Před zápasem tréneři vštěpovali hráčům, že nesmírně důležitý bude vstup do utkání. A ten se Jihočechům povedl náramně. Při svém prvním pobytu na ledě se puku zmocnil Kostourek a krásnou přihrávkou “vyzval” Tupého, aby otevřel skóre. “Ano, úvod se nám povedl. Jenže po tomto gólu jsme herně úplně polevili a zbytek první třetiny jsme odehráli v podobném tempu jako ve Vítkovicích,” stěžuje si trenér Jan Tlačil. Z útlumu těžili hosté, jimž se podařilo otočit skóre. Za domácí mohl kontrovat Kostourek, jenž při oslabení vystihl špatnou rozehrávku soupeře, z brejku sice překonal brankáře, ale mířil pouze do tyče.

O přestávce se v šatně domácích dostali ke slovu hlasivky obou trenérů. “My s panem Šrámkem nepatříme k těm trenérům, kteří si libují v křiku. Stává se to tak dvakrát za sezónu. Dnes to bylo podruhé, po první třetině jsme jim řekněme velice otevřeně zdělili náš názor,” směje se Tlačil.

A přestávkový uragán se, jak už to většinou chodí, rozhodně vyplatil. Hosté hráli pod tlakem, vsetínský brankář byl v neustálé střelecké permanenci. Vyrovnání na sebe nenechalo dlouho čekat. Zařídil ho agilní Milan Kostourek, když šikovně tečoval střelu od modré čáry. A brankové příležitosti se rodili dál. Třetí branku se podařilo přidat až po chválihodné akci Formánka. V útočném pásmu “vymíchal” dva hráče a pak předložil do prázdné branky puk Květoňovi. “Šancí jsme měli víc, škoda, že se nám nepodařilo vstřelit ještě aspoň gól. Zápas by v závěru nemusel být tak vypjatý,” uvažuje trenér. I když se potom na obou stranách objevili hráči v několika dobrých střeleckých pozicích, branka již ve druihé dvacetiminutovce nepadla.

V třetí části hry o sobě Valaši dávali vědět více, jenže z vehementní snahy o vyrovnání pramenily časté hrubice v rozehrávce. A právě po jedné takové chybě se sám na branku řítil Kostourek a za faul na něho bylo nařízeno trestné střílení, jež však Milan Kostourek nevyužil. O chvilku později ale přišla další chyba v řadách vsetínské obrany. Při přesilové hře obral na vlastní modré čáře Květoň o puk hostujícího zadáka a sólo zkušeně zakončil mezi betony strážce vsetínské svatyně. O utkání se zdálo býti rozhodnuto, ale i na budějovickou defenzívu přišla slabší chvilka a Rubeš potřetí inkasoval. Závěr utkání tak náboj neztratil a ovládli ho emoce, především ze strany moravského celku. Po neodpískání sporného zakázaného uvolnění hostující střídačka doslova explodovala a vyhecovaní hráči, zaslepeni zlobou, již domácí branku ani po odvolání brankáře nebezpečně neohrozili. Naopak, pátý hřebík do rakve přidal přesnou trefou do prázdné branky Jan Žákovský a pečetil tak výhru domácích.

Samotný konec utkání byl poznamenán hádkami a několika šarvátkami. Z jedné takové si domácí útočník Květoň po nedůstojném napadení zezadu odvezl tržnou ránu v obličeji. “Závěr jsme zvládli dobře. Mrzí mě třetí inkasovaný gól. Hosté se nechali trochu unést a podle toho jejich vysoupení na konci vypadalo. Já jsem z výkonem kluků vcelku spokojen, jak jsem řekl, až na ten výpadek v první třetině to bylo dobré,” pochvaluje si trenér sobotní vystoupení.

Do bojů v play-off zbývá juniorskému celku odehrát dva zápasy. “Ve středu jedeme k poslednímu utkání do Zlína. Kdybychom prohráli, narazíme v prvním kole právě na Zlín. Tomu bych se chtěl vyhnout,” přeje si trenér. V extraligovém týmu mužů, který si svou letošní derniéru odbude v úterý, má Tlačil několik “želízek”, jež by rád v play-off využil. “Ano, jsou tam hráči, které jsem čtyři roky trénoval a kteří věkem ještě spadají do juniorů. Doufám, že jsou to profesionálové a akceptují účast ve snaze získat titul,” říká.

Po doplnění mužstva by totiž s hráči jako jsou Michálek či Novotný tým rozhodně nabyl na kvalitě. A vidina zisku zlatých medailí za vítězství extraligy juniorů by se jistě přiblížila. “Ano, souhlasím, jenže je otázka, jak budou či nebudou hráči na konci sezóny psychicky unaveni. Jak jsem řekl, doufám, že jsou to profesionálové, vytvoříme partu jako v předchozích letech a dílo se podaří,” zamýšlí se Jan Tlačil. “Ale nemyslete si, ona to zas nebude taková sranda. Budeme proti sobě mít silné týmy jako je Litvínov, Vítkovice a další. Čeká nás tvrdá práce,” zakončuje se zdvyženým ukazovákem.