27.10.2007, Tomáš Zetek

Zapomněl jsem, že je zápas v televizi, usmíval se Filip Novák

Č. B u d ě j o v i c e - Před startem sezony se stal největší posilou HC MOUNTFIELD. Dlouho si ale zvykal na český styl hokeje a ze zámoří byl zvyklý na lepší čísla ve statistické kolonce. Postupem času se mu však povedlo zapadnout do extraligového expresu a stává se oporou mužstva. V bodování účasti na ledě je nejlepším zadákem Jihočechů. V duelu s Pardubicemi byl na ledě u čtyř ze šesti vstřelených branek svého celku. „Horší je, že jsem byl i u dvou inkasovaných,“ sypal si popel na hlavu Filip Novák.

Ve čtvrtek jste po čtyřech porážkách konečně zabrali. Odnesly to v Budvar Aréně Pardubice. Jak ten duel zpětně hodnotíte?
Byl to divoký zápas. Měli jsme opět špatný začátek, ale díky štěstí a hlavně vlastní pracovitosti se nám podařilo dotáhnout soupeře a otočit výsledek.

Opět jste nezvládli vstup do utkání a v páté minutě prohrávali o dvě branky. Tenhle problém se vám opakuje už pět zápasů. Proč?
Nedokážu na to přesně odpovědět. Možná je to i tím, že se necháme na začátku hloupě vyloučit a soupeř cítí šanci se snadno dostat do vedení. Kdybych na to ale věděl přesnou a stoprocentní odpověď, tak to určitě s klukama nějak změníme. Každopádně musíme začít dělat vše zase naplno a zodpovědně. Od rozcvičkou přes rozbruslením až po samotný vstup do zápasu.

Oba pardubické góly od sebe dělilo něco málo přes minutu. Po brance Somíka jste na lavičce vypadali spíš jako leklé ryby, než hokejisté, kteří chtějí obrátit zápas…
My jsme se nevzdávali. Pardubice nehrály ze začátku žádný super hokej, takže jsme si byli jisti, že s nimi můžeme i za stavu 0:2 hrát.

Dá se tedy říct, že dva rychlé góly soupeře vám paradoxně pomohly? Díky nim jste asi ztratili zmíněnou nervozitu a už jste nemohli nic ztratit…
Je to možné. Dá se na to koukat i z tohoto hlediska. (usmívá se)

HC MOUNTFIELD vstřelil Pardubicím šest branek a ve čtyřech případech jste byl na ledě. Povedl se vám někdy aktivnější zápas?
Už párkrát jsem to zažil. Horší ale je, že jsem byl i u dvou inkasovaných gólů. To by se nemělo stávat. Při jejich druhé brance jsem měl střílejícího hráče pokrýt já.

Třetí úspěch Pardubic se zrodil při vaší přesilovce. Ujel vám Petr Sýkora. Kde se stala chyba, když právě na tyhle situace vás určitě trenéři připravovali?
Je to pravda. On na takovou příležitost čeká vždy, když je na ledě. Já jsem čekal na nahrávku na modré čáře, ale oni nám vypíchli puk. Pak už se takový hráč jako je Sýkora těžko chytá. Neměl jsem šanci ho ani faulovat.

Ani ne minutu po Sýkorově úniku vsítil kontaktní gól Hřebejk a za další chvilku jste svým nahozením v přesilové hře vyrovnal…
Já vím, že to moc jako střela nevypadalo, ale střela to opravdu byla. (úsměv) Zavřel jsem oči a pokusil se to prostě hodit na bránu. Vím, že chvíli před tím mi tam Kamil Brabenec připravil dobrou pozici a já se snažil pálit tvrdě, ale vůbec jsem netrefil branku. Tentokrát jsem zvolil jiné řešení a vyšlo to.

Poprvé v životě jste hrál před kamerami České televize. Nevolali vám známí, že se těší, až vás konečně uvidí na obrazovce?
Před zápasem jsem na to trochu zapomněl, ale po utkání jsem měl na mobilu asi deset esemesek. (úsměv)

Takže bylo asi lepší, že vás nikdo před zápasem neznervózňoval, že vás bude sledovat, ne?
(smích) Já jsem se nikoho neptal, jestli mě budou sledovat, takže jsem tomu moc velkou váhu nedával.