Několik překvapivých jmen skýtala soupiska domácího týmu v duelu s pardubickými „Pojišťováky“. V obranných řadách bylo po velmi dlouhé době zapsáno jméno Vladimír Gýna, ve vozbě útočné pak, vedle již celkem zaběhlého juniora Květoně, zářili novotou dvě jména: Jan Řehoř a především naprostý nováček Petr Šulčík. Oba věkem junioři jihočeské provenience. Nejzkušenější z trojice staronových či debutujících hráčů se svěřil, jak to vlastně s jeho nominací bylo. „Včera mi trenéři řekli, jestli přecejen nechci naskočit, že budou točit čtyři lajny, tak abych do toho zapadl,“ vysvětloval zkušený obránce. Systém, při němž naskakuje na led sedm obránců popsal Gýna jednoduše: „Točili jsme se čtyři praví beci.“ Jeho nominace byla o to překvapivější, že ještě po víkendu tvrdil trenér Pouzar, že Gýna nastoupí nejdříve v pátek, jelikož následky jeho zranění by ho ještě mohly limitovat. Zdravotní stav se ale natolik zlepšil, že Gýna dostal důvěru trenérské dvojice. „Měl jsem tam pár soubojů v rohu a noha nebolela, tak doufám, že to bude dobré i nadále,“ netajil se spokojeností se stavem svých dolních končetin po dlouhodobém zranění Gýna. To byla však pohříchu jedna z mála radostí úterního zápasu. „Šli jsme do zápasu s tím, že chceme vyhrát, jako vždy, ale pravdou je, že jsme hráli s prvním mužstvem tabulky a oni skutečně hráli dobře,“ uznale pokyvoval nad formou a pohodou celku z východu Čech. „Bohužel padly brzo góly a Pardubice už pak hráli svojí hru. Za stavu 2:0 jsme ještě měli šance a mohli jsme snížit a něco s tím zápasem udělat, ale bohužel se to nepovedlo,“ litoval ex-litvínovský pes obranář. Na zmínku o velké vyrovnanosti všech řad soupeře, jež se brání hůře než středověký hrad v nížině bez vodního příkopu, sice Gýna slyšel, ale tímto směrem nehleděl při výčtu důvodů porážky. „Já myslím, že se dá hrát s každým. Nemyslím si, že by nás kterýkoliv z jejich útoků nějak mlel, ale zkrátka padly góly a nám se nepodařilo dát na oplátku nějaký kontaktní,“ označil Gýna kámen úrazu. Že by stará známá nemoc zvaná „neproměňování šancí“? „Asi ano, na začátku jsme ty šance měli, při přesilovce jsme netrefili prázdnou branku, a kdybychom tenhle gól dali, zápas by určitě probíhal jinak.“ Kdyby – chyby, chtělo by se opáčit. Smutnou skutečností totiž zůstává, že Budějovice jsou ve střílení branek po Kladnu nejhorší v extralize. Ovšem minulost se změnit nedá, ledaže by jihočeskému mužstvu začal fandit Karel Gott, či jiný božský zástupce, takže i rekonvalescent Gýna ukázal, kterým směrem je třeba hledět. „Hodíme utkání s Pardubicemi za hlavu, protože hned v pátek nás čeká důležitý zápas s Libercem, a tam se teprve ukáže,“ pravil téměř Kozinovsky sympatický obránce.

Jediným skutečným debutantem v nejvyšší soutěži byl v úterním utkání Petr Šulčík. Mladík, jenž řádí v juniorské soutěži ve dvojici s dalším talentem Gulašem, si vysloužil nominaci kouče Pouzara už pro utkání v Litvínově, ale na led se nakonec nedostal. Ostrý start, který jsme mu mimochodem v předsezónním rozhovoru věštili, tedy absolvoval až proti lídru tabulky z Pardubic. „Určitě to bylo na rozjezd těžké utkání,“ pokyvoval hlavou mladík. „Do hry jsme se ale dostali docela dost a naším úkolem mělo být hlavně nedostat gól. Měli jsme pokrýt jejich mladíky Koukala, Koláře a Průchu, bohužel jsme od nich dostali hned ten první gól,“ klopil zraky mladý centr. Ovšem jeho lítost byla trochu nadbytečná, vždyť pardubičtí mladíci zle zatápěli i reprezentačním formacím na turnajích Euro Hockey Tour a první branka, která padla z hole Koláře, nesla razítko nejvyšší kvality, a tomu se těžko zabraňuje. Jinak si však trojice Řehoř, Šulčík, Květoň počínala až překvapivě aktivně a sehrála svůj minizápas s reprezentační řadou 0:1. A i to mohlo dopadnout jinak. „Květák mi to tam dal do křídla, já jsem to střílel hned z voleje, chtěl jsem to trefit k tyči, no… Svoboda tam byl včas připraven, škoda,“ povzdechl si houževnatý forvard nad slibnou šancí ve třetí třetině, kdy pálil z levého křídla a jen vynikající zákrok reprezentačního brankáře zabránil gólovému debutu. Srovnání mezi Šulčíkovou domovskou soutěží, jíž je juniorská extraliga, a dospělým hokejem, vyznělo celkem dle předpokladů. „Po jednom zápase se to těžko srovnává, ale rozdíl je to určitě velký. Tady hrají zkušení hráči, kteří si umí podržet puk, u nás v té juniorské extralize se hodně létá, napadá, každý do toho mlátí, kdežto tady si to ten zkušený hráč podrží, pak přesně rozehraje, zkrátka mezi juniory je to takové nepřesnější,“ shrnul své dojmy teprve devatenáctiletý útočník. Po prvním utkání se skutečně těžko hodnotí, tudíž logicky vyvstala otázka na zápasy další. „Nevím, jak to bude dál se mnou. Zítra jdu normálně na trénink a pak se uvidí. V pátek hrajeme s Libercem, s nímž bojujeme na konci tabulky a na tenhle zápas se teď hlavně zaměříme,“ dokazuje mladík své odhodlání pomoci týmu v těžkém boji o vzestup tabulkou. Uvidíme, zda k tomu bude mít ještě příležitost.

Jediným střelcem zápasu v dresu domácích se stal nakonec Petr Sailer, který v poslední minutě utkání přerušil domácí střeleckou impotenci po více než sedmi třetinách. Jeho gól sice kosmeticky upravil stav zápasu, větší váhu však už zápasu nemohl poskytnout. „Jediné, co ten gól znamenal je, že Adam Svoboda nemá čisté konto, ale jinak už moc radosti nepřinesl,“ glosoval svůj úspěch křídelní útočník. Jeho branka padla po známé a v loňském play-off tolik diskutované tzv. „Tlačilově fintě“, kdy po vyhraném buly skočí nejbližší hráč na střídačku, odkud za obráncem naskočí střídající, který pak už má před sebou pouze soupeřova gólmana. „Já jsem skákal na led, až když Zdeněk Ondřej byl u střídačky a hráči mají na to vyměnění tři metry a to si myslím, že tam bylo úplně bez problémů a hlavní rozhodčí to viděl, proto nepotřeboval žádné posouzení z videa, protože v šesti jsme nehráli. Trénujeme to i na tréninku, párkrát v zápasech už nám to vyšlo, akorát jsme z toho nedali gól a je škoda, že to nepřišlo dříve,“ litoval agilní člen Štrbovi formace doby, kdy jeho gól padl. Pak se rozpovídal i k utkání. „Já si myslím, že ve druhé a třetí třetině jsme nehráli špatně, ale pro nás bylo hlavně důležité připravit se na páteční zápas s Libercem, dneska jsme mohli jen překvapit a Pardubice tady ukázali, že letos jsou asi suverénní,“ nahlížel Sailer na zápas bez růžových brýlí a poodkryl předzápasové rady trenérů. „Taktika spočívala v tom, hrát co nejdéle na 0:0, protože soupeř byl favoritem. Nepovedlo se nám to i díky tomu, že jsme v první třetině dostali jeden gól v oslabení a tím pádem jsme si nevytvořili ten typický úvodní tlak domácího celku a právě ta vyloučení v úvodu byla dost rozhodující,“ nebral si Sailer servítky s častou nedisciplinovaností svých spoluhráčů. Dotaz směřoval i k mladé útočné vozbě, která nesla úkoly čtvrté formace. „Jak říkám, my se připravujeme hlavně na to páteční utkání, takže trenéři chtěli určitě vyšetřit i nějaké síly, proto nasadili čtvrtý útok a ti mladí kluci potřebují hrát, aby si to oťukali, protože potřebujeme, aby se každoročně kádr doplňoval juniory a pro ně to bude navíc s takovýmto soupeřem jedině plus,“ nezatracuje útočník s číslem 20 mladíky, kteří inkasovali první branku. Jinak však zněl z jeho úst pochopitelný evergreen – zápas s Libercem. „Určitě je to pro nás klíčové utkání, ale my se díky té vítězné sérii před víkendem dostali z nejhoršího a já doufám, že podobnou sérii nastartujeme i v pátek.“

Z plejády pardubických reprezentantů padla volba k rozhovoru na toho, jenž dal dost možná nejdůležitější, první branku. Jan Kolář si nabruslil mezi kruhy, kde ho nalezla vynikající přihrávka kolegy Koukala a pavouček v šibenici domácí svatyně mohl začít stavět své dílo znovu. Mladík však nejdříve nastínil, s jakouže přijel jeho tým na jih. „Jasným cílem bylo vyhrát. Chtěli jsme to od začátku nepodcenit a věděli jsme, že když dáme góly, můžeme to pak už v klidu dohrát. I když to v klidu nebylo, to zase ne, ale už jsme během zápasu nepřišli do žádné krize, takže to bylo dobré,“ konstatoval spokojeně člen formace mladíků a pak už se věnoval popisování své trefy. „Dobře jsme je tam napadli, Kouky měl v rohu puk, tak já jsem dupal před bránu, kde se otevřel prostor, a z první jsem to tečnul nahoru, takže to byla i klika, že jsem to takhle trefil,“ možná až příliš skromně vylíčil situaci sympatický útočník. Na upozornění, že jeho útok nastupoval vesměs proti nezkušené domácí čtvrté lajně reagoval pak poněkud překvapeně. „To já vůbec nevnímám, kdo je proti nám na ledě, ono se to stejně během utkání dost mění.“ Pokud lze soudit dle utkání v Českých Budějovicích, pak jsou Pardubice na vrcholu tabulky právem a ze slov dvaadvacetiletého forvarda je zřejmě i poznat proč. „My zkrátka chceme vyhrát každý zápas, protože s každým a kdekoliv to jde, takže i když se na nás každý chce vytáhnout, chceme všude zvítězit,“ popisuje Kolář sebevědomí, které je ke každému vítězství prostě nezbytně nutné. Dalším důvodem, proč jsou Pardubice tam, kde jsou, je pak neuvěřitelná vyrovnanost všech formací. „V tom je asi naše největší síla! Máme spoustu zkušených hráčů, takže ta síla je rozložená a soupeř si nemůže hlídat jen jednu lepší řadu,“ ví dobře člen trojice, jíž v Pardubicích říkají trefně „Gumídci“. Jedinou menší kaňkou na jinak premiantském vysvědčení Pardubických byla branka v poslední minutě, která zapříčinila, že brankář Adam Svoboda už potřetí v krátké době přišel o téměř jistou vychytanou nulu. „To bylo hrozný,“ vyhrkl ze sebe mladík, „to byl nějaký šílený signál, kdy on vyskočil ze střídačky, podle mě to asi bylo neregulérní, ale prostě hra pokračovala dál a ten nájezd oni proměnili.“ Na poznámku, že Budějovice jsou tímto signálem známé opáčil lakonicky. „Proti tomu stejně žádná obrana není, protože obránce s tím nepočítá, hlídá si hráče před sebou, a když za ním skočí na led, tak se to dá těžko ohlídat. To už je na rozhodčích, jak to posoudí,“ pokrčil rameny usměvavý mladík a s báglem plným bodů odjel do Pardubic.