Kvůli takovým utkáním se chodí na hokej. Bylo to překrásné drama. České Budějovice pokračují ve své vzpouře proti silnějším celkům, i když tentokrát odešly z ledu poraženy. Nad jejich síly byl pouze jeden muž. Útočník Slavie Tomáš Vlasák, který třetí střetnutí semifinálové série rozhodl dvěma brankami při samostatných nájezdech. „Taková prohra se samozřejmě vstřebává těžko, ale musíme se dát dohromady, v neděli urvat vítězství a ještě se o postup porvat. Není nic ztraceného," upozorňoval obránce domácího mužstva Zdeněk Kutlák. Přestože v průběhu série zatím mnoho branek nepadá, hra obou týmů snese ta nejpřísnější měřítka. Úvodní třetina třetího duelu to jen potvrdila. Hned v čase 2.18 dal krásnou branku od modré čáry obránce Slavie Jan Novák, na druhé straně si Franěk poradil s vyloženými šancemi Tomáše Vaka a Tomáše Haranta. Za prvních dvacet minut čelili oba brankáři v součtu sedmi gólovým příležitostem. „Pro diváka to byla určitě atraktivní podívaná, protože to bylo opravdu dost otevřené," potvrdil Kutlák. Jenže útočné dostihy na čas uťala výjimečná šance Kamila Brabence ze dvacáté minuty, kdy českobudějovický centr trefil v nájezdu dvou na jednoho jen beton gólmana Petra Fraňka. Pražané od druhé části hry přeci jen věnovali daleko více pozornosti bránění a šancí očividně ubylo. „To je prostě Slavia. Má natolik zkušený tým, že si takový výsledek dokáže bez problémů uhlídat. Naštěstí se nám podařilo skóre srovnat a v závěru jsme mohli i vyhrát," upozornil Zdeněk Kutlák.
České Budějovice vyrovnaly stav v polovině čtyřiapadesáté minuty. Jiří Šimánek vystřelil nazdařbůh na Fraňkovu klec, Tomáš Žižka zblokoval kotouč k Hřebejkovi, u kterého v tu chvíli chyběl hostující kapitán Josef Beránek a chvilkového zmatku využil právě po Hřebejkově nahrávce Petr Sailer. Metr před slávistickým gólmanem vypálil z první a kotouč zapadl s trochou štěstí do sítě. A to skutečně nemuselo být vše. Jandačovým hochům gól evidentně nalil novou krev do žil. Obrovské šance měli postupně Harant, Veselý, Květoň a Brabenec, ale slávistický gólman Franěk už žádný puk za svá záda nepustil. „Samozřejmě jsme chtěli rozhodnout, protože nájezdy jsou strašně velká loterie. Myslím si, že jsme podali super výkon a snad to v neděli dopadne s lepším koncem pro nás," uvedl Kutlák. Českobudějovičtí však končili souboj ve velké křeči. V průběhu utkání museli ze hry odstoupit Jindřich Kotrla a Petr Gřegořek, trenér Jandač točil v závěru prodloužení jen pět beků a šest útočníků a domácím velmi rychle docházely síly. „Závěr byl fakt hodně náročný, ale snad se na nás únava v dalším utkání neprojeví," konstatoval bek, který se před sezonou vrátil do Českých Budějovic po dlouhých pěti letech.
O vítězi třetího duelu musel rozhodovat penaltový rozstřel. Jako první jel domácí forvard Jiří Šimánek a Budvar Aréna mohla hned vybuchnout nadšením. Šikovný útočník dal krásným blafákem na 1:0. V dalších pěti nájezdech však již Franěk zůstal nepřekonán a mohl po pokažené kličce Petra Sailera na konci šesté série vítězoslavně zvednout ruce nad hlavu. Vyhnul se tak přímému souboji právě se Zdeňkem Kutlákem. Ten má na tréninku obdivuhodnou úspěšnost v proměňování samostatných nájezdů a byl tajným trumfem v rukávu kouče Josefa Jandače. „Sice jsem v druhé nominaci byl, ale jinak si o sobě nemyslím, že jsem nějaký ostrostřelec. Prostě mi to tam při tréninku občas padne. Ale jinak nejsem o nic lepší než ostatní," dušoval se Kutlák, kterého velmi potěšila kulisa sobotního střetnutí. „Publikum bylo výborné. Chtěl bych našim fanouškům za všechny kluky moc poděkovat," vzkázal zadák, který v dresu Bostonu Bruins okusil i boje v kanadsko-americké NHL.

Tahle prohra musí Českobudějovické moc mrzet. V sobotním utkání nebyli o nic horší, než jejich pražský soupeř, nicméně vyhrát mohl jen jeden tým. A tím se stala po samostatných nájezdech Slavia Praha. Nic horšího, než prohrát v penaltovém rozstřelu, snad ani neexistuje. „Myslím si, že kdybychom dostali třeba 0:7, snášeli bychom to mnohem hůře. To by totiž svědčilo o tom, že se nejednalo o náhodu a byli jsme fakt horší. Takhle se nemáme za co stydět a z toho musíme vycházet," zdůraznil zatím nejproduktivnější českobudějovický hráč vyřazovacích bojů Jiří Šimánek. Hlavně úvod zápasu byl z jihočeské strany skutečným skvostem. Jandačovi svěřenci předváděli atraktivní hokej, pozadu zpočátku nezůstávala ani Slavia. Její hru však dost ovlivnil rychle vstřelený gól. Najednou to byli domácí, kteří se za stavu 0:1 nutili do útoku a především šance Tomáše Vaka ze dvanácté minuty volala po gólu. Překonat fantasticky chytajícího Fraňka se však Vakovi nepodařilo. „V téhle sérii se zkrátka potkaly dva celky, které hrají velmi hezký hokej. Hodně se bruslí, nechybí střelba, ani osobní souboje. Pro diváka je to jistě zajímavá podívaná," řekl Jiří Šimánek.
Po strhující první třetině přeci jen šla úroveň hry trochu dolů. Slavia se s jednobrankovým náskokem nikam nehrnula a snažila se pouze vyčkávat na českobudějovické chyby. Oproti tomu domácí těžko překonávali houževnatou červenobílou hráz, kterou navíc jistil bezchybný Petr Franěk. Slávisté zaváhali až necelých sedm minut před koncem. Hřebejk našel přihrávkou přes brankoviště Petra Sailera, který z první doslova procedil kotouč přes sokolovského rodáka Fraňka. „Tohle byla jediná cesta, jak dát gól. Jejich obranu jsme mohli překonat jen nahazováním puků a čekáním na jejich chybu. Jinak jsme u nich v pásmu hráli neustále pět na pět a nemohli jsme se prosadit. V té čtyřiapadesáté minutě nám to vyšlo," uvedl Šimánek, který stál u zrodu gólové akce. Jeho nastřelení totiž zblokoval k Hřebejkovi bránící Žižka. Štírek Štěpán Hřebejk pak před branku nabil střelci Sailerovi. Druhou nahrávku však rozhodčí napsali místo Šimánka beku Tomáši Harantovi. „To mi vůbec nevadí. Na žádné body nehraji. Je mi úplně jedno, komu to napsali," mávl rukou sedmadvacetiletý univerzál.
Překrásnou podívanou nabídl i úplný závěr utkání. Na Českobudějovických byla po vyrovnávací trefě vidět obrovská snaha o vstřelení vítězné branky. Petr Franěk musel v krátkém sledu řešit velké příležitosti Haranta, Veselého, Kutláka a Květoně. A aktivní hru Jihočeši produkovali i po nástupu do prodloužení. Postupem času jim však evidentně ubývaly síly a navrch získávali Pražané. V čase 68.37 nebezpečně pálil zpoza beka Tomáš Vlasák, ale Roman Turek puk ztlumil ramenem. Ještě větší příležitost měl v čase 69.21 Jaroslav Bednář, který vtrhl do otevřené českobudějovické obrany, udělal domácímu gólmanovi kličku, ale následně přestřelil branku. „Ti hráči jsou strašně šikovní a při hře čtyř proti čtyřem mají strašně moc prostoru. Ty šance si pochopitelně dokázali vytvořit," uznale pokyvoval hlavou Šimánek.
Přesto prodloužení rozhodnutí nepřineslo. O vítězi třetího duelu série měly rozhodnout nájezdy. Jako první jel Jiří Šimánek a nádherně pověsil puk nad Fraňkovu vyrážečku. Krásně provedený blafák do bekhendu dostal České Budějovice do vedení 1:0. „Moc nervózní jsem nebyl. Trenér mě jako prvního posílal na penalty už loni v první lize. Byl jsem úplně v pohodě," ujišťoval útočník, který za České Budějovice zahajoval všechny čtyři poslední penaltové rozstřely. Ve třetím barážovém utkání proti Jihlavě v březnu 2004, v semifinále první ligy proti Chomutovu v únoru 2005 a o měsíc později znovu v baráži proti Jihlavě a nyní v extraligovém semifinále proti Slavii Praha. A na Fraňka se měl vydat ještě jednou - v sedmé sérii nájezdů. Ovšem díky excelentnímu technikovi Vlasákovi, který svou kličkou vystřelil Slavii výhru, se nedočkal. „Samozřejmě bych se rozhodoval až podle postavení brankáře, ale měl jsem připravenou ještě jednu variantu zakončení. Třeba ji použiji jindy," usmál se Jiří Šimánek.

To Slavia má s penaltovou loterií podstatně bohatší zkušenosti. Za poslední tři sezony podstoupili svěřenci kouče Vladimíra Růžičky již osm duelů, které musely rozhodnout samostatné nájezdy. A svou bilanci si vylepšili již na šest výher a pouhé dvě porážky. „Pro nás je to nesmírně důležité vítězství. Přijeli jsme si do Budějovic minimálně pro jednu výhru a dokázali jsme ji vybojovat hned první den. Ale ještě není nic rozhodnutého. Bude to pořádně vyrovnaná série," krotil euforii slávistický obránce Jan Novák, který svou trefou velký slávistický večer načal. Již v čase 1.15 odkráčel na trestnou lavici za nedovolené bránění obránce Gřegořek a za minutu už byl zpět na ledě. Na časomíře svítil čas 2.18, když Novák propálil shluk těl před sebou a krásně trefil pravý horní roh Turkovy klece. „Díky přihrávce od Petra Kadlece jsem před sebou měl poměrně dost prostoru. Hlavně jsem to chtěl dát nahoru, protože vím, že Budějovičtí hodně obětavě padají do střel. Skvělou práci pak odvedli ostatní kluci před brankou a Turek asi do poslední chvilky nic neviděl," odhadoval obránce, který se zúčastnil světového šampionátu v roce 2003 ve finských Helsinkách. Slavii rychle vstřelený gól uklidnil. Navíc se mohla spolehnout na skvěle chytajícího Petra Fraňka, který svým výkonem převyšoval všechny ostatní hráče na ledě o hlavu. „Pro nás byla obrovská výhoda, že jsme šli do vedení. Domácí se ocitli pod velkým tlakem," upozornil jeden z nejčistěji hrajících obránců extraligy.
České Budějovice se sice snažily o bleskové vyrovnání, ale neuspěly a ofenzivní orgie v Budvar Aréně uťala přestávka mezi první a druhou třetinou. Vladimír Růžička nabádal své svěřence především k pozorné obranné hře a šancí evidentně ubylo. Jednu z mála si vypracoval slávistický kapitán Josef Beránek, který na začátku osmadvacáté minuty našlápl ve středním pásmu, lehce obešel Zdeňka Kutláka, ale mezírku mezi tyčkou a ostražitým Turkem již najít nedokázal. „Asi to tak vypadalo, ale zavřít jsme to nechtěli, protože to se vždycky vymstí. A nám se to taky v poslední třetině svým způsobem vymstilo," pokrčil rameny Novák. Byla to skutečně víceméně náhodná akce. Šimánek nahazoval puk před branku, ten však k Fraňkovi ani nedošel. Kotouč těsně před ním zblokoval Tomáš Žižka ke Štěpánu Hřebejkovi. Ten okamžitě upoutal pozornost dvou slávistických hráčů a na chvilku zůstal před brankou nekrytý Petr Sailer, jenž ranou z první zařídil vyrovnání. „Připravovali jsme se hlavně na budějovické přesilovky, protože ty hrají domácí výborně. Povedlo se nám je ubránit a pak dostaneme takový gól při pět na pět," obracel oči v sloup slávistický zadák.
Jihočeši mohli i rozhodnout. Po vyrovnání se tlačili dopředu a brankář Petr Franěk si během pěti minut připsal pět skutečně těžkých zákroků. Slávistickou hrou zmítal chaos. Po odkrytých křídlech vpadával do útočného pásma jeden domácí hráč za druhým. „V tu chvíli nás fakt přehrávali. Asi na nás dolehla nervozita. Ale bylo dobře, že jsme se pořád snažili hrát a ne jen odpalovat puky ze třetiny. Kdybychom tak hráli, mohlo se to podělat ještě víc," uvedl Novák. Přitom k dramatické zápletce vůbec nemuselo dojít. Běžela pětačtyřicátá minuta a Jan Novák znovu napřahoval na modré čáře ke své obávané střele. V tu chvíli na něj upírala své zraky hned čtveřice domácích hráčů a zcela ignorovala pohyb najíždějícího Vladimíra Sobotky, který také nakonec puk dostal. Roman Turek však famózním zákrokem slávistickou šanci zneškodnil. „Asi jsem mu to nahrál moc prudce. On zkoušel vystřelit z první, ale trošku mu to poskočilo a ta střela snad šla prý dokonce vedle. Škoda. Byla to hezká akce," podotkl Jan Novák.