Jedním z nejlepších letních kupů HC České Budějovice se zdá být Viktor Hübl. Na jihu Čech se objevil poté, co pláchl z lasa manažerovi “chemiků“ Robertu Reichlovi, a jak vidno, jeho spojení s Jiřím Šimánkem a Petrem Sailerem se zatím jeví velmi potentně. „Zatím se nám daří a jsme samozřejmě spokojeni. Góly dáváme hlavně v přesilovkách. Často ale s Šimim nejsme v jedné lajně, protože jsou sestavy do přesilovek přeházené,“ říká skromně exlitvínovský útočník.
Nejinak tomu bylo i v utkání s Vítkovicemi. Hüblovi se za vydatného přispění Šimánka a zejména Vydareného podařilo založit gólovou listinu zápasu. V 19. minutě se domácí v situaci pět na pět usadili před Pincem a branka visela na vlásku již při pokusu slovenského beka, jehož příklep vítkovický brankář vleže vyrazil lapačkou. Kotouč se však při své cestě směrem od klece potkal s najíždějícím Hüblem, který jej dopravil za čáru. „Brankář už ležel a já jsem dorážel kotouč ze vzduchu. Byl jsem před brankou a nechtěl jsem hlavně do puku kopnout. Odrazil se mi od břicha,“ popisoval inkriminovaný moment střelec, jehož úspěch musel potvrdit hlavní sudí až po konzultaci s videorozhodčím. „Myslím si, že ten gól rozhodčí uznal správně, protože jsem rozhodně neměl v úmyslu do puku kopnout nebo něco podobného,“ ujišťoval.
Když se krátce po polovině zápasu trefil podruhé Jiří Šimánek, vypadalo to, že Jihočeši kráčejí za dalším extraligovým vítězstvím. Zmýlená však v úterý v Budvar aréně neplatila. Ostravští přepnuli na vyšší výkonnostní stupeň a spolu s rizikem, které v sobě skrývalo otevření hry, se začali srdnatě prát o výsledek. „ Soupeř nás začal víc napadat a celkově byla jeho hra aktivnější než v první polovině zápasu,“ všiml si sedmadvacetiletý forvard. Těsně před druhou sirénou přišla první branka Vítkovic, které hosté dosáhli ve vlastním oslabení. Rutinér Jiří Burger se po dlouhém pasu Stanislava Hudce dostal do samostatného nájezdu, jenž brilantně proměnil. „Byla to jednoznačně naše chyba. Dostat gól ve vlastní přesilovce je prostě nemožné,“ zlobil se hbitý útočník. „Konečně jsme se doma dostali do vedení 2:0 a nakonec jsme to stejně nedokázali dotáhnout do vítězného konce. Soupeř zlepšil hru, ale byla to hlavně naše vina. Neplnili jsme totiž úkoly, jenž jsme si dali. Doma musíme sbírat tři body, takže pro nás je ze všech hledisek pouhý bod ztrátou,“ uzavřel Viktor Hübl.

„Ztratili jsme dva body. Co k tomu víc dodat?“ otevírá skepticky hodnocení utkání Milan Kopecký. Právě on je hráčem, který uzavřel rozsáhlou rekonstrukci českobudějovického celku a stal se poslední ofenzivní posilou, jež na jih Čech před startem sezony zamířila. Kopecký má ve své sbírce i zlatou medaili za vítězství v nejvyšší tuzemské soutěži. Ve slavistickém mužstvu pro něj ale při tvoření jeho finální podoby nezbylo místo. „Už jsem byl ve Slavii možná trochu navíc. Nehledal bych v tom nějaké vedlejší úmysly. Je tam teď pár jiných mladších kluků. Změnu jsem určitě uvítal a jsem rád, že jsem tady. Zatím se mi tu líbí,“ říká čtyřiadvacetiletý křídelní útočník. Ten se tradičně objevuje v zápise o utkání na těch nejspodnějších místech sestavy. Bylo tomu tak i v zápase s Vítkovicemi. Bojovný forvard ale od úvodního vhazování zaujal pozici ve třetí formaci a postupem času se dostával na led víc a víc. Ve vypjatých chvílích souboje si zahrál i přesilovky a oslabení. „Vždy to samozřejmě záleží na trenérovi, jak posílá hráče na led. Já se snažím hrát stále co nejlépe,“ usměje se Kopecký.
Právě při jedné z početních výhod padl v čase 34:35 druhý gól domácích. Na trestné lavici v tu chvíli pykal za nebezpečnou hru vysokou holí Stanislav Jasečko, jenž svého času působil právě v Českých Budějovicích. S výhodou jednoho muže v poli naložili Jihočeši, jak se sluší a patří. Kutlák posunul do rohu kluziště na Kopeckého, jehož skvělá přihrávka našla Jiřího Šimánka. Nejproduktivnější hráč týmu Josefa Jandače se nemýlil. „Byla to branka, která nás měla uklidnit. Myslím si, že to nebyla moje zásluha. Celá situace vyplynula ze hry. Když se ke mně dostal puk, moc jsem se nerozmýšlel a poslal jsem ho na Jirku Šimánka, který si výborně najel do góla,“ přemítá nad brankou, jež znamenala dvougólové vedení exslávistický hokejista.
Ani takovýto náskok ale Jihočechům nestačil k tomu, aby udrželi vítězství. „Dostali jsme naprosto zbytečně první gól, kdy nám ujel hráč v přesilovce. To byl podle mého názoru trochu zlom v utkání,“ domnívá se Kopecký. „Když přidali ve třetí třetině druhou branku, hodně ožili. Soustředili se zároveň velmi výrazně na obranu, takže to určitě nebylo lehké. To ale nemění nic na tom, že jsme šli do utkání s jasným cílem vyhrát. To se nám ale nepovedlo, takže jsme prostě ztratili dva body,“ klopí zrak.
Důležitým faktorem byla rozhodně hra v početní převaze. Třikrát měli domácí možnost hrát dvojnásobnou početní převahu, ale ani jednou ji nevyužili. Gesto jindy poměrně klidného Petra Gřegořka, jenž v samém závěru utkání při poslední přesilové hře po příjezdu na střídačku vzteky rozlámal hokejku, bylo více než výmluvné. „Je to tak, přesilovky se nám dnes vůbec nedařily. I to je možná jeden z důvodů našeho neúspěchu. Obzvláště ty situace pět na tři jsme měli řešit lépe. Myslím si, že kdybychom přidali další gól v přesilovce, bylo by asi po zápase,“ tvrdí smutně Milan Kopecký.

Při nevyužitých přesilových hrách domácímu týmu štěstí příliš nepřálo. Když už se Jihočechům podařilo dostat se do zakončení, narazili většinou na velmi dobře a hlavně jistě chytajícího Marka Pince. Úvod utkání byl oboustranně hodně rozháraný. Zásluhu na tom měli zejména Vítkovičtí, jejichž hra byla tradičně založena na defenzivním pojetí. „Přijeli jsme do Budějovic s cílem ubránit nástup domácích, což se nám částečně povedlo. První třetina byla hodně zaměřená na obranu, ale myslím si, že postupem času se hra otevírala,“ říká Pinc. Českobudějovičtí fandové nabažení ofenzivním gejzírem z utkání proti Pardubicím či Třinci museli být poněkud zklamáni. Hokej byl takticky hodně svázaný. Po prakticky první vážnější šanci utkání se za hostující brankou červenalo. Ve 35. minutě už bylo skóre dvojnásobné. „Budějovice začaly dobře. Dostaly se do dvougólového vedení. My jsme se pak vzchopili a řekli si, že musíme hrát lépe. Když jsme prohrávali o dvě branky, museli jsme hru trochu otevřít a zariskovat. Naštěstí se nám to vyplatilo a podařilo se nám vyrovnat,“ říká podle percentuální úspěšnosti třetí nejlepší gólman nejvyšší soutěže.
Ihned co roztál na bedrech českobudějovických hráčů led, který se na nich utvořil po vyrovnání, byl Pinc opět v permanenci. „Ke konci zápasu už byli opět lepší domácí. Bylo tam pár velkých šancí a také přesilových her, které jsme však dokázali ubránit a remízu si pohlídali.“ Hostující brankář přiznává, že jeho tým přijel na jih Čech s cílem uhrát nerozhodný výsledek. „Podle mne je bod z Budějovic určitě dobrý a to i vzhledem k tomu, že jsme museli dotahovat dvougólové manko. Navíc každý bod zvenku je přínosný, takže se dá říct, že jsme spokojeni,“ zhodnotil velmi věcně vítkovický strážce svatyně osmé utkání letošního extraligového ročníku.
Hodně vytížený byl bývalý litvínovský spoluhráč Jindřicha Kotrly a Viktora Hübla zejména v přesilových hrách českobudějovického celku. „V oslabeních jsme měli trochu štěstí. Budějovice hrály přesilovky pět na tři dobře, měly i nějaké střely, ale něco jsme ubránili a něco se mi podařilo pochytat, takže to nakonec vyšlo pro nás dobře.“ Vzrůstem sice menší, ale svými výkony rozhodně velký brankář měl v závěrečné desetiminutovce nervy na pochodu. Rána jednoho z domácích hokejistů totiž vyzkoušela jakost jeho masky, čehož si však nevšiml hlavní sudí Homola a nechal pokračovat hru. „Rozhodčí za mnou po přerušení přijel a řekl mi, že si myslel, že to bylo do ramena. Tak to ale nebylo. Podle mne by se takovéhle situace měly pískat. Nic se nestalo, ale kdyby z toho byl třeba gól, tak to mohlo rozhodnout zápas,“ pozdvihnul si varovně pomyslný ukazovák vítkovický kouzelník z brankoviště, jehož hbitá lapačka několikrát ukázala své umění a vysloužila si potlesk domácího obecenstva. I díky Marku Pincovi uhrály Vítkovice v Budvar aréně remízu 2:2.