Diskusní fórum

Zelená není barva klubu. Už by chyběla jen žlutá a bílá. Třeba :
Colin White z Ottawy a Colton Yellow Horn, momentálně asi v Nitře.

No, myslím, že první info, kdo prodloužil a kdo končí se tu objeví po tý rozlučce, do tý doby by to byla kravina. Příchody podle mě až v tom květnu.

Věru Bílou už asi mít nebudeme, co? :(

Musíš si 2 tejdny počkat

Tak kde jsou nějaké info kdo zůstal a podepsal.

Budeme mi tím pádem asi i zájem o fotbalistu Zelenýho z Jablonce předpokládám

Protože když máme Modrýho, tak chceme mít i Červenýho.

Pepa Jandač ofiko končí po sezoně ve spartě.

"Co bude po sezoně... nechci něco ventilovat přes noviny a křičet to do světa.
Shodli jsme se, že zůstanu, dopředu jsem ale řekl, že po sezoně skončím. I proto mám teď obrovskou motivaci uspět. Fakt to ale nechci rozebírat. Na to, co bude dál, se mě prosím vůbec neptejte. Nechci, ať je to o Jandačovi.“

Hodně mě zajímalo Vožuchovo hodnocení toho, co mu dal právě Václav a tímhle mi potvrdil, že asi dost. Když si vzpomenu, jak jsem začátkem minulé sezony několikrát nadskakoval na židli, vida ho ploužit se tempem dýchavičného hlemýždě v důchodu na střídačku... Názorný příklad toho, jak se může i na první dojem tragéd sestavy vypracovat, pokud se kousne a přijme to, co mu trenér říká - a díky tomu přeskočit i hráče talentovanější (zdravím na Slovensko Alberta).

to by bylo ale hezke............

Pokračování rozhovoru s Voženílkem:

Nemají problém ze sebe vysypat hned i nepříjemnou pravdu?
„Přímí jsou určitě oba, ale hlavně strašně zarputilí. Prošli si těžkou cestou, dostali se do NHL, tam si vybudovali dobrou pozici. Vědí, že to není jednoduché a musíte hrozně pracovat. Nic nevzdávají. Druhý rok v Motoru pro mě byl obrovskou zkušeností i z pohledu, že jsme měli tým nadupaný staršími hráči, kteří toho hodně dokázali. Byli vysoko v bodování, táhli své týmy, Jirka Novotný se stal mistrem světa. Velká zkušenost, když to shrnu.“

Čistě teoreticky, do Novotného, který odehrál skoro 200 zápasů v NHL, by Václav Prospal neryl?
„Ale taky by do něj drbal. (usměje se) Tipuju, ale podle mě by to jel stylem, proč tedy v NHL nevydržel déle. Jirka Novotný je ale neskutečný hráč, skvělý člověk. Druhou půlku sezony jsem s ním hrál i v lajně. Dělal kapitána v reprezentaci, kromě NHL působil dlouho i v Rusku, má velký smysl sledovat jeho přístup. Vidíte, jak si vybudoval správné návyky, po každé střele na tréninku zastaví u brány, tečuje, doráží. Dělá hrozně moc detailů, které nejsou na první pohled vidět a všechno má nějaký smysl.“
Ve Lvu Praha jsem ho sledoval při tripech i mimo kabinu. Pořád ho bylo všude plno, tým řídil takovou nenucenou formou i v autobuse, velký lídr, kterého přirozeně respektujete. Tohle mu asi zůstalo, je to tak?
„Určitě, ohromně důležitý hráč i do kabiny. Třeba Milan Gulaš je další vynikající hokejista, který ale všechno řeší, jde po každém detailu. Jirka samozřejmě taky chce všechno vyhrát, ale vyzařuje z něho takový klid, že se nic neděje, je za každé situace pozitivní. Tohle přenáší na všechny ostatní.“

Podle našich informací jste podepsal Třinec. Můžete svůj přesun potvrdit?
„Dlouho se ví, že jdu z Motoru pryč, jen kam, potvrdit nemůžu. V Budějovicích to ale vědí a opravdu dlouho. Dali mi v extralize šanci, tak jsem k nim chtěl být upřímný. Proto taky přišla výměna na Spartu v sezoně, snížili mi tady i chvíli čas na ledě...“

Právě, slyšel jsem, jak se to Motoru moc nelíbí, že neprodloužíte kontrakt a jdete jinam. Takže pravda?
„Začátek sezony jsem hrál hodně, z klubu za mnou přišli s nabídkou nové smlouvy. Jenže jsem měl nabídku i odjinud. Takže jsem narovinu panu trenérovi řekl, že půjdu jinam. Byla tam chvíli fáze, že se řešila moje výměna. Pan Modrý má smlouvu na delší dobu, má logiku, že myslel i dopředu a chtěl si obehrávat svoje hráče. Pořád jsme se spolu ale bavili na rovinu. Myslím, že to stálo za to. On věděl, jakého ve mně má hráče, takže mi dal i víc prostoru v play off.“

Nevyčítal jste si někdy upřímnost? Kdybyste hrál hru, že nevíte, rozhodujete se, nikdo vám čas neukrajuje.
„Chvíli jo. Byly momenty, kdy se i kluci ptali, co se najednou zlomilo, že nehraju přesilovku ani oslabení. Tak jsem odpovídal, že se to dozví později... Ale pak jsem jim to taky řekl. Ve výsledku ale nelituju.“

Asi i vaše nasazení v play off ukázalo, že se rozhodně nešetříte pro novou adresu...
„Měl jsem na tuhle sezonu smlouvu v Budějovicích, bojujete za klub, za sebe. Ale tohle je věc, která není jen černá, nebo bílá. Nemůžu se klubu divit, že chce dát prostor hráčům, kteří tady budou příští rok. Potřebujete tam někde najít rovnováhu. Objektivně se asi dají pochopit obě strany.“

Bolest cítí, není robot. Ale umí ji potlačit. Daniel Voženílek naskočil do semifinále extraligy pár dní po operaci zlomené čelisti. Útočník Motoru se stal jedním z hrdinů play off. „Pan doktor mě strašil, že kdybych do toho dostal přímo, riziko tam je,“ přiznává, když mu sezona skončila. Pro iSport Premium mluví i o dvou trenérech se zámořskou mentalitou, kteří ho vedli v Českých Budějovicích, a jak klub kousal, že se domluvil na nové smlouvě jinde.

odkaz

Play off má vždycky svoje velké příběhy. Tohle je jeden z nich. Danielu Voženílkovi střela spoluhráče na tréninku zlomila čelist. Konec sezony, není co řešit. Aha, tak ne. Útočník Motoru se vrátil do hry. Na operaci šel 4. dubna, za tři dny hrál proti Spartě. V každém ze tří zápasů semifinále dal pak gól. „Kluci si ze mě dělali srandu, jestli už zavolal trenér reprezentace Jalonen,“ smál se hokejový bojovník.

Stálo to za to spěchat z nemocnice tak rychle zase na led?
„Určitě stálo. Když mi puk zlomil čelist, říkal jsem si, že takový konec sezony mít nemůžu. Povedlo se mi vrátit, zahrát si semifinále, klukům ještě trochu pomoci. A aspoň jsme sérii se Spartou ještě trochu natáhli.“

Teď už můžete o všem mluvit naplno. Jak velké riziko bylo, že se spravená zlomená čelist významně zhorší?
„Pan doktor mě strašil, že kdybych do toho dostal přímo, riziko je. Čelist je pořád volná, jsou tam šrouby, a kdyby přišel náraz, mohlo by se všechno dostat ještě někam dál. Bral jsem pořád i antibiotika, ta mi zůstala, ale to není nic přímého.“

Zlomená čelist je i dost bolestivé zranění. Trpěl jste při hokeji?
„Bral jsem prášky proti bolesti, takže ani tolik ne. Každý náraz jsem tedy samozřejmě cítil, protože v tu chvíli jsem musel zuby stisknout k sobě. Jinak byly spíš horší tréninky, tam jsem měl gumičky, které mi pan doktor nasadil, aby mi čelist držely. S nimi se nedalo moc dýchat, na zápas šly dolů, takže to bylo příjemnější.“

Nešlo o zranění, které strčíte do rukavice, nebo pod výstroj. Každý věděl, že máte zlomenou čelist, navíc čerstvě. Neměl jste strach, že z vás může být terč, když začnou na ledě hořet emoce?
„Trochu mě to napadlo, plexi vidíte, jen tak se zlomená čelist neutají. Pan trenér mě na to připravoval tak, že jestli chci hrát, musím být připravený na všechno. Doufal jsem, že to bude na ledě jen tvrdé a důrazné, ale vše v rámci nějakých mantinelů. Myslím, že i bylo. Nějaké nárazy jsem schytal, což je ale normální, nic zákeřného se nekonalo.“

Pravda, jen bylo vidět, jak jste se v posledním pátém utkání namotal do hromadné bitky. Rukama jste držel dva soupeře kolem sebe, aby se nikdo nedostal do těsnějšího kontaktu.
„Přesně, když jsem viděl, co se tam děje, bylo mi jasné, že musím taky. Jeden hráč by tam chyběl, nešlo se tomu vyhnout. Ale opatrný jsem byl, obličej jsem dával, co nejdál to šlo. Plexisklo ale opravdu pomáhá hodně.“

A jak teď vidíte vaši bilanci, že jste si ve třech zápasech se zlomenou čelistí udržel průměr gól na zápas? Jako kdybyste přepnul na úplně jinou úroveň.
(usměje se) „No ono to tak působí. Ale o to víc jsem byl naštvaný, že bych nemohl hrát. Už dva poslední zápasy ve čtvrtfinále jsem se do toho jakž takž dostával, dal dva góly Pardubicím. Najednou jsem dostal pukem... Celou sezonu čekám na play off, začalo se dařit. V nemocnici jsem viděl první dvě semifinále, což bylo děsný. Říkal jsem si, co bych v tu chvíli na ledě dělal, jak bych pomohl. Chtěl jsem se vrátit zpátky.“
Tím pádem si dovedu představit, že i matný extraligový bronz se vám začal blýskat, ne?
„Je to moje první medaile v extralize, jsem za ni moc rád. Ale pořád mě mrzí, že jsme sérii neprotáhli dál, ten poslední pátý zápas se dokopat k výhře dal, doma jsme ten první zápas taky mohli dotáhnout.“

V Českých Budějovicích jste se chtěl stát platným extraligovým hráčem, přestat být chlapem na hraně sestavy. Dva roky se tím pádem docela povedly, ne?
„První rok byla nová zkušenost pro všechny, my skončili poslední. Ale zase tady byl Venca Prospal jako trenér. Když začnete aspoň trochu vnímat jeho pohled na hokej? Hodně se liší od nás, kteří působíme dlouho v Česku. Je nějaký důvod, proč hrajeme v extralize. Nechci říct, že by tuhle úroveň shazoval, jen vás spíš donutil přemýšlet, proč je to extraliga, proč nejste ještě výš, že nad sebou nemáte vidět strop. Tím na nás působil hodně, posouval nás. Má úplně jinou mentalitu, kterou do sebe dostal v Americe.“

Současný kouč Jaroslav Modrý taky, si dovolím tvrdit...
„Ano, taky. Z obou opravdu cítíte, že před vámi stojí člověk, kterého ovlivnilo jiné prostředí. Jsou situace, kdy se chovají úplně jinak, než byste čekali.“

Nemají problém ze sebe vys / Příspěvěk byl moc dlouhý a proto byl uříznut.