Diskusní fórum

A to si jako vážně někdo myslí, že by kdokoliv upřednostnil kluka z “lepší” rodiny před opravdu talentovaným dítětem? Jakože ti trenéři radši prohrají, ale hlavně že hrál Pepovo kluk?

Neříkám, že v hokeji nefungují sponzorský dary, ale ne na úkor hráčů, kteří by v dospělosti byli top hráči ligy nebo snad reprezentanti, spíš to odnesou kluci, jejichž strop by byl někde ve třetí lajně Maxa ligy.

zbyna-ck: Takhle s tím, že je někdo tlačenej rozhodně souhlasím. Ale to je přece jen část problému - i s tímto nešvarem se určitě nejaký talenti do juniorky dostanou, ne?

A článek byl v podstatě o tom, jak se pracuje právě s nimi. Proto jsem na to reagoval.

Tím neříkám, že by jich ve zdravým prostředí nebylo víc, což by do jisté míry problém s menší konkurencí odstranilo, ale kdo ví. Odliv dětí obecně je problém v mnoha sportech, přece..

Loni taky leckdo vyprávěl, že Ondra Kachyňa není konkurenceschopný a kdesi cosi. Když budeš mít dva zraněné, budeš tam mít prostě někoho na záskok. My určitě nebudeme tým, který bude držet nadstandardní beky na tribuně.

Soptík dneska 17 sekund před koncem rozhodl o výhře Prostějova ve Zlíně.

O Kondelovi jsme také nemohlo úplně říct, že bude konkurence schopný a stane se hned lídrem a ejhle, je to mistr světa. Uvidíme, jak to dopadne

No tak to mě vůbec nenapadá o koho by se mělo jednat aby to byli hráči konkurence schopní.

Byl bych v klidu, ještě se čeká na vývoj dvou mladých odchovanců a tam mi to dává smysl.

Pokud sportovní vedení nevyjde s penězi, čemuž se za zmíněné situace zdráham uvěřit, mělo si odpustit podpis Olesena či Kašlíka, případně poslední avizované posily do ofenzivy, v útoku nás bota úplně netlačí. Vstoupit do sezóny se 7 v extralize konkurenceschopnými beky mi nepřijde moudré (u Kubíčka nepochybuji, že jím je, v případě Reillyho v to spíš doufám). Jsem zvědav koho a kde budeme shánět, až se nám 2 beci zraní...

Taky nezapomeň, že nemálo hráčů má novou smlouvu a málokdy nižší

Však Kovarčík nebo Olesen tu taky asi za drobák hrát nebudou. Podle mě se obrana podle výsledků doplní třeba klasicky v průběhu sezóny. Já jsem zatím spokojený a obranu jak se bude ukazovat bych hodnotil až po přípravě kde nás čekají velice kvalitní soupeři.

To je pěknej výsledek, pokud před námi v těch číslech není skryto něco dalšího (třeba možnost, že některá neobsazená místa se v aplikaci zatím neobjevují). Tím spíš nerozumím tomu, proč tak škudlíme na posílení obrany, máme-li zároveň mít prachy za Mikuláše a netáhneme Hrachovu gáži, přičemž sponzoři celkově svá plnění o něco navýšili...

vypadá to na rekord

Koukám že už jsme přes 5k prodaných/vydaných permic.

já si myslím, že extraliga juniorů a podobné vysoké soutěže ukazují důsledky, ne příčiny problému.

Ty problémy s mládeží začínají už někde v kategoriích U10 a táhnou se výš a výš. Jenže to je na dlouho, řešení jdou napříč společností - svaz, trenéři, hráči a hlavně rodiče... To, že se teď mladým daří, je úplně skvělý, možná to může být i tím, že konečně hodně klubů najelo na jednotnou koncepci se svazem.

Ale stačilo si přečíst po OH proč Fuksa skončil s hokejem a přešel na kanoistiku - protože v klubu hrál ten, kdo si místo v sestavě platil a ne ten, kdo byl nejlepší. Dokud se tohoto nezbavíme, je to bez šance.

Odborníci, kdo má v lize nejlepší obrany.
odkaz

A v tenisu s Kaderkou. Je vidět co jsme tady za totality dokázali vychovat. Hnus

Díky👍👍

Fotbal ve Zlivi rozhodně žije, ujišťuje marketingový ředitel Motoru Tomáš Kučera
odkaz

Byť se s tím článkem dá souhlasit (je taky dost obecnej, že jo), tak mi tam dost zásadně chybí zmínka o nutnosti překopat mládežnický soutěže.

Ale pokud uvidíte, že se Adam Novotný zlepšuje v Hradci, Radim Mrtka v Třinci, Vojtěch Čihař v Karlových Varech... Zase jdete o stupínek nahoru. Samozřejmě záleží na samotných hráčích, ale taky na i na klubech, jaký program svým talentům nabídnou.

Jestli vás napadne, že to nepůjde, vzpomeňte na Rulíka.

Z týmu, který jel na své první dvacítky v létě 2022 v hodně šedivém období, nakonec vypadlo hodně dobrého. Draftem si v součtu prošlo 16 hráčů (Myšák, Kulich, Jiříček, Svozil, Ryšavý, Šapovaliv, Hauser, Chmelař, Szturc, Hamara, Kos, Ivan, Špaček, Čech, Suchánek, Bednář), dva hrají na farmách v AHL (Měchura a Čajan) a další čtyři extraligu (Gut, Urban, Menšík, Ticháček).

Kvalitu objektivně ocení draft, že? Tohle by celkem šlo. Navíc vidíte, že se hráči neztratili, nezapadli. To je víc než jedna medaile urvaná na beton, kliku a modlení.

Podstata je, že všechno jde. Jen jednou musíte začít a nebát se, že něco zkrátka zabere čas.

KOMENTÁŘ PAVLA RYŠAVÉHO | Najednou si připadáte jak v jiném vesmíru. Sledujete mladé české hokejisty, které trenéři vybrali ze dvou až tří ročníků. Neděsíte se, že dostanou klepec. Nekoukáte se na zaparkovanou rolbu před vlastním brankářem a spoléhání na náhodu. Čtete reakce zahraničních reportérů, kteří rozebírají talent v národním týmu. Česká parta hraje o medaile. Nejlepší je, že zmíněný jev nepřichází s frekvencí úplného zatmění Slunce. Od léta 2022 si na něj zvykáte víc a víc, což je příjemné. Co říká o českém hokeji?
Nejtěžší doba, kdy bylo vesměs jedno, koho trenéři na mládežnický reprezentační turnaj nominují, je pryč. Porazit trpaslíka, vyhnout se záchranářské práci a pak se modlit, aby přišel zázrak ve čtvrtfinále. Takhle roky vypadaly plány české dvacítky i osmnáctky na velkých turnajích.

Vyloženě děsivě vypadá z dnešního pohledu letní Hlinka Gretzky Cup v roce 2019, kde Česko předvedlo jen vyhazování o mantinel ven z pásma. Jinak nic. Vysvědčení z Břeclavi pět let zpátky: Nejsou beci, není odvaha, chybí dovednosti, trenéři, kondice.

Měli jste pocit, že se o problémech mluví, ví, ale roky se děje úplně kulové, aby se něco změnilo. Tam někde celý proces s výchovou talentů u nás narazil na dno. Filip Pešán stíral tehdejšího kouče osmnáctky Karla Berana. Panovala reálná obava, že kategorie spadne z elitní skupiny do 18 let. MS nakonec zrušil covid, takže se černý scénář nenaplnil.

Jistě, pokud se chcete na současné výsledky mládežnických reprezentací dívat negativně, začnete větou, že chybí Rusko, takže... Chybí a patří mu to. Ale Kanada, Spojené státy, Finsko a Švédsko jezdí všude. Změnilo se, že české týmy dovedou sem tam porazit Kanadu a ostatní klidně porážet. Jde o vyrovnané zápasy, už žádné vraždy českých hokejových nadějí a snů.

Klíčová věc tedy zní, proč to najednou jde?

Jako důležitý aspekt beru buldočí povahu, extrémní náročnost a sebevědomí trenéra Radima Rulíka. Už když převzal dvacítku, mluvil o tom, jak nejspravedlivějším oceněním práce s mládeží je draft NHL. Skauti vám bez emocí sečtou, jestli vychováváte talent, nebo máte kliku na jednom turnaji. Neříkal, že jedna medaile něco změní, ale hned měl jasno, kam musí hokej u nás mířit.

Musí se vyžadovat daleko větší intenzita v tréninku, je potřeba zlepšit fyzickou přípravu. Následně svým osobitým stylem hráčům do hlavy narouboval myšlenku, že pokud všechno děláte úplně naplno, porazíte klidně i Kanadu s Bedardem.

Jeho vize se nabalovala dál jak sněhová koule. Hodně o svém směru mluvil, neschovával informace. Samozřejmě se taky někde splete a i on v budoucnu třeba naseká nějaké chyby. Ale tak to chodí v každé práci. Jenže hlavní je, že jeho celkový pohled a pojetí hokeje, plus přístup k němu dávají smysl.

Patrik Augusta u dvacítky pracuje se svým realizačním týmem podobně jako jeho parta, která se přesunula k áčku. Skupina Davida Čermáka razí u osmnáctky taky stejné principy. Nakonec je dobře, že i přijde výbuch typu posledního MS do 18, protože vás posadí zpátky na zadek a vidíte, že věci nefungují automaticky samy.

Velký význam přičítám i rodičům talentovaných hokejistů. Obětují hodně peněz i svého času, aby nadaného potomka zlepšili. Jiří Kulich, Matyáš Šapovaliv, bratři Jiříčkové, Stanislav Svozil, Tomáš Suchánek, David Špaček, Tomáš Hamara, Adam Benák, Ondřej Štěbeták a další se hrnou nahoru proto, že mají talent, i proto, že pracují. Nečekáte na klub, často jdete vlastní cestou. Víc a víc se v prostředí vyplácí dřít jak mezek, než se s úsměvem flákat a věřit jen talentu, protože lidí je málo a trenér vás v dorostu stejně postaví.

A i když můžete mít poměrně dost výhrad k některým krokům i výrokům prezidenta svazu Aloise Hadamczika, tak jedna věc mu upřít nejde. Hodně podporuje, aby se v mládeži tvrdě pracovalo. Ve výsledku vem čert medaile, ale pokud po něm zůstane v českém hokeji stopa, že se klade větší a větší důraz na kondici, fyzička se zběsile nehoní v devatenácti letech, tak udělá hokeji velkou službu, která se docení až časem.

Česko na cestu vyšláplo, už se nehrabe v příkopu. Ale pořád je zásadní vidět, že tady v cíli nejste prakticky nikdy.

Dvacítce se hráči zlepšují zásadně za mořem a v cizině. Osmnáctka před rokem naopak poznala, že poklady se jí za rok v cizině přestaly blýskat, to byl zmíněný největší pád na zadek. Může Česko vychovávat a zlepšovat i hokejisty mezi 17-20 rokem doma?

Teoreticky rozhodně, protože co se týká zázemí a možností, není tady horší než ve Skandinávii. Postupně je potřeba tuhle věc otáčet, nepřijde hned. Vždycky někdo odejde za moře, třeba studovat univerzitu a hrát hokej na špičkové úrovni je směr, který se u nás nejspíš nikdy nenakopne na úroveň NCAA. To je zkrátka fakt, který je třeba přijmout.

Ale pokud uvidíte, že se Adam Novotný zlepšuje v Hradci, Radim Mrtka v Třinci, Vojtěch Čihař v Karlových Varech... / Příspěvěk byl moc dlouhý a proto byl uříznut.