První třetinu strávil jen pod dekou ve společnosti kolegů o dvě generace mladších. V té druhé roztáhl křídla a s viditelnou chutí vtrhl na led, zakousl se do soupeře a nepřestal, dokud se jen hýbal. To byl pondělní příběh Kondora - Luboše Roba. Dlouhodobě zraněný křídelník mluvil po utkání už s viditelnou úlevou. "V Havířově jsem se ještě nestačil ani zahřát, dnes jsem první třetinu také nehrál, ale o to bylo vše lepší, když se nám hned ve druhém střídání podařilo vstřelit branku, protože člověk získá po gólu sebevědomí a hraje se mu výrazně lépe," přivítal zkušený harcovník s úlevou svůj rychlý gól. "Kluci tam výborně napadali, získali kotouč a já jsem to dostal od Ládi Koldy dá se říci do prázdné branky, ale gólman se ještě snažil vrhnout se do té střely, tak jsem to raději dával prudce a nahoru, abych ho náhodou ještě netrefil," popisoval Rob svůj první letošní zářez do pažby, který ho zjevně hodně potěšil. Stejně tak i domácí fanoušky, jejichž tradiční skandování hřálo bývalého kapitána už ve chvílích, kdy utkání pouze přihlížel ze střídačky. Nakonec se na led dostal ve společnosti Hřebejka a Květoně a zdánlivě nelogické seskupení se předvedlo ve velice dobrém rozpoložení, když dva běsnící elementy doplňoval rozvážný rutinér. "Musím říct, že kluci ve předu pracovali velmi dobře a vyhověli jsme si celkem i jako celá pětka, nakonec to snad i na pohled nevypadalo nejhůř, takže v tomhle směru jsem spokojený," svěřoval se se svými dojmy hráč, který k soutěžnímu zápasu na led Budvar Arény naskočil naposledy 18. března.

K prvoligovému zápasu nastoupil zkušený třicátník dokonce po neuvěřitelných dvanácti letech! "Předně mě strašně mrzí, že tuhle soutěž vůbec musíme hrát, ale věřím, že půjdeme hned nahoru. První liga není špatná soutěž, což potvrzují i některé zápasy s lepšími mužstvy, navíc na nás je každý hodně motivovaný, takže bych tuhle soutěž vůbec nepodceňoval, ale je velká škoda, že zrovna při výluce NHL nehrajeme extraligu," smutně konstatoval nedávný kapitán. Srovnání 1. národní hokejové ligy z federálních dob a 1. ligy dnes bylo z pohledu českobudějovické jedenáctky zajímavé. "Tehdy byla první liga mnohem zkušenější. Hráči neodcházeli nikam do zahraničí a obvykle hráli v jednom mužstvu třeba patnáct let. Nemyslím si, že by tehdy byla nějak výrazně hokejově lepší, ale rozhodně se hrál líbivější a techničtější hokej, protože v první národní hrála spousta protřelých hráčů, kteří to s pukem uměli," ponořil se Rob do vod dávno uplynulých. Soupeř současný, odkojený Otavou, pak českobudějovického patriota nepřekvapil. "Čekali jsme, že na nás vyrukují s agresivním stylem, ale dali jsme dva góly v první třetině, což nám pomohlo, uklidnili jsme se a měli zápas pod kontrolou. Písek proti nám vždycky hraje takhle, snaží se nás vyprovokovat, aby se nehrálo na ledě v plném počtu a oni měli větší šance na úspěch, ale dnes jim tahle taktika body nepřinesla," konstatoval nakonec Rob spokojeně.

Druhým z českobudějovických rekonvalescentů byl Lukáš Vomela, jehož přibrzdila v rozletu do sezony zlomenina navikulárky. V minulém týdnu už ale situace nazrála natolik, že se počal rozehrávat v juniorském týmu, kam ještě věkově spadá. "Fyzicky už se cítím docela dobře, protože jsem hodně trénoval, ale herně to asi ještě není stoprocentní, ale tak snažím se," vykreslil Vomela své pocity z prvních startů. Celkem záhy začal jeho služeb využívat i trenér Jandač z A mužstva. Nutno dodat, že se tak stalo i díky hostování Gýny ve Vsetíně a zranění Jančaříka. "Včera jsem místo něho trénoval v obranné dvojici a dneska ho opět chytla záda, takže jsem od druhé minuty hrál. Pro Lukáše Vomelu bylo utkání s Pískem vůbec prvním kontestem ve druhé nejvyšší soutěži. Do té doby sbíral zkušenosti "jen" v šestnácti zápasech extraligy a prvoligové baráži v dresu Vajgaru. "Ano, byl to můj první zápas v první lize, byl jsem možná i trochu nervózní, ale brzy to přešlo a nebylo to tak špatné," hodnotil svůj výkon z osobního hlediska.

Jako soupeř na rozehrání byl Vomelovi servírován Písek, který upřímně řečeno není z nejtěžších, ale zato se prezentuje někdy snad až přehnaně tvrdou hrou. "Myslím si, že by měli hrát spíše hokej a ty okolní věci by měli nechávat doma. Nebylo to od nich zrovna férové, hlavně když jdou po hráčích jako je Prospal nebo Dvořák," krčil urostlý mladík obočí. Vomela je se svými 192 centimetry nejvyšším hráčem celé českobudějovické soupisky a jako takový by možná mohl ukojit hlad trenéra Jandače po fyzicky hrajícím bekovi. "Mým cílem je udržet se v kádru a cestou k tomu je asi důrazný styl," nebojí se ostrých soubojů mimo led spíše mírumilovný Vomela. "Kdybych já byl na ledě a někdo by se snažil jít do brankáře, jako to bylo třeba v minulém domácím zápase, tak si myslím, že bych ho srovnal," neskrývá teprve měsíc devatenáctiletý hokejista své ambice strážce hokejového pořádku. Aby z talentovaného obránce nakonec vyrostl obávaný bek, má ještě na čem pracovat, ale od borce jako je třeba Josef Štraub se může každý trénink přiučit něco z abecedy hokejového podsvětí.

Současný reprezentant v dresu Písku, tohle slovní spojení by obvykle asi vyloudilo na tváři hokejového fanouška smích, ale současná situace kolem lotyšského reprezentanta Edgarse Masalskise je bezprostřední realitou. V Karlových Varech nechytá a tak vypomáhá na jihu Čech. "Necítím se jako třetí brankář Karlových Varů, tím vlastně ani nejsem. V mužstvu je příliš mnoho cizinců a proto nemůžu chytat a vůbec nevím, co se mnou vedení chce dělat. Něco udělat ale musí, protože už nechci chytat v Písku a tohle je můj poslední týden v tomhle mužstvu," vysvětloval svou nelehkou situaci sympatický reprezentant. Své rozhodnutí už nepokračovat v městě u Otavy však neopírá o to, že mužstvo patří do spodních pater druhé nejvyšší soutěže. "Není těžké chytat za tímhle mužstvem, naopak, je to zábava, ale občas prostě nerozumím tomu, co hráči dělají. Jako třeba dneska. Nechápu, že hráči nejsou schopni normálně dohrát blbých posledních deset vteřin utkání," kroutil hlavou maličký pobaltský bohatýr. "Tohle mě dokáže naštvat," nebral si servítky se svými píseckými spoluhráči. Svou situaci ohledně Karlových Varů bude řešit v nejbližších dnech. "Rád bych hrál za Karlovy Vary, ale pokud se mnou ve Varech tyto plány nemají, tak bych byl rád vyměněn někam jinam, kde bych chytat mohl," svěřoval se. "Nevím, co se mnou vedení zamýšlí. Řekli mi, jdi hrát za Písek, potřebuješ být na ledě, potřebuješ hrát a pak se uvidí. Nikdo asi neví, co bude."

Lotyšský brankář zasáhl dosud v Česku celkem do devíti zápasů. Čtyři chytal za Písek a pět za karlovarskou Energii. "Dařilo se mi v přípravných zápasech, cítil jsem formu, ale možná na mě pak v soutěži trochu dolehla únava a jedno utkání jsem vyloženě prospal," sypal si popel na hlavu mladý brankář, který má i přesto reprezentační ambice. "Myslím, že ve vztahu k reprezentaci má situace zatím není problém. Trenéři ví, že jsem začal v extralize a ví i, že teď chytám jen v Písku, ale oni chápou, že takové věci se stávají. Těžko říct, jaká je má současná pozice v národním týmu, ale já sám se necítím jako brankář první české ligy a věřím, že se brzy do extraligy vrátím." Jako takový se v pondělí postavil vlastně extraligovému celku Českých Budějovic, vyšperkovanému posilami z NHL. "Dnes hrála dvě úplně rozdílná mužstva. Oni by měli hrát extraligu a my? Nevím, možná v některých fázích i amatérskou ligu," poukázal Masalskis na propastný rozdíl mezi oběma celky, který je ještě násoben přítomností Prospala s Dvořákem "Není to fair, že takoví hráči hrají proti mužstvu jako je Písek. Oni by měli hrát úplně jinou ligu, protože naši kluci s nimi prostě nejsou srovnatelní," uzavřel lotyšský reprezentant svou otevřenou zpověď.