Celkem, který se nechal vyprovokovat, byli právě Jihočeši. Na začátku 19. minuty to dostoupilo vrcholu, když se celá střídačka sebrala a na protest zamířila na několik minut do kabin. Jak k tomu došlo? Budějovičtí měli na rozhodčí pifku už po středečním zápase, kdy podle jejich názoru dostala dvojice rozhodčích Rejthar - Homola Spartu do zápasu několika přísnými verdikty. Čtvrteční zápas začal ve stejném duchu. Budějovičtí sice v úvodních minutách svého soupeře přišpendlili do jeho obranného pásma, pak se ale většinu času museli bránit v oslabení. Poměr vyloučení v první třetině byl 2:6. Co se nejvíc nelíbilo? Například fakt, že po zákroku na domácího hráče za Hudáčkovou brankou zvedl pravici hlavní na červené, přestože situaci sledoval v poklidu sudí stojící pouze pár metrů od přestupku. Bylo by zbytečné rozebírat, co faul byl a co ne.

Každopádně přišel čas 18:07 a budějovičtí se snažili smazat jednobrankový náskok Pražanů nacvičeným signálem. Na střídačku blíž Hudáčkově brance bleskově zamířil Michálek, jenž vyhrál buly a puk rychle rozehrál dozadu na beka, na druhé straně budějovické hráčské lavice naskočil na led Turek a dostal ihned přesný pas na útočnou modrou. Budějovický signál nebo Tlačilova finta. Tak se tomu začalo už před dvěma lety říkat. Byla by z toho velká šance a buď vyrovnání nebo důležitý zákrok Petra Břízy. Čárový ale okamžitě zapískal příliš mnoho hráčů na ledě, což pochopitelně značí vyloučení. Jihočeši v tomto rozhodnutí viděli další šanci, jak jim v jejich snažení uškodit a zamířili do kabin. V tu chvíli byli hrdiny pro chumel svých fandů, jichž se do Prahy opět sjel trojciferný počet, a chtěli tím ukázat, že nehodlají jen tak nečinně přihlížet "křivdě", která se jim podle jejich názoru děla. Kromě pokuty, kterou bude muset klub zaplatit, ale logicky přišlo další vyloučení, tentokrát za zdržování hry. Spartě se naskytla dvouminutová výhoda hry pěti proti třem, podruhé v zápase jí využila a zápas tím prakticky rozhodla. Byl to tedy drahý protest. Jediným pozitivem tedy je zkušenost do dalších bojů, že lepší bude se proti verdiktům sudích obrnit a ničit soupeře maximálním nasazením, byť to budou muset zvládnout v permanentním oslabení. I nemožné se občas stává možným. Jihočeši od druhé třetiny pojali zápas jako formu přípravy na domácí odvety, nasadili čtvrtou pětku a menším nasazením nekladli Spartě větší odpor, byť si šance především před druhou přestávkou vypracovali.

"My ten signál máme nacvičený. Já to viděl jasně. V šesti jsme jednoduše nehráli. Oni vědí, že to hrajeme, takže na to museli čekat," rozčiloval se po zápase u autobusu kapitán Luboš Rob. Z Prahy si odváží pěknou pifku a touhu po pomstě. "Oni myslí, že už je hotovo. Rozhodne se ale u nás doma. Po těch emotivních zápasech v Praze to u nás bude hodně vyhecované," slibuje fanouškům, že jeho celek vůbec nepokládá sérii za rozhodnutou. Coby kapitán odvedl svůj celek do kabin na protest proti rozhodčím. Zpočátku nikdo nevěděl, zda se vůbec ještě vrátí... "My jsme se chtěli vrátit. Bylo to gesto, nesouhlas proti rozhodčím. Oni nás poslali dvakrát do dvojnásobného oslabení a my z toho dostali dva góly. Těžko jsme se mohli rozhodnout jinak," obhajuje čin sice odvážný, avšak tým oslabující.

Jihočeši pak hodně zvolnili. "My jsme ten zápas potom nevypustili, tak se to říct nedá. Trenéři nasadili čtvrtou pětku, chtěli jsme ušetřit nějaké síly," vysvětloval zdánlivou ztrátu bojovnosti svého kolektivu útočník Jiří Šimánek. I on se pochopitelně vrátil k inkriminovanému momentu, který vyvolal tolik zlé krve. "Kdybychom z té šance dali gól, mohli jsme mít velkou šanci. My to začali praktikovat už za trenéra Tlačila před dvěma lety. Jenomže jsme to vždycky zvorali. Letos se nám ale povedlo dát takhle pár gólů a už je to špatně," je přesvědčen útočník, na kterého před halou čekala jeho manželka, během zápasu povzbuzující s dresem číslo 22. "Pan Pouzar dal signál a my zamířili do šaten. Já si myslím, že šanci pořád máme. Hraje se na čtyři vítězné zápasy. U nás je menší kluziště a bude se hrát víc kontaktní hokej, což Sparta nemá ráda. Budeme předvádět tlakový hokej," zasmál se na plné kolo a zamířil do autobusu.

Hráčem, který mohl vyrovnat a nevyrovnal, neboť byl považován za šestého budějovického hráče na ledě, byl Filip Turek. "Díval jsem se, jestli už je Michy u střídačky a než jsem skočil na led, ještě jednou jsem se ohlédnul. Jak někdo může tak přesvědčeně tvrdit, že to byl přestupek? Vždyť to, jestli jsem já nebo Michy v jednom momentu byl od střídačky tři nebo čtyři metry, nemůže nikdo vidět," zaútočil Turek i po zápase. "Oni na to prostě čekali. Byli jsme naštvaní, což bylo ostatně vidět," vzpomíná na moment, kdy mohl pro své spoluhráče vydobýt naději do dalších dvou třettin. "Mohli jsme vyrovnat a přitom šli do třech a dostali gól na 2:0. Tady už se to těžko otáčí," povzdechl si zklamaně. I on má pro strach uděláno. Nemyslí si, že by Sparta byla extrémně lepší. "Oni nejsou lepší než my. Dávají góly z přesilovek a to jim zatím stačilo," věří v lepší zítřky centr první formace a opora týmu, která by měla svými schopnostmi zavelet na jihu Čech k obratu.