Diskusní fórum

Jsem zvědav jak nám v příští sezoně bude sedět hra od Olomouce nebo Vítkovic

Díky za přepis

Byla podle vás šance srazit Třinec?„Byla. Roli v tom mohla sehrát nešťastná kauza kolem Hráška (Dominik Hrachovina), kdy vyšlo ve známost, že v klubu nedostane prostor pokračovat i přes platný kontrakt. Všechny spekulace kolem tomu mančaftu nepomohly, kór když chytal bezvadně. To jim uškodilo. Moc se mi však líbila poznámka Lukáše Pecha, který po vyřazení řekl, že v případě konce ve čtvrtfinále se nedá sezona nazvat úspěšnou. To se mi líbilo moc. Ambice hráčů by vždy měly být nejvyšší. Takového hráče bych chtěl do mančaftu vždycky. Na druhou stranu, ať se to někomu líbí, nebo ne, Třinec je klub z top čtyřky, Motor je klubem regionálním.“

Nicméně letadlo na sedmý zápas mohl mít i Motor, nabídka dorazila a klub by to nic nestálo. Třinec v pravou chvíli ukázal i chytrost a na šestou partii na jih si doletěl, ušetřil síly.„Já to nezpochybňuju. Autobusem je to do Třince hrozná štreka, navíc Motor uvízl cestou na sedmý zápas v zácpě někde u Brna. Soupeř do Budějovic letěl, věřím, že se mu to v posledním utkání vrátilo, síly určitě ušetřil. Motor se v posledním utkání dostal k devíti střelám.“

Pro mě osobně to problém nebyl, chtěl jsem si to vyzkoušet, zatímco Jarda už na farmě asistenta kdysi dělal. Přesto, Kometa je jedna z organizací, která má rok co rok velké ambice. Vyhrála však u něj rodinná stránka.“

S Josefem Jandačem jste sehranná dvojka, s ním by vás nelákalo pracovat?(usmívá se) „Taky se mě ptal. Tohle probírání máme už za sebou. Pepa se k trenéřině vrací po dvou letech, taky byl bez hokeje spokojený, užíval si čas s rodinou. Povídá mi: Vinny, to je nádherný… Na druhou stranu, postupem času vás to začne nahlodávat, nechcete od té vášně nadobro odejít.“

Prožíval jste mistrovství světa v Praze?„Jasně a moc. Nejkrásnější na všem byl ten pocit, jak se náš národ na tři týdny stmelil. Všichni dýchali společně, celý náš lid. Aspoň na nějaký čas měli všichni Češi radost ze života. Je krásný, že tahle generace dokázala vyhrát, díky nim přijde do hokeje spousta nových dětí, kteří by jinak šli asi na jiný sport, nebo nesportovali vůbec.“

To je velký benefit, souhlas.„Malí kluci získali nové vzory, nové bohy, kteří svým způsobem dokázali porazit celý svět.“

Kapitán šampionů Roman Červenka způsobil poprask přestupem do Pardubic. Rozumíte mu?„Ne.“

Proč?„Nechápal jsem ho ani tehdy, kdy opouštěl NHL a šel do Ruska. Takhle… Mně moc nepřísluší to komentovat, určitě k tomu měl svoje důvody, ale…“

Ale mohl podle vás ještě víc zabojovat o uplatnění v NHL?„Určitě mohl. Roman je velice dobrý hokejista a já chápu, že ne všechno jde hladce a podle vašich představ. Ale to je stejné jako při vaší otázce na můj kariérní posun. To taky nejde hned. Nejprve tomu musíte něco obětovat. Bavíme se o hráči, který má za sebou veleúspěšnou kariéru, navíc je to výborný kluk s vynikajícím přístupem. Všichni, kdo ho znají, velebí jeho profesionalismus. Poznal jsem ho u nároďáku jako asistent trenéra a seděl mi. Trochu jsem se v něm viděl, právě díky pracovitosti jsem mohl hokej hrát tak dlouho. To je Romanovo obrovské plus, přesto jeho odchod ze Švýcarska nechápu. Navíc jsem si četl články o snaze mít v Pardubicích na dresu číslo 10, které před ním nosily klubové legendy.“

Kroutíte hlavou…„Na tradici se přece nesahá. Jakmile něčí číslo visí pod stropem haly, nesmí se na něj sáhnout. Naštěstí si to nakonec uvědomili a šli od toho. Ale zpátky k Romanovi a Pardubicím. Připomínají mi Galácticos v Realu Madrid, anebo New York Rangers za časů panování Glena Sathera, kdy do jednoho týmu přivedl Messiera, Lindrose, Bureho, Leetche, Fleuryho, Kamenského a další kluky. Nechci říkat, že jsem z toho v šoku, ale když se mě na Romana ptáte, vážně nerozumím, že Švýcarsko opustil. Ale je to pouze můj pohled, lidi se mnou nemusí souhlasit.“

Kdybyste už nechtěl hrát dole v tabulce, byť v prestižní soutěži a přišla dvojnásobná, možná i trojnásobně lepší finanční nabídka z domova, nepřemýšlel byste o ní?„Může to je ten klíčový důvod, proč se rozhodl pro Pardubice. Já se na to dívám z čistě hokejového pohledu a švýcarskou ligu stavím stále nad českou extraligu, byť nyní jde do týmu velkého favorita na titul. Abyste mě správně chápal, mně nevadí, že do toho pan Dědek dává tolik peněz. Jdou do hokeje, to je fajn. Hokej má díky tomu velkou a pozitivní reklamu. On je majitelem klubu, v podstatě si může dělat, co chce. Pokud dokážeme vykoupit hráče ze švýcarského kontraktu, něco to znamená. Na druhou stranu, trh se dostává do fáze, kdy se v extralize obrovsky rozevírají nůžky mezi kluby. Ale protože tu nejsou platové stropy, je to možné, nic tomu nebrání. Jde jen o to, zda se Pardubice domnívají, že tímto stylem navážou na třinecké tituly.“

Nemyslíte si to?„Pardubice na to jdou přes objem peněz a jimi získané hráče, Třinec vsadil na vybudování kultury pod trenérem Vencou Varaďou. Doteď tam z ní čerpají. Můj názor.“

Sedmý zápas čtvrtfinále proti Ocelářům hrály „vaše“ České Budějovice. Měly podle vás úspěšnou sezonu?„Motor, to je horská dráha. Jeden rok super, druhý obavy a strach. Po našem postupu do extraligy jsme první sezonu nahoře měli tragickou, v té následující pod Bóžou Modrým přišel fantastický závěr, kdy kluci chytli slinu, Bóža tomu dal výborný řád a systém ušitý na míru věkově staršímu týmu, chytil se gólman. Klapl z toho bronz. Další rok zase propad, třinácté místo a do předposledního zápasu strach z baráže. No a naposledy v mých očích vynikající sezona s ohledem na kádr. Všichni lidi ze sportovního úseku Motoru odvedli perfektní práci, z 0:3 se dokázali vyhrabat do sedmého zápasu s několikanásobným mistrem. Pro fanoušky to musel být obrovský zážitek. A podívejte, kam až to katapultovalo Jáchyma Kondelíka. Zkraje sezony byl na hraně sestavy týmu v AHL, přišel sem, stal se z něj první centr a dnes je z něj mistr světa.“

Byla podle vás šance srazit Třinec?„Byla. Roli v tom mohla sehrát nešťastná kauza kolem Hráška (Dominik Hrachovina), kdy vyšlo ve známost, že v klubu nedostane prostor pokračovat i pře / Příspěvěk byl moc dlouhý a proto byl uříznut.

Zamčená část:
Druhou půlku smlouvy určitě dodržíte, anebo není vyloučené, že se rozhodnete už nyní?„Do Rochesteru se určitě budu vracet. I když vám tu vykládám, že se nacházím ve zvláštním rozpoložení ohledně budoucnosti, jsem profesionál a Rochesteru odvedu maximum, celých sto procent. Byl jsem na development kempu, v půlce září nám začíná tréninkový tábor. Sabres navíc otvírají sezonu v Praze proti New Jersey, kdyby pánbůh nebyl doma a Jirka Kulich s Lukášem Rouskem byli přímo u toho, byla by to pecka a pro oba neskutečný zážitek.“
Pomohla by vám v rozhodování, kudy dál, vidina kariérního postupu v AHL, potažmo v NHL?„Dobrá otázka. NHL byla a je jenom jedna. Nejlepší světová liga, na druhou stranu značný zápřah. Je totiž obrovský rozdíl NHL hrát a trénovat v ní. Když už nemůžete hrát, ale strašně se vám chce být dál blízko u toho, je trenérská profese nejbližší hráčské. I teď si oblíkám výstroj a s nehrajícími si každý den dám po tréninku čunču, zahrajeme si dva na dva, tři na tři. Zastávám názor, že jakmile se jednou dostanete do NHL, měl byste se jí chytit všema deseti a držet se jí, dokud to jde.“
V jakékoli pozici?„Ano. Já svému snu a svému sportu hodně obětoval. Především rodinu a dny, kdy moje děti vyrůstaly, já byl přitom v práci. S aktivním hokejem jsem dávno skončil, ale dělám ho zase. A říkám si: Chlapče, děláš správnou věc? Být v Rochesteru, zatímco manželka s dětmi žijí v Tampě, kde mají všechno na hrbu? Nemít jejich obrovskou podporu, které si strašně vážím, všechno by šlo do kopru. Rodina je ze všeho nejvíc.“
Čili máte rok na finální verdikt?„Ano. Ten rok budu brát jako cestu a každý den mi bude napovídat, kudy se vydat dál. Počkejte, ukážu vám jednu fotku, kdy jsem se vracel teď z kempu v Buffalu a čekal v Londýně na spoj domů. Před nástupem do letadla na mě vybaflo tohle… (sahá po telefonu a ukazuje plakát na zdi: nebe s nápisem Time to retire – Je čas odejít). A já si říkám: Proč se pořád za něčím honím? Vždyť můžu být doma na Hluboké, dívat se na krásný zámek… Na druhou stranu, když jsem loni dostal nabídku od Buffala, věděl jsem, že si to musím vyzkoušet, byť jsem v Tampě zklamal svůj tým čtrnáctiletých kluků. Jenže dokola obětovávat své nejbližší taky nejde.“
Zvládl byste žít bez hokeje?„Toť otázka. Ještě když zůstanu v Rochesteru – třeba pracovat s Kuldou je paráda, s Rousínem je to jiný. Lukáš je takovej vysmátej voříšek, je taky zkušenější, starší než Jirka. Na začátku to se mnou Rousíno neměl vůbec snadný, nelíbila se mi jeho pracovní morálka. Ale během roku se změnila o 150 procent, za což si zaslouží kredit. Ve finále jsem s oběma strašně rád pracoval.“
Baví vás být Kulichovi hodně natěsno u jeho zásadních rozvojových okamžiků, viďte? Směřujete ho, tvarujete…„Imponuje mi na něm, jak moc to chce. Jeho zaujetí je parádní. Nakonec to samé platilo i o Rousínovi, jen jsme si k tomu museli něco říct. Takovým klukům pak chcete strašně pomoci. K tomu, aby se číslo Čechů v NHL zase vyšvihlo nahoru. Ale mají na ni už teď? To je otázka.“
Otázka, zda v sobě mají něco, čím už nyní převyšují stabilní plejery NHL?„Přesně. Pořád tomu totiž něco chybí a to něco předěláváme, respektive odstraňujeme. Mám nějaké nastřádané zkušenosti včetně řady minel a i tím se klukům snažím pomoci. Dát jim najevo, co je pro ně dobrý a čemu se mají vyhnout. Já už si to zažil, oni se lecčeho mohou vyvarovat.“
Stále si vás nedokážu představit bez práce pro hokej.„Ale já už dva roky bez hokeje byl. Po konci v Motoru. A ten čas jsem si náramně užil s rodinou. Taky se ze mě trochu stal kutil.“
Cože?„Neberte to zas tak vážně. Ale je krásný u baráku si vybetonovat plácek, nebo si postavit něco ze dřeva. Zvládnu si udělat řadu věcí okolo domu, což taky člověka naplňuje. Máme dva baráky na dvou místech ve světě a to je vždycky dost práce.“
Do Česka byste se trenérsky nechtěl vrátit? Vedle Motoru jste taky působil v reprezentaci po boku Josefa Jandače.„To je stejný jako s Rochesterem. Zase bych rozděloval rodinu. Nabídky jsem měl, i na hlavního, ale zase bych tu byl sám. Vedle zdraví je rodina všechno. Možná to každý vidí jinak a možná to mám zrovna takhle, já vyšel z rozvrácené rodiny, proto mi na nejbližších tolik záleží. Navíc mi v hokeji nikdo nevěřil, tohle všechno mě v životě pohánělo. Potkalo mě obrovské štěstí, ale šel jsem mu naproti.“
Na stejnou pozici, jakou máte v Rochesteru vy, se na farmu St. Louis Blues vydal Jaroslav Modrý. Znáte se výborně, jeho tah jste to společně konzultovali, viďte?„Samozřejmě. Jarda Modrejch je hodně přemýšlivý typ. A nachází se v totožné situaci jako já, celou rodinu má v USA, navíc jeho paní je Američanka, řeší v podstatě stejné věci. Jakmile mu přistála nabídka ze Springfieldu, bylo mi jasný, že po ní sáhne. Dostal šanci se k nejbližším přiblížit a dělat dál to, co má rád. Na druhou stranu, z profesního hlediska není snadné sejít z hlavního na asistenta. Pro mě osobně to problém nebyl, chtěl jsem si to vyzkoušet, zatím / Příspěvěk byl moc dlouhý a proto byl uříznut.

Prospal otevřeně dumá, co dál: Stojím na křižovatce. Mám pokračovat?
odkaz

Hodnocení Lercha po zápase s Olomoucí jest k mání na stránkách Dynama a je to
opravdu "bonbónek". Stojí za to přečíst.