Právě Ondřej prožíval své zatím asi nejlepší období na jihu Čech, když v loňské sezóně válčil společně ve dvojici s obrovitým Františkem Mrázkem. Po odchodu svého parťáka do Finska a posléze do Pardubic, vystřídal sympatický štírek nespočet spoluhráčů, než se v letošní sezóně postavil na křídlo k Jaroslavu Kristkovi. Dvojice Kristek – Ondřej, zvaná mezi diváky dle počátečních písmen „K.O.“, společně hraje vlastně od začátku sezóny a v posledních utkáních je do útočné formace doplňuje Peter Bartoš. Alchymie této trojice zdá se funguje naprosto dokonale. „Já si myslím, že jsme bezvadně složený útok. Jarda de facto hrál také v Americe jako já a máme takové podobné návyky. Peťa je zase bezvadný dozadu, ten to tam pohlídá, je vynikající bruslař, tak si myslím, že se vzájemně doplňujeme. Takhle by nám to určitě mohlo klapat,“ věří Ondřej v další vyvedené zápasy Kristkovi formace. Jen za víkend se celý útok radoval z gólu třikrát, se Vsetínem si trojice připsala na pažbu zářez za třetí gól v sítí Radovana Biegla. „Já jsem dostal od Šimiho (Jiří Šimánek – pozn. redakce) perfektní přihrávku mezi beky, jenže jeden z beků mě zezadu dojížděl, já jsem se snažil naznačit kličku do bekhendu a dávat to forhendem k tyčce, ale Biegl to vykopnul betonem. Od Jardy Kristka to byl perfektně dobruslený puk a gól. Je jedno, kdo ho dal, hlavně, že tam padnul,“ narážel subtilní svalovec na to, že ač se jeho formaci daří, on spíše branky připravuje než střílí. „Já jsem jel dneska vlastně dvakrát na bránu, ale ne sám, byl jsem vždycky hákovaný beky a to je pak těžké se prosadit. Při té šanci ve třetí třetině mi Jarda nahrával mezi kruhy, já jsem vlastně brankáře prostřelil, ale puk vylétl vedle tyče. Je to také dost o štěstí,“ posteskl si s lehkým úsměvem mladý útočník. Na otázku, zda si myslí, že při této situaci byl faulován, reagoval střelohbitě. „To bylo stoprocentně jasně na penaltu, protože já byl sám ve vyložené šanci,“ podivoval se po utkání výroku rozhodčího Jebavého, který ač si ve vylučování v zápase liboval, zjevný faul na Ondřeje v nájezdu nepostihl. Rychlý kolotoč utkání se následující týden díky reprezentaci zastaví. „Já zrovna nejsem moc rád, že je přestávka. Cítím, že jsme zrovna v dobré formě a v zápasovém rytmu a myslím, že by nám možná vyhovovalo hrát dál, ale těžko posoudit. Na druhou stranu, každý odpočinek je dobrý, ale doufám, že ta šňůra, kterou jsme teď začali, bude po pauze pokračovat,“ usmál se nakonec rychlonohý sympaťák a odkráčel vstříc sprchám.

Nejen Kristkova formace je v posledních zápasech ve formě. Stejně tak, ne-li ještě lépe, se daří trojici Sailer – Štrba – Bělohlav. A právě Radek Bělohlav, skvěle bránící křídelník, si připsal veledůležitý úvodní gól nedělního utkání. „Vsetín byl o tři body před námi, to znamená, že se hrálo prakticky o šest bodů a i proto jsme moc chtěli vyhrát,“ nastiňuje Bělohlav jasný předzápasový cíl. Skvělá souhra trojice zkušených hráčů doslova zvedala diváky ze sedaček a to i v předchozím zápase ve Znojmě. „Teď to vychází z toho, že takhle můžeme hrát, ale až se někdo zraní, tak se to možná bude muset rozložit do jiných formací. Takže buďme teď rádi, že je to takhle složené a že se nám takhle daří,“ odpovídal se svým typickým nadhledem Bělohlav, jenž je pověstný tím, že ho jen tak něco nerozhází. Branky, které vstřelil jeho útok, pak hodnotil v podobném duchu. „Oba naše góly byly z přesilovek, takže je dobře, že se nám konečně podařilo nějaké využít,“ nezapomněl mistr světa z Vídně ani v této situaci na svůj stoický klid. Vyhlídka na volnější týden bez mistrovských zápasů mu ale nebyla úplně cizí. „Možná, že je dobré v nejlepším skončit. Je třeba zase trošku potrénovat, jsme přeci jen docela unavení, někteří hráči se možná potřebují i doléčit, takže snad budeme v našich současných výkonech pokračovat i za týden,“ zná Bělohlav dobře výhody reprezentační přestávky. Sebevědomý celek, kterým se momentálně může nazývat tým zpod Černé věže, tedy vykročil správným směrem na cestě k lepším zítřkům. Konkrétní zlomový bod od časů bezbodové hrůzy až k devítibodovému týdnu však Bělohlav těžko nalézal. „Nevím… pořád jsme se chtěli zlepšovat a možná poctivou prací, možná také tím, že některým týmům došly síly, jsme toho využili,“ alespoň částečně naznačil spokojenost jinak úplně vyrovnaný Bělohlav. Toho nerozhodil ani valašský soupeř, který si v zápase počínal dosti tvrdě. „Oni byli nervózní, což možná pramenilo z toho, že jsme se na ně před zápasem dotáhli na dohled a já jsem s tím i počítal, protože oni tam mají takové typy, které se nechají vyprovokovat, což byl mimoděk i náš cíl,“ liboval si zkušený matador nad úspěšností dané taktiky.

Oproti televizní dohrávce ve Znojmě provedla trenérská dvojice Pouzar – Caldr v sestavě jen dvě drobné změny. V neděli byl k dispozici i zkušený jihlavský host Kaňkovský, takže alternoval v několika útocích a prostřídával se ponejvíce s Šimánkem, druhou menší změnou pak bylo zařazení syna slavného otce – Iva Kotašku zastoupil v obraně dvacetiletý Ladislav Kolda junior. Své zařazení do sestavy komentoval velmi stroze. „Vůbec nevím, co vedlo trenéry ke změně, ale jsem určitě rád, že jsem mohl nastoupit,“ popisoval potěšeně nastalou situaci. K nominaci do zápasu určitě pomohl talentovanému bekovi i povedený čtvrteční návrat do juniorského týmu. „Nevím, co bylo záměrem trenérů, ale zkrátka jsem si zahrál za juniory a myslím si, že docela slušně,“ popisoval Kolda pocity z jednozápasového návratu do Nuttela extraligy. Seniorská soutěž je však úrovní někde jinde a to moc dobře ví i urostlý mladík. „Snažil jsem se to hrát hlavně jednoduše a myslím si, že to celkem vyšlo a bylo to v pohodě,“ nedělal si Kolda velkou hlavu ze zápasu proti Valachům. Hra šestinásobného extraligového mistra v momentálním mladickém balení nepřišla Koldovi nijak výjimečně nečistá, ačkoliv se v nedělním utkání vylučovalo poměrně často. „Ne, nemyslím si, že by to dnes bylo nějak vyhecované,“ pravil po utkání mladík naprosto vyrovnaným hlasem, a pak krátce zhodnotil výkon soupeře. „Oni byli celkem aktivní, snažili se bruslit, nahazovat si to tam, ale my jsme si s tím poradili a vyhráli jsme. Následující více než týdenní volnější režim mladíka taktéž zanechává klidným. „Já si myslím, že hráči, kteří odehráli v posledních zápasech spousty minut, si rádi odpočinou a pro ně je to určitě dobře,“ líčil situaci svých spoluhráčů, svůj vlastní program příštích dnů však neznal. „Sám nevím, myslím si, že možná nastoupím ve středu v Písku, ale nemohu říci, protože mi zatím nikdo nic nesdělil,“ nechával věcem volný průběh mladý navrátilec ze zámoří a dokumentoval tím svůj tradiční „klídek“.

Hostující celek vyrukoval na Jihočechy s velice mladou sestavou a když do Budějovic nedorazil ani loňský jihočeský spasitel Josef Štraub, byl nejzkušenějším členem vsetínské squadry gólman Radovan Biegl. Ten si velkou důležitost utkání týmů zespodu tabulky uvědomoval, ale nepřeceňoval ji. „Pro nás je každý zápas důležitý a jestli to je proti Budějovicím, Pardubicím nebo Liberci, to je úplně jedno,“ hodnotil Biegl situaci svého mužstva. Vsetín přijel na led aktuálně posledního mužstva, ale zkušený brankář vidí Budějovice v úplně jiném světle. „Budějovice na poslední místo rozhodně nepatří, to byla shoda nějakých náhod, oni tam vůbec nepatří, není o čem diskutovat,“ nenechal se strhnout prostou matematikou tabulky. V samotném zápase pak předvedl několik velmi dobrých zákroků, přesto svou branku neuchránil před třemi zásahy. „První střela letěla vedle, ta se tam odrazila od našeho obránce, druhá… to vůbec nevím, kudy mi to tam propadlo, prolítlo to někde mezi nohama, ani Martin Štrba to nevěděl, prostě nevím a třetí… zkrátka, když chytnu nájezd a další hráč to tam může dorážet, tak je to potom těžké,“ postěžoval si vsetínský strážce branky. „My jsme se k ničemu podobnému nedostali,“ láteřil nad úspěšností svých spoluhráčů. Následující reprezentační pauzu pak Biegl vítá s otevřenou náručí. „Jistě, týden si dám voraz a v neděli se půjdu podívat na zimák,“ vidí jasně průběh příštích dnů svérázný brankář. Ten si pak už po rozhovoru trochu ulevil směrem ke kabině rozhodčích a odešel rázným krokem k autobusu.