Diskusní fórum

Hotovo, vyřízeno. Milan Gulaš opouští Plzeň. Už řadu týdnů je veřejným tajemstvím, že 35letý útočník podniká comeback do Českých Budějovic. V posledních dnech se řešilo vzájemné vyrovnání obou klubů, neboť extraligová ikona měla na západě Čech platný kontrakt do jara 2022. „Mohu potvrdit, že Milan v Plzni končí,“ reagoval sportovní manažer Tomáš Vlasák. V článku iSport Premium zjistíte, kolik za něho Indiáni dostanou peněz, a také vám představíme novou švédskou posilu, která by ze severu nemusela být poslední.
Na jihu Čech plánují svoji klíčovou přestupovou pecku oznámit zřejmě až první květnový den. Takový je v extralize obyčej. Smlouvy jsou datovány k 30. dubnu, byť přestupové transakce se řeší už od ledna, někdy i dříve, a o změnách pracovních adres je v zákulisí známo dávno dopředu. Někdy samozřejmě i později. Gulašův případ se ocitl někde mezi.

Už je to nějaký čas, co se uznávaný produktivní střelec a pracant rozhodl, že signovanou dohodu s indiány míní utnout rok před jejím koncem. V Plzni dal najevo, že ho to táhne domů.

„Když za mnou Guli během sezony přišel s tím, že by se chtěl vrátit, dohodli jsme se, že mu bránit nebudeme. Nemyslím to vůbec zle, ale neměli jsme v úmyslu držet hráče, který projevil přání hrát jinde. Osobně jsem si nedokázal představit opak. A podle mě ani Milan. Vypadal, že je pevně rozhodnutý. S Gulim tedy dál nepočítáme. Další informace jsou už na někom jiném,“ řekl Sportu sportovní manažer Plzně Tomáš Vlasák.

Vykoupení podle informací Sportu má nového zaměstnavatele přijít zhruba na 2,2 milionu korun.

O borce, který za Škodovku válel poslední čtyři sezony, projevovala interes i řada zahraničních klubů, včetně švýcarských. Ale Milan Gulaš měl jasno. Dom! Plzni začne doslova a do písmene nová éra.

Po Gulašovi. Jak asi bude vypadat?

„Zatím nikdo neví, co to s námi udělá,“ netají Vlasák. „Ale jednou by to stejně přišlo, když ne letos, tak za rok, za dva. Musíme na to umět zareagovat. Věřím, že mančaft, který se tu dal a pořád ještě dává dohromady, bude dobrý a Milana nahradíme,“ věří sportovní manažer a nově i asistent koučů Miloše Říhy a Václava Baďoučka.

Gulaš zvládl během čtyř ročníků v Plzni nabrat skvělých 278 bodů v 225 utkáních, v tomto směru po něm zbude kráter. „Svým způsobem se tu dlouho spoléhalo na to, že když na ledě dojde na problém, Guli nás z něj vytáhne,“ přikyvuje Vlasák. „Kolikrát to tak platilo, teď za to budou muset vzít jiní.“
Z nedávných pohovorů vyplynulo, že nástupci se najdou. „Věřím, že toho budou schopni. Kluci s tím počítají. Třeba Tomáš Mertl, na kterém to bude hodně stát. Z dalších Petr Kodýtek, Pavel Musil nebo Peter Čerešňák. Tyhle typy to musí vzít nejen na ledě, ale i v kabině. Bude zapotřebí, aby měly vliv na mužstvo. Už to nebude o tom, že jeden hráč z osmdesáti procent táhne tým, ale bude to rozložené na více hráčů.“

Díky Gulašovi, ovšem samozřejmě nejen díky jemu, Plzeň patřila mezi české top týmy, ačkoli rozpočtově byla níže než řada výsledkově horších konkurentů. Vlasák má však pořád před očima play off sezony 2018/19, kdy cítil, že Západočeši mohou skočit do finále. „Mohli jsme to dotáhnout dál. V semifinále jsme vedli nad Třincem 2:0 na zápasy, byla velká šance projít dál. Tam to mohlo dopadnout ještě o chlup líp,“ vzpomíná.

Teď musí složit do kupy armádu, která předchozí velmi slušné výsledky zopakuje nebo dokonce předčí. „Ze sezony mám určitý respekt, ale věřím tomu, že potřebnou sílu mít budeme a znovu budeme konkurenceschopní,“ vytýčil si Tomáš Vlasák.

Indiáni ve švédských barvách
Na západě Čech mívají na zahraniční akvizice dobrý čuch. Podle zdrojů Sportu se nyní dívají detailně do skandinávských vod. Z bohatých švédských zásob by se do extraligy měl vydat Gustaf Thorell, 31letý produktivní centr z druholigové Karlskogy.

Thorell je někdejším dvojnásobným mistrem světa do osmnácti let, elitní švédskou ligu ochutnal v sezoně 2016/17 v dresu Brynäs a mateřského Färjestadu. V této sezoně zapsal 47 bodů (14+33) ve 40 utkáních.

„Můžu potvrdit, že posily hledáme i na severu,“ řekl k tomu sportovní manažer indiánů Tomáš Vlasák. Thorell by nemusel být jedinou čerstvou posilou ze Švédska, hledá se mu parťák do letadla.

Jak už dříve Sport informoval, Plzni se podařila domluvit přestupová pecka v podobě angažování střelce Michala Bulíře, jenž dokončuje velmi plodné období v Liberci a zahrál si i za Magnitogorsk v KHL.

Po odchodu brankáře Dominika Frodla do Pardubic si klub zajistil služby Miroslava Svobody, přicházejícího z Vítkovic. Odtud má dorazit i další navrátilec Jan Schleiss.

Hmmm... to vypadá na rychlý proces

Když se covid loni objevil, myslel jste si nejdřív, že to je rýmička?

Já ne. Nejsem i.diot. Vidím, že lidi umírají. Když pak slyším toho blba z Finska Hrachovinu (český hokejový brankář, který covid zlehčuje), to je prostě hlupák.

odkaz

Peťa se nějak čertí

No ale stejně je to blbost.

Tak já pojedu taky střed. Takže 3

Hmmm možná ne

Formič hned gól ve 2. minutě

Taky jsem to nevěděl, nastoupil až dnes

Matěj Toman teď asistence za Litoměřice

To jo, Liberec slušně otočil

Pokračování
Během extraligové odstávky zvažoval náhradní řešení v zahraničí. Naposledy ho lákal švýcarský Zug. S Janem Kovářem válel už v Plzni, tohle spojení vypadalo báječně. S ohledem na rodinu to však padlo.

Gulaš má s Plzní titul z roku 2013, jenže přímo u triumfu nebyl, koncem základní části vyrazil do Magnitogorsku v KHL. Ve Švédsku byl s Färjestadem druhý, v extralize pak nejvýš třetí. Před každým play off cítil obzvláštní motivaci, toužil po titulu. „Možná tolik chci, protože jsem pohár nikdy nezvedl nad hlavu,“ přiznal před začátkem série s Olomoucí.
Plzeň se ocitla mimo šachovnici dřív, než by kdo čekal. O Gulaše údajně zavadila taky Sparta, která má nejvyšší ambice, stejně jako on. Jiné zdroje však námluvy popřely s tím, že zájem nebyl ani z jedné strany. Pokud by tedy nevyskočilo ještě něco dalšího, Gulašův návrat k jihočeským kořenům v tom všem dává největší logiku.

Překlenovací sezona Motoru po postupu mezi elitu dopadla všelijak. Pádu se však České Budějovice bát nemusely a v příštím ročníku jistě chtějí hrát důstojnější roli. Při shánění posil verbovaly snad všechny slavné rodáky. Gulaš řekl, že chce domů. Vrátí se do rodné chalupy, ale určitě ne proto, aby v bačkorách doklepal čas do důchodu. Má svůj věk, v domácím prostředí může chytit další mízu.

Zádrhel ovšem mohl být v odstupném. Gulaš je ještě na příští sezonu pod smlouvou v Plzni, takže pokud by odešel, nebude vykoupen za tabulkovou hodnotu. Kluby by se musely dohodnout. Podle zdrojů Sportu by mohl být volný za 2,5 milionu korun.

Loučení bez fanfár
Gulaš sám přiznal, že poslední sezona byla divná. Hrálo se před prázdnými tribunami a on patří k hokejistům, jež dokáže nabíjet řev tribun a plní ochozy. Měl zdravotní potíže, ze stejných důvodů přišel na dlouho o dvorního centra Tomáše Mertla. Spoluhráči se vedle něj střídali jak na stráži. Byl tím, kdo by měl pomáhat druhým, sám se však neměl často o koho opřít a možná ještě víc spoléhal hlavně sám na sebe.

Zhostil se role mentora, současně měl obhajovat pozici nejlepšího hráče extraligy. Víc přihrával a prošel obdobím, kdy nedal dvanáct zápasů gól. Lidi mu v diskusích nakládali, jak vyčichl a je mimo. To ho pochopitelně taky štvalo a užíralo. Mluvil o týmu, ale na ledě se dál cítil vůdcem, i když někdy nedominoval jako dřív a na dálku se stal lovnou zvěří i pro fanoušky.

Pro zranění vynechal pět zápasů. Taky proto o čtrnáct branek a dvacet bodů zaostal za předchozí životní sezonou, kdy nasypal 35 gólů a se 76 body předvedl třetí nejlepší výkon v historii extraligy. Na Martina Růžičku a Richarda Krále nedosáhl, ale sklonit se před ním museli Pavel Patera nebo Roman Červenka. Navíc vytvořil nový rekord, skóroval v deseti utkáních po sobě. Tentokrát byl s 21 trefami znovu nejlepším střelcem mužstva a s 56 body třetí v celé soutěži.

Potom přišel náraz v play off. První útok v celé sérii nula bodů a minus tři, ale to nebyl jediný důvod, proč Olomouc s Plzní tak vyběhla. Gulaš chtěl vždycky vyhrát. Je poslední, komu by se dalo podsouvat, že mohl být myšlenkami i jinde, byť červíček zavrtá, aniž by člověk sám tušil. Když mu to nešlo, občas kopal kolem sebe. Tentokrát mluvil o naštvání a myslel to upřímně.

Loučí se bez fanfár, ne jak by si přál. Jeho body a hra však budou Plzni hodně chybět.

Super Tome... díky

Prosím tě jakej Růžičkovo beton?

odkaz

Atmosféra v kabině musela logicky houstnout. Měl jste k některým hráčům blíž a k jiným dál?
„Každý trenér má své koně. S některými si rozumíte víc, s jinými míň. Na někoho sázíte víc, na někoho míň. Ale měl jsem pod sebou kluky, kteří to se mnou vydrželi celé tři roky. A dávali to. Poznali mě v klidu, v emocích, dozvěděli se, jaký jsem kouč. Věřím tomu, že spousta z nich pochopila, o co mi jde. A že porážky bytostně nesnáším. Tohle jsem jim v kostce chtěl předat. Posunout se navzájem dál.“

Cítíte na sobě, že vám tahle sezona ukázala i vaše slabá místa? Na čem musíte zapracovat, v čem se posunout dál.
„Určitě, ukázala mi toho spoustu. Nesnášel jsem to vůbec dobře, to na mně asi bylo vidět. Dá se polemizovat nad některými vyjádřeními. Na druhou stranu já jsem prostě takovej. Byl jsem takovej jako hráč, jsem takovej jako trenér. Někomu to může vyhovovat, jinému ne. Sebereflexe ale ještě přijde… hodně dlouho se budu koukat do toho zrcadla. Udělal jsem všechno? Jak to, že jsem z těch hráčů nedostal víc? Je to otázka na tělo, je na místě. Řeknu vám ale, že před sezonou jsem prostě těm klukům věřil. Budu přemýšlet o spoustě věcí, na mně bude, co všechno si z toho vezmu. Stojím si ale za tím, že kdybychom s mým skvělým realizačním týmem zůstali, další rok by vypadal úplně jinak.“

Nevzal vám poslední rok trochu chuť do hokeje?
„To určitě ne. Už teď se těším, až si zapnu v televizi NHL. I tohle vás posouvá, zlepšujete se. Jaký je trend, kam se hokej posouvá, čeho jsou na ledě ti hráči schopní. Během sezony byla ale spoustu okamžiků, kdy to bylo ubíjející a frustrující. Kdy jsem věděl, že přešlapujeme na místě a nám všem se nedařilo odlepit se z toho místa. Na pauzu se ale strašně moc těším, to jo.“

Víte, jak dlouhá bude?
„Nevím. Vím ale, že hokej natolik miluju, že mi po nějaké době začne chybět. Těším se, až budu jezdit s dcerou na tenisové turnaje, pojedeme na výlet, prostě budeme spolu. Hokej budu mít v srdci i v hlavě. Na druhou stranu mám ale vnitřní pnutí, jestli se k trénování ještě někdy vůbec vrátím. Jestli mě to prostě doma nebude bavit víc a nevydám se jinou cestou. Může to nastat, na to teď ale nedokážu odpovědět. Když jsme měli po šestém kole na kontě dva body, ve Sportu jste o nás napsali, že jsme Popelka se dvěma oříšky. To bylo vcelku vtipné (úsměv), ale v tu chvíli se to hezky nečetlo. Chybět mi to nebude, ale beru to jako součást svojí cesty. Uvidíme, kam mě dál zavede.“

A souhlasíte, že upřímnost, byť někdy drsná, český hokej postrádá?
„Takovou upřímnost jsem potřeboval slyšet od vedení. Ale doslechl jsem se to pokaždé jen zprostředkovaně. Od lidí, kteří mi to samozřejmě rádi řekli. Občas jsem od vedení slyšel nepříjemné věci, ale ne pokaždé. Tahle sezona byla velkou školou života. Poznáte, jak fungují mezilidské vztahy, když se nedaří. Udělal jsem si krásný obrázek. Někteří u mě skončili. A ještě k vaší otázce. Uvedu příklad Romana Přikryla, který měl v sezoně problémy s produktivitou. Když se ho můj asistent Aleš Totter zeptal, zda se mnou měl problém, protože jsem na něj byl tvrdej, odpověděl, že ne. Řekl, že se s tím potýkal první rok, ale že věděl, že jsem férový, že šanci ode mě vždycky dostane. Povím to ještě jinak. Kdyby hráči poznali práci Vládi Růžičky, půlka týmu by pro něj nemohla hrát. Nedala by to. Jsme v profesionálním hokeji. Je to příjemné prostředí? No, není. Já sám chodil jako hráč domů a plakal jsem z toho, jak na mě John Tortorella řval. Musíte se nad tím umět zamyslet. Kouč z vás chce udělat lepšího hráče, vyndat z vás to nejlepší. Aby tým vyhrával. A pokud to někdo neunáší, je měkkej, ať hokej nehraje. Nezlobte se na mě. Ve fabrice to bude mít snazší?“

Nenapadlo vás během sezony jít vůči šéfům do ultimáta? S tím, že když nebude po vašem a nepřijdou posily, půjdete od válu?
„To by byl příliš jednoduchý odchod od problému. Musíte pracovat s týmem, který máte k dispozici. Z části jsem si ho vybral já sám. Na jedné debatě s fanoušky padla jedna důležitá otázka. Zda předsezonní očekávání nebyla až moc nabubřelá. A já na to: A pročpak? Já chci vyhrát každý zápas, s touto filozofií chci a budu pracovat. Komu je výsledek jedno, nemůže být v mém týmu! Chtěli jsme být minimálně v předkole play off.“

Gólman není v týmu od toho, aby se kolem něj chodilo po špičkách. A jestli to nedává, pak nemá v profesionálním sportu co pohledávat. Nemůžeme dostávat góly z rolby, to prostě ne. Na poslední zápas sezony s Třincem jsem řešil, koho dát do brány. Šel tam Marek Čiliak a ten proti Třinci odchytal jeden z nejlepších zápasů sezony. Jakoby to z něj všechno spadlo, chytal úplně jinak než v sezoně.“

S čím jste se vy dva rozloučili na mítinku po sezoně?
„V pohodě. S Čilem jsme během sezony řešily různé situace. Vadila mi jedna věc. V jeden moment se mi přiznal, že se tomu poddal. A to jsem mu vyčetl. To by neměl. Na druhou stranu, jeho sezona byla dost rozháraná covidem, byl snad čtyřikrát v karanténě. Dá se polemizovat o tlaku. Ale… Co je to tlak? Největší rozhodnutí padlo na svazu v tom směru, že se nepadá. Co by nás mělo nervovat? Snad chceme všichni vyhrávat, být nejlepší. Očekával jsem od něj, že z prvních deseti zápasů nám on sám vyhraje tři. Že bude zdí. Od gólmana, co vychytal dvakrát titul Kometě, bych to očekával. Mára je chytrý kluk a ví, že jeho sezona stála za prd. Jeho nejhorší v kariéře. Je to dobrej kluk do kabiny, fajn spoluhráč. V tom problém nebyl.“
A v čem tedy?
„On sám si musí najít příčinu, proč mu to nešlo. Třeba já jsem byl tou příčinou, třeba mu tým nepomohl. Ale všechno jsou spojené nádoby. Nicméně já věřím, že bude lepší. Zda má v sobě hrdost, ctižádost a pýchu, nemůže si nechat takhle pokazit renomé. Nechat to být. Sere mě, že mu nevyšla zrovna tahle sezona. Poslední sezona mého realizačního týmu. Ale vrátit se o rok zpět, vyberu si ho znovu. Z těch, co mi byli loni nabídnuti, byl jasně nejlepší. Uvidíme, zda si ho Motor ponechá dál.“

Už loni v létě jste mluvil o potřebě být v hokeji brutálně pravdivý a upřímný. Nepoznal jste, že je to problém v českém prostředí? Že řada hráčů neunáší adresnou kritiku?
„Možná si to někteří hráči mysleli. Jestli s tím měl někdo problém… Všem jsem říkal, že moje dveře jsou otevřené, přijďte si o tom popovídat. Třeba Zdeněk Doležal. Tři roky jsem na něm hledal kdejakou mouchu. Protože jsem věděl, že to v něm je a že potřebuje nakopnout, dostat to ze sebe. Šel jsem po něm. A zlepšil se tak, že nejspíš půjde do jednoho známého klubu (do Sparty). Přišel za mnou a povídá: Já snad neznám nikoho, kdo by mě posílal do pr.dele a díval se mi u toho do očí.“

Co jste o sobě slyšel?
„Tohle bych nerad ventiloval, má to zůstat v té místnosti. Já vím, že by bylo pikantní, hlavně fanoušci Motoru by to chtěli vědět, ale to já nevyndám. Možná v létě, až se s Bednou potkám někde na tenise. Třeba si u piva vyříkáme daleko víc věcí, než jsme si řekli v kanceláři před dalšími členy vedení. Každopádně, vzájemná komunikace vázla. Ať už mojí chybou nebo na straně GM. Ale nebyla dostačující k tomu, abychom pro organizaci udělali to nejlepší a sezona byla úspěšnější.“

Navenek to tak působilo…
„Za výsledky jsem z velké části odpovědný já. Jsem na střídačce, jsem s klukama každý den. Ale stojím si za tím, že jakmile se jim sáhlo na platy, tak pro obrat v sezoně se tím pádem přestalo dělat. Takhle to myslím vycítili i hráči. Ale zároveň jsem se jim omluvil za to, že jsem oznámení o konci podal tak brzy. Vedení jsem řekl, že od svého stylu práce a herního systému neustoupím. A když to uznají za vhodné, ať mě vyndají. Tu pravomoc měli. Donesly se mi k tomu různé zvěsti a informace. Jsem si však naprosto jistý, že by reputace klubu vzrostla, kdyby se na průběh sezony reagovalo. Víc, než se ve skutečnosti stalo. Klidně i příchodem nového trenéra. Minimálně tím naznačíte, že vám osud týmu a sezony není jedno.“

Na to poukazoval také majitel Madety Milan Teplý, kterému se nelíbilo, že klub patřičně nejedná při rostoucím počtu porážek.
„Ano. Asi to má dost do činění s českou náturou. Nejsem přesvědčený, že jsme ochotni dojít až na samou hranici chtění vyhrávat. Dát tomu úplně všechno. Ono je krásné prohrát z 58 zápasů čtyři v základní hrací době, jako se nám to přihodilo v minulém ročníku v první lize. To umí zpracovat každý. Ale teprve v krizi poznáte, kdo má koule. Opravdové koule. Proto opakuju, že jsme s tím v sezoně měli pracovat víc. O Vánocích jsem tu už nemusel být. Jako člověk se sebereflexí bych to absolutně chápal.“
Už jste to nakousnul, jak velký dopad na chod kabiny mělo snižování mezd hráčů? A neměl jste dojem, že se prostředky schovávají až na nový ročník, který je sestupový?
„Má pozice je trenér. Nebyl jsem sportovním manažerem. Ten má k dispozici budget, s nímž může pracovat na tvorbě týmu. Po dobu tří let jsem tu při pořizování hráčů měl poradní hlas. V poslední sezoně se stalo jedinkrát, že sem přišel hráč, o němž jsem nevěděl. Ale to už se vědělo, že tu budu končit. Zda tu peníze byly, nebo ne, to je otázka na Standu Bednaříka. V mých očích tu je však dost sponzorů a hodně lidí, kteří chtěli vědět, proč se nám nedaří, kde je problém, zda tomu mohou pomoci. Každý chce být přece spojovaný s vítězi a neotáčet noviny nebo tablet vzhůru nohama, aby se mi líbil pohled na tabulku. Snaha s tím něco dělat zkrátka mohla být větší. Ale beru to i na sebe, mohl jsem za zavřenými dveřmi na vedení víc útočit, být důraznější.“

Takže?
„Když je potřeba, majitel obvykle navyšuje základní jmění firmy, nebo přináší kapitál, aby se s tím dalo něco dělat. Upřímně, naše hráče kromě Čendy Pýchy na výměnu nikdo nechtěl. Jen díky poslání Allena do Boleslavi jsme ušetřili na platu a získali Míru Formana ze Sparty. Zastávám názor, že každý klub by měl mít jednoho silného vlastníka, dominantního hráče na trhu, kde se pohybuje. Který je ochotný investovat ve složitější době s tím, že časem se mu investice vrátí. Kluci tu zachránili hokej před pár lety, ale asi potřebným kapitálem nedisponují. To říkám s veškerým respektem vůči nim. Ale podívejte se na Pardubice. Přišel silný majitel, aby zachránil extraligu. Koupil Michala Vondrku a možná jen díky tomu Dynamo hraje nejvyšší soutěž. A kde dnes je? Povedl se jim tah s novými trenéry, útočník Camara, pořídili si Nakládala, Kousala, Zohornu a jsou rázem černým koněm play off, co může hrát o finále.“

Od Čiliaka jsem čekal, že bude zdí
Měli podle vás hráči od vedení přesné informace, jak je to s finančním zázemím a možnostmi Motoru?
„To si právě nemyslím. I tady drhla komunikace. Říkám Bednovi, ať se sebere, přijde do kabiny a řekne hráčům natvrdo, jaká je situace. Že jsme tedy na suchu, že se to nezlepší do konce sezony, ať nečekají nějakou pomoc. Že je prioritou zůstat zdravým klubem, kde peníze chodí včas. A takhle upřímný a otevřený být i k veřejnosti. Pochopili by to. A nepsat na klubový web, že bez rozdílových hráčů to příští rok nepůjde… Tohle se má říci nejprve klukům do očí.“

V závěru sezony jste se neudržel a v jednom rozhovoru po utkání se Spartou (2:7) prohlásil, že by ve vaší brance mohl být pytel brambor a vyšlo by to nastejno. Emoce, chápeme. Vzal byste to dnes zpět?
„Každý tým potřebuje mít dobrého gólmana. Bez něj nejste nic. Ten zápas se zlomil ve druhé třetině, kdy jsme dostali tři góly a byť mám Honzu Strmeně rád, tři góly z prvních čtyř šly za ním. Ten mančaft to věděl. Nestalo se nám to prvně. Ať mě za to klidně odsoudí, nenávidí a pranýřují. Je mi to fuk. Jestliže mám být tvrdý na hráče, potřebuju save. Gólman není / Příspěvěk byl moc dlouhý a proto byl uříznut.

Pokračování
Kdy vám došlo, že tenhle mančaft nemá na extraligu?
„Na předsezonní tiskovce jsme si řekli, že tomu dáme deset zápasů. Hodně jsme o tom debatovali s asistentem Alešem Totterem. Shodli jsme se na tom, že nejvíc nám ublížilo, že jsme si před rokem nezahráli play off. Šli bychom na Třebíč, ta byla neskutečně rozjetá. Prověřila by nás. My jsme celou sezonu neviděli hráče pod tlakem. Co kdybychom prohráli doma jeden zápas a pak jeli do Třebíče s nějakým tlakem? Tam byste poznali charakter hráčů. Neměli jsme možnost poznat je v těžkých zápasech, byl by to pak důležitý ukazatel pro stavbu extraligového kádru.“

Navíc jste ani dlouho nevěděli, jakou soutěž budete další ročník vůbec hrát.
„To je přesné a hrozně důležité. Nemusíme si nalhávat, jak to tady chodí. O našem postupu se u stolu rozhodlo někdy v polovině března, jenže v té době už jsou prostě všichni hráči, kteří za něco stojí, na další rok rozebraní. Jsou podepsaní jinde. Pravidla jsou taková, že se to zveřejňuje až prvního května. Tak to chodí, ale můžu vám říct, že tohle je věc, která mi strašně vadí. Proto jsme dali možnost suverénnímu prvoligovému kádru posunout se o level výš. Chtěli jsme to jen doplnit na určitých místech.“

Třeba na pozici gólmanské jedničky.
„Přišel Marek Čiliak. Zpátky do Pardubic šel z hostování Milan Klouček. Že pak přišel ještě Jirka Patera, to byl bonus navíc, který se ale projevil neskutečně dobře. Přivedli jsme pár dalších hráčů z první ligy, k tomu dva extraligové hokejisty. Marek chytal KHL, vychytal dva extraligové tituly. Když jsme koukali na situaci na trhu, kdo je volný, připadal by v úvahu a měl by zájem, jeho jméno nám vyšlo nejlíp. Dneska už víme, že sezona jak nám, tak Márovi nedopadla vůbec dobře.“

Indrák? Nelíbil se mi jeho herní projev
Druhým extraligovým hráčem, kterého jste přivedli, byl Miroslav Indrák, ten ale odehrál jen šest zápasů.
„Musím říct, že pro mě byl velkým zklamáním. Nemůžu říct, že by měl špatnou povahu, že byl špatnej kluk. Od samého začátku se mi ale nelíbil jeho herní projev, hrál takový chodecký hokej. Doufal jsem, že bude střelec, tím se ale nestal. Rychle se pak zranil, vyhodil si rameno, šel na operaci. S vedením se rozhodl na rozvázání smlouvy a tuším, že je už zpátky v Plzni.“

I když sezona od prvního kola nabrala špatný směr, nic se u vás nedělo. Kromě Miroslava Formana jste pak nikoho pořádného nepřivedli. Proč?
„Měl jsem být daleko tvrdší, řešit to. Být tvrdší vůči vedení, chtít striktně posily. Tenhle mančaft to neuhrával, tak to bohužel bylo. Létala tady různá jména. Na jedné straně je představa trenéra, na druhé ekonomická situace klubu. Nejvíc mě na tom mrzí to, že když jsem v prosinci ohlásil, že po sezoně končím, hodil se do toho bílý ručník. Konec. Klukům se sebraly peníze, řeklo se, že to tu jen tak dobrnkáme. Měli jsme být féroví, měli jsme to říct našim fanouškům: ‚Nezlobte se, ale nikdo sem nepřijde, nemáme peníze.‘ Já jsem potřeboval přivést hráče, kteří by nám pomohli, bohužel jsem ale nebyl vyslyšený.“

Nebylo zpětně tak brzké oznámení vašeho konce střelou vedle? Hráči to mohli vnímat jako známku určité rezignace.
„Takhle jsem to vůbec nevnímal. Řekl jsem klukům, že nemám čas na prohry, že potřebuju začít vyhrávat. Že si přeju, abychom do toho dali všechno. Že nevypustíme jediný trénink, jediný zápas, protože tady po sezoně končím. Řekl jsem jim, že mi strašně chybí rodina. Šel jsem do Motoru na dva roky, třetí byl nad plán. Pevně věřím, že to nebyla chyba. Je to ale férová otázka, protože někdo to tak cítit mohl. Manažer Standa Bednařík to věděl od léta. Z hlediska rodiny to prostě nešlo.“
Otevřeně jste do médií během sezony říkal, že chcete posily. Vedení je však nedodalo. Vyslechl jste si třeba právě od Stanislava Bednaříka, ať tohle neříkáte?
„Ne, řekl mi to až ve čtvrtek, kdy jsme spolu měli nějaké finální povídání. K sobě do kanceláře mě pozvali jednou s tím, že se jim nelíbí styl naší hry. Bylo to někdy na přelomu roku. Naznačili mi určité ultimátum. Já jsem jim řekl, že jestli se jim něco nelíbí, ať mě klidně vyndají, ale já sám od sebe prostě neskončím. V některých chvílích by to pro mě bylo vysvobození, to přiznávám. Ale odejít? Položit to? To je jednoduchá cesta ven z problému, takový nejsem. Když se vyhrává, je to super. Musíte si ale projít i špatným obdobím.“

Rozešli jste se s vedením v dobrém?
„Jsem odsud, s klukama se budu potkávat, dál budu chodit na zimák. Tým přebírá můj kamarád, bývalý spoluhráč Jarda Modrý. Budeme v kontaktu, totéž platí i o lidech, pro které jsem doteď pracoval. Podali jsme si ruku, ale přiznávám, že ta debata nebyla příjemná. Nebylo mi příjemné, co jsem o sobě slyšel, určitě ale nebylo ani jim příjemné, co jsem jim řekl.“

Co jste o sobě slyšel?
„Tohle bych nerad ventiloval, má to zůstat v té místnosti. Já vím, že by bylo pikantní, hlavně fanoušci Motoru by to ch / Příspěvěk byl moc dlouhý a proto byl uříznut.