Diskusní fórum

Jo, v tomhle vidím taky velký posun k lepšímu. ….. a jdu na Pecháčka

Díky

Není zač chlapi. Stejně nemám co na práci. I mě dostihl covid a poslal na infekční s oboustranným zápalem plic. A to jsem byl úplně zdráv. Takže všechny články o =M= hltám mnohem víc….Tak Hrášku, čapej pořádně puky a do covidu se nesej

V Brně bych byl příliš na očích
Kdy vás poprvé zastihla nabídka Motoru?
„Abych nekecal… Myslím, že někdy v únoru kolem reprezentační přestávky. Každopádně tady ještě padal sníh. Důležité bylo, že v tu dobu se moje pozice neměnila k lepšímu, nic nenasvědčovalo tomu, že se to zlomí k lepšímu. Když jsem se pak vrátil po nemoci k týmu, došlo mi, že to je ještě horší. Začalo se to řešit a celé to vykrystalizovalo k tomu, že z Tappary odejdu.“

Rok před vypršením kontraktu. S rozvázáním nebyl problém?
„Myslím, že nebyl. Obě dvě strany nebyly spokojené se svými brankáři, takže to i díky tomu dospělo k finální dohodě.“

Pocházíte z Brna a po odchodu Karla Vejmelky do Arizony Kometa hledala novou jedničku. Pro vás ovšem už pozdě…
„Z Brna pocházím, je to můj domov, mám to tam moc rád, ale s tímhle nic nenaděláte. Upřímně, nejsem si jistý, zda by pro mě Brno bylo ideální štací. Byl bych asi až příliš na očích. A vzhledem k tomu, že za Kometu jsem nikdy nechytal, byla by to pro mě úplně nová štace bez vzpomínek na minulost.“

Jak dobře jste si na dálku popovídal s novým trenérem Jaroslavem Modrým?
„Pěkně jsme se pobavili. Pan Modrý je fajn chlap, úplně v pohodě, měli jsme skvělý rozhovor. Bylo znát, že jde o bývalého úspěšného hokejistu. Řekli jsme si, co od sebe navzájem čekáme.“

Co po vás Modrý žádá? Úspěšnost 95 procent a gólový průměr 1,8?
(usmívá se) „To jsme neřešili. Spíš jsme se chtěli navzájem poznat.“

Vyzvídal, proč vám tahle sezona nevyšla?
„Jasně. Já mu to řekl naprosto na rovinu. Jak to vidím já. Že jsem naflákal nějaké chyby já, ale že mi některé věci vadily i z druhé strany. Nebýt jich, mohlo to být po všech stránkách lepší. Samozřejmě ale, že největší chyba je vždycky ve vás, vy máte chytat co nejlíp. Takže pan Modrý všechno ví. Byl jsem naprosto upřímný.“

Naposledy jste v extralize válel za Liberec. Sehrálo to v roli v rozhodování pro Motor?
„To vůbec. Vzal jsem to čistě jako novou velkou výzvu, cítím, že celá organizace začíná v nové sezoně od nuly. S novým týmem, s novým cílem. Nechci říkat, že jde o restart, tak se holt vyvíjí hráčská kariéra. Někdy jste nahoře, jindy zase dole. Nejde být pořád jen na vrcholu.“

V sezoně jste za Tapparu jako dvojka odchytal pouhých 18 zápasů, to byste měl mít v Budějovicích v listopadu splněno…
„V to doufám. Většinou jsem v sezoně chytal valnou většinu zápasů, velká porce odchytaných utkání můj výkon vždycky zlepšovala, stabilizovala. Letos jsme se v Tappaře začali střídat po prvních dvou utkáních, což jsem nedokázal úplně dobře pobrat. Hlava to moc dobře nedávala, nechytil jsem za celou dobu zápasový rytmus. Nebylo to příjemné. Bude dělat vše pro to, aby to v Motoru bylo jiné.“

Liší se pro brankáře česká extraliga a finská Liiga?
„Je to jiné. Nejde o markantní rozdíly, ale za poslední roky se finská liga strašně změnila. Hraje tu obrovské množství mladých kluků, je to doslova lítaná. Dřív se tu těžce hrála zabezpečená obrana, defenzivní systém. Vše vycházelo z obrany. Najednou se to proměnilo ve frontální ofenzivu. U nás se víc taktizuje, je to malinko pomalejší, ale opravdu jen o malinko oproti Finsku. Na druhou stranu, hráči v extralize více používají chytrost, vyčůranost. Tady je to bum bum nahoru dolů. Často hotový blázinec. Hlavně letos. Co se kolikrát odehrávalo v našem obranném pásmu, to jsem nepobíral.“

V Budějovicích vás dostane na starost nový trenér gólmanů, otec Šimona Hrubce . Bude to změna po Akim Näykkim, s nímž jste si úplně nesedl?
„Těším se na spolupráci. Panu Hrubcovi jsem gratuloval poté, co Šimon vyhrál s Omskem Gagarinův pohár. Klobouk dolů, jak ho vychoval. Ale víte, co je paradoxní? S trenérem gólmanů Tappary jsem nakonec byl možná nejlepší kamarád v závěru sezony. Oba dva jsme věděli, že se blíží konec, asi jsme se na sebe chtěli víc usmívat než dřív. Možná jsme si zprvu nesedli jako lidi, ale jako trenér gólmanů je výborný.“

Čekal na konec finské sezony, aby se vůbec poprvé mohl vyjádřit k tomu, co iSport.cz před časem avizoval. Dominik Hrachovina patří budějovickému Motoru. V Tampere se dohodl na rozvázání kontraktu, platného do konce příští sezony. „Strašně se těším!“ vzkazuje.
Na jihu Čech pekelně zbrojí. Do útoku bourák Milan Gulaš , čeká se na oficiální stvrzení Michala Vondrky , ve hře má být pořád angažmá Jiřího Novotného . A v brance má budějovický progres odšlápnout Dominik Hrachovina . „Někdy v únoru přišel první telefonát,“ vybavuje si 26letý brankář v rozhovoru pro iSport Premium.

Minulou středu jste prohráli s IFK Helsinky duel o bronz 1:7. Zakončili jste sezonu podle finských zvyků?
„Ano, bylo to podle finských zvyků. To stoprocentně. Ten večer ovšem probíhal zvláštně, porážka nás trochu poznamenala. Nebylo moc co slavit. Ale oslavili jsme to.“

Čím to, že se urodil takový výprask?
„To si moc vysvětlit nedovedu. Přál jsem si získat bronzovou placku, protože žádnou takovou doma nemám. Doufal jsem, že to kluci zvládnou a odehrajeme dobrý zápas. Nakonec z toho byla bramboračka. Nikdy předtím jsem takový zápas nechytal.“

Do klece jste šel zkraje druhé třetiny za stavu 0:6… S jakým plánem? Asi s žádným, že?
„Po pár minutách jsme dostali dva, tři góly, což se na výkonu kluků podepsalo. Byli pak takoví odevzdaní. Do branky se mi upřímně už moc nechtělo. Bylo pak jen otázkou času, zda dostaneme deset, nebo ne. Nakonec jsme ji neinkasovali, za což většina z nás byla hodně ráda. Já se nedotkl puku a už mi tam jeden dali. Naštěstí mě pak něco trefilo a nějak jsme to dohráli. Ale bylo to šílený. Kdo to viděl v televizi, musel kroutit hlavou a nechápat, na co se dívá. To se holt v hokeji občas stane. Shoda všelijakých blbých náhod. Navíc Jirka Smejkal od nás dostal trest pět a do konce za nic. Ale fakt za nic. Jako by se hrál florbal a ne hokej. Jsem rád, že to mám za sebou.“

Jak v Tappaře přijímáte čtvrtý flek?
„Z pohledu týmu o tak velké zklamání nejde, všechny mrzí, že není medaile, protože to je poprvé po osmi nebo devíti letech. To je škoda. Na druhou stranu, s ohledem na kvalitu letošního kádru jsme uhráli možná víc, než na co jsme papírově měli. Čtvrté místo není špatné. Pokud se váš klub desetkrát po sobě dostane do semifinále, není to špatná vizitka. Kdo to může říci?“

Zato pro vás osobně šlo o ročník, na který byste nejradši zapomněl…
„Pro mě osobně byla sezona velkým zklamáním. Těžko to někdy překousnu. Postupem času člověk zapomene, ale jsou určité věci, které se staly a které vás budou mrzet a bolet napořád. Ať už z mé nebo z druhé strany. Budu se snažit co nejrychleji zapomenout a připravit se co nejlíp na příští sezonu, která bude strašně důležitá.“

O to víc se těšíte do Českých Budějovic?
„Těším se moc. V Motoru se skládá vynikající mančaft. Přichází Milan Gulaš, Lukáš Pech, borci obrovského kalibru. Vypadá to velice dobře. Doufám, že si všechno sedne a nebudeme hrát druhé housle. Klub a město se svými skvělými fanoušky na spodek tabulky nepatří. Věřím, že divákům budeme dělat jen samou radost.“

Budějovičtí příznivci jsou velcí patrioti, kolem tří tisícovek nechce zpět své peníze za nevyužité permanentky, klubu to může přinést kolem 20 milionů na sanaci ztrát z minulé sezony. To už zní, že?
„Klobouk dolů. V Budějovicích jsem byl naposledy jako malé dítě, ale to neznamená, že nemám přehled, co se tam děje. Vím, jakou fanouškovskou základnu mají, co se dělo za mobilizaci poté, co klub musel před léty do první ligy. To je nádhera, co říkáte. V téhle složité době skvělé gesto. Ukazuje to, jak tamní lidé hokej žerou.“

Teda ten Šulák se mi moc nelíbí

Snad nebude vysedávat pořád na trestnej….

Podcast s Gulim je úplně super

Nebo z Itálie a Maďarska
Ale někdy se to může podařit, to zase jo.

Tady se to píše podobně

Ofenziva vypadá velmi slušně, Motor však musí zapracovat hlavně na defenzivě, která byla v uplynulém ročníku nejhorší ze všech. Celkem 207 obdržených branek značí průměr téměř čtyř gólů na zápas. Dál už v Budějovicích nepokračuje kapitán Pavel Pýcha, do zámoří se vydal Šimon Kubíček a skončili i Karel Plášil a René Vydarený. „Obranu je nutné prakticky přebudovat,“ uvědomuje si Martinec.

Náhrady jsou a další zřejmě ještě budou. Konkrétně další plzeňský navrátilec Roman Vráblík, karlovarský Petr Šenkeřík a poslední akvizice sparťanský bek Jan Piskáček. „Všichni jsou to už celkem zkušení hráči, kteří by měli navázat na své pozice v jejich předchozích týmech,“ nastiňuje.

Do branky Hrachovina
A na závěr klíčová pozice brankáře. Marek Čiliak přicházel jako hlavní hvězda, ale očekávání nesplnil ani zdaleka. I přes platnou smlouvu s ním klub řeší její ukončení a za slovenského gólmana už má náhradu.

Prvním brankářem by měl být Dominik Hrachovina, jenž se vrací z Finska, v Česku naposledy chytal v Liberci. „Bez výborného brankáře nemá tým šanci na úspěch. Loni klub nebyl spokojený s touto pozicí, proto jsme na to museli reagovat,“ doplňuje Martinec.
odkaz

Tak měl jsem spíš na mysli Romana s Jardou. A vím že byl Patrik ve Spartě, ale nějaká doba už to také je. Ale věřím jim. Bylo to myšleno spíš jako přání

No a jestli se opravdu potvrdí Mižu, tak by ho mohl Guli vzít s sebou k Dominikovi Kodrasovi. Nevím tedy, jakou formu přípravy Mižu využívá, ale tohle by mohl být pro něj přínos. Mimochodem nedávno jsem viděl rozhovor s Dominikem v bombách k tyči a to je fakt borec. Kdo neviděl, doporučuji shlédnout (od času 40:28 )
odkaz

Tým na papíře vypadá opravdu dobře. Trochu to chce ještě tu obranu, ale p.Martinec říká, že na té se bude ještě pravděpodobně posilovat. Pak ještě doufat, že se i trenérský tým rychle adaptuje na extraligu a bude přinášet dobrá rozhodnutí. Jedině =M=

Omlouvám se, jestli už to zde bylo
odkaz

Věříte, že se jednou dočkáte toho, co perfektně funguje ve Švédsku? Tedy propracovaný systém hokejové výchovy se vzdělávacím procesem?
„Snad to odpovědní lidé jednou pochopí a nastaví to podobně jako ve Švédsku, kde sportovní gymnázia fungují s hokejem v úžasné symbióze. Škola se dokáže přizpůsobit potřebám klubu a z druhé strany stejně tak. Vycházejí si navzájem vstříc, protože chtějí, vidí v tom smysl života. Tohle mi tady chybí. Ale do toho já nemůžu moc zabrušovat, to je na odpovědnosti a zásahu jiných. Mně jde jen o to, aby náš hokej co nejlíp fungoval a zároveň u kluků nešla škola úplně stranou. Ale já nemám kompetence, jako je má svaz. Jen dodám, že není nic snadnějšího než vyrazit do ciziny za inspirací. Ne za kopírováním, ale za poznáním něčeho jiného. Třeba nám pak dojde, v čem všem a proč zaostáváme za některými jinými zeměmi.“

Vsadit vše na hokejovou kartu je v českém prostředí strašný risk, že?
„Souhlasím. Víme, jak to je. Skončí trénink, mladí kluci mají jít do školy a řada z nich se na to vybodne. Přitom není tlak od trenérů, aby do školy šli. Jeden extraligový trenér nedávno prohlásil, že tam chodíme příliš často. Ten mě tedy rozesmál. Co to říká? Škola v sedmnácti, osmnácti letech musí mít stále přednost před hokejem. Ať jste sebevíc šikovnější. Za dva roky vám někdo urve koleno a co se základkou? Příklad Theodor Pištěk, talentovaný útočník. Před pěti roky šel hrát do švédského Örebra. Neskutečně se tam vypracoval. Dostal nabídku do áčka, skvělá příležitost zahrát si elitní evropskou soutěž. Ale zároveň dostal možnost odejít na univerzitu do Bostonu. NCAA, čtyři roky stipendia, parádní šance. Rozhodl se pro univerzitu, za mě udělal skvělé rozhodnutí. Ačkoli má před sebou zajímavou sportovní budoucnost a šanci okamžitě hrát velký hokej na super adrese, dal přednost vzdělání. Má hlavu na správném místě. Ale upřímně, takhle srovnaný to má z kluků málokdo. Musí je někdo vést. A především to musí být trenéři. Kvalitní, rozumní, chápaví.“

Říkalo se, že za Kovářem půjdete do Švýcarska. Nebylo ve hře?
„Teď ne. Spíš dřív se něco řešilo. Rozhodnutí vrátit se do Budějovic ve mně zrálo delší dobu. Měl jsem to celkem jasně dané. Vzpomínky sehrály velkou roli. Příští ročník se padá, možná i dva týmy, čímž neříkám, že se to má týkat Motoru, ale vnitřní pocit mi říkal, že bych jim měl jít pomoct. Ano, obnášelo to rozvázání smlouvy, ale nepovažuju se za hráče, pro kterého by to byla běžná věc. Naopak obdivuju hokejisty, kteří jsou delší dobu spjatí s jedním klubem. Je to jeho důležitá vizitka. Dost to o něm vypovídá. Takové hráče mám rád.“

Předpokládám, že vaše role v Motoru se postupně rozroste. S tím souvisí i můj pohled, že vás hodně zajímá, jak je na tom budějovická mládež. Sledujete všechno, co se v klubu šustne?
„Samozřejmě. Pídím se po všem, co souvisí s klubem. Motor mi není lhostejný. Vychovali mě tu, odchovali, tak si říkám, kdo jiný by měl přijít než já, který v sobě pořád cítí dost energie a má touhu vrátit tým k úrodnějším časům. Srovnat to tady, stabilizovat, vytáhnout výš. S tím souvisí i práce s mládeží. V hokeji chci fungovat dál, studuji trenérskou licenci B. Chci být připravený.“

Vím, že vás pád českého hokeje dlouhodobě trápí. Kam postupně se myšlenkami ubíráte?
„Je pravda, že dění kolem toho pečlivě sleduju. Víc než dospělý hokej. Mládežnický je mnohem důležitější, je to naše budoucnost. Trošku se obávám, že jsme to pořád ještě úplně nepochopili. Teď jsem si udělal obrovskou radost. Rok jsem sháněl hokejový manuál, který dávají ve Švédsku všem profesionálním trenérům. Je v něm popsáno vše, co k výchově hráčů potřebujete. Doslova na podnose. Je tam všechno.“

Co všechno jsme tady nepochopili?
„Že malí kluci jsou alfou a omegou fungování všech profesionálních klubů v Česku. Možná to tolik neplatí pro Spartu nebo Třinec, ty nemají problém pořídit si hotové hráče. Ale ostatní musí žít z vlastního chovu, tvarovat si hráče k obrazu svému. V odchovancích leží klíč k dobrému fungování. Já vím, že chlapi tady nechtějí trénovat druhou, třetí, pátou třídu, protože je to nevděčná práce. Za pár korun strávíte na zimáku moře času, pro tu práci se musíte obětovat, jinak to nejde. Pokud ale chceme mít úspěšnou mládež a zajištěnou budoucnost chlapů, patřičné finance do toho musíme nalít. Za deset, patnáct let výchovy se vám to vrátí.“

Nakazila vás švédská škola ve Färjestadu, kde jste působil téměř čtyři roky?
„Jednoznačně. Ve všech hokejových třídách máte trenéry, kteří něco zažili, mají obrovské zkušenosti. Plus know-how a přístup. Není tajemstvím, že ve Švédsku se o všechny informace dělí, což je strašně důležité. Navzájem se všichni posouvají výš a dál. Mají jeden společný cíl a neberou se navzájem jako ostrou konkurenci. My tady dost často proti sobě bojujeme, až nezdravě. To nás moc neposune. Dřív byla i lepší atmosféra mezi rodiči hráčů. Jeden byl bohatý, druhý chudší, ale všichni navzájem přáli svým klukům. Při zápase si dali pivo, kafe, kecali spolu. Dnes? I rodiče hráčů z jednoho týmu se spolu nebaví, vidíte skupinky tátů a mamin, žárlí na své kluky. Rodiče sice chtějí pro kluka to nejlepší, ale klidně jeho spoluhráče před ním pomluví, ten se pak s ním nebaví. A tohle prostředí se na klucích podepisuje.“

Ještě aby.
(usmívá se) „Víte, jak to je. Pokaždé se najde frustrát, který si musí ulevit v rámci internetové bubliny. Ozvalo se mi i plno lidí z Budějovic. Vím, že očekávání jsou velká, já je mám také. Je to fajn tlak. Je potřeba ho cítit, použít jako hnací motor a nenechat se jím srážet dolů. A když vám to chvíli nejde, o to víc je třeba to nakopnout.“

Z Plzně můžete odcházet s čistým svědomím, nebo ne? Málokterá akvizice se takhle povede. Jen ten konec v předkole s Olomoucí byl hořký...
„Hořký? Spíš bych řekl úplně na ho.vno. To si řekněme na rovinu. Takhle si to nikdo z nás nepředstavoval. Dva dny před play off jim dáme devítku a pak vy.hučíme ve třech zápasech… Přitom jsme Olomouc nepodcenili, vůbec ne. Nakonec to ale podtrhlo celou zvláštní sezonu, kdy jsme neměli stoupající výkonnost, mnohem víc to bylo nahoru dolů. Dva týdny jsme měli dobrý, na to navázal týden hrůzy. Nedokázali jsme si udržet herní pohodu po delší čas. Jeden hořký týden s Olomoucí se podepsal na obrazu sezony. Možná jsme nebyli dostatečně zkušení, Olomouc přesně ví, jak play-off hrát, ti kluci tam jsou dlouho pospolu. Přejeli nás úplně perfektně, musím uznat. Naše elitní lajna měla rozhodovat zápasy a k ničemu se nedostala. Fakt hráli skvěle. I proti Spartě si pak vedli výborně, drželi se moc dobře.“

Přál jste si lepší rozlučku, že?
„Právě proto říkám, že ten konec byl na ho.vno. Chtěl jsem odejít s dobrým pocitem, místo toho přišla kaňka, která mě hrozně štvala.“

Za svoji plzeňskou éru jste posbíral hromadu individuálních trofejí, ale týmovou nikoli. Nejblíže jste byl na jaře 2019, s Plzní jste rozjeli semifinále dvěma výhrami v Třinci. A padli v sedmém. Oceláři brali titul. Pořád to bolí?
„Tohle mě bude mrzet do konce života. Nekecám. Měli jsme to fantasticky rozjetý, vůbec celá sezona byla výborná. Na první dva roky v Plzni budu strašně rád vzpomínat. To byl mančaft, který klapal se vším všudy. Emil Kristek to nahoře perfektně nastavil, Plznička šlapala. Super kádr a i atmosféra. Dařilo se nám i v Lize mistrů. V půlce sezony se k nám připojil Kovka (Jan Kovář) a já si hokej neskutečně užíval. Neskutečně.“

Vedle Kováře to byl trochu jiný Milan Gulaš, viďte? Roli režiséra držel on.
„Je to tak. Musel jsem trochu pozměnit styl, Kovka je nesmírně kreativní hráč, tvoří hru pro ostatní. Vedle něj jsem se nesnažil být tolik na puku, spíš jsem si hledal střelecké pozice. Fakt úžasný období. Až na to semifinále… Odjížděli jsme z Třince 2:0 a nedotáhli to. Vím, že to plno kluků štve dodnes. Věřím, že kdybychom Třinečáky šmikli, titul bychom dotáhli. Ale to jsou jen kdyby. Každopádně je to škoda. Při každém setkání s Kovkou se na sérii s Třincem stočí řeč. Vždycky. To samé s Láďou Čihákem. Můžeme se bavit o čemkoli, pokaždé skončíme u téhle série. Doteď víme, že jsme ji měli vyhrát.“

Jak se vám hrálo v plzeňském dresu proti Motoru? A štvalo vás jako pyšného Jihočecha, že se tým potácel dole bez šance na vzestup tabulkou?
„Paradoxem je, že jsme ze čtyř zápasů měli s Budějicemi třikrát prohrát. Motor nad námi vedl, my to všechno otáčeli až v posledních minutách. Daň za nezkušenost, za premiérovou účast v extralize po dlouhé době. Spousta kluků hrála soutěž poprvé. Abyste mohli být v naší lize úspěšní, zkušenost kádru je zásadním aspektem. Všude po Evropě tomu tak není, u nás pořád ano. V posledních deseti, patnácti minutách utkání zkušenosti rozhodují. A je to i o přístupu, o zblokování střely, vrhnout se proti ní po hlavě. V tom je klíč. Jít si za výhrou všemi dostupnými prostředky. Nechat tam absolutně všechno, dohrávat všechny souboje. To je další klišé, ale bez toho se zvlášť ve vyrovnaných zápasech neobejdete.“

Detaily, které se nasčítají a dělají rozdíl.
„Ano. Upřímně, mně nepřísluší komentovat minulou budějovickou sezonu, ale zrovna tyhle detaily tomu podle mě chyběly a byl to důvod, proč se těsné zápasy ztrácely. O tom, co říkám, musíme být všichni přesvědčeni a dělat všechno, co se má i na tréninku. Od toho všechno vychází. Návyky si zautomatizujete a převádíte je o to lehčeji do zápasů.“

Jak na vás reagují lidé ve městě? Děkují za návrat?
„Tak ono bylo delší dobu veřejným tajemstvím, že sem mám namířeno. Někdy na přelomu roku se o tom poprvé napsalo a postupně to krystalizovalo. V tom nevidím nejmenší problém. Proč by mělo být tajné, že se v průběhu sezony hráč domluvil jinde na příštím angažmá?“

Souhlasím. Přece to neznamená, že se na konec sezony vykašlete.
„V tom jsme specifičtí. Taková je naše nátura. Podívejte se třeba do Švýcarska. Tam se dohody oznámí ve chvíli, kdy se uzavřou. V prosinci borec podepíše jinde, klub to veřejně oznámí a nastává fáze děkování, gratulování k ještě lepší adrese. Škoda že tohle tady nedokážeme pochopit. Nějaký rok jsem odehrál venku, tak vím, jak to vnímají tam. Úplně v pohodě. To u nás se hráči začíná nakládat, že se na svůj tým vybodl a podobně. A pominu fakt, že vás někteří lidi solí, aniž by věděli, že hrajete se zraněným kolenem a podobně. Člověka to zamrzí. Tak to tady holt máme.“

A co tedy místní?
„Cítím, že v Budějovicích jsou rádi. Když se před pár dny oficiálně oznámilo, že sem jdu, s plzeňskými fanoušky jsem se rozloučil prostřednictvím sociálních sítí. Bohužel to jinak ani nešlo, což mě dost mrzí. Za ty roky jsme si vybudovali hezký vztah. Moc mě potěšilo, že reakce na můj odchod byly vesměs hezké, na vyloženě negativní komentář jsem nenarazil.“

Které z posil byste vypíchl?
„Jsem rád za každého hráče, který do toho půjde s námi. Moc mě ale těší, že Motor podepsal Lukáše Pecha, kreativního centra, velmi zkušeného borce. Pecháček bude skvělý lídr. Nejen on samozřejmě. A ještě třeba někdo přijde. Za sebe říkám, že můžeme udělat velký úspěch. Nevidím důvod, proč ne. Uděláme pro to maximum.“

Čekalo se, zda s sebou do kufru nezabalíte i Tomáše Mertla. Bylo to ve hře, ne?
(usmívá se) „S Mertlíkem jsme se o tom bavili denně. Jako Budějovičáci jsme v plzeňské kabině seděli vedle sebe. Řešili jsme to. Mertlík věděl, že do Motoru půjde Roman Vráblík, a měl informace, co plánuju já. Nejlíp by vám asi odpověděl on, jak to viděl. Co vím, Plzeň by ho nepustila. Je pod smlouvou, navíc byl v poslední sezoně dlouho zraněný. To se pak na věc díváte tak, že jste půl roku někde placený, přitom out, takže cítíte potřebu to klubu vrátit. Věc charakteru.“

Do nové sezony daleko, nicméně vidíte se v útoku vedle Lukáše Pecha?
„Přemýšlí se nad tím. Trenéři mají svoji vizi, jak vstoupit do sezony. Pechy si vyhoví s každým, všichni víme, jak je šikovný na puku, jaké šance umí připravit. Určitě je to jedna z alternativ. Za mě je to dobrá volba, ale to je otázka na trenéry. Zásadní bude vstoupit do sezony s pokorou, protože bude extrémně náročná. Ale vedle pokory musíme mít i zdravé sebevědomí. Nevidím důvod se pasovat rovnou do role týmu mimo špičku, když víme, jak špičkové hráče máme. Plus skvělé fanoušky a dobré zázemí.“

Po posledním chmurném ročníku však musíte myslet spíš na postupné kroky, nebo ne?
„Co bylo, bylo. Už to nevrátíme. Můžeme se z toho jen poučit. Nechci se moc dívat dozadu. Začali jsme novou etapu, do hlav nás všech musíme narvat vítěznou náturu. To je strašně důležitý. Být nastavený tak, že chci vyhrát každý zápas. Nechat na ledě všechno, bojovat jeden za druhého. Pak se dá vyhrávat, jinak ne. Znám to takhle z Plzně. Měli jsme mladý úzký kádr a dařilo se nám. Jde to! Jen tomu musíte věřit, být pozitivní. Nemít v hlavě, že si dnes jdu zahrát. Ne. Vyhrát! Tohle si mezi sebou tady musíme vybudovat. Na nás starších je ukázat mladším směr.“

Jako bych slyšel nového kouče Jaroslava Modrého…
„Je to tak. Chceme to tady vybláznit. Hráče, kabinu, fanoušky. Je to klišé, ale divák je šestý hráč. Teď jsme si vyzkoušeli pravý opak, hrát před prázdnými tribunami. Něco tak hrozného už nechci zažít. Zvlášť tady. Vracím se po devíti letech a chci si to užít naplno, co to jde. S klukama z týmu a s diváky na jedné lodi.“

Františka Antonína Gerstnera 7, České Budějovice. Tak zní současná adresa Milana Gulaše. Explzeňský bourák se v pondělí ráno vydal na první sraz nového týmu a po něm pro Sport vyhlásil, na co se mohou místní těšit. „Já a další zkušení kluci chceme ostatní nakazit vítěznou mentalitou. Nevidím důvod, proč bychom nemohli hrát nahoře,“ pravil pětatřicetiletý nejproduktivnější hráč extraligy posledních sezon.
Zkraje března si v Motoru oddechli, když bylo po všem. Konec trápení. Návrat mezi elitu z první ligy, kterou rok předtím zdecimovali, hodně bolel. „Už se nechci dívat dozadu. Chci to tady zbláznit,“ plánuje Milan Gulaš. Myslí to sakra vážně, na to vemte jed.

Jak je doma po devíti letech?
„Pro mě je to skvělá věc. Jsem rád, že se kluby mezi sebou domluvily. V minulé sezoně jsem zašel za plzeňským vedením se svým názorem a pak už to bylo de facto na Plzni s Budějovicemi, zda se dohodnou. Oběma klubům se zaslouží poděkovat, že došly ke zdárnému konci a já se mohl vrátit domů.“

Až tady budete po třech letech hodnotit svoji misi, nebo její první díl, o jakých úspěších byste chtěl mluvit? Pro co sem jdete?
„Znáte mě dlouho, víte, jaký jsem. Nastavený jsem pořád stejně. Každý sportovec chce vyhrávat. Všechno, co jde. Vzpomínám si na první roky v budějovickém áčku, hrával se tu skvělý hokej. Bývalo vyprodáno, mančaft hrál na špici, bojoval v semifinále play off. Mým jasným cílem je tyhle časy vrátit. Hokej hrajeme pro fanoušky. Naši jsou skvělí, zaslouží si vidět svůj tým nahoře. Tohle mě žene dopředu, hodně na to myslím. Zbláznit to tady. A moc se na to těším.“

Kádr se rodí zajímavě, co říkáte?
„Souhlasím. Přišli vesměs zkušení hráči, kteří vědí, jak vyhrávat, o čem je hokej. Mají vítěznou mentalitu, což je strašně důležité. Nebude to stát jen na mně, tým se bude moci opřít o víc lídrů. Jasně že se nemusí pokaždé dařit, ráno se probudíte a víte, že den bude stát za prd, to občas přijde na každého. Základ je se s tím porvat.“