Diskusní fórum

Brant na idnes
odkaz

Podle Augusty tohle není potřeba, dá se pracovat i s pozitivní motivací. Taky změna. Žádná nervozita, že by bylo něco dobré až moc: „Je pravda, že se nám podařily poslední dva turnaje, ale myslím si, že je to hlavně dobré pro sebevědomí. Bez něj na takové úrovni hrát nemůžete.“ Ví, že hlavy musí kočírovat i on se svým týmem: „Bude na nás trenérech, aby šlo o zdravé sebevědomí.“

Česko není v pozici, kdy bude vždycky a všude všechny drtit. Může se s nimi ovšem měřit. V současném režimu ale pořád platí, že kategorie osmnáctek je specifická.

Čím? Podstatná část, která by do národního týmu patřila, odejde v létě do Ameriky. Trenéři hráče vidí zase až na jaře při MS. Na Hlinka-Gretzky Cupu parta v roce 2023 nadchnula, jenže na MS pak na jaře oproti vysokému očekávání vyhořela. Ve čtvrtfinále prohrála se Slovenskem. Trenérský štáb se tvářil pak dost kysele. David Čermák a spol. byli mrzutí, že devět hráčů z letního týmu odešlo za moře.

Jakmile nedostanete prostor a klíčovou roli, přichází problém. Je velký rozdíl dostávat celou sezonu přesilovky, hrát dvacet minut a chodit do zásadních situací, nebo naskakovat na šest až osm minut. Zámořské juniorky sice jsou nejlepší soutěží na světě, ale pokud nehrajete hodně, tréninkem se manko těžko dožene.

V jedné věci se story opakuje, znovu Čermákův soubor v létě oslnil a opět se devět hráčů rozloučilo se zámořskou vidinou. „Doufám, že kluci jsou tak inteligentní, aby si ji ze zápasu vzali. Aby viděli ten rozdíl na mezinárodní úrovni, na čem musí pracovat,“ citoval teď server hokej.cz Čermáka, když v sobotu USA spláchly národní tým 6:1.

Tady je přesně vidět limit české cesty. Změna přichází od reprezentačních trenérů, kteří nastavují principy a cesty. Záleží, kdo je v klubech přijme, jestli vůbec a kdy začnou fungovat. Plusem je, že reprezentanti napříč kategoriemi cestě věří. Výsledky ukazují, že to má smysl.

Jde to jednou, půjde to i příště
A tým pod jeho dozorem hraje aktivní hokej. Dvacítka s Patrikem Augustou se hrne do aktivity taky, osmnáctka rovněž. Linie funguje, trenéři mezi sebou mluví, respektují se, vypomáhají si. Hráči napříč kategoriemi věří, že spolu jsou silní a dovedou vyhrávat.

Jde to jednou, půjde to i příště. „Jsme na sebe hodně zvyklí, máme dobrou partu, cítíte výbornou náladu. S Kanadou jsme třeba na Hlinkovi prohráli, ale hodně jsme si na ni věřili,“ líčil pro deník Sport Vojtěch Čihař, jeden z talentovaných borců, kteří dorůstají v české extralize. Je mu sedmnáct a Pavel Patera ho v Karlových Varech nechává pravidelně hrát vedle lídra Jiřího Černocha. „Po porážce s Kanadou jsme taky nějak moc nesmutnili. Říkali jsme si, že jim to na mistrovství prostě vrátíme,“ přidal v reakci na finále Hlinka-Gretzky Cupu.

Tady je znát změna, která se hráčům dostává do hlav. Nejde o aroganci, ale o čistou sebedůvěru, že spolu mohou být silní. Vytrácí se lítost stylu, že Kanada se poráží jednou za pět let. Prostě příště to vyjde, nejsou polobozi, nazdar.

Dvacítce se povedla o víkendu věc, která není úplně obvyklá. Vyhrála poslední turnaj před prosincovým MS. Obyčejně si touhle dobou její trenéři drbou hlavu, že bez patnácti hráčů ze zámoří to prostě nejde. Jenže koho tedy vzít, když s evropským jádrem nic extra neklaplo?

Česko má podstatnou část sestavy za mořem, což o Finech nebo Švédech neřeknete. Stejně tady herně nebyl problém. „Do každého zápasu jdeme s pokorou, hráče na obláčcích létat nenecháme, snažíme se je usměrňovat. Dosud ukazovali charakter,“ pochvaloval si kouč Patrik Augusta.

Traduje se, jak český hokej před velkou akcí vždycky potřebuje dostat ránu, za uši, aby se postavil do pozice, kdy se mu nevěří. Ideálně si našel i skrytého nepřítele v okolí, které mu nevěří. Semknete se proti „škarohlídům“, což je takový malý teambuilding proti všem.

Předně, hokejové prostředí se nijak zásadně nezměnilo. Česko nezačalo chrlit každý rok desítky talentů, které přehazujete vidlemi a jen vyřazujete slabší kusy. Ani neplatí, že by se rozjížděla éra, kdy na draft NHL pravidelně zamíří dva hráči do TOP 10.

Jiné je pracovní klima, které vychází od reprezentačních štábů. „Jsem nadšený, že trenéři reprezentace nabídli a odhalili svoje know-how všem přítomným trenérům tak, aby to pomohlo celému hokeji,“ zahlásil v létě liberecký kouč Filip Pešán.

Tady nešlo o žádné svazové PR. Reprezentační trenéři rozebírali zlatou Prahu, MS do 20 a 18 let. Proti sobě měli trenéry z extraligy, juniorek, dorostu a 9. tříd. Vybalili úplně všechno, veškeré nápady, svoje cesty a směry. Děje se přesně to, o čem současný reprezentační kouč mluvil dopředu.

Nejlepší na celé věci ale je, že tohle není konec. Rulík a spol. neobjíždějí extraligu, aby zamávali na kostce fanouškům, mrkli se do notýsku, pak hurá na chlebíček a amen. Nedělají z toho vědu, ale jezdí po republice i do menších klubů, řeší mládež, program, tréninky. Vyrazit do Přerova? No problem.

Vidíte společný prvek, kterým Rulík zapálil všechny kolem sebe a vlastně takhle současnou úspěšnou éru začal. Na dvou MS U20 po sobě hrál s týmem aktivní hokej, jeho celek došel ke 4. místu a do finále.

Modrák je asistent v AHL
odkaz

Ve Frýdku dnes zápas pro školy. Děti určitě nadšené!
odkaz

Kariérní krok to je rozhodně,to co mu dá Pelta by hráč jako on,bez urážky,v životě jinde nedostal

Náhodou pro Tábor dobré jméno si myslím.

Opravdu? Viz článek co dával Venas

Nové vedení v čele s Jirkou údajně mělo počítat s tím, že z Ligové fotbalové asociace dorazí první balík peněz za audiovizuální práva, respektive podle některých informací mělo u vedení ligy zažádat o předčasné zaslání první sumy, aby umořilo jednu měsíční výplatu. Nestandardní požadavek dosud vyřízený nebyl.

Třeba v minulém ročníku, tehdy ještě FORTUNA:LIGY, dostaly profesionální kluby první díl budgetu v polovině října, další v prosinci, v březnu, květnu a k 30. červnu letošního roku. České Budějovice obdržely celkem 10,8 milionu korun, vše inkasoval tehdejší majitel Koubek. V aktuálním ročníku se Jihočeši mohou těšit na sumu čtyřiadvaceti milionu korun opět v pěti splátkách.

Nikdo Ti nedá tolik,kolik Ti Emil slíbí!

Náhodou ti fandí Dynamu opravdu hodně aby se udrželo a měli tak možnost vidět svůj tým alespoň jednou za rok i doma

Byla podle vás šance srazit Třinec?„Byla. Roli v tom mohla sehrát nešťastná kauza kolem Hráška (Dominik Hrachovina), kdy vyšlo ve známost, že v klubu nedostane prostor pokračovat i přes platný kontrakt. Všechny spekulace kolem tomu mančaftu nepomohly, kór když chytal bezvadně. To jim uškodilo. Moc se mi však líbila poznámka Lukáše Pecha, který po vyřazení řekl, že v případě konce ve čtvrtfinále se nedá sezona nazvat úspěšnou. To se mi líbilo moc. Ambice hráčů by vždy měly být nejvyšší. Takového hráče bych chtěl do mančaftu vždycky. Na druhou stranu, ať se to někomu líbí, nebo ne, Třinec je klub z top čtyřky, Motor je klubem regionálním.“

Nicméně letadlo na sedmý zápas mohl mít i Motor, nabídka dorazila a klub by to nic nestálo. Třinec v pravou chvíli ukázal i chytrost a na šestou partii na jih si doletěl, ušetřil síly.„Já to nezpochybňuju. Autobusem je to do Třince hrozná štreka, navíc Motor uvízl cestou na sedmý zápas v zácpě někde u Brna. Soupeř do Budějovic letěl, věřím, že se mu to v posledním utkání vrátilo, síly určitě ušetřil. Motor se v posledním utkání dostal k devíti střelám.“

Pro mě osobně to problém nebyl, chtěl jsem si to vyzkoušet, zatímco Jarda už na farmě asistenta kdysi dělal. Přesto, Kometa je jedna z organizací, která má rok co rok velké ambice. Vyhrála však u něj rodinná stránka.“

S Josefem Jandačem jste sehranná dvojka, s ním by vás nelákalo pracovat?(usmívá se) „Taky se mě ptal. Tohle probírání máme už za sebou. Pepa se k trenéřině vrací po dvou letech, taky byl bez hokeje spokojený, užíval si čas s rodinou. Povídá mi: Vinny, to je nádherný… Na druhou stranu, postupem času vás to začne nahlodávat, nechcete od té vášně nadobro odejít.“

Prožíval jste mistrovství světa v Praze?„Jasně a moc. Nejkrásnější na všem byl ten pocit, jak se náš národ na tři týdny stmelil. Všichni dýchali společně, celý náš lid. Aspoň na nějaký čas měli všichni Češi radost ze života. Je krásný, že tahle generace dokázala vyhrát, díky nim přijde do hokeje spousta nových dětí, kteří by jinak šli asi na jiný sport, nebo nesportovali vůbec.“

To je velký benefit, souhlas.„Malí kluci získali nové vzory, nové bohy, kteří svým způsobem dokázali porazit celý svět.“

Kapitán šampionů Roman Červenka způsobil poprask přestupem do Pardubic. Rozumíte mu?„Ne.“

Proč?„Nechápal jsem ho ani tehdy, kdy opouštěl NHL a šel do Ruska. Takhle… Mně moc nepřísluší to komentovat, určitě k tomu měl svoje důvody, ale…“

Ale mohl podle vás ještě víc zabojovat o uplatnění v NHL?„Určitě mohl. Roman je velice dobrý hokejista a já chápu, že ne všechno jde hladce a podle vašich představ. Ale to je stejné jako při vaší otázce na můj kariérní posun. To taky nejde hned. Nejprve tomu musíte něco obětovat. Bavíme se o hráči, který má za sebou veleúspěšnou kariéru, navíc je to výborný kluk s vynikajícím přístupem. Všichni, kdo ho znají, velebí jeho profesionalismus. Poznal jsem ho u nároďáku jako asistent trenéra a seděl mi. Trochu jsem se v něm viděl, právě díky pracovitosti jsem mohl hokej hrát tak dlouho. To je Romanovo obrovské plus, přesto jeho odchod ze Švýcarska nechápu. Navíc jsem si četl články o snaze mít v Pardubicích na dresu číslo 10, které před ním nosily klubové legendy.“

Kroutíte hlavou…„Na tradici se přece nesahá. Jakmile něčí číslo visí pod stropem haly, nesmí se na něj sáhnout. Naštěstí si to nakonec uvědomili a šli od toho. Ale zpátky k Romanovi a Pardubicím. Připomínají mi Galácticos v Realu Madrid, anebo New York Rangers za časů panování Glena Sathera, kdy do jednoho týmu přivedl Messiera, Lindrose, Bureho, Leetche, Fleuryho, Kamenského a další kluky. Nechci říkat, že jsem z toho v šoku, ale když se mě na Romana ptáte, vážně nerozumím, že Švýcarsko opustil. Ale je to pouze můj pohled, lidi se mnou nemusí souhlasit.“

Kdybyste už nechtěl hrát dole v tabulce, byť v prestižní soutěži a přišla dvojnásobná, možná i trojnásobně lepší finanční nabídka z domova, nepřemýšlel byste o ní?„Může to je ten klíčový důvod, proč se rozhodl pro Pardubice. Já se na to dívám z čistě hokejového pohledu a švýcarskou ligu stavím stále nad českou extraligu, byť nyní jde do týmu velkého favorita na titul. Abyste mě správně chápal, mně nevadí, že do toho pan Dědek dává tolik peněz. Jdou do hokeje, to je fajn. Hokej má díky tomu velkou a pozitivní reklamu. On je majitelem klubu, v podstatě si může dělat, co chce. Pokud dokážeme vykoupit hráče ze švýcarského kontraktu, něco to znamená. Na druhou stranu, trh se dostává do fáze, kdy se v extralize obrovsky rozevírají nůžky mezi kluby. Ale protože tu nejsou platové stropy, je to možné, nic tomu nebrání. Jde jen o to, zda se Pardubice domnívají, že tímto stylem navážou na třinecké tituly.“

Nemyslíte si to?„Pardubice na to jdou přes objem peněz a jimi získané hráče, Třinec vsadil na vybudování kultury pod trenérem Vencou Varaďou. Doteď tam z ní čerpají. Můj názor.“

Sedmý zápas čtvrtfinále proti Ocelářům hrály „vaše“ České Budějovice. Měly podle vás úspěšnou sezonu?„Motor, to je horská dráha. Jeden rok super, druhý obavy a strach. Po našem postupu do extraligy jsme první sezonu nahoře měli tragickou, v té následující pod Bóžou Modrým přišel fantastický závěr, kdy kluci chytli slinu, Bóža tomu dal výborný řád a systém ušitý na míru věkově staršímu týmu, chytil se gólman. Klapl z toho bronz. Další rok zase propad, třinácté místo a do předposledního zápasu strach z baráže. No a naposledy v mých očích vynikající sezona s ohledem na kádr. Všichni lidi ze sportovního úseku Motoru odvedli perfektní práci, z 0:3 se dokázali vyhrabat do sedmého zápasu s několikanásobným mistrem. Pro fanoušky to musel být obrovský zážitek. A podívejte, kam až to katapultovalo Jáchyma Kondelíka. Zkraje sezony byl na hraně sestavy týmu v AHL, přišel sem, stal se z něj první centr a dnes je z něj mistr světa.“

Byla podle vás šance srazit Třinec?„Byla. Roli v tom mohla sehrát nešťastná kauza kolem Hráška (Dominik Hrachovina), kdy vyšlo ve známost, že v klubu nedostane prostor pokračovat i pře / Příspěvěk byl moc dlouhý a proto byl uříznut.

Ta je pro něj nezajímavá,tam nehrozí sestup.

Už se těším až se budeme za rok bát že nám Šimona vezme Dědek

A stačilo na dres vrátit státní znak

Tak a Rulík se může všem kritikům po nominaci jen smát

Nikdo si ten gól nezaslouží víc než Pasta!

Je vtipné jak se teď všichni upnuli k tomu aby Krejčík,za mě náš jednoznačně nejhorší bek na turnaji,večer hrál a prý teda hrát bude.

Tak Rutta dostal stopku za ten loket.