20.12.2007, Tomáš Zetek

René Vydarený: Jásot diváků mne uklidnil

Č. B u d ě j o v i c e – Radost to byla veliká. Skoro pět tisícovek diváků v Budvar Aréně vybuchlo v nadšení, protože se domácí HC MOUNTFIELD právě dostal poprvé v zápase do vedení. René Vydarený překonal zlínského gólmana Igora Murína a Jihočeši vedli 3:2. Ti, kdož často navštěvují hokejová utkání, krátce po vstřelené brance instinktivně mrknou na časomíru, kolikátá minuta běží. Když ale dostal slovenský obránce puk za Murína, oslavující tribuny rychle zaváhaly. „Musím přiznat, že jsem si vůbec nebyl jistý, zda gól platí,“ zvedá obočí Vydarený.

Celý problém byl v tom, že šestadvacetiletý bek překonal zlínského strážce svatyně společně se signálem ukončujícím druhou třetinu. Nebyl pak sám, kdo zděšeně pozoroval kostku nad ledem, jak na ní utíká přestávkový čas. „Bylo tam asi 14:57, když jsem se podíval nahoru. V tu chvíli jsem si vůbec ničím nebyl jistý a musím přiznat, že mě to hodně překvapilo,“ popisuje klíčovým moment středečního duelu René Vydarený.

„Trochu jsem zmrznul a první, co mě napadlo, že mi to neuznají,“ usmívá se slovenský obránce, který už po utkání na úsměv právo měl. Ve chvíli rozmýšlení sudího Jeřábka, který šel celou situaci konzultovat s videorozhodčím, mu ale do smíchu příliš nebylo. „Skoro jsem tušil, že gól nebude, protože s mým štěstím, které mám při zakončování, bych se tomu vůbec nedivil,“ zatváří se kysele.

Byl to důležitý okamžik a mohl být pro další průběh duelu klíčový. To se následně potvrdilo. Nápor na psychiku? „To ani ne, ale nemám rád podobné okamžiky. Vždy je to na vážkách. Než pozorovat rozhodčího, tak jdu radši do kabiny. Vyjde to nastejno.“ V klidu a komfortu svého místa v českobudějovické kabině ale mohl Vydarenému projet tělem blažený pocit. „Slyšel jsem, jak diváci zajásali, tak se mi ulevilo,“ skoro zčervená.

Po čtyřiceti minutách tedy mohli hráči HC MOUNTFIELD slavit obrat ve vývoji skóre. Vedli 3:2. Co ale šťastné trefě do šatny předcházelo? „Když jsme šli na led, bylo do konce třetiny dvacet čtyři sekund. Čas tak akorát na to, abychom zavezli puk a pokusili se udělat nějakou akci,“ vypráví sympatický Slovák, který si se zakončením příliš hlavu nelámal. „Bylo to se štěstím. Nahrávka zpoza branky se ještě odrazila od Murína a pak až se mi dostala na hokejku. Potom už nebylo, nad čím přemýšlet. Chtělo to jen netrefit brankáře.“ A to se povedlo.

Že by ale René Vydarený dojížděl před branku s jistotou, to se říct nedá. „Já jsem potencionální střelec, takže jsem pochopitelně přesně předvídal, jak se celá situace odehraje,“ rozesměje se hurónským stylem “střelec“, jenž se letos trefil podruhé a ve třetím roce působení na jihu Čech dostal puk za záda soupeřových gólmanů teprve podesáté.

Českobudějovický HC MOUNTFIELD zvládl po desetidenní pauze vstup do těžkého období, v němž čeká Jihočechy prakticky každý třetí den utkání. Je třeba ale přiznat, že moc “koukatelný“ hokej to nebyl. „Se Zlínem se nikdy moc pěkný hokej nehraje. Hodně se soustředí na obranu,“ pokrčí rameny slovenský obránce.

„Zápasy po delších přestávkách jsou vždy specifické. Každý má v sobě sice hodně energie, ale paradoxně se utkání pomaleji rozjíždí, protože je ve hře plno nepřesností,“ naráží na neuvěřitelně bídný vstup obou mužstev do zápasu. „Navíc jsme si to zkomplikovali tím, že jsme dlouho prohrávali a museli jsme otáčet výsledek. Poté, co jsme se ale dostali do vedení, už jsme zápas zvládli," pochvaluje si autor vítězné branky duelu 30. kola s týmem RI Okna Zlín René Vydarený.