Diskusní fórum

Ještě může prchnout Cíba...

Díky za tipovačku.Dobrá práce !

Jooo !

Takže opět jenom medy !

Ano, snad se obránce a kvalitní povede najít.Bylo by to třeba.

Já někde četl, že Hoch by to rád za mořem zkusil.Takže mohl myslet jeho.

No až na zmínku o juniorech a větu "Uvidíme jak to s nimi bude...". Takže by nám ještě 1-2 útočníci mohli zdrhnout třeba do kanadský juniorky...

Recyklace a souhrn všeho již uvedeného...

Tak snad bude mít štěstí a někoho najde,v obraně nás asi nejvíc tlačí bota.

Nutno dodat, ze krom ty titulky v clanku uz nic zajimavyho neni.

Na trhu jsme aktivní, hledáme posily hlavně do obrany, hlásí manažer Budějovic
odkaz

Já jen četl,že je v jednání Ondřej Vála..žádný velký jména nejspíš nečekej.

Stuart Percy do Plzně.

+K sobě do štábu jste si v lednu vzal Marka Zadinu, který předtím v říjnu skončil. Potvrdila se vám vaše volba?
„To je další věc, která mě docela mrzí. Fakt, jak Marek začal být vnímán po odchodu Varadi z Pardubic.“

Jen připomenu, že se mu vytýkalo, že neodešel s ním, ale převzal žezlo.
„Naházelo se na něj všechno možné. Ale já když přemýšlel, koho si vzít, ukázal jsem na něj. Je to kluk, který byl za posledních deset let snad šestkrát, sedmkrát ve finále. Což taky není jenom tak. A je jedno, v jaké pozici, protože byl k týmu nablízko a nabral značné zkušenosti. Musí něco umět. Dám vám jeden příklad. Po třetím vyhraném zápase v Budějovicích, který jsme zvládli výborně, jsme druhý den byli strašní. Dva naše fauly byly takové, že jsme jim chytili hokejku a zahodili ji. Já chytil takový vztek, až mě začalo bolet břicho a měl jsem chuť ty kluky na střídačce zfackovat. Já byl tak vytočenej… Nebýt Marka Zadiny, o přestávce bych začal na hráče řvát. Já bych je snad i zabil. A on mi říká: Nedělej to…“

A měl pravdu.
„Měl. Prohrávali jsme 0:1 a Marek povídá: Oni vědí, že hrají blbě, pojď to zkusit obráceně, v klidu… Já trval na svém. Říkám mu, že nemůžu být hodnej, že mi je fakt blbě a potřebuju ze sebe ten vztek dostat. A že kdybych to zkusil vlídně, po prvním slovu stejně začnu řvát… Dohodli jsme se, že si slovo vezme on. Kluky povzbudil, srovnali jsme, přišlo prodloužení, ve kterém jsme hráli výborně, Mandát dal gól a postoupili jsme. Takže tolik k Markovi, s nímž jsem rád pracoval, a mrzí mě, jak se na něj nahlíží, protože je fakt dobrý trenér. Otevřel mi oči, vzal jsem si od něj hodně dobré věci. Stejně jako na jiných místech od dalších mých kolegů.“

Dělalo se vám dobře i s lídry týmu Romanem Červenkou nebo Lukášem Sedlákem?
„Naprosto bez problémů, nezažil jsem s nimi jedinou negativní věc. Ten tým nebyl zdaleka jenom o nich, třeba hodně příjemně mě překvapil Kondelík. Je to makáč, fakt dříč. Ale nechci dál jmenovat, abych na někoho nezapomněl. Byla to zdravá kabina. Upřímně říkám, že jsem čekal trochu machry, ale žádné manýry jsem nezaregistroval.“

Aby ještě – před vámi…
„To nevím. Já jen říkám, že jsem s nimi žádné špatné věci nezažil. O Čerešňákovi nebo Hájkovi jsem věděl, že jsou to výborní hráči i kluci. Jen se mi to potvrdilo. Nebo David Musil. Zrovna on nám pomohl vyřešit hromadu věcí v obraně. Kolikrát jsme nad něčím tápali, hledali řešení, tak jsem za ním zašel, zeptal se ho na názor a on nám ho vyřešil. Tím, jak je David defenzivní obránce, má perfektní cit na to, co přesně hrát. Řekl mi, jak by si to představoval hrát a mně nezbylo než říct: Hele, máme to, on nám to vyřešil... A takových bylo asi pět. To samé Čerešňák věci směrem z obrany do útoku. Výborná spolupráce.“

Také proto rád říkáte, že úkolem trenérů je co nejméně to hráčům zkazit.
„A je to naprostá pravda, za kterou si stojím. V reálu se pak dělo to, že když jsme třeba deset minut neměli vyloučeného hráče, kluci si střídali sami. Zasáhl jsem do toho jen tehdy, když si někdo přetáhl střídání, tak aby věděli, kdo má jít. Nebo po faulu. Pak jsem jim pomáhal, jinak to nebylo potřeba.“

Tak hráči potřebují cítit důvěru, že to mohou na ledě vzít na sebe a ne jen plnit pokyny, kam mohou jet a kam ne. Pak je šance, že se zvedne jejich výkon.
„Ano, přesně tak to je. A pokud udělá chybu, stačí za ním v klidu zajít a říct mu, ať to příště zkusí jinak. S klukama to bylo fajn.“

Mnozí lidé vám však vyčítají, že jste jako sfinga na střídačce, i když se třeba prohrává a hokej nejde. Co vy na to?
„Nic si z toho nedělám, je mi to úplně jedno. Pokud cítím, že hráči potřebují vyhecovat, jdeme na to. Ale jako bývalý hráč vím, jak se kluci cítí, když mají za sebou na střídačce někoho, kdo tam poskakuje, dokola vyřvává. To vám začne vadit a říkáte si v duchu: Buď už chvíli zticha a nech nás hrát!“

Co máte dál v plánu? Nic…
„Jak jsem řekl, budu se jen bavit. Mám před sebou jenom zábavu. Párkrát si vyjedu do Rakouska a tak.“

Až během příští sezony udeří mrazy, vyberete si nabídku, která vám bude dávat největší smysl. Nebo ne?
„Myslím si, že ne. To už by nebylo ani vtipný. Nechci tady nikomu dávat najevo, ať se mi případně ozvou, ale až na podzim.“

Pokud hned teď neřeknete, že končíte kariéru, tak vám volat budou.
„A to já neřeknu. Neřeknu to ani za deset let.“

+Nesouhlasím. Pardubičtí kluci taky měli srdce, taky padali do střel, nechali tam kus zdraví. Brno vyhrálo hokejově, dobře bránilo a bylo produktivní v brejcích. Proto mají titul, ne díky srdci. Ani trochu s tím nesouhlasím.“

Nakolik jste ve výkonech Komety cítil práci Kamila Pokorného?
„Jeho práci neznám, nevím. Ale určitě tomu něco dal svého. Přišlo mi, že hráli stejně nebo hodně podobně jako při dvou předchozích titulech. S tím rozdílem, že tenkrát měli výbornou přesilovku. Ale i teď ji proměnili, když nejvíc potřebovali.“

Za posledních osm let vyhrály titul Třinec s Kometou, dva týmy s excelentní defenzivní taktikou. Jsou dva pohledy: jinak to u nás ani nejde, nebo že jde o špatný směr. Váš pohled?
„Mám za to, že tenhle styl už končí. Jsem přesvědčený o tom, že do popředí vyleze jiný. Ono se to v letech různě mění, ale teď si jsem jistý, že díky lepším schopnostem v zakončení půjde dopředu ofenzivní hokej a tyhle bránící týmy už nebudou mít tak velkou šanci vyhrávat tituly.“

Kde jste podle vás přišli o Masarykův pohár? Klíčový byl v mých očích nedotažený čtvrtý duel v Brně, kdy jste vedli 3:1 v první třetině a ovládali hru.
„Tam jsme urazili hokejového boha. Za stavu 3:1 jsme bohužel začali trochu machrovat. Mysleli jsme si, že to půjde samo a že už nemusíme plnit to, co jsme plnili do té doby. Byli jsme lehkovážní, předváděli frajerský hokej. Brňákům jsme začali poskytovat víc šancí, aby nám to srovnali. Najednou se nám to sesypalo a zápas skončil 7:4. Urazili jsme hokejového boha a on si řekl: Tak hele frajírci, já vám ukážu, že po vašem úplně nebude... Následoval pátý zápas u nás, kdy jsme byli úplně šílení.“

Pamatujete dodnes slavnou tiskovku, kdy jste před osmnácti lety jako trenér Znojma sděloval vedle tehdejšího pardubického trenéra Miloše Říhy, že tak arogantní klub jako Pardubice, jste nikdy nezažil?
„Jo jo, s Milošem Říhou, ano… Ty bláho, to už je osmnáct let?“

Je. Proč se ptám. Nyní jste organizaci Dynama poznal mnohem detailněji, jaký obrázek jste si pro sebe udělal?
„Dobrej, musím říct. Můj původní pohled zvenčí byl jiný. Když jsem sledoval, jak Pardubice pořád točí trenéry, myslel jsem si o nich asi to samé, co většina lidí. Po nabídce Dynama jsem si říkal, že do toho půjdu, ať to poznám na vlastní kůži. A nemůžu říct nic špatného. Měl jsem výbornou spolupráci s Petrem Sýkorou, který podle mě z pozice manažera tlumil vůči nám dolů tlak z vedení. Podle mě to převeksloval a zbrzdil, abychom měli víc klidu na práci. Petr fungoval dobře jako mezičlánek mezi námi a nejvýše postavenými lidmi. Ale za těch tři a půl měsíce jsem nezažil nic z toho, co se o klubu vykládá. Fakt jenom dobré věci, zkušenost výborná. Zázemí na vysoké úrovni, nenapadá mě nic, co by mě zarazilo a otravovalo mou práci.“

Nikdo vám do ní nezasahoval?
„Nikdo. Nezažil jsem, že by mi někdo říkal, kdo má hrát nebo něco podobného.“

U Dědka jsem rychle poznal, jak velkým fandou je
Jak se vám spolupracovalo s majitelem Petrem Dědkem?
„Jsem přesvědčený, že bez lidí jako je Petr Dědek nebo Karel Pražák (majitel Sparty) by extraliga nebyla tak zajímavá a tím pádem i navštěvovaná. Lidi by nechodili v takových počtech, kdyby tu nebyli Červenka, Sedlák, Sobotka, Řepík a další kluci. Ale jsou tu a extraliga vyprodává největší haly. Samozřejmě, asi to nese i negativní stránky, ale to je normální, nic nemůže být jenom pozitivní. Každopádně já jsem za tyhle lidi v hokeji hrozně rád.“

Jak často jste se potkávali s Dědkem?
„Občas jsme se pobavili. Poznal jsem rychle, jak velkým fandou je a jak moc je do hokeje zapálený. Je to na něm hrozně vidět. Zajímá se o všechny možné hráče, co kdo a jak. Nikdy na mě nepůsobil negativně. Že by to byl nějaký despota, který přijde, a všichni se klepou? Já říkám, že ne. Ale beru to z pohledu trenéra, který přišel na pár měsíců. Kdyby tam přišel jiný trenér s cílem vydržet v klubu pár let, asi se bude chovat jinak než já teď. Chtěl jsem dělat jen svou práci a bylo mi vlastně jedno, co se děje okolo mě.“

A berete Pardubice jako úspěšnou misi? Vzhledem k tomu, v jakém stavu jste tým přebíral a na jaké úrovni končil sezonu.
„Takhle to neberu. Už jsem to říkal a vím, že mi to novináři moc nevěří, ale znovu opakuju, že mě hráči hodně překvapili. Před play off bych nikdy neřekl, že do play off naskočí v takové formě. Najednou byli jinde. Kdybyste se mě zeptal, zda se domnívám, že to takhle půjde, řekl bych vám, že ne. Nikdy jsem nevěřil na to, že existuje vypínač, vy ho zmáčknete a najednou je všechno jinak. Nefunguje to takhle, ale ti kluci se k tomu dopracovali. V prvním kole jsme porazili Budějovice 4:0, i když jsme lepší nebyli. Motor nás přebrusloval, měl víc šancí, nás držel Roman Will. Fantastické výkony podával ve čtvrtfinále, v semifinále i ve finále. Postupně jsme šli nahoru.“

K sobě do štábu jste si v lednu vzal Marka / Příspěvěk byl moc dlouhý a proto byl uříznut.

Během extraligového play off po utkáních krátce okomentoval dění na ledě a zaplul zpátky do kabiny. Až teď se Miloslav Hořava otevřel a promluvil o své štaci u hokejistů Pardubic. Opět nic neskrýval a popsal věci tak, jak je vnímal a cítil. Třiašedesátiletý kouč po lednovém nástupu dostal rozladěný soubor, s nímž se nakonec vytáhl k sedmé finálové bitvě a k stříbru. A odešel, byť se chvíli řešilo a spekulovalo, že by mohl zůstat.

Vládu po Miloslavu Hořavovi přebírá v Pardubicích Filip Pešán a jeho pravá ruka Karel Mlejnek. Proč po sedmém zápase s Brnem ostřílený kouč hned odjel domů? Jak na něj zapůsobil Petr Dědek? Kdy chytil vztek a chtěl hráče proplesknout? Co ho naučil Marek Zadina a jaké má teď plány? Odpovědi najdete v obsáhlém rozhovoru pro deník Sport a web iSport.

Kdy jste se rozhodl, že dokončíte smlouvu a odejdete?
„Všechno bylo domluvené už dřív. Rovnou na začátku jsem jim řekl, jak si to představuju a že mám i svůj věk, kdy si chci užívat život a neuvazovat se k práci na celý rok. Zkrátka už nechci připravovat celou letní přípravu, řešit, co budeme dělat v srpnu a podobně. A oni to věděli. Ptali se mě, jestli jsem si to nerozmyslel, ale ne, nerozmyslel. Náš rozchod proběhl úplně v pohodě. Stejně jako dřív na Spartě. Taky tam jsem jim řekl, že po sezoně odejdu a všichni jsme věděli, na čem jsme. Ani tady neproběhlo žádné velké přemlouvání, za což jsem rád.“

V posledním rozhovoru před play off jste mi říkal, že vás kdysi na Spartě lákalo pracovat s Filipem Pešánem, tenkrát to však nedopadlo. Teď by to podle všeho šlo…
„Určitě jsem o tom přemýšlel, lákalo by mě to s Filipem hrozně, to samé s Karlem Mlejnkem, ale já si musel ujasnit, co je pro mě důležitější. Oba dva jsou výborní trenéři a věřím, že by to s nimi bylo skvělý, pokud si však dám na druhou stránku možnost mít volno a dělat si, co chci, tak jsem si řekl, že tohle chci radši.“

Nosíte v hlavě ještě sedmý prohraný zápas, nebo jste ho zaparkoval?
„Nejsem z toho zhroucenej, ale ještě nějakou dobu to ve mně bude doznívat. Štve mě to, protože jsme byli blízko. Ale je to hokej a nám kousek chyběl. Podobně jako se Spartou v jednom finále. Jakmile jste takhle blízko, ze všeho nejvíc to přejete těm klukům. Nemám to tak, že bych byl naštvanej, že moje jméno nefiguruje u titulu. Mrzí mě, že se nedočkali hráči, kterým bylo celý rok nandáváno. Že to jsou přeplácené fifleny a nevím co všechno. Ti kluci se před play off dali dohromady a opravdu ho parádně odmakali. Osobně to neberu tragicky, i když je to škoda. Brno hrálo opravdu dobře a bylo o kousek lepší. Víc v tom nevidím.“

Sedmé domácí zápasy Spartě a Pardubicím nesvědčí. Poznal jste to na obou místech, vnímáte tam souvislosti?
„Trošku ano. Klukům to sváže ruce a nohy. Není to nervozita, ale je to záležitost odpovědnosti, která na vás má vliv a podepíše se částečně na výkonu. Já hráčům nevyčítám vůbec nic, vím moc dobře, jak to na ledě funguje. Najednou vás to přepadne a neuděláte s tím nic.“

Chvíle pro obvyklé kdyby… Kdyby z drtivého tlaku padl pardubický gól, vyhráli byste?
„Kdyby jsou kdyby. Kdyby to spadlo, možná by zápas dopadl jinak, kdo ví. Prostě nám to tam nespadlo. Souhlasím s Červusem, když říkal, že někdy zkrátka poznáte, jestli vám to je ten den dané, nebo není. Stejně jsem to cítil v Litvínově v titulové sezoně. Někde nahoře je to předem napsané. Dáte gól, když ho potřebujete a soupeř nedá šanci, když potřebujete, aby ji nedal. A pak to vyhrajete.“

Po posledním zápase s Kometou jste nedorazil na tiskovou konferenci. Byl jste vůbec tou dobou v aréně?

„Odjel jsem domů. Možná to nebyla ani hodina po zápase.“
Nejsem překvapen.
„Na ledě jsem samozřejmě Brňákům pogratuloval, ocenil je, že hráli výborně a tím to pro mě zhaslo. Zabalil jsem se a odjel domů.“

Že srdce vyhrálo nad penězi? Nesouhlasím
Od té doby jste se neukázal v Pardubicích?
(usmívá se) „Neukázal a ani to nemám v plánu. Nevím, proč bych se tam ukazoval.“

V autě jste si přehrával předchozí hodiny?
„Přehrával. Doteď si to přehrávám. Vlastně jsme dostali úplně stejný první gól jako Sparta s Kometou v sedmém zápase. Neobsazený hráč, přihrávka a gól. Takže nás Brno vyřadilo úplně stejně jako předtím Spartu. Vidím tam strašně moc podobných věcí. I když jsme na to kluky upozorňovali, stalo se nám to taky. Brno hrálo furt stejně, asi i proto byli nejlepší a vyhráli titul. Říkám si jen, co jsme my trenéři mohli udělat líp, aby hráči měli trochu snazší cestu.“

A na co jste přišel?
„Nechci, aby to vyznělo blbě, ale zatím jsem na nic nepřišel. Hráči odehráli play off velice dobře, musím říci, že mě hrozně moc překvapili. Byli neskutečně obětaví, soudržní. Jen bych nesouhlasil s jednou věcí, která se psala nebo říkala.“

S jakou?
„Že vyhrálo brněnské srdce. Vůbec si to nemyslím. Že srdce vyhrálo nad penězi. Nesouhlas / Příspěvěk byl moc dlouhý a proto byl uříznut.

Rád bych tu viděl třeba Válu nebo Nedomlela, takový by jsme potřebovali.

Tak Hradecký trenér Hamara jde do Tábora dělat hlavního trenéra a SM.

odkaz

,,Co Hořava dělal poté, co po sedmém finále ani nepřišel na tiskovku? Proč nesouhlasí, že Brno vyhrálo srdcem? Kdy se boj o titul lámal? Jak se mu spolupracovalo s Petrem Dědkem? A co ho mrzí v souvislosti s Markem Zadinou?"

Nemáte někdo celý článek ?

Neví někdo, jak bylo psáno, že se očekávají ještě 2 až 3 další hráči, tak o kom se spekuluje nebo kdo by to měl být ???
Někdo tu psal, že se nabídla smlouva Formanovi.