Na jedné straně obrovská erupce radosti a smíchu, na druhé tuny smutku a zklamání. To byl obrázek závěru pátého semifinálového večera. Jihočeši jeli do Pardubic za stavu série 1:3 na zápasy ve vlastní neprospěch. S nožem na krku nezačali před bouřící ČEZ Arénou vůbec špatně. V úvodní desetiminutovce příliš nepouštěli soupeře z jeho obranné třetiny a v sedmé minutě dokonce vstřelili vedoucí gól. „Začali jsme tak, jak jsme si řekli, a byli jsme lepším týmem. Povedlo se nám dát i první gól, což jsme moc potřebovali,“ hodnotil duel Roman Stantien. Jenže… „Základ neúspěchu bylo to, že jsme strašně lacino přišli o vedení. Soupeři se pak povedlo otočit skóre a to jim moc pomohlo. Pak už byly Pardubice lepší. Věděly, co chtějí hrát, a dařilo se jim to,“ soukal ze sebe protřelý veterán. Ten byl prvním českobudějovickým hráčem, který předstoupil před skupinku novinářů. A to jen proto, že si jej ze šatny zavolal kouč Pardubic Miloš Říha, aby mu podal ruku a prohodil pár slov. „Když už si tady, Romane, mohl bys nám něco říct?“ zněla tichá otázka jednoho z přítomných redaktorů. Nakonec se ještě dostal „do prádla“ novinářům Roman Turek, jenž hovořil před televizní kamerou. Jinak se borcům z jihu Čech před diktafony pochopitelně nechtělo.

„Soupeř byl efektivnější, lépe si počínal v situacích před brankou a v zakončení. I když my jsme se také dostali do šancí, nám to tam prostě nespadlo. Celkově je nutno říct, že Pardubice byly lepší. Hlavně když se podíváme do statistiky přesilových her,“ našel ihned pár slov pro hodnocení celé série Stantien. Přitom ještě do třetího dějství závěrečného duelu nastoupili hráči MOUNTFIELDU s odhodláním. Po dvou dvacetiminutovkách prohrávali 1:4. „Normálně se to za takové situace balí, ale ne v play-off. Nejsou to zápasy, které hrajete každý týden. Navíc, už v sezoně se nám povedlo v podobných situacích zápasy otočit,“ říkal zklamaně vsetínský forvard. „Tentokrát to ale nevyšlo.“

České Budějovice nakonec prohrály semifinálovou sérii s pardubickým Moellerm 1:4 na zápasy. Stejně jako loni se Slávií. „Vypadá to katastrofálně a to nás štve asi ze všeho nejvíc. Až se za měsíce někdo podívá na výsledky, tak si řekne, že nás přejeli v pohodě, ale to tak úplně nebylo,“ myslí si Stantien. „Jeden zápas nám vyloženě nevyšel, ale jinak to všechno byly vyrovnané souboje,“ má jasno dvaatřicetiletý veterán. „Rozhodující ale byla efektivita v zakončení. Srovnání naší a pardubické...Tam je zakopaný pes. Přehráli nás snadněji než jsme čekali a postup si zasloužil víc než my. Mají vyrovnané útoky. Sejček tam tvrdí muziku a dá gól vždy, když je třeba.“

Roman Stantien sice v letošním play-off nehájil barvy klubu svého srdce, ale i tak byl hodně motivován a snažil se odevzdat týmu vše. „Bylo to možná moje poslední play-off, takže to pro mě vůbec není lehké,“ polkl ztěžka. Jak to bude s jeho kariérou dál? „Nad tím zatím vůbec nepřemýšlím. Mám něco ve Vsetíně, ale nevím, jestli skončím či co,“ pokrčil rameny a se svěšenou hlavou a slzou na krajíčku odešel zpět do šatny, kde stále několik hokejistů tupě zíralo do prázdná. Někteří se již odhodlali do sprchy či prohodili pár slov. Většina z českobudějovických borců ale dlouho nemohla uvěřit drsné skutečnosti: Konec!