Hostující celek, jemuž v sestavě chyběli, kromě dlouhodobě zraněného Nedorosta, kapitán Radek Bělohlav a střelec Viktor Hübl, vstoupil do utkání nadmíru nebojácně. V úvodní desetiminutovce měli Jihočeši dvakrát výhodu přesilové hry, ale nevyužili ji. Postupem času se do provozní teploty dostávali i červenobílí a Turek se měl často co ohánět. Právě robustní gólman se zkušenostmi z mezinárodních akcí a zápasů NHL byl základním kamenem českobudějovického úspěchu. „Eda chytal prostě výborně. K tomu není víc, co dodávat,“ nešetřil chválou na adresu spoluhráče z brankoviště Tomáš Vak.
Ano ten Tomáš Vak, který čtyři minuty před koncem normální hrací doby vsítil rozhodující branku prvního semifinále. Ještě před tím, než došlo k jeho chvíli a následným oslavám hostujícího celku, bylo před oběma brankáři hodně živo. „Bylo to vyrovnané utkání, v němž hráli prim oba gólmani. Jak náš Turek, tak Franěk chytali skvěle,“ má jasno Vak. Jeho mužstvo se v utkání několikrát dostalo do úzkých. Vždy jej ale zachránil kouzelník s maskou Roman Turek. „Věděli jsme, že to je velmi důležité utkání, podle něhož se bude vyvíjet celá série.“ Nejvíce vrásek přibylo na tváři kouče Josefa Jandače pravděpodobně těsně před koncem druhé třetiny. Půlminutová dvojnásobná převaha domácího týmu startovala vhazováním v útočném pásmu Pražanů. Brabenec hned vyhrál buly rovnou do středního pásma, ale slávisté se bleskurychle vrátili před Turka a z jejich kombinací se až točila hlava. „Bylo to těžké, ale zvládli jsme to. Ani nevím, kdo v té chvíli byl na ledě, ale kluci perfektně zabojovali. Zezadu to pojistil Eda, který chytal skvěle,“ opakuje exvsetínský útočník, jehož chvíle přišla v 56. minutě.
Hosté přežili oslabení po vyloučení Hřebejka, když ještě při jeho trestu odešel za chybné střídání za katr Bednář. Když už byli Jihočeši v plném počtu, zvedl do Kotrlova obličeje svou hůl Domink Graňák, a nabídl tím českobudějovickému celku skoro osmdesátivteřinovou početní výhodu pěti proti třem. „Byl to určitě nejdůležitější moment utkání. Každému bylo jasné, že do konce moc nezbývá a právě v téhle přesilovce se může celé utkání rozhodnout. Také se tak stalo,“ usměje se Vak. Kouč Jandač si vzal oddechový čas. „ Trenér nám nic extra neříkal, jen to abychom hráli v klidu, že máme dost času.“ První přesilovkové komando sice ještě neudeřilo, ale po vystřídání už se skóre měnilo.
„Tam vypadl puk po buly z houfu těl, nikdo si mne nevšímal, tak jsem to vyšťoural a jel na Fraňka. Dal jsem mu to mezi nohy. Myslím si, že to byl možná i trochu šťastný gól,“ skromně popisuje rozhodující moment střetnutí autor branky. „Díky tomu, že slávisté byli ve třech a navíc zaváhali při vhazování, tak jsem se ocitli sami před brankou. Dostal jsem do bekhendu a zvedat to by bylo riziko, tak jsem to zkusil po ledě a vyšlo to.“
O důležitosti tohoto momentu hovoří havlíčkobrodský odchovanec opatrně. „Byl to určitě důležitý gól, ale já doufám, že ještě nějaký důležitější letos přijde.“ České Budějovice měly i trochu štěstí. Tomáš Vak totiž zvládl reparát za nepovedený nájezd ve třetím utkání v sérii proti Liberci. Tehdy se za rozhodnutého stavu vydal vstříc brankáři Pavlu Faltovi, který ale jeho nadmíru ležérní blafák kryl. „Bylo to zakončení prakticky na stejný způsob, ale v domácím zápase s Libercem mi gólman Falta vystrčil hokejku, a tím mi nějak vypíchl kotouč. Trochu jsem si na ten okamžik vzpomněl, ale dneska to naštěstí dopadlo lépe,“ neskrýval spokojenost sedmadvacetiletý forvard, podle jehož slov byly hodně důležité zvládnutá oslabení jeho mužstva. „Trochu jsme se na přesilovky Slávie připravovali. Nijak zvlášť jsme ale náš systém neměnili, jelikož už proti Liberci se nám hra v oslabení vcelku dařila.“ Na straně Jihočechů byla opět vidět obrovská týmová práce a hlavně dodržování taktických pokynů, které znovu přinesly sladké ovoce. „Říkali jsme si, že se musíme vyvarovat zbytečných vyloučení a hledět na to, aby faulů z naší strany bylo co nejmíň. Slávie má vynikající přesilovky. Mají dobré střelce od modré i další hráče do zakončení,“ má jasno českobudějovický expert na vhazování.
Soubor od soutoku Vltavy a Malše je souborem bojovníků. Jak se říká bez velkých jmen. I poté, co zaznamenali Jihočeši další dílčí úspěch, zůstávají nohama na zemi. „Spíš než nějaká přehnaná euforie si myslím, že to je pohoda. Teď po zápase jsme si šli ještě s klukama zakopat, takže se cítíme dobře a nijak nahoře nejsme,“ tvrdí Vak. „Víme dobře, že to je jen jeden zápas a zítra musíme zase začít od začátku. Nikdo nemůže z tohoto zápasu dělat, že jsme vyřadili Slávii.“ Při hodnocení prvního semifinálového duelu mezi Slavií Praha a Českými Budějovicemi nemůže nikdo přehlédnout naprosto senzační atmosféru v Sazka Areně, na níž měli lví podíl fanoušci z jihu Čech. „Bylo to fantastické. Kotel, který dnes naši fandové předvedli, bych asi přirovnal ke kotli v Pardubicích. Všichni tady fandili. Přišlo mi to, že ti, kteří v Budějovicích nefandí a jenom se dívají na hokej, tady fandili a bylo to znát. Rozhodně to bylo pro nás velmi příjemné a povzbuzující,“ uzavírá Tomáš Vak.