V 9. minutě on a jeho čtyři spoluhráči v poli tlačili v přesilovce soupeřovo kvarteto před jeho brankou. Už se zdálo, že se oslabení Ostravané dostanou ke kotouči a odpálí jej ven z obranné třetiny, když se po puku vrhnul rybičkou Štrba, přiťuknul jej na modrou právě Jindrovi, který bombou do levého horního růžku rozveselil prořídlé ochozy Budvar Arény. "Byla to Štrbičova dobrá práce, který skočil po volném kotouči a nahrál mi ho. Nedalo se už nic jiného dělat, než napřáhnout a vypálit, naštěstí to tam spadlo," vzpomněl na světlou chvilku mladý bek, který si na nedostatek práce v přetížené budějovické obraně stěžovat nemůže. V podobné situaci se ocitl ještě v polovině poslední třetiny při vyloučení Martina Tomáška. Pokud by jeho bomba mířila jen o několik centimetrů vedle, mohl se stát hrdinou... Namísto toho přišlo prodloužení, které po 51 vteřinách ukončil úplně volný Štefanka. Nechyběly v závěru síly? "Samozřejmě hrajeme spoustu zápasů, ale na únavu bych tenhle moment nesváděl. Šli jsme do prodloužení vabank s cílem získat i druhý bod. Nasadili jsme tři útočníky a jen jednoho obránce. Měli jsme šanci, ale neproměnili jí a soupeř z brejku bohužel dal gól," zavzpomínal na čerstvou historii Jindra. Přitom úvod utkání vypadal slibně. Domácí se v první třetině ujali vedení a svého soupeře přebruslovali, v polovině zápasu se už ale jejich převaha vypařila do ztracena. "Je to o gólech a nás svazuje nervozita. Kdybychom přidali gól na 2:0, bylo by to jinak. Takhle inkasujeme, ztratíme dech a pustíme soupeře do zápasu. To se nám stalo už poněkolikáté," sype si popel na hlavu Jindra a smutně dodává: "Po prohraných zápasech se těžko hodnotí."

Stanislav Jasečko byl na ledě jediným starším obráncem. Na Dana Babku nezbylo místo v soupisce a Vladimíra Gýnu skolila angína. "Máme mladou obranu, na druhou stranu ti mladí kluci makají. Bude to chtít ještě nějaký čas, než se úplně chytnou," začíná hodnotit Jasečko. "A zápas? Z naší strany to bylo jednoduše trápení." Namítám, že úvod stejně jako v posledních domácích střetnutích nebyl nejhorší... "Myslíš?" oponuje sebekriticky Jasečko, "máme ještě velké rezervy. Hrajeme v křeči jako na začátku sezóny. Sice vedeme 1:0, ale potom už nepřicházejí šance a dostaneme se do stresu. Hrajeme neustále pod velkým tlakem. Únava nás ještě tak moc netrápí, i když nás potkala série těžkých zápasů. Proti Zlínu jsme hráli dobře, ale zase nás tam zklamala koncovka, dali jsme jen dva góly," povzdechne si urostlý bek. Přitom hned pozítří zajíždí Jihočeši na led odvěkého rivala Plzně, která se po sérii neuspokojivých výkonů propadla až ke dnu tabulky. "Je pravda, že Plzeň dnes vyhrála v Třinci. Budou trochu na koni a také je poženou dopředu netrpěliví diváci, kteří budou vyžadovat vítězství. My musíme předvést hru, kterou jsme praktikovali ve Zlíně a dát víc gólů," nehází Jasečko flintu do žita.

První zápas na domácím ledě v dresu HC ČB si připsal mladý forvard Milan Kostourek, který se do mateřského klubu vrátil na střídavý start z Chomutova, kde letos úspěšně hostuje. "Do 12. prosince hraju tady, potom se uvidí. S manažerem Pařízkem jsem ještě o své situaci v klubu nejednal, ale právě se za ním chystám," zazubil se blonďatý mladík cestou za generálním manažerem, kterého v posledních dnech skolila chřipka. Kostourkovi se v dresu lídra první ligy náramně dařilo a z jeho projevu na rozdíl od stabilních členů kádru Budějovic čiší optimismus a radost ze hry. "Naskočit do zápasového kolotoče není problém, znám tady samozřejmě všechny kluky. Hraje se mi s nimi dobře. Bohužel jeden gól doma, to je málo," povzdechne si vzápětí. Zatímco z kabiny se mezitím trousí jeho skleslí spoluhráči, z křídla třetí formace čiší až podezřelý optimismus. "Spolupráce s Běličkou a Šimim v útoku je bez problémů. Je tady dobrá parta a já věřím, že se tu prosadím. Pravdou zůstává, že se nedaří, my ale do toho musíme dát všechno a zabojovat." Jenže v současné době situace není optimistická. Budějovičtí hokejisté na chvostu tabulky ztrácí pořádnou porci bodů. Pokud by takový stav platil i po 52 odehraných kolech, znamenalo by to baráž - možná s právě vedoucím týmem první ligy Chomutovem... "No comment," zhrozí se Kostourek, "tohle vážně nebudu komentovat."

Velmi spolehlivý výkon, kterým podložil vítkovické vítězství 2:1 v prodloužení, podal brankář, zapůjčený na hostování z Chemopetrolu Litvínov, Marek Pinc. Dvoubodová kořist z Jižních Čech vítkovické hokejisty uspokojila. „Určitě jsme spokojení. Je sice škoda, že utkání jsme nevyhráli hned v řádné hrací době, ale i dva body z Budějovic jsou super," nepodceňuje výhru v nastaveném čase z kluziště posledního mužstva tabulky Pinc. Jeho spoluhráči začali v Budvar aréně velice ofenzivně a během úvodních devadesáti vteřin ohrožovala ze slibné pozice gólmana Kučeru exbudějovická dvojice Turek - Míka. Taktický plán vycházel do první přesilovky domácích Vítkovicím dokonale. „My jsme chtěli vycházet ze zajištěné obrany, ale zároveň být aktivní ve hře dopředu. Já osobně si myslím, že kdybychom vstřelili branku ještě v první třetině, tak by Budějovice byly bez bodu," tvrdí směle subtilní brankář. Do kabin však odcházeli po prvních dvaceti minutách spokojenější borci v červenobílích dresech. Zásluhou Josefa Jindry totiž vedli od deváté minuty 1:0. Důvod ke skepsi přesto v hostující kabině o přestávce nebyl. „Trenér Svozil nás vyzýval, abychom zůstali v klidu, protože hrajeme dobře. My sami jsme věděli, že je jen otázka času, kdy dáme branku i my," popírá přestávkovou bouři v kabině Pinc. Nejlepší zákrok předvedl vítkovický gólman v polovině druhé třetiny, kdy pohotově zareagoval na chytrou teč Jiřího Šimánka. Sám Pinc však nejožehavější moment konkrétně určit nedokázal. „Nejhorší jsou vždy střely, které nevidím. Budějovice třeba dobře střílely od modré, ale měl jsem štěstí, že mě to buď trefovalo, nebo to šlo vedle," usmíval se s dvěma body spokojený strážce vítkovické svatyně. Ke klíčovému momentu se při reji za katr vyslaných hráčů schylovalo v čase 40:42. Sudí Turčan vykázal za podražení domácího Bartoše, na což hostující kouč Ladislav Svozil bleskově zareagoval žádostí o oddechový čas. Třicetivteřinové školení u desky, znázorňující hrací plochu, se však minulo účinkem. Domácí sedmatřicetivteřinové oslabení 3 na 5 přežili a na sladké rozuzlení museli hosté počkat ještě dalších dvacet minut. „Řekli jsme si, jak bychom to chtěli vyhrát, ale nepovedlo se nám to," pousmál se Pinc a pospíchal do vyhřátých prostor útulného autobusu.