Krizi v obranných řadách přišel vyřešit další z navrátilců do sestavy HC ČB, Ivo Kotaška, který se na led dostal po chybě Kočího při první brance hned v úvodní třetině. O mnoho lepší náladu, než panuje v kabině Budějovických, si ale z Písku nepřivezl, protože tamní účastník 1.ligy také ještě nepoznal radost z vítězství. „Já si myslím, že tým tady je dobrý, bohužel na klucích je vidět, že po těch prohrách jim chybí ta jistota, která je třeba. Chce to prostě vyhrát a přijde to,“ věří mladý obránce. Jeho hodnocení obdržených branek bylo lakonické. „Jedním slovem: smůla! Nám tam takovéhle góly bohužel nepadnou. Jde o štěstí, až k nám přijde, tak budeme vyhrávat.“ A i přes pohled na nulové konto domácích je možné mu dát za pravdu, protože nešťastně odražený puk od mantinelu při prvním gólu, i Babkův ještě nešťastnější vlastní gól, to jsou momenty, které stahují pod hladinu už tak dost nalomený tým. Na druhé straně zase chybí lehkost v zakončení. „Je to tak, dneska jsme měli neuvěřitelné množství střel na branku a nic tam nepadne, žádná dorážka, jejich gólman to chytal snad pětkrát na brankové čáře… bohužel,“ povzdechl si navrátilec. V té souvislosti nezapomněl pochválit i brankáře Orcta, který se stal nekorunovaným králem zápasu. „Chytal výborně… no, mohl něco pustit,“ zalitoval mladík a nesmělým úsměvem poukázal na to, že tým ač je v krizi, není zlomený. Proto také hleděl již k dalšímu utkání. „My si už žádného soupeře vybírat nemůžeme a jde jen o to konečně získat body, jít zápas od zápasu, aby to konečně nevypadalo tak špatně,“ zakončil odhodlaně Kotaška, jehož výkon byl jedním ze světlejších okamžiků zápasu.

Podobně lze hovořit o další mladé pušce, která brázdí jihočeský led. Štěpán Hřebejk je snad každý zápas nepřehlédnutelný, bruslí, bojuje, snaží se, ale stejně jako jeho spoluhráči ne a ne rozvlnit síť. Momentální rozpoložení týmu tedy vidí jasně. „Když se nedaří, tak se nedaří. Asi musíme ten kalich hořkosti vypít až do dna,“ smutnil po smolném zápase. „Musíme se snažit udělat všechno pro to, abychom tu strašnou sérii konečně prolomili,“ ví Hřebejk, recept jak na to však nepřidává. „Kdybychom tu cestu z krize znali, tak už v ní dávno nejsme. Ale základem je prostě makat a snažit se, aby to tam konečně padalo.“ Jeden gól, který dal budějovický tým Kladnu, není dobrou vizitkou a to velmi dobře ví i subtilní jihočeský rychlík. „Na jeden gól se určitě vyhrávat nedá a když, tak maximálně jednou za sezónu,“ smutně přikyvoval a i on nezapomněl pochválit Orcta. „Určitě zachytal dobře, ale měl při tom taky patřičnou dávku štěstíčka, které na druhé straně chybí nám. Musíme doufat, že se k nám konečně taky přikloní.“ V nepovedených zápasech však nemá cenu se patlat, takže i Hřebejkova slova směřovala k následujícímu zápasu v Třinci. „Soupeř je to těžký, ale loni jsme to na ně jakž takž uměli, tak snad jsme to nezapomněli a uděláme maximum pro to, abychom tam nějaké body urvali,“ neztrácí poslední zbytky naděje mladík, ze kterého jinak zklamání doslova čišelo. „To, co tam dneska nepadlo, by loni skončilo gólem. Prostě chybí štěstí, “ vzývá vrtkavou Paní Štěstěnu hráč, který jí jde svou bojovností naproti. Zatím však marně.

Podobným případem je i poslední z posil, jenž dorazila na český jih - Ivan Rachůnek. I jeho je plný led. Jeho rychlost a rvavost nelze přehlédnout, ale ani on prozatím není tím povolaným, který by rozhodl zápas. Atmosféra v celku, do kterého zamířil, je tak po osmi prohraných zápasech na bodu mrazu. „Není to skutečně žádný med, ale musíme se z toho sami vyhrabat,“ nehledá vytáčky ex-zlínský rychlík, ale ani on nezapomněl zopakovat momentální evergreen jihočeské kabiny. „Řekl bych, že bychom potřebovali, aby se k nám přiklonilo štěstí, protože dneska jsme do toho opravdu dali všechno a myslím si, že to byla skutečně smůla,“ popsal zápas docela přesně Rachůnek. „Je na čase, abychom začali konečně dávat ty branky a jak je začneme dávat, pevně věřím, že nějaký ten zápas vyhrajeme,“ zná ožehavé místo jihočeského soukolí moravský expres. Neštěstí Budějovických hráčů, kteří inkasovali tři branky snad ze čtyř skutečných šancí Kladna, jen dokumentují jeho další slova. „My dostaneme strašně smolné góly a nám tam nic takového nepadne. Tam to skáče po brankové čáře, ale… nepadne to tam.“ Hlavním problémem současného mužstva je tedy koncovka. „Určitě, musíme ještě zvýšit důraz v koncovce a hodně se tlačit do střelby, protože to je asi hlavně o těch gólech,“ nachází jedinou možnost ke zlomení hrozivé série mladý forvard. A s čím pojede mužstvo do Třince? „My určitě chceme zvítězit, my chceme zvítězit každý zápas, takže to je jasné,“ nepřipouští si nic jiného hráč, jenž není velký postavou, ale o to více je vidět výkony. Snad už ze sebe on, i všichni jeho spoluhráči, strhnou tu pověstnou deku, poněvadž všech šest tisíc diváků vidělo, že týmu nechybí snaha a schopnosti, ale jen klid a rozvaha.

Tyto dva atributy však ani trochu nechyběly hrdinovi utkání, jímž nemohl být označen nikdo jiný, než zeď v brance Kladna - Zdeněk Orct. Cíle pro zápas na jihu byly pro jeho mužstvo jasné. „Jeli jsme sem s tím, že jsme chtěli bodovat, a že to dopadlo takhle, tak to je něco navíc, protože my jsme tady hlavně nechtěli prohrát, abychom si udrželi ten odstup,“ pravil na úvod sympatický strážce svatyně. „Na Budějovicích je vidět, že momentálně na tom nejsou psychicky nejlépe a my jsme tudíž začali v první třetině bránit a čekali jsme, co předvedou a díky Bohu jsme vlastně z jediné šance v první třetině dali branku a to dost ovlivnilo úvod utkání,“ viděl střízlivě začátek zápasu. „Od druhé třetiny už domácí podstatně zvýšili tlak, my jsme přestali bruslit a v kabině jsme si jasně řekli, že takhle to nemůžeme dohrát, no a v třetí třetině jsme dali jeden šťastný gól, druhý ze samostatného nájezdu a pak už to byla z domácí strany řekl bych křeč.“ Jak vidno, kladenský brankář si i po vítězném utkání nenasadil růžové brýle a velmi objektivně pohlížel na všechny aspekty odehraného zápasu. Sám byl neustále v permanenci a čelil velké spoustě střel, na rozdíl od domácího brankáře, který neměl po větší část utrkání skoro nic na práci. „Já myslím, že pro Hudáčka to dnes bylo o to těžší, že tam v podstatě celý zápas stál, chudák… já ho lituju, protože to znám z vlastní zkušenosti. Je to buď a nebo a v tomhle psychickém rozpoložení, ve kterém je celý manšaft, se to týká i gólmana a je podstatně lepší, když ten brankář je v permanenci a střílí se na něj, než když tam stojí, někdo ujede, padne gól – to mu určitě nepřidá na pohodě,“ rozpovídal se muž zápasu. Jako člen celku, který před dvěma lety sestoupil, zná situaci, v níž se momentálně českobudějovický tým nachází. „Já myslím, že Budějovice nemají zdaleka tak špatný manšaft, aby tam byly takhle namočené, to určitě ne, a když takhle na to koukám, ta situace v jaké jsme byli my nebo Havířov, kdy my jsme měli deset bodů ztráty v polovině sezóny a Havířov byl odepsaný od začátku, ta se opakovat nebude a Budějovice se určitě zvednou,“ nevěří v paralelu s předchozími roky z pohledu zvenčí. Pak zhodnotil i situaci svého mužstva. „Vzhledem k tomu, že máme asi šest zraněných hráčů, všude se třeba píše o Spartě, jak má zraněné, ale my máme taky zraněné a navíc nemáme tak široký kádr jako Sparta, tak vzhledem k tomuhle si myslím, že ten začátek se nám velice povedl. Nám se vlastně jedná hlavně o ty existenční problémy a těm když se vyhneme, tak to bude naše vítězství,“ přednesl cíle svého mužstva a s úsměvem opustil útroby budějovické arény. Tentokrát měl k úsměvu rozhodně hodně důvodů, protože jeho výkon v zápase snesl ta nejpřísnější měřítka a on byl tím hlavním důvodem, proč se svěšenou hlavou odcházeli domů Jihočeši.