Hlavním strůjcem těsného českobudějovického vítězství byl brankář Roman Turek. Vsetínští borci na něj vyslali sice jen devatenáct ostrých ran, ale zkušený gólman se mnohokrát blýskl velmi důležitými zásahy. Nejošemetnější situace musel řešit hlavně v první třetině. Jandačův soubor vstoupil do zápasu hodně ztrápeně a bleděmodrá družina si na ledě dělala chvílemi, co chtěla. Už na začátku třetí minuty musel Turek likvidovat nepříjemnou střelu Steinera, v čase 12.52 dokonce vychytal samostatně unikajícího Valka, který se do šance dostal po hrubé chybě domácího útočníka Brabence. „Nevím z jakého důvodu, ale prohrávali jsme strašně moc osobních soubojů a vůbec jsme nebruslili. V kabině jsme si to vyříkali a já myslím, že ve druhé třetině to bylo o dost lepší," konstatoval Turek. Trenér Jandač určitě nemohl být po prvních dvaceti minutách spokojen. A zatímco na tribunách se diváci bavili při přestávkovém programu, v šatně domácího celku se pravděpodobně strhla pořádná bouřka. Brankář, který v roce 1996 vychytal na světovém šampionátu ve Vídni historicky první zlatou medaili pro samostatnou Českou republiku, však tento scénář odsouhlasit nechtěl. „Co je v kabině, to se nemá dostat ven. Takže vám k tomu nic neřeknu," usmál se.
Možná klíčový moment utkání přišel v čase 20.43. Po další zbytečné chybě Kamila Brabence se dostal do samostatného nájezdu Tomáš Demel. Turek však jeho úmysl vystihl a zabránil tomu, aby se valašský tým dostal do dvoubrankového vedení. „Podle mě byl ale rozhodující moment na konci druhé třetiny, kdy se nám podařilo zápas otočit," připomněl trefy obránců Posmyka a Gřegořka vytáhlý gólman. Po přesné ráně beka Posmyka však festival útočných českobudějovických šancí skončil. Třetí třetina přinesla oboustranně nezáživnou podívanou, která nakonec přinesla závěrečný drtivý nápor Vsetína. „Soustředili jsme se na bránění. Samozřejmě. Chtěli jsme vyhrát. Třeba i tímto rozdílem," upozorňoval Turek. V posledních minutách utkání měli svěřenci kouče Břetislava Kopřivy velikou šanci na vyrovnání, ale v dlouhé přesilovce prakticky netrefili branku. Puky z jejich holí sice svištěly nebezpečně, ale končily mimo. „Ale přesto mi nebylo dobře. Byly to asi nejvypjatější momenty utkání," přiznal zkušený brankář.
Proti Vsetínu zahajoval Turek před třinácti zápasy svou letošní extraligovou sezonu. A jak sám přiznal, hra valašského týmu se změnila k nepoznání. „Potrápili už řadu favoritů. Hrají teď hokej na jeden, nebo dva góly a dokázali z toho těžit body. V době, kdy jsme hráli u nich, měli jen tři bodíky na kontě. Nyní bylo vidět, že jsou v jiné situaci. Udělali nějaké změny v kádru a jejich hra šla rapidně nahoru," uznale pokyvoval hlavou jeden z hlavních strůjců loňského bleskového návratu HC České Budějovice do extraligy.

S názorem uznávaného brankáře koneckonců souhlasila i další velmi důležitá postava nedělního střetnutí - metrákový zadák Marek Posmyk. „Vsetín se opravdu hodně zvedá. Udělali nějaké změny, začali konečně bodovat a já myslím, že ještě neřekli poslední slovo," odhadl obrovitý zadák. Úvodní třetina zápasu mezi Českými Budějovicemi a Vsetínem jeho slova jen potvrdila. Vsetín si před zraky překvapených diváků vypracoval znatelný nápor a několik velmi slušných šancí. Jedinou však dokázal proměnit v 19. minutě rychlonohý útočník Lukáš Valko, který si při své pouti za gólem nejprve prohodil kotouč mezi bruslemi Vydareného a poté nekompromisně zamířil nad rameno brankáře Turka. „Nastoupili na nás, protože už prakticky nemají co ztratit. Na nás bylo naopak vidět, že se poslední dobou trochu trápíme. Nebyly to jednoduché minuty," upozornil Posmyk. Skoro se zdálo, že opravdu došlo na slova kouče Jandače, který se v jednom z rozhovorů pro hokejcb.cz přiznal, že má obavy o to, jak bude hra jeho svěřenců vypadat po čtrnáctidenní pauze. Řada individuálních chyb, zakázaných uvolnění a nepřesných kombinací, to vše bylo téměř tři a půl tisíce diváků do očí. „Nesehranost nějaká určitě je. Přes pauzu jsme netrénovali kompletní. Někteří doléčovali zranění, jiní zase byli na reprezentačních srazech. Teď se to projevuje a chvilku asi potrvá, než se do toho zase dostaneme," pokrčil rameny odchovanec jihlavského hokeje.
Klíčové momenty přišly ve druhé třetině. Nejprve neproměnil samostatný nájezd Demel a od té doby začal znatelně narůstat českobudějovický tlak. Nejprve pokus o diamantovou souhru v přesilovce skončil nepřesnou střelou Gřegořka, pak se ve 27. minutě těsně zastřeloval Kotaška a právě Posmyk byl o dvě minuty později blízko vyrovnávací trefě. Nápor hráčů v červených dresech však v gól přetavil až v čase 37.58 po krásné přihrávce od Krátošky střelou mezi brankářovy betony Petr Gřegořek. „Bylo to samozřejmě záměr. Trenér nám zdůrazňuje, abychom každý puk dávali okamžitě na branku. Máme za úkol střílet, jakmile to půjde," popisoval rady kouče Jandače Posmyk, který se nakonec postaral o těsnou výhru Jihočechů. Při signalizovaném vyloučení jednoho ze vsetínských hokejistů mu z rohu kluziště poslal nahrávku Aleš Krátoška a Posmyk prudkým švihem uklidil kotouč za Altrichterova záda. „Něco podobného s Alešem pilujeme při tréninku. Teď to vyšlo. Ale skvělou práci odvedl před brankou Jindra Kotrla, který tu mojí střelu skvěle gólmanovi zaclonil," pochválil skoro dvoumetrový obránce svého spoluhráče.
Boj o těsnou výhru Jihočechům hodně zavařil neopatrný Josef Jindra. V osobním souboji zvedl hůl tak nešťastně, že málem vsetínskému Romanu Stantienovi vypíchl oko. Po zásluze inkasoval nejvyšší možný trest a Českobudějovičtí se museli posledních pět minut utkání bránit přesilovce soupeře. To se s vypětím všech sil Jandačově partě podařilo. I když při nahazovaných pokusech od Patrika Lužy při ní stála obrovská porce štěstí. „Těžké to bylo. Ale poradit jsme si s tím museli, když jsme chtěli pomýšlet na výhru," mávl rukou obránce Marek Posmyk.

Hodně smutní museli po utkání být vsetínští hokejisté. V českobudějovické Budvar Aréně dokázali navázat na výborné výkony z předchozích zápasů a dlouho sahali po výhře. Nakonec jim ale zbyly oči pro pláč a na stadion Na Lapači se vraceli bez jediného ukořistěného bodíku. „Je to škoda. První třetinu jsme byli jasně lepší. Měli jsme výborný pohyb, ale bohužel jsme dali jen jeden gól," litoval promarněných šancí brankář valašského celku Martin Altrichter. Hostující hokejisté odehráli sice vynikající první třetinu, ale zhruba od třetí minuty prostřední části hry se dostávali pod tlak, který nakonec vyvrcholil dvěma góly. „Budějovice na nás vlétly a to nám trošku dělalo problémy. Místo toho, abychom hráli jednoduše, začali jsme se puk zbytečně tahat a domácí se díky výbornému pohybu a aktivnímu napadání dostali do tlaku," všiml si Altrichter. Českobudějovičtí brzy svou rostoucí převahu začali násobit šancemi před Altrichterovou klecí. Asi největší příležitost měl v těchto minutách Ivo Kotaška. V čase 26.23 jej vtipně uvolnil mladík Mertl, ale spolehlivý zadák Jandačovy družiny poslal kotouč těsně nad. Tím odstartoval sérii šancí, které vyvrcholily až gólem Gřegořka na 1:1. „Střel létalo opravdu hodně. Přišlo mi, že domácí hráli hrozně chytře. Hodně ran létalo přes beky a bylo hrozně těžké je najít. Vždycky jsem viděl puk až na poslední chvíli," stěžoval si Altrichter.
Jeden takový kotouč na něj svištěl i v čase 39.12. Při signalizovaném vyloučení jednoho z hostujících hráčů se dostal k odraženému kotouči centr Aleš Krátoška, namazal jej na modrou čáru beku Marku Posmykovi a ten táhlou střelou zničil příbytek pavoukům v pravém rohu Altrichterovy klece. Perfektní práci přitom odvedl i Jindřich Kotrla, který dokázal Martinu Altrichterovi dokonale zaclonit. „Vůbec jsem tu střelu neviděl. S tím nešlo nic dělat," krčil rameny usměvavý gólman, zapůjčený do Vsetína z nedalekého Zlína. Přestože gól do šatny vsetínským sebevědomím hodně otřásl, Valaši měli i v poslední části hry několik příležitostí ke skórování. A to především v závěrečné pětiminutové přesilovce, kterou navíc kouč Břetislav Kopřiva umocnil odvoláním brankáře. Ani v této výhodě však Vsetínští nedokázali prolomit špatnou bilanci přesilových her. Jihočeši hráli dohromady patnáct minut a pětadvacet sekund v oslabení. Nicméně hostující hráči se v početní výhodě neprosadili. „Hráli jsme to hrozně špatně. Věděli jsme o tom, jak Budějovičtí hrají oslabení, ale stejně jsme na ně nedokázali vyzrát," zlobil se Altrichter. „I když nějaké šance jsme v závěru při přesilovce měli. Třeba Patrik Luža dobře střílel a kdyby šel kotouč o pár centimetrů níže, byl to jasný gól, protože Eda Turek v tu chvíli kryl jen spodek branky," dodal hrdina play-off 2004.
Nad výsledkem zápasu však tentokrát převážila situace z pětapadesáté minuty. Mimo hlavní dění se dostali do kontaktu Roman Stantien s Josefem Jindrou a zkušený vsetínský harcovník skončil na ledě, zmítající se v bolestných křečích. Domácí bek jej holí zasáhl tak nešťastně, že populární vsetínský kapitán málem přišel o oko. „Věřím tomu, že to Jindra takhle nechtěl, ale každý je za svojí hůl zodpovědný a já osobně bych tu hůl raději stáhl, než abych někomu ublížil. Je to jen sport a zdraví je rozhodně důležitější," konstatoval zkušený brankář. Podle dostupných informací Jindra natrhl Stantienovi víčko nad levým okem. Typově se tedy jedná o podobné zranění, kvůli kterému nedávno vynechal půl roku kariéry liberecký forvard Leoš Čermák. „Slyšel jsem, že oko by mělo být v pořádku. To je základ. Teď jen doufáme, že Romanovo zranění nebude tak hrozné," uvedl Martin Altrichter, ústřední postava současného vsetínského celku.