HC České Budějovice si proklestil cestu skrz Chomutov a po ochutnávce Ústeckých Lvů se střetává v současné době v barážovém maratónu s Jihlavou. Jakožto účastník nejvyšší soutěže měli “Vojáci“ právo odehrát úvodní dva duely v domácím prostředí. To bylo velmi bouřlivé zejména v prvním duelu. Jihočeši šli sice do vedení trefou Šimánka, ale následně se strhla jihlavská lavina čítající čtyři branky v pěti minutách. “Včera na nás podle mého názoru trochu dolehla týdenní přestávka. Byli jsme ze začátku poněkud nervózní a nezvládli situaci po vstřeleném gólu,“ řekl po druhém zápase Petr Sailer. Pětiminutovka po založení gólové listiny byla ze strany hostů doslova tragická. Tým z Vysočiny pochopitelně takříkajíc chytil slinu a Jandačova eskadra byla v úzkých. “Po té, co dala Jihlava druhý gól, se dostala do velké euforie. Prostě pár minut rozhodlo o celém utkání,“ krčí rameny držitel zlaté medaile za vítěze extraligy z ročníku 2002/2003, kdy zvedal pohár ve slávistickém dresu. “Prostě jsme si to prohráli sami. Poté, co jsme dostali branky, byl k vidění z naší strany hodně odevzdaný výkon a takřka nic jsme již neukázali,“ uzavírá pomyslně páteční zapás Sailer.
Druhé utkání začalo prakticky stejně. Téměř v totožném čase vsítili Jihočeši branku Václavem Prospalem. Naštěstí pro ně se ale historie neopakovala a opětovný kolaps nepřišel. “Druhé utkání jsme chtěli začít více zodpovědně než to předešlé. Hráli jsme lépe odzadu a trochu čekali na jejich chyby. Ty přišly a nám se naše taktika vyplatila a stoprocentně vyšla,“ hledá příčiny úspěchu svého týmu zkušený křídelník. Mužstvo zpod Černé věže vedlo po dvou třetinách 2:0 a očekávalo drtivý nápor domácích. Ten však nepřišel. Ba naopak, rozjetí Jihočeši přidali ještě tři přesné trefy do černého. “Oni to pak naprosto nezvládli, začali faulovat a už vůbec nic nepředvedli,“ nebere si servítky Petr Sailer a v duchu určitě poukazuje na nepochopitelné chování hráčů i fanoušků, kteří připomínali hokejové publikum jen velmi vzdáleně. Zlepšený výkon tedy přinesl Českobudějovickým jednoznačné vítězství. “Obě utkání byla naprosto rozdílná. Jak říkám, my jsme první zápas vůbec nezvládli. Řekli jsme si, co bylo špatně, a do druhého zápasu jsme šli bojovněji a hlavně srdcem, což rozhodlo. Soupeř to v závěru vůbec nezvládl,“ uzavírá hbitý forvard.

Těžko byste hledali na Horáckém zimním stadionu osobu, která mohla zažít markantnější rozdíl mezi oběma zápasy. Roman Turek v hostující brance si nepřipsal snad jediný ostrý zákrok a jeho celek již prohrával v pátečním duelu 1:4. “První utkání jsme si prohráli v úvodní třetině. Měli jsme asi tři minuty neskutečný výpadek. Oni jezdili stále sami na branku a prakticky všechno, na co sáhli, byl gól,“ tvrdí mistr světa z Vídně 1996. Spoluhráči mu opravdu moc nepomohli a Jihlavští se vždy po několika snadných přihrávkách dostali až před fantóma v hostující svatyni, který byl však na drtivý nápor soupeře úplně sám. Při nájezdech Altrichtera či Jeslínka se musel v obranného pásma bez jediného spoluhráče snad bát. Když se Jihočeši snažili o protiúder, uťal jejich snahy definitivně v polovině utkání matador Lubina. “Jak říkám, to utkání jsme si prohráli úplně sami. Byl to z naší strany velmi špatný výkon,“ sype popel na hlavu svou i svých souputníků Turek.
V již rozhodnutém utkání pustil na závěrečnou třetinu do klece Jana Cháberu, který zdvihl hozenou rukavici a několika efektními zákroky odvrátil další branky. Ve druhém zápase se objevil v brankovišti opět gólman Calgary Flames. “Věděli jsme, že tohle už se stát nesmí. Dnes jsme přistoupili k zápasu zodpovědněji a snažili se vyrážet k brejkům ze zabezpečené obrany. Věřili jsme si, že prostě již tu ostudu ze včera nezopakujeme, a snažili se dát dohromady a jít na led s čistou hlavou,“ tvrdí opora jihočeského celku. Tradiční přirovnání “nebe a dudy“ je slabým výrazem pro rozdíl mezi oběma zápasy. Českobudějovičtí předvedli v sobotu skvělý výkon po všech stránkách. “Zlepšení vyplynulo hlavně z toho, že jsme se vyvarovali naprosto zbytečných chyb a dokázali jsme se poučit z minulého zápasu. Je to důležité vítězství hlavně v tom smyslu, že jsme předvedli dobrý výkon a přišel i dobrý výsledek, který nás může psychicky posílit,“ je si jist odchovanec strakonického hokeje.
Ten měl hodně práce zejména v první a druhé třetině. Z pohledu na výsledek bylo totiž jasné, že se ta závěrečná pouze dohrávala. Na tento fakt ale nebrali ohled domácí. Například likvidační zákroky podniknuté na Muchu, Prospala či Hřebejka byly více než výmluvným gestem jihlavského zmaru. “Těžké to bylo hlavně v první třetině. Hráli jsme nějaká oslabení a bylo tam dost těžkých střel a tečí. Kdyby dala Jihlava první gól nebo rychle vyrovnala, tak to mohlo být úplně jiné. Naštěstí se tak nestalo a my jsme to zvládli. Teď se musíme soustředit na domácí zápasy, je to jen na nás,“ uzavírá strážce českobudějovické svatyně Roman Turek.

Neúnavný bojovník a obrovský srdcař – to je Štěpán Hřebejk. Několikrát si v sezóně vyzkoušel i spolupráci s hvězdným duem Prospal – Dvořák. Do Jihlavy však cestoval v jiné roli. “V prvním utkání jsem začínal ve čtvrté lajně s Petrem Havelkou a Mojdou Musilem. Po nevydařené první třetině měl ale trenéři dali na levé křídlo do první řady,“ vysvětluje štírek v českobudějovickém dresu. Do elitní formace se zapojil v momentě, kdy bylo již takřka hotovo. “Myslím, že v tu chvíli už to bylo hodně těžké něco se zápasem něco udělat. Určitě jsme to po těch obdržených gólech úplně nezabalili, ale bylo to dost náročné něco předvést. My jsme se stále hodně snažili a chtěli jsme se samozřejmě ještě o výsledek poprat, ale prostě to tam nespadlo,“ krčí rameny hbité křídlo a smutně dodává: “ Myslím si, že kdyby se nám povedlo vstřelit nějaký gól, tak soupeř by to nedohrával v takové pohodě.“ Do druhého zápasu vstoupili Jihočeši stejně, avšak následující průběh zvládli o mnoho lépe. Hřebejk začal opět na křídle čtvrté pětky. “V dalším utkání jsem hrál s Petrem Havelkou a Martinem Hanzalem. Na led jsme se ze začátku moc nedostávali, protože bylo hodně přesilovek a oslabení, ale my víme, jakou máme v mužstvu roli, takže nás to nemusí rozhodně tolik mrzet,“ raduje se z úspěchu celého týmu českobudějovický mladík. “Chodili jsme na led, jak nám trenéři řekli. V tu chvíli si alespoň mohli trochu odpočinout vytíženější hráči,“ dodává.
Ačkoli se na led nedostával až tak často, byl vždy hodně cítit. Svým urputným nasazením, při němž nevypustí dojezd jediného kotouče, dělal Jihlavským velké problémy a hlavně si vynutil několik faulů, po nichž přišly důležité přesilovky. Těch mohlo přijít daleko víc nebýti doslova tragického výkonu rozhodčích. Dvojice Mikula – Husička udělala množství chyb na obou stranách. Sám Hřebejk hrál hlavní roli ve dvou takovýchto případech. “Ve druhé třetině jsem se snažil v jízdě obskočit hráče před sebou , on mě při tom sekl a já upadl. Rozhodčí si asi myslel, že jsem nadskočil a přifilmoval to, ale bylo to trochu jinak,“ tvrdí jihočeský útočník, jenž však v tomto případě utržil dvě minuty stejně jako v závěrečné části při ostrém konfliktu s jedním z protihráčů. “To jsme byli zakleslí do sebe. Mě se nechtělo moc vstávat, protože to bylo u nás v pásmu a mohl to být pro nás snadný ofsajd. Normálně jsem klečel a pomalu vstával. Možná tam nějaké držení bylo, ale on, když se zvedal, do mne normálně kopnul,“ líčí situaci rychlonožka z českobudějovického útoku. “Dostali jsme oba po dvou minutách. Myslím si, že rozhodčí by mohli trochu rozlišit takovéto situaci a nedat třeba na obou stranách stejné tresty,“ povzdychl si Štěpán Hřebejk, jenž si neodpustil zmínku o sudích. Ti zápas nezvládli stejně jako fanoušci domácích. Podle okřídleného úsloví “zoufalá doba žádá zoufalé činy“ pro ně nebyl problém zaházet nespočetněkrát ledovou plochu odpadky či si vylít zlost hozením paličky od bubnu na rozhodčí. O nesmyslném ataku lavičky hostí či vyloučeného Václava Prospala ani nemluvě. Tyto skutečnosti byly poněkud hořkým bonbónkem na závěr jinak celkem poklidného dvojzápasu.