Na okamžiky po utkání s Libercem si českobudějovický fanoušek bude chtě nechtě dlouho pamatovat. Jihočeši svého soupeře porazili, čímž se na chvíli posunuli na poslední postupové, desáté místo. Ovšem na svou pozici se chtěl vrátit Třinec, jehož utkání ve Vítkovicích se hrálo pomaleji než na jihu Čech. Lidé v Budvar Aréně zůstali sedět na svých místech a sledovali na kostce nad ledem přímý přenos z Ostravy. I kotel zůstal zaplněný, stadionem se linulo sborové „Vítkovice!!!“ Atmosféra byla, stejně jako během celého utkání s Libercem, fantastická. O to větší bylo zklamání, když Třinec rozhodl v prodloužení a přeci jen Českobudějovické z play-off vystrnadil.

Na zápas Třince se dívali i sami hokejisté HC MOUNTFIELD, obránce Petr Gřegořek si však tuto možnost odepřel. „S tím nikdo nepočítal, že když to bylo 0:0 celý zápas, že to náhodou najednou Vítkovice nějak otočí. Pár kluků to sledovalo, já se na to ani nedíval, to nemělo smysl se na to dívat.“ Pro Českobudějovické to bylo kruté vystřízlivění, nadšení z parádně otočeného zápasu s Libercem rychle vyprchalo. „Spokojenost se samotným zápasem byla, ale my jsme věděli, jak se vyvíjí zápas Třince. Po druhé třetině přišel trenér, že by to chtělo vyhrát o tři góly, ale bohužel, Liberec není mančaft, kterému bychom během třetiny nasázeli tři čtyři góly. Spokojenost je tak možná teď s tím, že máme náskok dvanáct bodů na poslední Boleslav, to je možná jediné, i tak to ale není nic k uspokojení.“

Je na místě si položit otázku, jak je možné, že tak ambiciózní klub, kterým HC MOUNTFIELD bezesporu je, nedokázal dokráčet do play-off. „Poslední kolo nerozhodlo o tom, že jsme se tam nedostali. Když už jsme se dostali zpátky do hry před reprezentační pauzou nějakou tou šňůrou, tak jsme to měli potvrdit doma se Zlínem, v Boleslavi, a byli bychom tam v klidu. Bohužel, tohle, že jsme otočili nějaký zápas, když jsme stejně věděli, že to nedopadne, to bylo o ničem.“

Nyní čeká Jihočechy play-out, souboje se Znojmem, Kladnem a Mladou Boleslaví. „Je to dvanáct zápasů za měsíc, ve kterých musíme uhrát pár bodů, aby z toho nebyl nějaký větší průšvih,“ je si dobře vědom Petr Gřegořek.

Otázkám novinářů čelil po zápase i Jiří Šimánek. Část sezóny strávil útočník a českobudějovický odchovanec právě v Liberci, jak tedy utkání s ním Šimánek hodnotil? „Po zápase jsme ho hodnotili velice dobře, teď bohužel. Nepostoupili jsme, takže z tohoto pohledu je aspoň důležité, že máme tři body, které se počítají do další soutěže, kterou je play-out.“

Šimánek tak rychle naťukl další část sezóny, kterou si Jihočeši budou muset projít. „Musíme se za těch pár dnů dát dohromady, odehrát to důstojně a vyhnout se baráži. Je tam ve hře 36 bodů, což je hodně. My máme na poslední flek dvanáct bodů náskok, je třeba hlavně ze začátku v těch zápasech bodovat, aby nepřišla nějaká křeč, nějaká nervozita.“

Je úsměvné, že po celé utrápené sezóně nakonec poslalo Jihočechy do bojů o jedenácté až čtrnácté místo pouhé skóre. Také Jiří Šimánek na otázku, co sezóně chybělo, duchapřítomně odpověděl. „Chyběly dva góly.“ Ale pokračoval: „Chleba se lámal po té reprezentační pauze, kde jsme nedotáhli utkání na Spartě, se Zlínem a v Boleslavi. Ztratili jsme body a nevyužili tak zaváhání Třince, který prohrál všechny zápasy. Bohužel. Tenhle poslední zápas už to bylo buď anebo."

Jiří Šimánek patřil k těm, kteří v kabině zápas Třince sledovali. „Televize byla puštěná, někdo se díval, někdo ne. Já jsem se díval, pak už jsem se radši šel svlékat. Bohužel, jak to bylo 0:0, tam jsem moc šancí nedával, že by Vítkovice vyhrály. A to se potvrdilo.“