Diskusní fórum
Remigius Machura, sám přistižený při dopingu: "Jsem rád, že tu ti doktoři byli a kontrolovali to, jinak by se někteří ufetovali k smrti."
Emil Brzóska, trenér Oty Zaremby: "Já vám říkám, že načisto se dá tak maximálně jezdit na dámským kole kolem přegrady."
Takže tak
Nicméně realita bude asi úplně jinde. Zvlášť v tom kontextu, že to běhala v době, kdy se zobalo prostě prakticky všude a především ve východním bloku.
Poslední věc - rekordy v jiných disciplínách, kde nestačí "jen" správně dopovat, se kontinuálně hýbou dopředu. Typicky třeba desetiboj. Proč se asi zrovna ženská 800 jako jediná ze všech běhů takhle zasekla?
Napsal bych i něco o tom, že rusáci jsou dopingová velmoc, která neustále lže a podvádí dodnes a zcela systémově, ale to by tu některým milovníkům ruska, kteří nadšeně vítají každý odchod do KHL jako nějakou novou formu disentu, mohla rupnout cévka. Takže to nenapíšu.
„Ale jo, hokej mě pořád bavil. I když tehdy už jsem třeba nekoukal tolik na highlighty ostatních zápasů jako do té doby. Ve druhé půlce sezony jsem byl spíš rád, že odehrávám vlastní zápasy, a na sledování ostatních jsem už neměl moc náladu. Ale tahle chuť se mi zase vrátila.“
Využíváte mentální kouče, zkusil jste psychology. Je těžké se odhodlat k pomoci zvenčí?
„Je to jako skok do neznáma. Nevíte, co můžete čekat. Ale nakonec mě to naučilo docela dost věcí, nejvíc z toho mi asi dala copingová strategie.“
Což je strategie zvládání stresu.
„Učí vás to vypořádat se se situacemi, kdy vám není dobře a máte třeba i úzkosti. Dává vám to návod, jak se chovat v konkrétních situacích, v kolektivu a podobně. Jsem rád, že jsem to zkusil, někam mě to posunulo.“
Existuje nějaká obecná rada?
„Asi to omílané, že si máte užít co nejvíc svého počínání. Toho, co děláte. Ano, hokej je sice práce, u které je hodně tlaku a očekávání, ale pořád je to hlavně zábava. Něco, co děláme odmala a co nás baví.“
U části veřejnosti vaše jméno zarezonovalo poté, co jste před dvěma roky opustil národní tým během MS kvůli incidentu s Filipem Hronkem. Máte to v hlavě dávno zaparkované?
„Myslím, že tohle už bylo probrané, vyjadřoval jsem se v tom smyslu, že šlo o důsledek nashromážděného tlaku v dané sezoně NHL. Některé věci jsem tenkrát nevyřešil ideálně. V tu chvíli mi přišlo jako nejlepší řešení opustit tým, dát si pauzu. Byl jsem rád ale i za těch pár zápasů.“
Prošlo vám v posledních měsících hlavou, zda vůbec chcete s hokejem pokračovat?
„Jo. Těžko se mi to připouštělo, ale nastala chvíle, kdy jsem se na to tak díval. Stoprocentně. Hokej jsem vypouštěl z hlavy. Byť jsem si nechtěl připouštět možnost, že bych s ním skončil, bylo to tam. Ale moji blízcí mi pomohli, usnadnili mi moji pozici, můj stav a po nějakém čase jsem měl jasno, že chci pokračovat. Za to jim patří dík.“
Jak daleko se díváte do budoucna? Bliká vám někde vzadu třeba zahraničí?
„Snažím se co nejvíc žít přítomností, momentálně mi jde o to co nejlíp zapadnout sem ke klukům do Motoru a být co nejlíp připravený na tréninky. Beru to den po dni.“
Jsem si jistý, že ho v dresu Motoru uvidíme
OČIMA KOUČE: Ladislav Čihák, trenér Banes Motoru České Budějovice
„Dominik je kvalitní a nadstandardní hráč. Znám ho ze Sparty už jako kluka, byl odmala hodně šikovný, byť byl o hlavu menší než ostatní, patřil k nejlepším. Dobře se s ním pracovalo. To samé v Plzni, v jeho poslední sezoně před odchodem do NHL. Odehrál skvělý ročník, byl excelentní. Po kariéře v NHL se vrátil, s pukem stále umí. S jeho přístupem jsem maximálně spokojený.
Protože znám jeho kvality a možnosti, jsem naprosto přesvědčený, že nám v sezoně může pomoci. Jsme si toho vědomi my trenéři i sám Dominik, který na sobě maká neskutečně. Jsem za to moc rád. Co se fyzičky týká, ještě něco tomu schází, ale to platí obecně o každém hráči. Někdo potřebuje kondici přikrmovat víc, někdo míň. Zrovna Dominik je silově velmi dobře připravený.
Všichni tu chceme to nejlepší pro tým a spolupráce s Dominikem je doposud skvělá. Jsem si jistý, že ho při startu extraligy uvidíme v dresu Motoru, že ho naši fanoušci budou mít rádi a on tu bude předvádět svůj skvělý hokej.“
Do loňského jara patřil mezi nevelký počet českých vyslanců v NHL, čili k tomu nejlepšímu, co zdejší hokej mohl světu nabídnout. To je pryč. Nádoba se naplnila, možná i přetekla, Dominik Simon potřeboval na čas zmizet z jeviště, kde musíte dnes a denně vykazovat maximální připravenost. Hlava to přestala dávat. Už je líp a teď se 28letý ofenzivní univerzál vrací. I když teď v Budějovicích jedou dvě fáze denně, přidává si navíc. A sbírá kotouče do kýble s nejmladšími.
Kdy naposledy jste sbíral puky po tréninku?
„Nó… Nějaký pátek to už bude, ale kdy naposledy? Asi při mistrovství světa 2015. Nebo na farmě jako mladej, takže nějakých šest, sedm let zpátky. Samozřejmě, že mi to vůbec nevadí.“
Svým způsobem to lze brát jako návrat k začátkům?
„Jo, to je hezky řečeno. Snažím se co nejvíc trénovat a přidávat si. Měl jsem totiž opožděnější nástup do přípravy.“
Hned dva lidi z týmu či kolem něj mi řekli zhruba toto: pokud se dostanete do pohody, budete perfektní posilou Motoru. Vidíte to podobně?
„Určitě. Chci se dostat do co nejlepší fyzické kondice a být v dobrém mentálním stavu. Hlavně, abych byl v klidu. Věřím, že lidi kolem a celkově zdejší prostředí tomu hodně napomůže. Opravdu hodně se na to tady těším a budu se snažit být oporou týmu.“
Jak daleko pocitově od toho jste?
„Cítím se fajn. Měl jsem chvíli na to srovnat si hlavu a myšlenky v ní. Z Budějovic jsem cítil velký zájem, přišlo mi, že by to pro mě mohla být ta správná nová adresa. Táhlo mě to sem nejvíc. Vynasnažím se udělat tým a zůstat tu.“
Máte tedy jasně dané, že tu chcete v půlce září navléct dres Motoru a naskočit do mistráku?
„Jednoznačně. Stoprocentně.“
Co tomu tedy zatím chybí?
„Víte, beru to tady den po dni, trénink od tréninku. Snažím se zabydlet v týmu, postupně se víc a víc poznat s kluky z kabiny. Asimilovat se tu. Musím poděkovat, že se tu ke mně všichni chovají fajn, cítím se tu moc příjemně. Užívám si to.“
Jak velkou roli ve vašem příchodu sehrál kouč Ladislav Čihák, s nímž se znáte z dřívějška?
„Určitě velkou. Hokejový svět je ale malý, takže tu znám spoustu kluků z reprezentace ať už ze seniorské, nebo z dřívějších juniorských kategorií. Třeba s Dominikem Hrachovinou se znám už od dvacítek, s Pecháčkem (Lukášem Pechem) ze Sparty, s Milanem Gulašem i z mistrovství světa. V každé kabině se to rychle promíchá. Hlavně Guli mi je hodně k ruce a nápomocný. Za to mu moc děkuju a nejen jemu. Je jen na mně, jak sem zapadnu. Já věřím, že to klapne.“
O jižních Čechách se říká, že tu život plyne trochu pomaleji než jinde a že tu sálá pohoda. Ale to asi všude oproti Praze, že?
„Něco na tom určitě může být. Tvrdí se, že je to tu víc na pohodu než kdekoli jinde, zatím to tak na mě i trochu působí. Asi i proto jsem si říkal, že by mi zdejší prostředí mohlo vyhovovat a nemuselo by mě tu nic rozptylovat.“
Sparta vás loni brala jako velikou posilu. Aby ne. Ale i když jste toho měl už hodně za sebou, načasování téhle štace nebylo asi ideální, co říkáte?
„Asi tak. I když jsem prostředí Sparty dobře znal a dodnes jsem vděčný, že mě od mých deseti let vychovávala, tak hrát za áčko je prostě náročné. Vždycky se tam točí hodně peněz, cíle jsou nejvyšší. Musíte se nacházet v dobrém rozpoložení, abyste mohl podávat odpovídající výkony. Na Spartu se chce každý vytáhnout a hecnout, každý jde proti vám naplno. I když jsem si to svým způsobem užíval, poznal jsem, že není snadné mít ten status opory týmu, od níž se hodně očekává.“
Co se tlaku týká, může to být obdobné s prací u Penguins?
„Ohledně tlaku je to podobné.“
Jak se nyní cítíte na ledě?
„Těší mě, že tu jsou parádní tréninky. To jsem poznal od prvního dne. Musíte mít slušnou kondici, abyste všechno stíhal… (usmívá se) Snažím se, co to jde a jít všechno naplno.“
Měl jste už v sobě velkou chuť do pořádné práce?
„Měl. Poslední sezona v NHL (2021/22) pro mě byla náročná, body nepřicházely jako dřív. Nenaskakovalo mi to, jak bych si přál, a bral si to trochu víc k srdci, než jsem měl. Na to konto jsem se vrátil do Česka. Nějakou dobu jsem se s tím vypořádával, ale už se cítím dobře a natěšený.“
Poznal jste sám na sobě, jak těžké je někdy zůstat nad věcí, pokud vše nejde podle představ?
„Jasně. Musíte si to umět srovnat v hlavě. Hokej je krásná věc, když jsem na ledě, cítím se uvolněně, jen někdy jsou náročnější věci okolo.“
Když jste v posledním ročníku NHL z Pittsburghu odešel do Anaheimu, hokej vás nenaplňoval?
„Ale jo, hokej mě pořád bavil. I když tehdy už jsem t / Příspěvěk byl moc dlouhý a proto byl uříznut.
Zaregistrujte si své uživatelské jméno a nikdo se za vás již na fóru nebude vydávat! Základní registrace je zdarma.
Jsou diskuse vaším denním chlebem? Pořiďte si profi-registraci s vlastní ikonkou, prohledáváním dalšími službami. To vše jen za jednu SMS! více o profi registraci.
- Chcete-li udělat nový řádek, stačí zařádkovat enterem, netřeba používat html tagy.
- Děkujeme, že se zde na fóru budete chovat jako slušní lidé.
Redakce si vyhrazuje právo ve výjimečných případech smazat vulgární, urážlivé nebo nesmyslné příspěvky.