Diskusní fórum
ondrasek097
Reagovat
Co pro vás znamená, že jste se dostal do čela bodování?
„Je to příjemný, ale podívejte se, už nejsem nejmladší a radši bych byl, kdyby na prvním místě byl Motor. Ne já. Mým hlavním cílem je, abych co nejvíc pomohl týmu. Jedna z mých silných stránek je střílení gólů, takže jsem rád, že se mi daří a právě tímto způsobem jsem platný. Je jasné, že mám trochu větší sebevědomí, když vidím svoje jméno nahoře.“
Střílení gólů vám šlo odmala?
„Mám dojem, že ano. Byla to věc, kterou jsem vždycky pomáhal týmům, kde jsem působil.“
Trenéři si na vás cení, že jste použitelný ve všech situacích. Je to vaše hlavní výhoda?
„Kdybych se měl nějak charakterizovat, jsem silný na puku, vyhrávám souboje. A mám dojem, že vím, kde se mám v daný čas pohybovat. To je jedna z mých nejsilnějších stránek.“
Hrajete i oslabení.
„Ano, to je fajn. Mám dojem, že hraju nejlíp, když mám hodně času na ledě. Asi nejsem jediný, kdo to takhle má. V reprezentaci vždycky hraju oslabení, stejně jako při posledním světovém šampionátu. Jsem za to rád. Vždycky chci co nejvíc pomoct týmu. Jakkoliv. Řekl bych, že jsem hráč, který umí hrát na obou stranách hřiště. Trošku víc mi asi jde ofenziva, ale když hrajete oslabení, musíte mít hokejové IQ, abyste dokázali být tam, kde je potřeba. Při přesilovce je to možná trošku snazší.“
Kdo byl váš hokejový idol?
„Musím říct, že se mi hrozně líbil Peter Forsberg. Jeho styl mě fascinuje a přesně tak bych se rád prezentoval i já. Silný na puku, šikovný, zároveň výborný střelec. Ale v NHL je tolik skvělých hráčů, je těžké vybrat jednoho. Dívám se na sestřihy zámořských zápasů a někdy je to nádherná podívaná. Člověk se od nich může učit.“
Jednu legendu jste porazil!
„Asi narážíte na Sidneyho Crosbyho. Když jsem vyrůstal, byl to jeden z hráčů, k nimž jsem vzhlížel. Bylo fajn, že jsem si proti němu mohl zahrát. Skvělý zážitek.“
Nejen, že jste si zahrál. Dokonce jste ho vyřadil.
„Vidíte, i takové věci život přináší.“
Hrál jste proti němu někdy předtím?
„Nemyslím si. Bylo to poprvé. A hned nad ním vedu 1:0. (smích) Nemohlo to být lepší. O to sladší bylo naše vítězství. Když se podíváte, jaké hvězdy kanadský výběr měl. Třeba i Nathan MacKinnon. Nejsem si jistý, ale mám dojem, že i proti němu jsem nastoupil poprvé. Ale proti Crosbymu to určitě byla premiéra. Kdybych proti němu už hrál, určitě bych si to pamatoval. To je jméno, které se nezapomíná.“
Kdo by neznal Červenku?
Proti komu se vám v extralize hraje nejhůř?
„Ty jo… (přemýšlí) Je tady spousta skvělých hokejistů, ale nemám vyloženě nikoho, kdo by mě nějak štval. Třeba Pardubice mají velké obránce a šikovné útočníky, proti nim to není žádná sranda. Ale liga je velmi vyrovnaná. Podívejte se na tabulku, rozdíly nejsou velké. Žádný zápas není lehký.“
Zmínil jste pardubické Dynamo. Pamatujete si Romana Červenku z reprezentačních akcí?
„No jasně. Kdo by ho neznal? Skvělý hráč, nešlo ho přehlídnout. Mám dojem, že je i kapitán, ne?“
Ano.
„Na posledním mistrovství jsem ho sledoval, jak tvrdě pracoval před naším vzájemným zápasem. A co vím, tak nejenom před ním. Je vidět, že je velký profesionál. A lídr.“
A co říkáte na Jaromíra Jágra, největší osobnost českého hokeje?
„Je bláznivý, že pořád hraje. Klobouk dolů. Když jsem podepsal smlouvu, doufal jsem, že ještě bude hrát, abych proti němu nastoupil. To se mi podařilo. Super zážitek. Byl to jeden z hráčů, k nimž jsem vzhlížel, když jsem vyrůstal.“
Opravdu? I v Dánsku?
„No jasně. My jsme až tolik slavných hráčů v NHL neměli, takže jsme koukali na globální hvězdy. Třeba Crosby, jak už jsem říkal. Nebo právě Jágr. Tihle velikáni byli našimi vzory. O to víc jsem si užíval, že jsem si proti oběma z nich mohl sám zahrát. Neuvěřitelný.“
Co je nejlepší věc, která vás napadne v souvislosti s českou ligou?
„Nejkrásnější je, když hrajeme doma před našimi fanoušky. To je neuvěřitelné. Opravdu je to krásný zážitek, jak fandí, povzbuzují. Máte i výborné jídlo, pití, ale pro mě jako hokejistu je nekrásnější právě kulisa při domácích zápasech.“
Není moc klubů v Evropě, které by měly téměř na každý zápas vyprodáno.
„To ne. O to víc si vážím toho, že právě tady v Motoru to platí. Máme fakt unikátní atmosféru. Musím říct, že je příjemné, když mě někdo pozná i mimo stadion. Lidi se zastaví, prohodí pár slov. Je vidět, že je to hokejové město a všichni s Motorem žijou.“
Jakého dánského sportovce máte nejraději?
„Dřív to byl brankář Peter Schmeichel. Teď mám rád tenistu Holgera Runeho. Je zábava se na něj dívat, protože mu občas ulítnou nervy a rozčílí se. To jsou věci, co my fanoušci máme rádi. Ale je výtečný sportove / Příspěvěk byl moc dlouhý a proto byl uříznut.
„Tak super.“
Jste tedy sparťanský fanoušek?
„To zase ne. Moc to neprožívám.“
Sledujete tu další sporty?
„Ani ne. Extraligový program je opravdu nabitý, takže není sranda koukat na jiné sporty. Já jsem tady od toho, abych se staral o svoje tělo a předváděl nejlepší výkony na ledě. Všechno ostatní jde stranou.“
Co tedy v Česku děláte, když máte volno?
„Hodně chodíme s přítelkyní na procházky po městě. Jinak ale nemáme příliš volných dní na velké výlety. A když ano, vyrazíme spolu do Prahy. Jede se po dálnici, což je fajn. Slyšel jsem, že dřív to zabralo mnohem víc času. Ona má ráda větší města, takže jsme se párkrát byli podívat i v rakouském Linci. A před pár dny vyrazila s dalšími manželkami do Vídně. Já s ní jezdím, když je čas. Jinak se věnuju tréninku a regeneraci.“
Vidíte rozdíl mezi životním stylem v Dánsku a Česku?
„Něco je stejné, něco jiné.“
Co konkrétního?
„Společné máme to, že lidi v obou zemích mají rádi pivo. (smích) Samozřejmě jsou rozdíly, žádná země není stejná, ale jak už jsem říkal – nám se tady opravdu líbí.“
Když jsem se při posledním hokejovém šampionátu bavil s českými sportovci, žijícími v Dánsku, popisovali bezpečnou zemi s nízkou kriminalitou. Platí to podle vás i o Česku?
„Proč ne? S ničím špatným jsem se tady zatím nesetkal. Doufám, že to tak bude i dál. Cítím se dobře, kdekoliv žiju. I tady. Nechci to moc porovnávat, protože jsem v Dánsku nežil skoro deset let, hrával jsem ve Švédsku. Ale mám dojem, že je to tady podobný.“
Proč jste vlastně předtím hrál tak dlouho ve Švédsku? Kvůli kvalitě tamní ligy?
„Když jste mladý hokejista v Dánsku, existují dvě ligy, kde chcete hrát: NHL, nebo SHL. Když mi bylo patnáct, otevřela se šance, že do Švédska půjdu do školy a hrát za juniorský tým. Táta mi říkal, proč to nevyužít, tak jsem do toho šel. Bylo to výborné rozhodnutí. Měl jsem za cíl vybojovat si místo v elitní lize, což se podařilo a prožil jsem tam hodně let.“
Ani trenéři nemluví anglicky
Tak proč jste se rozhodl odejít do Česka?
„Poslední dvě sezony jsem hrál v týmech, které sestoupily (Brynäs a Oskarshamn). To bylo hrozně těžké na psychiku. Po světovém šampionátu, který se hrál v Česku, jsem si promluvil s agentem i rodinou. A když přišla nabídka, říkal jsem si, proč to nevyzkoušet.“
Nelitujete…
„Stoprocentně ne. Mám dojem, že jsem lepší hokejista, než když jsem sem přišel. Patnáct až dvacet zápasů v minulé sezoně mi trvalo, než jsem si zvyknul a přizpůsobil se. Na ligu, na herní systém i na to, že se v ní hraje celkem tvrdě. Ale od té doby mám pocit, že hraju solidně.“
Co dalšího podnikáte? Chodíte třeba do kina?
„Chtěli jsme. Zajímali jsme se, jestli tady dávají filmy v angličtině. To jo, ale vždycky jsou u toho české titulky. A ty by mě otravovaly, neměl bych takový zážitek. Takže je lepší se dívat doma.“
Hrajete stejně jako další hokejisté PlayStation?
„Jo, trochu jo. Občas si zahraju online s kamarády z Dánska i Švédska. Je fajn je slyšet, popovídáme si.“
Hrajete hokej?
„Všechno možný. FIFA, NHL, Fortnite, Call of Duty. Ale abych řekl pravdu, nejsem v tom až tak dobrý. Pro mě je hlavní, že si nasadím sluchátka a pokecám s kamarády. Můj herní výkon hraje vedlejší roli.“ (smích)
Máte tady dánskou komunitu?
„Nemám… Dánů v Česku až tolik není. Jsem jediný, kdo hraje hokej, takže si musím vystačit sám. Ale mám super spoluhráče, takže si tady sám nepřipadám. Bavíme se, chodíme ven. Třeba Lantoši mluví švédsky.“
Opravdu?
„Ano, protože ve Švédsku dlouho hrál. Takže je super, že si můžeme popovídat. A když chci říct něco tajného, čemu nikdo nerozumí, prostě to řeknu švédsky. Třeba když chci pomlouvat parťáka Branta Harrise, který se mnou hraje ve formaci, nahlas si na něj zanadávám švédsky a on ví prd. (smích) Sranda, pochopitelně. Každopádně tu máme super partu.“
Jak si vystačíte v týmu s angličtinou?
„Je pár hráčů, kteří nerozumí. Ani trenéři nemluví anglicky, takže občas je to pro mě těžší. Ale vždycky se najde někdo, kdo to přeloží.“
Kdo nejvíc?
„Sportovní manažer Jirka Novotný mluví dobře anglicky. Ale když je to v kabině a děláme video, přeloží mi to videokouč. Nakonec to není až takový problém.“
Proč jste se učil švédsky?
„Bylo mi patnáct, když jsem tam odešel, strávil jsem tam asi deset let. A je to blízká řeč dánštině, takže pro mě nebyl až takový problém se to naučit.“
Hraju nejlíp, když mám hodně času na ledě
Vnímáte, že jste jako cizinec pod větším tlakem než čeští hráči?
„Pokud přijdete do jiné ligy, jsou velká očekávání. Od fanoušků, od trenérů, od vedení. To je v hokeji normální jev. Mně to nevadí, naopak. Mám rád, když jsem p / Příspěvěk byl moc dlouhý a proto byl uříznut.
„Byl to asi jeden z nejdůležitějších gólů, které jsem kdy dal. Mě jsem strašnou radost za spoluhráče, za celý národ. Hráli jsme doma. Co víc jsme si mohli přát? Nešlo ani tak o mě, ale o to, že jsme v Dánsku zase o něco víc hokej zviditelnili. Věřím, že jsme přilákali spoustu dětí. Je třeba, aby jich začalo hrát co nejvíc.“
Máte stále v živé paměti bezprostřední emoce po gólu? Jak jste střelou pod horní tyčku překonal gólmana Binningtona?
„Na to se nedá zapomenout. Nikdy. Už na to nemyslím, život jde dál. Ale když se na to ptáte, tak ano. Zavřu oči a přesně tu akci vidím. Do konce zbývalo 48 sekund, takže nám došlo, že jsme hrozně blízko senzačnímu postupu. Ani jsem pořádně nevěděl, jak slavit. Sám jsem to nečekal. (smích) I na videu je vidět, jak jezdím po ledě a pořádně nevím, co dělat.“
Pro celý váš hokej šlo o obrovskou věc.
„Jasně. V novinách se psalo, že je to jeden z největších momentů v historii dánského sportu. Srovnávali to dokonce s rokem 1992, kdy fotbalisté vyhráli EURO. Tehdy to byla mega událost, která pobláznila zemi. Stejně jako my teď. Bylo úžasné vidět nadšené fanoušky. Když srovnáte Kanadu s Dánskem, je to obr a trpaslík. Ale vidíte, ve sportu je všechno možné. Můžete vyhrát, i když máte malinkou šanci.“
Což je dobré znamení pro celý sport.
„Určitě ano. Když tvrdě makáte jako tým, jste disciplinovaní, tak je vždycky šance vyhrát. Nikdo nemá nic jistého. A je jedno, proti komu hrajete. Většinou vyhrávají favorité, ale nedá se na to spolehnout. My jsme ukázali, že když něco chcete, podaří se to. Stála za námi celá země. Všichni se dívali na televizi. Dánsko potřebuje, aby hokej začalo hrát víc dětí. Věřím, že právě náš postup do semifinále tomu pomůže.“
Jak reagovali fanoušci po mistrovství? Měl jste bláznivé léto?
„To jo. První týdny byly dost hektické. Hodně rozhovorů, besedy, podpisy. Ale zároveň jsem absolvoval řadu charitativních akcí, což bylo super. Je pravda, že kdekoliv jsem se objevil, lidi hezky reagovali, gratulovali, děkovali. Hned šest spoluhráčů z reprezentace pocházelo z malého města, kde jsem se narodil i já. Když jsme se do Frederikshavnu vraceli, bylo celkem haló.“
Připravili vám uvítání?
„Nádherné. Lidi přišli na náměstí, fotili se s námi, byli šťastní. Je super, že jsme jim mohli udělat radost. Takhle jsme jim poděkovali za podporu.“
V hokeji nikdy nevíte
Jak jste si celkově užil domácí mistrovství světa?
„Neuvěřitelný zážitek. Bylo to poprvé, co jsem měl šanci si zahrát na šampionátu u nás. Když se v Dánsku hrálo předtím, v roce 2018, byl jsem o dost mladší, navíc za nás nastoupilo hodně kluků z NHL, takže nebyla velká šance, abych se do výběru dostal. Teď se mi to podařilo a moc jsem si to užíval. Obrovská zkušenost. Krása.“
Jak byste popsal kondici dánského hokeje?
„Pokud jde o naši ligu, nemůžu ji tolik hodnotit, protože ji až tolik nesleduju. Ale když se bavím se spoluhráči z reprezentace, kteří u nás doma hrajou, tak ji chválí. Že se lepší. Odense dokonce v letošní Lize mistrů porazilo Mountfield (Hradec Králové), což bylo docela překvapení. I to je důkaz, že dánská liga není tak špatná.“
Hned na začátku sezony to byl celkem šok.
„A vidíte, to je další důkaz, že v hokeji nikdy nevíte. Před zápasem nikdo není poražený. Pokud do toho dáte srdce, dá se porazit opravdu každý.“
Nejpopulárnějším sportem v Dánsku je fotbal. Sledujete ho?
„No jasně. Takže mě hrozně mrzelo, když jsme teď v boji o mistrovství světa prohráli se Skotskem. Koukal jsem, stejně jako na všechny zápasy, když hrajeme.“
Máte v rodné zemi oblíbený klub, kterému fandíte?
„A víte, že ani ne? Abych řekl pravdu, tak se na fotbal dívám jenom v případě, že hraje národní tým. Jinak ne. Ani na ostatní sporty se moc nekoukám. Mám ho dost tím, že sám hraju. (smích) Výjimkou je, když nastupuje nároďák. Nejenom ve fotbalu, ale třeba i v házené nebo dalších sportech. V tomhle jsem velký patriot.“
Myslíte si, že pro fotbalovou reprezentaci by mohlo být inspirací to, co se vám podařilo v hokeji?
„Určitě by to brali všemi deseti! (smích) Ale co si budeme povídat, ve fotbale je obrovská konkurence. Teď jim přeju, aby se skrz baráž, nejspíš i přes vás, probojovali na mistrovství světa v Americe. Držím jim palce. Občas si s kluky z fotbalové reprezentace napíšeme. Dánsko je malá země, takže se všichni známe. Měl jsem radost, když mi pogratulovali, když jsme přešli přes Kanadu. Doufám, že jim to teď budu moct oplatit, až postoupí na mistrovství.“
Cítím se dobře, kdekoliv žiju
Vedle vás je v Česku další slavný Dán, trenér Brian Priske vede fotbalovou Spartu. Znáte ho?
„Vím o něm, ale osobně ho neznám. Tam je víc Dánů, kteří jsou v klubu, ne?“
Ano, několik. Z Dánska / Příspěvěk byl moc dlouhý a proto byl uříznut.
Češi mají v hokeji Nagano, Dánové epochální zdolání Kanady na domácím šampionátu v Herningu. Právě díky Olesenovi, jenž v čase 59:12 pohotově poslal puk pod horní tyčku. „Je pravda, že další týdny byly celkem bláznivé,“ usmívá se 30letý kanonýr. V 25 zápasech extraligy posbíral 28 bodů (10+1
. Jeho kariéra byla spjatá především se švédskou SHL. Do elitní české ligy přišel před minulou sezonou a po krátkém rozkoukávání už na ledě vládne. Natolik, že si ho Motor nedávno pojistil na další dva roky. Také o tom se rozpovídal na budějovickém stadionu, kde místní kotel často skanduje jeho jméno.
Musíte to mít v Česku rád, ne?
„Ano, s přítelkyní se nám tady líbí. A to je důvod, proč jsem podepsal novou smlouvu.“
Měl jste hodně jiných nabídek?
„Ozvalo se pár klubů, které projevily velký zájem. Potěšily mě. Ale proč odcházet, když se vám někde líbí a jste spokojený?“
Co se vám v Budějovicích nejvíc líbí?
„Je to mix všeho dohromady. Hezké město, bydlím kousek od haly. Rádi chodíme na procházky, do dobrých restaurací. Celkově je to tady fajn. No a fanoušci? To je samostatná kapitola. Jsou úžasní. Možná jedni z nejlepších, před nimiž jsem kdy hrál. Takže už jenom kvůli tomu, že hrajete pro tým s takovým obecenstvem, chcete zůstat.“
A co jste vůbec věděl o extralize, než jste tady před minulou sezonou podepsal?
„Abych řekl pravdu, moc ne. Tušil jsem, že je to dobrá liga, ale nekoukal jsem se na žádné zápasy. Byl jsem příjemně překvapený, když jsem dorazil. Chvíli mi trvalo, než jsem se přizpůsobil. Bylo to jiné, odlišný styl. Ale teď už je to lepší. Už vím, jaká je to liga, jak hrát.“
Jaká je tedy ve vašich očích extraliga?
„Švédská SHL liga je pravděpodobně o něco lepší, ale i ta česká je dobrá. Není snadné tady hrát, dobře se brání a má spoustu výborných hráčů. Když se podíváte na soupisky jednotlivých týmů, najdete opravdu velká jména. Je to kvalitní soutěž.“
Je i tohle důvod, proč jste prodloužil kontrakt?
„No jasně. Člověk vždycky chce hrát na nejvyšší možné úrovni. Nezůstával bych, kdybych cítil, že mě to nikam nemůže posunout. To by nedávalo smysl. Tady se všechno sešlo. Výborná liga, klub, město, fanoušci. Cítím, že sem pasuju. Nemám si na co stěžovat.“
Vaše přítelkyně je ze Švédska?
„Ano.“
Její otec byl prý slavný fotbalista. Je to tak?
„Mikael Nilsson, někdejší obránce. Hrál dlouho za švédskou reprezentaci, byl i na mistrovství světa 1994. Vyhrál šestkrát ligu s Göteborgem a taky Pohár UEFA. Fakt byl dobrý.“
Dívá se na i hokej?
„Přijede se podívat na Vánoce. I když hrával fotbal, je velký hokejový fanoušek. Žije v Göteborgu, takže se často chodí dívat na Frölundu.“
Vaši rodiče jsou také fanoušci hokeje?
„Ano. Nedávno se přijela podívat sem do Budějovic celá moje rodina. Tatínek hrával hokej, brácha taky. Všichni jsme blázni do hokeje.“
Nick Olesen
Věk: 30 (*14. listopadu 1995 ve Frederikshavnu)
Pozice: útočník
Výška/váha: 185 cm/84 kg
Kariéra: Odense (Dán., 2014/15), Brunlo (Švéd., 2015/16), Frederikshavn (Dán., 2016-19) Malmö (2018/19), Södertälje (2019-21), Brynäs (2021-22), Oskarshamn (vše Švéd., 2023/24), České Budějovice (2024-?)
Největší úspěchy: All Star Team a 4. místo na MS (2024), nejlepší střelec dánské ligy (201
, 5x na MS (2019, 2021, 2023-25) a 1x ZOH (2022) Bilance v extralize: 83 zápasů/62 bodů (27+35)
Je otec rád, že hrajete v Česku? Neviděl by vás ve Švédsku, nebo ještě líp v NHL?
„Když jsem nastupoval v SHL, bylo to pro něj lepší, protože to měl blíž. Ale zároveň je šťastný, že se mi daří, přeje mi to. Navíc to do Česka není až tak hrozně daleko. Podporuje mě, ať hraju kdekoliv.“
Co NHL? Nějaké námluvy proběhly, ne?
„Po posledním mistrovství světa u nás doma se ozvalo pár klubů, které měly zájem. Ale já měl smlouvu v Motoru, kde se mi líbí, a chtěl jsem zůstat. Navíc stárnu, takže už by v mých letech nebylo snadný se v zámoří uchytit. Kdo ví, jestli bych dostal šanci. Takže už po šampionátu jsem věděl, že se vrátím do Budějovic. Nic jiného jsem ani neřešil.“
Neříkejte, že vás ani na chvíli nelákalo to zkusit?
„Jasně, že NHL je pro každého hokejistu nejvíc. Je to sen. Po mistrovství světa jsem byl hodně v kontaktu s agentem, probírali jsme to. Řešili jsme, co by pro mě bylo nejlepší. Takže v hlavě jsem to chvíli měl, ale nakonec pro mě bylo snadné rozhodnutí zůstat tady. Mám to tu rád.“
Příspěvěk byl moc dlouhý a proto byl uříznut.
Bulířovi by měl tento týden sundat sádru a už nějaký týden chodí na led. Jank zatím na měsíc pro zvýšení konkurence a důrazu v obraně. Jsou tam nějaké zranění menší charakteru Vráblík, Štencl. Cibulka jedině odchod do ameriky nikam jinám nepřipadá v úvahu. Řešili se tam tři hráči Kubík, Přikryl a Beránek. Kdyby se objevil nějaký zajimavý centr na trhu který by se nám hodil tak by o tom uvažoval, ale není to tak akutní.
Řešili se tam naše tragické bule.
Nejblíže z marodu co jsem pochopil je návrat Štěpána Hocha.
Zdeněk Moták (HC Oceláři Třinec): "My jsme hýřili pohybem a kombinace byly kvalitní. Nejen, že jsme dávali góly, ale měli jsme i další příležitosti. Trochu jsme měli euforii na konci druhé třetiny, kdy nám soupeř ujížděl do přečíslení dva na jednoho v naší přesilovce, možná tam byl i náznak nájezdu. Musím však říct, že jsme hráli velice dobře. Kombinace měla hlavu a patu, mělo to účinek. Ve třetí třetině už jsme to chtěli zavřít. Natrénovali jsme si i obrannou hru, ta totiž určitě přijde. Škoda obdrženého třetího gólu v oslabení. Musím poděkovat hráčům."
Jiří Hanzlík (Motor České Budějovice): "Absolutně nechápu nastavení hráčů. Mně připadají zápasy tady, jak přes kopírák. Z mého pohledu jdou hráči do zápasu s obavami. Přesně podle toho vypadají začátky utkání a vlastně i průběh. Kromě pár střídání jsme nesnesli měřítko. To, že je Třinec kvalitnější, dokážu pochopit. Ovšem že se nevyrovnáme v atributech jako bruslení, souboje, bojovnost, blokování puků… To jakožto bývalý hráč nedokážu pochopit.
Praha, 24. září 2025. Prohlášení ředitele ELH Martina Loukoty v reakci
na rozhovor, který médiu iSport.cz poskytl dne 24. 9. 2025 v rámci
vysvětlení aktuálních rozhodnutí DK ELH její předseda Viktor Ujčík.
„Kluby dlouhodobě touží budovat TELH jako atraktivní soutěž a chránit
při zachování maximální intenzity a charakteru kontaktního sportu
zdraví všech hráčů. Jedním z nástrojů, které pomáhají vytyčit
mantinely přípustné tvrdosti hry, je i činnost DK ELH, která se zákroky
zabývá na základě podnětů ze zápisů o utkání, z vlastního šetření,
od analytické komise nebo klubů samotných. Předseda DK ELH Viktor
Ujčík ve zmíněném rozhovoru jasně popisuje, že při rozhodování
o podnětech je vždy primárním hlediskem charakter zákroku a způsob
jeho provedení. Zda v souladu s disciplinární řádem soutěže a pravidly
ledního hokeje došlo k naplnění konkrétního přestupku, s jakou
intenzitou a z jakého směru byl zákrok veden, a také zda byl protihráč
zákrokem zraněn. V případě zranění přihlíží DK ELH i k jeho závažnosti
a zda hráč dohrál utkání či nikoliv.
Extraligové kluby nepřijaly žádné usnesení, které by stanovilo, kdo je
hvězdou týmu či soutěže, a určovalo, že tito hráči mají být více
chráněni nebo zákroky na ně jinak posuzovány, přestože i dle názorů
sportovní veřejnosti či médií jsou kvalita kádrů a jednotlivých
hokejistů, kteří v klubech působí, klíčovými faktory stále rostoucí
návštěvnosti a sledovanosti soutěže. Při svém rozhodování vychází
předseda DK ELH z platných řádů, ze své zkušenosti ve funkci
a z osobního pohledu, který ve zkráceném řízení konzultuje
s poradním panelem. Hlavním hlediskem pro stanovení výše trestu je
však způsob spáchání přestupku včetně následků a prioritou ochrana
zdraví každého hráče.“
Martin Loukota, ředitel ELH
Extraliga chce chránit své nejlepší zboží
Dovolte ještě jedno srovnání. Možná namítnete, že míchám jablka s hruškami, ale pokud si dám vedle sebe zákrok hradeckého obránce Martina Pláňka na pardubického Lukáše Sedláka a nynější dohrání Brůny Němečkem, nepřijde mi Pláňkovo podkopnutí jako osmkrát závažnější prohřešek. Jaký je váš pohled?
„Rozumím. Za nás je podstatné, že Němeček jel na hráče zepředu a protihráč musí mít v sobě dané, že musí sám sebe ochránit. Mně v poslední době připadá, že hráči přestali sami sebe chránit a spoléhají na naši komisi, že to udělá za ně. To je mylný pohled. To je stejné jako když jdete na přechod pro chodce. Ano, máte přednost, ale musíte se rozhlídnout a ochránit sám sebe, než na přechod vejdete. Protože jinak vás může sundat kamion nebo řidič, který se dívá do mobilu a nevěnuje se řízení. Přece se nenecháte zmrzačit. Čili při ataku protihráče, jenž na vás najíždí zepředu, byste měl sám reagovat, dát třeba ruce před sebe. Něco jiného je, pokud vám protihráč nedá šanci bránit se. Pak je na nás podle toho vynést verdikt.“
A když se vrátíme k Pláňkovi?
„Pokud vás někdo podkopne zezadu a zároveň vám dá zepředu loktem, tak proti tomu zákroku nemáte obranu. Následně spadnete hlavou na zem, jdete do bezvědomí, odváží vás z ledu. To je jedna věc. Druhou je fakt, že si samy kluby řekly, že je třeba chránit své hvězdy.“
Čili je pro disciplinárku rozdíl mezi hvězdou extraligy a řadovým hráčem?
„Ano. Vím, že to možná vyzní blbě, ale je to tak. Extraliga chce chránit své nejlepší zboží, na které chodí lidi. Může to hrát svou roli, autor zákroku může dostat o jeden nebo dva zápasy víc. Pořád je prvořadý samotný zákrok, nakolik byl zákeřný, přihlíží se však k tomu, zda jde o hvězdu týmu či celé soutěže. Lukáš Sedlák skončil v bezvědomí, odvezli ho do nemocnice.“
Zároveň jste při vynášení postihu Pláňkovi předpokládali, že na tom bude pardubické eso hůř a třeba si už v sezoně nezahraje, že? Nakonec Sedlák naskočil do další série.
„Samozřejmě. Jenže v play off nemůžete čekat, až vám přijdou výsledky vyšetření. Ve vyřazovací fázi se zákroky řeší ihned. Tady šlo o to, že Pláněk v uvozovkách udělal maximum pro to, aby protihráče odrovnal. Věřím, že to nechtěl vyloženě udělat, ale tím, že ho podkopnul a opřel se do něj, musí počítat s tím, že může dojít i k nekontrolovanému pádu, kdy soupeř narazí hlavou o led. Což se i stalo.“
Hradecké námitky, že nešlo o podkopnutí, neberete?
„Viděli jsme jednoznačně pohyb, kdy mu zezadu zajel pod koleno a šel proti němu rukama. Pláněk šel pákou proti, nohama na jednu stranu, rukama na druhou a proti tomu se bránit nedá. Němečkův způsob zákroku začíná postihem od jednoho do čtyř utkání, u podkopnutí začíná od dvou. Stupnice nebezpečnosti se nachází někde jinde. Když to celé podtrhnu, tak my nechceme trestat hráče, kteří v pozici obránce stoupnou do cesty někomu, kdo se nedívá před sebe. Pokud mi soupeř nepovyskočí vzhůru, aby mě trefil, jako Dravecký proti Olesenovi, musím si taky dávat pozor.“
Padly první verdikty extraligové disciplinární komise a už se o nich zase dost mluví, probírají se zleva zprava. Nejvíc se debatuje o zákroku Davida Němečka, který za faul na Patrika Brůnu nejprve nedohrál nedělní ostravský duel s Vítkovicemi, posléze od komise dostal stopku na jedno utkání v Olomouci. V branži se diskutuje, zda nejde o příliš mírný postih. Třeba s ohledem na stejně ohodnocený zákrok třineckého Vladimíra Draveckého na Nicka Olesena. Rozhovor iSportu s šéfem komise Viktorem Ujčíkem se vrací i k velkému případu Martina Pláňka a jeho zákroku na Lukáše Sedláka z jarního play off, jenž je porovnáván s Němečkovým proviněním. „Stupnice nebezpečnosti se nachází někde jinde,“ vysvětluje.
Nebyli jste v komisi k obránci Sparty příliš shovívaví? Neměl dostat víc?
„Z našeho pohledu šlo o zákrok, kdy Němeček měl téměř nulovou rychlost před soubojem, odrazil se dvěma lehkými kroky, pak jel na dvou nohách. Vítkovický hráč měl hlavu dole, Němeček už souboj nezastavoval a nějakým způsobem mu narazil do hlavy. Zásadní je, že intenzita nárazu nebyla veliká, zákrok byl veden zepředu. V utkání dostal Němeček pět minut plus do konce. Za nás jsme mu dali jeden zápas navíc s tím, že není potřeba přistupovat k vyššímu trestu. Vítkovický hráč navíc dohrál zápas.“
Od Němečka to byla svižná hrazda do Brůnovy hlavy, helma odletěla asi do třímetrové výšky. Je vůbec na místě zohledňovat relativně nízkou intenzitu zákroku?
„Rozumím, že na to má každý svůj pohled. Za nás v komisi je zásadní, že šlo o atak vedený zepředu. Ve čtyřech lidech jsme se shodli na jedné stopce. Samozřejmě bylo nešťastné, že Němeček nedobrzdil a šel do něj. Víme, že hraje tvrdě, nehraje však zákeřně. Dostává se do hodně soubojů, tím pádem stoupá pravděpodobnost, že mu to občas ujede. Za nás však nešlo o nějaký úlet. Spíš špatně vyhodnotil situaci. V každém případě jsme tam neviděli intenzitu, rychlost, ani likvidační ránu.“
Jak je to s posuzováním nebo přiznáváním recidivy hráče? Protože v lednu 2024 dostal Němeček pět zápasů distanc za faul na olomouckého Karla Pláška.
„To bylo za zásah do oblasti hlavy a krku. Prvního ledna 2024. V půlce února 2023 byl trestaný na jedno utkání za faul loktem. De facto rok a půl nebyl disciplinárně trestaný, proto jsme upustili od pokuty.“
Nicméně z dřívějších případů vyplývalo, že recidiva se papírově počítá dva roky zpátky, nebo ne?
„Dřív jsme považovali za recidivu, pokud byl hráč trestaný dvakrát během dvou let. Dávala se mu pokuta. Po vzniku analytické komise je to tak, že recidiva znamená, že hráč musí být trestaný dvakrát za jednu sezonu nebo třikrát za dva roky. Dřív jsme posuzovali jen zákroky ohodnocené pět plus do konce, spousta věcí okolo unikla. Dnes analytické komisi neunikne nic, je tedy vyšší pravděpodobnost, že hráči budou trestáni častěji. Proto jsme ubrali a jsme mírnější v pohledu na to, co je recidiva.“
Pokud bych měl laicky porovnat zákrok třineckého útočníka Draveckého na Olesena z Budějovic s Němečkovým na Brůnu, přišel mi méně nebezpečný. Vám asi ne, pokud je postih stejný v podobě jednoho utkání. V čem je, nebo není rozdíl?
„Je to pouze jiný způsob provedení zákroku. Kdyby Dravecký zůstal ve stejné pozici a nešel ramenem nahoru proti Olesenově hlavě, trest v zápase by nám přišel naprosto dostačující. My však trestáme aktivní způsob vystrčení ramene proti hlavě hráče soupeře.“
U těchto reversních hitů by si měl hráč dávat zvlášť pozor, nemít hlavu dole a být připravený na možný náraz, nebo ne? Jinak jde hitu sám dost naproti.
„Na semináři s rozhodčími bylo jasně řečeno, že u mantinelu se budou tyto zákroky trestat. Pokud jde zády proti druhému hráči a míří nahoru. Hráči informace mají a musí s nimi nakládat. Dravecký dostal pět a do konce, automaticky to šlo k nám na stůl.“
Z první várky trestů, a mám na mysli hlavně Davida Němečka, mi vychází, že nechcete na startu sezony postihy přepálit. Mám správný dojem, nebo se pletu?
„Nechceme od prvních kol pálit drakonické tresty. Byli jsme rádi, že úplný začátek sezony proběhl bez problémů, až teď se některé věci objevily. Chceme hlavně kluky varovat, co se bude sledovat, zároveň se nestalo nic, co by bylo vyloženě přes čáru. Zákrok Johna Ludviga na Igora Merežka jsme také odměnili pouze jedním zápasem. Chceme tím poukázat na to, že hokej zůstává kontaktním sportem a pokud jedu s pukem na holi dvě, tři vteřiny a vjíždím do třetiny, musím počítat s tím, že mě někdo bude chtít zastavit. A pokud hráč přede mnou (Ludvig) mi pouze zavírá cestu, musím to brát v potaz. Tam šlo o to, že se pardubický obránce trochu vytáhl nahoru a došlo ke střetu. Kdyby se nevytáhl, netrestali bychom ho. Protože pouze zavírá cestu protihráči, jenž musí počítat s tím, že do n / Příspěvěk byl moc dlouhý a proto byl uříznut.
Tvoje myšlenka přivést další čtyři pět hráčů je hezká. A teď ti položím otázku kde budou hrát? Když to přeženu budeš mít v týmů okolo 30 hráčů. Brát jsem cizince do počtu je kravina radši dát šanci juniorům. Nedělejme zase paniku 😀
Je tady dost perspektivních- mladých a hráčů ve střední generaci. Budou mít možnost se ukázat. Minulou sezónu se tady nadávalo, že nemáme gólmana. Brankář byl ten nejmenší problém letos.
Mírnil bych to hysterii, že to bude průšvih sezóna. Ukáže se na ledě a v sezóně.
bodů. Je třeba se na podívat ze širokého pohledu. A ne jenom na góly. Neříkal jsem, že Malát je špatný hráč. 😉 Každý hráč dozrává jinak dlouho. Podívej se třeba takový Vožuch, Flek..
Každý máme na to svůj pohled.
Zaregistrujte si své uživatelské jméno a nikdo se za vás již na fóru nebude vydávat! Základní registrace je zdarma.
Jsou diskuse vaším denním chlebem? Pořiďte si profi-registraci s vlastní ikonkou, prohledáváním dalšími službami. To vše jen za jednu SMS! více o profi registraci.
- Chcete-li udělat nový řádek, stačí zařádkovat enterem, netřeba používat html tagy.
- Děkujeme, že se zde na fóru budete chovat jako slušní lidé.
Redakce si vyhrazuje právo ve výjimečných případech smazat vulgární, urážlivé nebo nesmyslné příspěvky.









