27.11.2011, Petr Lundák

Ptáček: Tisícovka na dresu mi připomněla tu porci zápasů

Č e s k é   B u d ě j o v i c e - Slavnostní úvod a dramatický závěr. Tak by se dal docela dobře charakterizovat nedělní duel mezi domácím HC MOUNTFIELD a hostem ze Zlína. I když v polovině zápasu Jihočeši vedli už 3:0, tak zlínští Berani dokázali v posledních minutách třetí třetiny snížit na rozdíl jediného gólu. Ale víc se jim už nepovedlo. Tři body zůstávají doma. A slavnostní úvod? František Ptáček, domácí kapitán, nastoupil ke svému tisícímu utkání!

Františku, máte za sebou tisíc zápasů. Přiznejte se, cítil jste se trošku nervózní?
Teď musím říci, že jsem rád, že je to za mnou. Minimálně týden už se to připomíná. Dnes to vlastně pro mne byla druhá tisícovka, tu první jsem si napřed vyzkoušel ve Varech, ještě před přepočítáním (směje se). Myslím si, že ta sláva neodrazovala pozornost jen mojí, ale i spoluhráčů. Proto jsem rád, že je to za námi.

Pravidlo, že když domácí celek něco oslavuje, tak prohraje, se naštěstí nevyplnilo...
Z toho jsem měl po pravdě trošku strach, je to svazující. Jsem tedy hrozně rád za tři body.

Cítil jste podoporu od fanoušků ze začátku utkání, vyvěsili i transparenty, že?
Samozřejmě. Cítil jsem podporu nejen od fanoušků, ale i od klubu. Dokonce dnes byla na zápase téměř kompletní moje rodina, takže úvod byl parádní. Mám radost i z plakety s mou podobiznou, co mi dal klub. Mohu si ji doma vystavit.

Co samotný zápas, který vypadal jednoznačně, ale nakonec se hrálo dramatické utkání. Ale vy jste si zasloužili vyhrát.
Je to hokej, kde se může stát cokoliv. Naštěstí dal Zlín jen dva góly. O naší výhře nejspíše rozhodl začátek, kdy jsme udrželi nervy na uzdě a konečně se nám povedla přesilovka. Pak už náskok tři nula se dá těžko dohonit.

Možná je ale škoda, že jste Kubovi Kovářů nepodrželi nulu, ne?
Myslel jsem si, že by to dopadnout mohlo a my bychom Kubu zkásli o něco do kasičky. Škoda. Napřed to byl gól v přesilovce a pak druhý. Mohlo to být příjemnější nejen pro Kubu, ale i celý tým.

Tisíc utkání. To je už pořádný důvod se podívat zpátky, na co nejvíce vzpomínáte ve své hokejové kariéře?
Může se o tom psát a mluvit, ale jak jsem měl dnes speciálně na dresu tu číslovku, uvědomil jsem si, že je to dost zápasů! Vzpomínky mám, to je jasné. Ale teď se mi to míhá v rychlosti, takže až bude někdy čas, tak si v klidu sedneme a můžeme si o tom popovídat. Ale já doufám, že ještě něco odehraju.

Daroval jste dres po utkání do dražby. To už jste měl promyšlené dopředu nebo to vyplynulo ke konci zápasu?
Já se přiznám, měl jsem dresy tři. Na každou třetinu jeden. Samozřejmě, že si jeden chci také nechat pro sebe a do aukce jsem ho dal proto, abych také udělal radost někomu jinému.

Při čem se nejlépe odreaguje František Ptáček?
Za ta léta jsem se naučil nechávat hokej za dveřmi zimáku. Když jdu domů, tak se snažím myslet na děti a jejich starosti, takže na hokej ani nemám čas myslet (směje se).

Předpokládám, že končit ještě nechcete.
Ani ne. Také bych byl strašně rád, aby můj kluk viděl, že hraju hokej. Zatím je mu půl roku, tak až z toho bude mít rozum, tak chci, aby věděl, že táta hrál hokej.

Petr Holík: Svůj gól bych vyměnil za vítězství

Jak jste vnímal ze začátku zápasu tu slavnostní vložku na počet Františka Ptáčka?
Ani jsem to moc nevnímal. Ale určitě to Frantovi přeji, protože tisíc zápasů je hrozně moc. Takže ať mu to jde a hlavně ať je zdravý.

Jak jste ale viděl zápas, po první třetině jste prohrávali 0:2 a po druhé pak 0:3. To už se s tím asi nedá moc dělat, že?
Hlavně jsme si pořád říkali, že se zase tolik neděje, že máme pořád čas. I nějaké šance tam byly, i přesilovky. Jenže branky jsme nedávali, pak to sice přišlo, ale hrozně pozdě. Prohrávat o tři góly, to se vám pak těžko dohání.

Vás alespoň může těšit, že jste si připsal pěknou trefu.
Děkuji. Ale nebylo to k ničemu. Raději bych ho vymněnil za výhru, protože teď hrajeme zase dva zápasy venku, takže musíme vozit už nějaké body.