12.12.2025, Martin Vašíček

Se Zdeňkem Kutlákem o juniorce i kariéře

Zdeněk Kutlák má za sebou vskutku velmi dobrou kariéru, stal se juniorským mistrem světa, byl vicemistrem na mužském MS, zahrál si také v NHL. Momentálně je asistentem trenéra juniorského týmu Motoru. Vše jsme s ním probrali v obsáhlém rozhovoru.

Momentálně působíte druhou sezónu u týmu juniorů. Jak hodnotíte její dosavadní průběh?

O prvotním úspěchu rozhodne tento víkend, kdy hrajeme poslední dva zápasy v základní části. Prvním cílem pro sezónu bylo, abychom se probojovali do té první osmičky. Tento víkend budeme hrát s Vítkovicemi a s Porubou, a to rozhodne o tom, jestli se v té osmičce umístíme.

A jak se vám angažmá u juniorů líbí?

Práce mě baví. Jak to dělám, to musí hodnotit někdo jiný. Ale mě to s těmi kluky baví, samozřejmě jsou tam momenty, kdy to není úplně ono, ale poté jsou zase momenty, kdy si vzpomenete na svou kariéru nebo proč tu práci děláte. Ale to si myslím, že má v práci každý. Někdy je to trochu nahoru, dolů, ale baví mě to.

Jak se seběhl váš příchod k mládeži?

Bylo to tak, že jsem před třemi lety začínal u dorostu s Davidem Vrbatou, byli jsme osloveni Václavem Nedorostem. S tím, že jsme potom v té sezóně někdy na nový rok přešli do kategorie juniorů. Juniorům se tehdy trochu nedařilo, tak jsme se akorát trenérsky prohodili a zachraňovali juniorku v extralize.

Když se vrátíme k předešlé sezóně, jak jste s ní byl spokojen?

Dostali jsme se do play-off, poté to už bylo na to, aby se ohráli mladí hráči. Spokojen jsem byl.

Do A-týmu se již z juniorů probojoval Štěpán Hoch, Matyáš Humeník, Jakub Lev, Matyáš Mařík. Vidíte teď někoho dalšího, kdo k tomu má nakročeno?

Probojovali se tam zatím tito kluci, ale myslím si, že do budoucna tam jsou další hráči, kteří se k A-týmu mohou připojit. To je vlastně ten největší cíl pro nás, že to není o tom, abychom vyhrávali juniorské tituly, samozřejmě by to bylo hezké, kdyby ta šance byla. Největší gró té práce je, abychom posunuli co nejvíce kluků do profesionálního hokeje.

Jste v kontaktu s trenéry A-týmu?

Toto je hlavně na mém kolegovi, který je hlavní trenér. V kontaktu s trenéry je, včetně manažera, takže v tomto žádný problém není.

Do mužstva přišel před sezónou Jiří Maxa z Plzně. Jak jste s ním zatím spokojeni?

V Plzni cítil, že není úplně vytížen, tak přišel sem, dostal zde více prostoru. Jsou ještě věci, na kterých musí stoprocentně zapracovat, ale je vidět, že je šikovný hokejista. Trochu s ním pracujeme na tom, aby lehce zlepšil herní disciplínu.

Do týmu se vrátil Václav Nedorost mladší, přišel ze Švédska. Jste domluveni na délce působení? Kdy jste se o příchodu dozvěděli?

Začalo se o tom spekulovat přibližně před měsícem, poté k tomu návratu došlo. Co se týče té délky působení, tak budu doufat, že s námi vydrží co nejdéle, pak by se třeba mohl poprat o místo v dospělém týmu. Délka působení se moc v této kategorii nepoužívá, aby to nebylo tak, že bychom si ho zde nějak uvazovali. Byli bychom nejraději, aby s námi zůstal co nejdéle, stejně tak, aby se dostal do profesionálního hokeje. Poté, jestli nám odejde za rok, za dva, to už je otázkou toho, jak se mu bude dařit.

Působíte také v reprezentaci do 16 let. Jak to zvládáte skloubit s prací u juniorů? Kým jste byl osloven?

Byl jsem osloven hlavním trenérem této kategorie, Tomášem Andrysem. Vzal jsem si chvíli na rozmyšlenou, i když to bylo lákavé. Poté jsme se domluvili s manažerem mládeže Václavem Nedorostem, který v tom problém neviděl. Skloubit se to dá, protože mě mí kolegové zastoupí v případě, že jsem na akci s reprezentací. Za což musím poděkovat, že je mi umožněno na ty akce jezdit.

Co jste dělal po ukončení kariéry? Věděl jste hned, že budete trenérem?

Po konci kariéry jsem si dal chvíli pauzu, věnoval jsem se rodině, Poté mě to lákalo zkusit, nevím, jak dlouho u toho vydržím, asi, než zešednu kompletně (smích).

V roce 2000 jste se stal juniorským mistrem světa, společně třeba s Václavem Nedorostem. Vybavujete si finálový zápas?

Pamatuji si ho, bylo to s Ruskem, byl to takový hokej, kde se hrálo hodně opatrně. A fandové domácího Švédska, které mělo tehdy hodně silný tým, byli tam bratři Sedinové, Zetterberg, tak už nesli nelibě, že nebyli ve finále. Tak tam chvíli na nás i pískali. Poté se vyhrálo na nájezdy a na to se historie neptá. Zlatá medaile byla první pro Českou republiku v historii. Nám to radost dělalo, mně to dělá radost vlastně do dnes. Jeden z největších úspěchů.

V roce 2006 jste na seniorském mistrovství bral stříbro, v roce 2012 jste byl bronzový. Jak vzpomínáte na tyto šampionáty?

Pokaždé, když se dostanete na mistrovství světa, tak jsou to jen hezké vzpomínky. Když je to ověnčené úspěchem, tak je to o to lepší. Ale na toto strašně rád vzpomínám.