Stanislav Polodna, usměvavý a pohodový kluk, začal hrát hokej v Milevsku a odtud se dostal přes Tábor do Českých Budějovic. Tady působil v dorostu a v juniorech.Loni se rozhodl zkusit štěstí za mořem. V juniorské soutěži OHL působil celou minulou sezonu a část této sezony. Pak se rozhodl pro návrat do Českých Budějovic. Hraje juniorskou extraligu, začíná trénovat s prvním mužstvem a dokončuje studium.

Proč jste vlastně před rokem a půl odcházel za moře?
Cítil jsem, že nemám šanci prosadit se do prvního mužstva a tak jsem si chtěl vyzkoušet hokej za mořem. Juniorská soutěž je tam lepší než u nás. Navíc jsem chtěl být draftován a dostat se dál.

Jaký je tedy ten hlavní rozdíl v kvalitě juniorských soutěží?
Velký rozdíl je třeba v tréninku. Tady se trénuje přihrávka, taktika a tam je to mnohem tvrdší. Spíše se trénuje fyzička a hra do těla. Hlavně se hraje mnohem více zápasů než tady. Hráli jsme 3 krát , nebo 4 krát do týdne a každý den jsme měli trénink Je tam navíc obrovská konkurence a hráči jsou více namotivováni, chtějí hrát NHL.

Jak si vedlo mužstvo ve kterém jste hrál?
To byl právě největší problém. Mužstvu se vůbec nedařilo a hráli jsme celou dobu na posledním místě. Mě osobně se první rok dařilo dobře. Podařilo se mi udělat 31 bodů a to je na první sezonu dobré. Bohužel jsem se na začátku druhé sezony zranil, byl jsem 4 týdny mimo a pak už jsem se do toho nedostal. Trenér mě začal stavět do třetí nebo čtvrté řady a to už nebylo ono. Pokud se mužstvu nedaří, tak se špatně hraje i trénuje.

Jaké jste měli návštěvy na zápasech?
U nás chodilo na hokej pravidelně čtyři a půl tisíce diváků. Ve vedlejším městě chodila na zápas dvanáct tisíc diváků a to byl zážitek hrát před tolika diváky. Hokej je tam velmi populární, byly o nás denně články v novinách, zápasy vysílala místní televize a hráči dělali i často v televizi rozhovory.

Jak jste se před sezonou připravoval?
Letní přípravu jsem absolvoval tady s juniory a pak jsem 28.srpna odlétal. Tam jsem normálně absolvoval kemp. Bylo nás tam 60 hráčů a z toho se vybíralo 20 hráčů pro první mužstvo. Bydleli jsem v chatkách v lese, běhali a trénovali na ledě. Bylo to dost tvrdé.

Kde jste bydlel?
Bydleli jsme v domě u starších manželů, kteří se o nás kompletně starali vařili, prali ,uklízeli. První rok jsem tam bydlel sám a druhý rok jsme tam byli tři, každý měl svůj pokoj. Jedním z těch tří byl slovenský brankář, kterému jsem pomáhal rozkoukávat se.

Kdo se o vás staral?
Každá hráč tam má svého sponzora. To jsou lidé, kteří to dělají dobrovolně, vyberou si jednoho, dva hráče a o ty se starají. Chodí s nimi do kina, do nákupních center, na večere nebo třeba na zápas NHL.

Co angličtina a jídlo?
Moc jsem anglicky neuměl, ale protože jsem tam byl první rok sám, musel jsem se rychle naučit. Někdy v prosinci jsem už neměl problém. Co se týká jídla, tak to mi velmi chutnalo a podařilo se mi i přibrat 3 kila.

Jaký byl váš denní program?
Každé ráno jsem chodil od půl desáté do půl třetí do školy. Od půl čtvrté byl trénink. Po tréninku učení a nějaké volno a v deset večer byla večerka a museli jsem být na pokoji. Někdy jsme chodili společně jako mužstvo do kina. Stávalo se, že trenér telefonoval a kontroloval, jestli jsme doma.

Do jaké jste chodil školy?
Bylo to střední škola kde jsem se učil angličtinu, počítače, tělocvik a třeba také vaření. Klub sledoval i naše výsledky. Byla tam jedna paní a ta spolupracovala s klubem a se školou a s tou jsme dělali úkoly a pokud jsme měli špatné známky, tak jsme zůstávali po škole a museli se učit. Pokud hráč nešel do školy nesměl na trénink a pak nehrál třeba i zápas.

Jak proběhl váš odchod zpět do Českých Budějovic?
Nebylo to zrovna jednoduché. Klub chtěl, abych zůstal do konce roku, nebo jsem měl možnost i výměny. Přecházet ze špatného mužstva do lepšího je tam problém a pokud jste Evropan tak se na vás nedívají moc dobře. Rozhodl jsem se vrátit domů. Nakonec mi pomohl můj sponzor a odletěl jsem.

Jaké máte teď plány?
Prošel jsem všemi reprezentačními výběry, loni jsem vypadl z výběru do 18 let těsně před MS, rád bych se dostal do reprezentace do 20let a ukázal, že hokej umím. Pokud to půjde, rád bych hrál extraligu, nebo alespoň první ligu, ale to nejspíše až příští rok. Tento rok počítám, že budu hrát juniorskou extraligu. Rád bych alespoň trénoval s muži, protože je to přeci jen jiný hokej. Budu na sobě dál hokejově pracovat a rád bych i studoval.