tygry před vlastním brankovištěm. Na souboj s matadorem Turkem se vydala dlouhá řada Libereckých, a i když gólem neskončil samostatný únik Kašpaříka, jenž využil zaváhání Gřegořka, ani přečíslení Nedorosta s Packardem, neměli po delší době fanoušci modrobílých žádný důvod sprostě klít. Fámózně chytající Leinonen si již mohl přes celou dvacetiminutovku oddychnout a po pěti duelech oslavovat libereckou výhru.