V nevídané formě zastihlo play-off útočníka, který po většinu sezony působil v Písku, nebo víceméně seděl na střídačce jako náhradník, Štěpána Hřebejka. „V druhém zápase na Spartě se prohrávalo a trenéři nám dali pokyn, abychom se rozcvičili. Dohráli jsme zápas v Praze jako čtvrtá formace a v průběhu týdne mě koučové přehodili do třetí pětky k Michimu a ke Standovi Procházků," obsáhle popisuje své zařazení do sestavy pro boje o titul a sám k sobě dodává, „Ale hlavně jsem se přesunul z levé strany na pravou. To mi více vyhovuje, protože jsem spíše rychlík, než nějaký hlídací pes," rozesměje se zjevně dobře naložený Hřebejk, jež se neurčitě vyjádřil i k vývoji celé série, „Nyní mohu říct, že je to zklamání. Před začátkem série jsme si řekli, že přes Spartu zkusíme postoupit, nebo ji alespoň více potrápit, ale konečný stav 0 - 4 mluví dost jednoznačně," smutnil drobný útočník, který nehledal příčinu vyřazení jen ve famózních výkonech brankáře Pražanů Petra Břízy, „Chytal dobře, ale většina ran, co jsme vypálili, se k němu ani nedostala. To všechno pochytali hráči před ním, kteří padali do střel a nepoušťeli nás do zakončení," povzdechl si Hřebejk. I přes brzké vyřazení může Hřebejk považovat letošní play-off za podařené. Vždyť jeho formace se starala ve dvou domácích zápasech o největší rozruch před sparťanským brankářem, „Mrzí mě, že nám tam něco nepadlo. Já jsem ještě nedal v lize gól a kdybych ho dal v play-off..." na okamžik se zasní a vzápětí říká, „Ale hlavně je škoda, že jsme ten gól dnes vůbec nedali. Nemůžu říct nic jiného, než že je to škoda," pokrčí smutně rameny útočník, jemuž se naskytlo zajímavé srovnání mezi play-off I.ligy a extraligy, „Bylo to hodně jiné. V extralize jsou ti hráči zkušenější, hra je rychlejší, ale na druhou stranu jsem moc rád, že jsem mohl jezdit hrát i do Písku, protože to play-off s Jihlavou mi dalo hodně moc. Asi jsem znovu o něco zkušenější," zašeptá skromně Hřebejk. Ten má o následujícím programu jasno, „Hned po zápase zajdeme někam na pivko, probereme to, ale nic oficiálního zatím nechystáme," usměje se jedna z hvězd zápasu.

Luboš Rob vedl jako správný kapitán svůj tým letošní sezonou. Dokázal se s ním prosmýknout až do vyřazovacích bojů, ale nerovný protivník v podobě pražské Sparty mu vystavil stop už po 4 utkáních. „Po tom všem, co se tu letos událo, je play-off velkým úspěchem a já mám jedno přání. Aby mužstvo, které zde hrálo letos, teď, pokračovalo i v příštím roce. Protože od té doby, co se udály ty změny, jsme všichni táhli za jeden provaz, věděli jsme za čím jdeme a proto jsme se na konci základní části objevili na skvělém 6.místě," zhodnotil velmi stručně celou sezonu kapitán HC České Budějovice. Navzdory tomu, že si Jihočeši nepřáli narazit na Spartu, se jim nakonec přání nesplnilo a pažský celek sestřelil červenobílé už ve čtyřech zápasech, „Sparta má nesmírně kvalitní tým. Ale myslím, že hlavně rozhodlo to, že jsme nebyli schopní dát gól, a to ani z těch nejjasnějších pozic. Třeba dnes - konkrétně já jsem mohl dát dvě branky. Jednou jsem střílel do prázdné branky, ale nedal jsem a podobné momenty tu sérii rozhodly. Oni ten gól dokázali dát vždy a tím nás psychicky dost srazili," glosoval Rob, který souhlasil i s tím, že celou sérii rozhodly přesilové hry. Českobudějovičtí dostali ve třetím zápase možnost hrát 108 sekund v pěti proti třem, ale neuspěli a publikum si na ně s chutí zapískalo. Den poté hrála Sparta v dvojnásobné početní převaze jen 39 sekund, ale i to jí stačilo k pojišťení slibného náskoku. „Ukázalo se, že přesilovky pět na tři rozhodují zápasy. My jsme včera ten gól nedali, zatímco oni nás tak potrestali v té sérii hned čtyřikrát. Řekl bych, že to rozhodovalo, ale souvisí to s tou naší střeleckou neschopností," postěžoval si Luboš Rob, jež na závěr jako kapitán nezapoměl poděkovat divákům, kteří si našli cestu do Budvar arény, „V play-off tu byli lidé výborní! Já bych si moc přál, aby se to opakovalo i příští rok, abychom se s těmi lidmi setkali zase v play-off. Já chci říct jen tolik, že jim děkuji," konstatoval Rob a šel rozhodit štos kartiček s vlastnoručním podpisem mezi hladové sběrače autogramů.

„Rozhovor? A co dovolená?" mračil se na žádost o rozhovor s Josefem Kučerou Milan Michálek, jež na svého kamaráda netrpělivě čekal. „Nechci se v tom už moc rýpat, ale myslím, že v Praze nás malinko utahali rozhodčí. Ale položili nás tam i vlastní chyby, kdy nás pak Sparta lehce přehrávala. A doma? Tady rozhodl famózní výkon gólmana Břízy, ten nás poslal do kolen," složil Kučera na dálku poklonu svému brankářskému protějšku. „My jsme bojovali, to snad každý viděl, ale pak už jsme byli trošku utahaní. Bylo vidět, jak moc chceme dát gól a z té přemotivovanosti možná pak pramenila ta nepřesnost v koncovce," hledal vysvětlení katastrofálního selhání svých spoluhráčů, kteří narozdíl od něj mají v popisu práce branky dávat. Všiml si o zlomu v zápase, kterým byl gól na 0:1. „Já to přesně viděl. Měli jsme šanci, Peťo to pálil gólmanovi na vyrážečku a na druhé straně se puk několikrát odrazil a hráč to dával do prázdné. Bohužel v play-off tyto okamžiky nedáš-dostaneš rozhodují," O pár okamžiků později, konkétně ve 35.minutě zvyšoval Róbert Tomík už na 0:3 pro Spartu a v brance českobudějovických přišla změna, kdy se mezi tři tyče stěhoval právě Kučera, „Impuls vzešel od trenérů. Oni s tím asi chtěli ještě něco udělat, ale za stavu 0:3 a proti soupeři, jakým Sparta je," povzdechne si a dodá, „Ale mě osobně se chytalo docela dobře. několik puků jsem chytil, sice jsem dostal dvě branky, ale vyloženě špatný pocit z toho nemám," prohlásil mladý brankář. Podobně jako Luboš Rob, i on cítil potřebu vyjádřit se k divákům, kteří vážili cestu do Budvar arény, „Jak jsem už říkal, bylo dobře, že jsme bojovali až do konce. Myslím, že lidé to pochopili a smekám před nimi! Bylo krásné, když nám tleskali ve stoje...co k tomu dodat. Je to báječný pocit, jen škoda, že jsme nedali nějaký gól," těžko skrýval dojetí náhradní gólman HC České Budějovice. Stejně jako pro většinu hráčů, i pro Josefa Kučeru už skončila sezona. Ale nemusela. Úspěšně pomáhal Jindřichovu Hradci v jeho cestě do druhé nejvyšší soutěže, ale ve třetím finále musel díky nedělnímu zápasu se Spartou jen na dálku sledovat, jak jeho spoluhráči od rybníku Vajgaru podlehli Mostu 0:3 a s vidinou postupu se museli rozloučit. „Je to škoda. Strašná škoda! Já tam chatl celý rok, vydobyl jsem si tam nějakou pozici a strašně mi záleželo na tom, aby ten klub postoupil do té baráže a vybojoval si účast v I.lize. Musím říct, že jsem tam jezdil moc rád. Byl tam skvělý trenér, který to tam stmelil dohromady, byli tam skvělí diváci a já měl z každého zápasu hroznou radost," zavzpomíná Kučera a doplní se, „Bohužel jsem v tom finále nastoupit nemohl, ale zase na druhou stranu. Já jsem hráč Českých Budějovic a nikdo nemůže dělat takový hazard, aby uvolnil náhradníka na souběžně hraný zápas. Mohl se třeba zranit Hudy a nemít náhradního brankáře, to si na triko nikdo nevezme," ví Kučera.

Jako skvěle udělaná skládanka působila sestava Sparty. Ve stínu brankářské osobnosti Petra Břízy, bodujících hvězd typu Šimíčka, nebo Ujčíka zanikla poněkud ekipa kousajících psů, kteří se asi největší měrou zasloužili o to, že Jihočeši vstřelili sparťanskému fantomovi pouhé dvě branky. Mezi takové hráče patřil nepochybně i Radek Bělohlav, který přišel v zimě z hostování v Ladě Togliatti. „Dnes jsme potřebovali udělat ten poslední krok, věděli jsme, že to bude moc těžké, ale na druhou stranu nám hrálo do karet to, že Budějky prohrávaly už 0 - 3 a to je na psychiku strašné. Snažili jsme se čekat na první gól, dlouho jsme jej nemohli dát, a když jsme ho konečně v půlce zápasu vstřelili, tak bylo asi rozhodnuto," usmíval se spokojený budějovický odchovanec. I on si uvědomoval, že do stavu 0:1 to byl jihočeský tým, kdo diktoval v utkání tempo a byl blízko vstřelení úvodní branky, „Tam byl jiný problém. V 6.minutě jsme přišli o Petra Havelku a to nám určitě na sebevědomí nepřidalo. Vidět svého kamaráda, jak se nehýbe, bezvládně leží, to není nic hezkého," otřepe se Bělohlav a dodává, „Malinko jsme se z toho položili a od toho se odvíjel zbytek té prvé třetiny, kterou měli domácí ve své moci," uznale pokyvoval hlavou a pustil se i do hodnocení druhé části zápasu, „My máme docela zkušené mužstvo a podobná utkání bychom měli zvládat. jak jsem říkal, tušili jsme, že se bude rozhodovat na jeden, maximálně dva góly a potom bude po zápase," souhlasil Bělohlav s tvrzením, že Budějovice se druhou polovinou utkání protrápili. Ještě za stavu 0:0 mohl Bělohlav znásobit nervozitu domácích, ale nájezd 2 na 1 vyřešil chybnou přihrávkou na centra Lešku. „To byl moje obrovská chyba! Měl jsem střílet," posypal si hlavu popelem útočník, který ač dlouhé roky na jihu Čech působil, vstřícného přivítání se asi jen tak nedočká, poněvadž už v prvním zápase jej domácí kotel častoval nadávkami nejhrubšího zrna. Sám Bělohlav bral vše s nadhledem a dokonce našel pro českobudějovické obecenstvo slova chvály, „Byla tady super atmosféra, my v Praze jsme ji zatím nezažili a vypadá to, že jen tak nezažijeme. K nám přišly akorát 4 tisícovky lidí a to je v T-Mobile aréně nic. Tady to burácelo a mělo to ten správný náboj," usmíval se Radek Bělohlav a na dotaz, kde se Sparta letos zastaví, odpověděl, „Minimálně finále chceme udělat!"