08.04.2025, Václav Plachta

S Tomášem Cibulkou nejen o sezoně, ale také reprezentaci

Po třech letech v zámořské juniorce se rozhodl pro návrat do Česka. Postupem času si vybudoval stabilní pozici v obranných řadách Motoru a sezonu zakončil jako obránce číslo jedna. Jednadvacetiletý Tomáš Cibulka prožil sezonu jako hrom a nyní mladičký obránce bojuje o šanci zúčastnit se mistrovství světa.

Tomáši, aktuálně jste na srazu reprezentace před mistrovstvím světa. Jak zatím sraz probíhá?
Zatím je to paráda. Sice nás je tu míň, takže ty tréninky jsou o to náročnější v tom menším počtu. Je skvělé se takhle se všemi sejít po sezoně a popovídat si, jaké jsme je měli a tak dále.

Stihl jste po konci čtvrtfinálové série nějaký den volna?
Nějaké dny volna jsem měl. Pan Židlický mi zavolal den poté, co jsme vypadli, a k reprezentaci jsem se připojil v úterý. Takže to bylo asi sedm, osm dní.

Pocítil jste na sobě nějaký rozdíl, když jste po pauze opět vyjel na led?
Byl tam obrovský rozdíl, a abych řekl pravdu, tak první dva tréninky byly náročnější. Nebylo to úplně jednoduché po té pauze, ale teď už je to jen a jen lepší.

Kromě vás obdrželi pozvánku také Filip Přikryl a Adam Kubík. Byli jste spolu v kontaktu, když jste obdrželi pozvánky?
Popravdě jsme se to nedozvěděli najednou a každý se to dozvěděl v jiný den. Kluci mi nejprve gratulovali, protože jsem byl první, kdo se to dozvěděl. Pak se postupně přidal Áda a poté až Příkra. Byli jsme všichni rádi, že se nám to takto povedlo, a že si tu sezonu můžeme ještě protáhnout.

Pro vás jde o druhou letošní pozvánku. Co říkáte na to, že jste udělal takovýto dojem po vašem návratu do Česka?
Jsem moc rád za každou příležitost, když se sem takto podívám. Je to zase něco jiného, než v klubu. Seznámíte se tak s nejlepšími hráči, kteří hrají v Česku. Chci se v přípravě udržet co nejdéle, abych viděl postupem času i ty lepší hráče, třeba i z Evropy, a abych od nich něco okoukal a přiučil se.

Když pomineme vaše spoluhráče z Motoru, tak s kým si ještě na srazu hodně rozumíte?
To opravdu nevím, rozumím si se všemi. Jsme tady jedna velká parta a každý se tu baví s každým. Podobný byl i poslední sraz ve Švédsku. Neřekl bych, že je někdo, s kým jsem se nejvíc bavil. Dost jsme se bavili s Kubou Zbořilem, protože jsme všechny tři zápasy hráli spolu.

Během sezony jste do Motoru přišel ze zámořské juniorky. Jak rychle jste si zvykl na rozdílnou soutěž?
Rozdíl tam určitě byl, bylo to něco jiného. Hráči jsou větší, silnější a zkušenější. Myslím si, že mi to netrvalo dlouho, odhadem prvních pět, šest zápasů. Cítil jsem se hned od začátku dobře, a to mi hrozně pomohlo. Pomohl mi také realizační tým a spoluhráči, kteří byli výborní. Kluci mě podporovali a tím se mi to dost ulehčilo.

Během sezony jste se postupně vypracoval na obránce číslo jedna. Čekal byste, že to dopadne až takto skvěle?
Asi jsem nečekal, že se to až takhle povede. Já jsem takové povahy, že od sebe chci to nejlepší, a snažím se co nejvíce. Myslím si totiž, že si o to těmi výkony pak řeknete. Já jsem byl hlavně rád, že se mi dařilo, a že jsem vůbec dostal tu šanci a mohl se podívat třeba i do té přesilovky. Pak už jsem se jen snažil to pevně chytit za pačesy a už tu šanci nepustit.

Nakonec jste si v základní části ve čtyřiceti třech zápasech připsal dvacet bodů. Jste s tímto číslem spokojen?
Řekl bych, že ano. Začátek byl teda trošku pomalejší. Vím, že jsem za prvních deset zápasů měl asi bod. To jsem moc spokojený nebyl, protože jsem věděl, že jsem bek, od kterého se ty body čekají. Pak to tam začalo padat a už to bylo lepší. Hrálo se ve větší pohodě a bylo to znát.

V play-off jste za devět zápasů zapsal sedm asistencí. Tomu už chyběl pouze gól, souhlasíte?
Bohužel tam nic nepadlo. Z individuálního hlediska jsem byl ale s tím play-off spokojený. Bohužel jsme to ale nedotáhli tam, kam jsme chtěli, a nezakončili jsme to podle představ. Nemyslím si, že jsme si zasloužili vypadnout poměrem 0:4. Není to úplně ideální obrázek té naší sezony, kterou jsme měli podle mě dost úspěšnou. Chvilku jsme byli dole, chvilku nahoře a nakonec jsme se dostali až na to šesté místo.

Co podle vás rozhodlo sérii s pardubickým Dynamem?
Já jsem se to popravdě pokusil hned vypustit z hlavy. Škoda byla toho druhého zápasu v Pardubicích. Tam jsme na ně měli. Bohužel jsme ale jeli domů za stavu 0:2. Věděli jsme, že je musíme porazit. Čtvrtý zápas jsme dostali gól před koncem třetí třetiny a v prodloužení už to byla loterie. Bohužel oni dali ten gól dříve než my.

Během čtvrtého zápasu jste byl v první třetině vyloučen do konce zápasu. Jak jste pak vnímal zbytek zápasu?
Nebylo to úplně příjemné. Na tribuně jsem doufal, že kluci ještě vyhrají, protože jsem nechtěl, aby ta sezona skončila takovým způsobem. Nepředstavoval jsem si to takhle, hlavně když jsem věděl, že to je i poslední zápas s některými kluky, jako byl například Guli. Byl jsem z toho zklamaný.

S Milanem Gulašem jste odehrál poslední zápasy jeho kariéry, jak jste ho vnímal?
Milan je člověk, který mi strašně pomohl. Ještě s Tomášem Zohornou, na kterého nesmím zapomenout. To byli dva, kteří si mě vzali pod křídla a pomáhali mi. Ať už co se týče hokeje, nebo po lidské stránce. Poradili mi se vším, s čím jsem potřeboval, nebo když jsem se na ně obrátil. Oni pro mě byli obrovským přínosem a jsem rád, že jsem je tady svou první sezonu mohl mít. Opravdu mi hodně pomohli.

V každoročním hlasování o hráči sezony jste skončil na druhém místě, právě za Milanem Gulašem. Je toto ocenění zpětnou vazbou v tom smyslu, že máte pokračovat nadále ve své práci?
Jsem za ocenění rád a doufám, že se mnou fanoušci byli spokojení. V Budějovicích rád hraju. Od mala jsem tam vyrůstal, takže jsem se jako malý chodil na zápasy koukat a vím, že fanoušky máme skvělé. Doufám, že jim budeme moct příští sezonu předvést ještě víc.