Utkání mezi prvním a pátým celkem tabulky vypadalo z tribuny jako jasná záležitost Jihočechů. Bystrým okem se však dalo zpozorovat, že Ostravští rozhodně nebyli odevzdaným soupeřem. Několikrát domácím zle zatápěli a ani jejich hra nebyla vyloženě obranná, jako bývá u většiny soupeřů, kteří přijedou do Budvar Arény. "Myslím si, že Ostrava byla jedno z mála mužstev, které se tu nebálo hrát," potvrdil Václav Prospal nebojácnost soupeře. Hlavní strůjce jihočeského úspěchu neviděl zápas se Slezany až tak jednoznačně: "Tak hladké to zase nebylo. Každý zápas začíná od nula nula. My, i když jsme měli dobrý nástup, jsme nedali na začátku žádné góly, takže až do té desáté minuty, než jsme vsítili první branku, to bylo vyrovnané." Sám populární "Vinny" se řítil z úhlu osamocen na brankáře Róberta Filce již v 8. minutě. To však ještě za zády slovenského brankáře červené světlo nezažehnul. Jeho šance skončila, stejně jako další příležitosti Ference či Bělohlava, bezúspěšně. "Z tlaku, který jsme si dokázali na úvod vyprodukovat, jsme mohli dát dva nebo tři góly. Hrálo se sice na jednu branku, ale vcelku jsme se trápili, jelikož jsme nedokázali skórovat," povzdechl si útočník.
Dlouho však smutnět nemusel. Přišla totiž desátá minuta a ruku v ruce s ní také první úspěch domácích. Autorem branky nebyl po brilantní asistenci Angela Krsteva nikdo menší než právě Václav Prospal. "Angel to udělal výborně. Potáhl puk a místo střely si to dal ještě do strany. Jejich brankář si dost vyjel a tím se dostal hodně z brankoviště. Angel to dobře obtáhl a my jsme byli s Dvořkou sami před bránou. Za této situace už šlo jenom o to, komu to dá na hůl." chválí muskulaturního beka autor úvodní trefy a s úsměvem dodává: "No, a to jsem byl zrovna já." Útočník zámořského celku Tampa Bay Lightning nečekal ani deset minut a připsal si druhou branku. Mezi tím se však dvakrát pohnulo skóre, takže těsně před první sirénou zvyšoval již na 3:1. Jeho gólu předcházela tvrdá střela další z amerických hvězd, Radka Martínka, kterou dokázal Filc pouze vyrazit před sebe, kde, ač tísněn, zvládl Prospal situaci s bravurou. Poskakující kotouč poslal nekompromisním úderem do levého horního kouta ostravské svatyně. "Takovéto góly padají často v NHL. Z první střely to kolikrát nevyjde, takže člověk prostě musí před tu bránu a dorážet to tam. Třeba takový Dave Andreychuk takhle dává v Americe góly už dvacet let a pořád tam hraje. V těchto situacích je důležité se před gólmana natlačit a chtít prostě ten gól dát," tvrdí rtuťovitý forvard, který měl v dalším průběhu utkání velké množství příležitostí zkompletovat hattrick. "Ty nevyužité šance mě pochopitelně mrzí. Hlavně ty dvě dorážky. V jednom případě to stačilo jen zvednout, což jsem bohužel nestihl. Šance na hattrick tam byly. Ne, že bych byl nějak zklamán, ale na druhou stranu za dvanáct let se mi to povedlo jen dvakrát, takže bych chtěl nějaký rozhodně přidat," dodává Prospal.
Ostrava však nebyla, jak autor dvou tref sám naznačil, lehkým soupeřem. Několikrát dokázala domácí defenzívu zle pozlobit. "Když jsme dali první branku, začali jsme všichni trochu více útočit a dali jsme jim šanci vrátit se do zápasu. Pro nás byl rozhodující třetí gól, který nás uklidnil. Škoda jen branky na čtyři dva, protože to byla velká chyba, kdy pět hráčů utočilo a soupeř nám ve dvou ujel sám na brankáře. To by se stávat nemělo. Poté už to bylo vcelku na jednu branku, a když přišly nějaké šance, tak je Eda pochytal," chválí budějovický poklad svého kamaráda z brankoviště.

Dalším z borců v bílých dresech, který měl na vítězství HC České Budějovice lví podíl, byl křídelní útočník druhé formace Radek Bělohlav. Zkušený matador opředený několika sezonami strávenými ve špičkových českých mužstvech, jakými byly a jsou Sparta či Vsetín, si do statistik připsal stejně jako Václav Prospal tři body za dvě branky a jednou přesnou gólovou asistenci. "Neviděl bych toto střetnutí jako naprosto jednoznačné. Bylo štěstí, že jsme brzy vedli, a první třetinu jsme vyhráli tři jedna, takže to bylo potom už jednodušší," tvrdí útočník. Pro dva úspěchy hostí a jejich občasnou přílišnou volnost a aktivitu v obranném pásmu Jihočechů má jednoznačné vysvětlení. "Myslím, že jsme několikrát podcenili situaci, protože jsme se snažili hodně útočit. Potom se stane, že protáhneme střídání a dostaneme se pod tlak ve třetině, což je samozřejmě chyba. Myslím, že to dnes potkalo všechny tři pětky. Takových situací bylo hodně již v první třetině. I když z toho třeba nebyl gól, tak to byly chyby," nedělá si alibi Bělohlav. Naprosto vzorová situace nastala ve 35. minutě. Shodou okolností byl na ledě také domácí kapitán a zmíněná situace skončila gólem v Turkově síti. Holí velmi dobře hrající Robert Hamrla po jedné z budějovických akcí bleskově rozehrál a poslal tak do úniku dva osamocené spoluhráče. "Tam byla jednoznačná chyba, že jsme si nepohlídali gólmana. Stačilo si před něj stoupnout. V takovéto situaci brankář nesmí rozehrát," sype si popel na hlavu "Bělma".
Sám Radek Bělohlav dokázal v 15. minutě navýšit svým gólem domácí vedení na dvoubrankové. Jeho první úspěch v utkání se rodil velmi kostrbatě. V krátkém časovém rozmezí čítající přibližně 20 sekund se ocitl třikrát tváří v tvář Filcovi. Spolu s kolegou z útoku Jiřím Šimánkem bušili do ostravských obranných vrat tak dlouho, než povolila. Autor branky v závěru celého závaru číhal u levé tyče hostující svatyně a dopravil puk přes padajícího brankáře do sítě. "To už byla asi třetí střela během toho střídání a dotlačil jsem to tam se štětím. Měl jsem však proměnit hned první šanci, kdy jsem myslím trefil tyčku. Naštěstí to však nakonec skončilo gólem. Já jsem si počkal až tam brankář proskočí, a pak jsem to dal nad něj," přemítá protřelý útočník. Ten tradičně plnil kromě útočného snažení roli dělníka ledu a opět tvrdě pracoval také pro defenzívu celého mužstva. Sladkou odměnou za bojovnost a nasazení mu byla jeho druhá branka v utkání, celkově pátá budějovická v zápase. Svědomitý forvard se na svou ránu do černého ani moc nenadřel. Prakticky všechnu podstatnou práci za něj udělal Štěpán Hřebejk, který ulétl po levém křídle a předložil na zlatém podnose prosbu o další branku v ostravské síti. Té Bělohlav nedokázal odolat. "Já jsem jenom čekal, jestli to Pištovi vyjde nebo nevyjde, protože on měl docela složitou situaci a já pouze čekal, zda se mu to ke mně podaří dostat. Dá se říct, že potom už bylo hladké to do branky zasunout," chválí svého spoluhráče křídelník.
Černou kaňkou na utkání bylo z jeho strany obnovení starého zranění. V závěru zápasu se znovu ozval dříve pohmožděný loket a Bělohlavovi nebylo po závěrečné siréně zrovna do zpěvu. "Je to dlouhodobější záležitost. Musíme se s lékaři dohodnout, jak to budeme léčit. Vypadá to, že to bude muset jít tak na čtrnáct dní do sádry - bohužel," poodhaluje diagnózu. Zranění je bolestivé a Radek Bělohlav bezprostředně po utkání nemohl příliš rukou hýbat. "Nemohu jí úplně zvednout. Uvidíme, jak se domluvíme s lékaři, možná to protáhneme až do Vánoc. Zatím bych nechtěl předbíhat."

Před začátkem dnešního zápasu byl asi nejeden hokejový odborník převědčen, že do klece Sarezy Ostrava se postaví spolehlivá opora Robert Hamrla. Tyto domněnky vzaly půl hodiny před úvodním buly za své, když se na světelné tabuly míhaly sestavy obou mužstev. Do branky Slezanů se postavil syn slavného otce a trenéra slovenské reprezantace Róbert Filc. "Že nebudu chytat jsem se dozvěděl již dříve, takže mě to nijak nezaskočilo. Trenéři mi to odůvodnili tím, že nás čeká v pondělí důležitý zápas. I Robo Filc je vlastně náhradník z Vítkovic, takže se chtěl dostat do branky, tak mu trenéři dali šanci," rozebírá situaci okolo brankoviště Hamrla. Jako jednička tedy nastoupil do utkání Filc. Když se však zápas přeléval do své druhé poloviny, došlo v ostravské brance k rošádě. K překvapení všech se tak stalo při obyčejném přerušení hry. "Ne, bylo to po čtvrtém inkasovaném gólu. Trenér mi řekl ať se rozhýbu, že tam půjdu. To zpoždění bylo pouze proto, že čekal než se rozcvičím," přibližuje situaci explzeňský gólman.
Ten si, přestože chytal jen polovinu utkání, rozhodně nemohl stěžovat na nedostatek práce či nudu. Samotný zápas se mu však hodnotí těžko. "Já jsem hrál sice až od půlky zápasu, ale bylo jasně vidět, že Budějovice jsou prostě lepší. Pochopitelně jsme to věděli a jeli jsme sem prostě s tím, aby jsme si zahráli taky kvalitní hokej, protože ne každý soupeř hraje tak útočný a pohledný hokej jako Budějovice. Samozřejmě, rozdíl byl jasně patrný - minimálně padesátiprocentní. Není se co divit, když jsou zde takoví hráči jako Dvořák, Prospal nebo Turek. Myslím si, že nás čeká o hodně důležitější zápas v pondělí, takže se na něj musíme pořádně připravit," sdělil s ochotou pro naši redakci zkušený brankář. Po svém příchodu na led se na něj okamžitě spustila lavina střel, které srdnatě vzdoroval. I přes výborný výkon nezabránil dvěma střelám, které rozvlnily síť za jeho zády. Při Bělohlavově brance nemohl nic dělat a závěrečná trefa večera z hole Šimánka přišla opět po nepozornosti domácí defenzívy. I přes tyto branky odvedl Hamrla dobrou práci, za kterou mu patří absolutorium. Několikrát při něm stálo i štěstí. "Myslím si, že to potřebuje sebelepší gólman, aby ho občas něco trefilo. Podle mého názoru tomu štěstí jdu teď hodně naproti. Mám tím na mysli trénink, protože jsem pochopil, že musím makat a zlepšovat fyzičku a další potřebné věci. Dobrými výkony se mi ta moje snaha částečně vrací," tvrdí gólman.
Na předzápasovém rozbruslení vedl Robert Hamrla dlouhý rozhovor s Radkem Dvořákem. "S Vencou i s Radkem se kamarádím již dlouho. Hecujeme se, známe se ze Zlaté hokejky, takže jsme prohodili pár slov. Radek mi sliboval gól, takže když jsem mu oznámil že nechytám, tak z toho byl trochu smutný. Nakonec mě ale v brance měl, takže to mohl zkusit. Tady se mi povedlo je vychytat, ale myslím, že jsem dostal od Venci Prospala branku doma, takže je to jedno," uzavírá s širokým úsměvem Hamrla.