04.03.2007, Tomáš Zetek

Před nájezdem jsem měl uvnitř sebe ticho, popsal své pocity Petr Sailer

Č. B u d ě j o v i c e - Byla to urputná bitva. Většina hokejových fanoušků asi čekala od úvodního střetnutí čtvrtfinálové série mezi Slavií a MOUNTFIELDEM víc. Leč úchvatná podívaná se nekonala. Oba týmy se soustředily hodně na obranu a prim hráli brankáři. Dohromady za sebe pustili tři kotouče. Ten třetí skončil za Adamem Svobodou a znamenal rozhodující trefu při samostatných nájezdech z hole Petra Sailera. „Trenér Jandač jasně stanovil nominaci a řekl mi, že pojedu jako pátý. Celou dobu jsem se soustředil jen na sebe, abych ten gól dal,“ usmíval se po utkání autor vítězné trefy.

Penaltovému dramatu předcházela chvílemi až nudná podívaná. „Nevěděli jsme, s čím na nás Slavia vyrukuje. Viděli jsme sice videa z jejich zápasů, ale netušili jsme, jak moc změní styl hry oproti základní části,“ popsal předzápasové chvilky českobudějovický útočník Milan Gulaš. „Myslím si, že chtěli hrát aktivní hokej a hodně do nás šli,“ dodává. Jihočeši se dostali brzy do vedení, když už po čtyřiatřiceti sekundách rozvlnil síť za Adamem Svobodou Viktor Hübl. To bylo ale na dlouhou dobu všechno ze strany domácích. Šance sice přicházely, ale snaha narážela na nepřesnost, laxní koncovku či výtečného gólmana. „V první třetině jsme si hodně vytvářeli šance, ve druhé ale soupeř trochu otočil hru a začal se také prosazovat. Slavia zjednodušila styl hry, což jí pomohlo,“ myslí si Gulaš. „V prodloužení bylo vidět, že kdo udělá chybu, tak prohraje, proto se hrálo hodně ze zabezpečené obrany. A nájezdy, to už je loterie,“ nevyřknul žádné neznámé moudro talentovaný forvard.

„V první třetině to byla spíše oťukávaná, oba týmy čekaly, s čím ten druhý vyrukuje,“ míní Gulaš. Právě první dvacetiminutovka však byla paradoxně nejlepší z pohledu Jihočechů. Poté, zdálo se, jako by chyběl domácím pohyb. Aktivita, která je zdobila po celou sezonu byla ta tam. „Trochu jsme podceňovali rovnovážné situace jeden na jednoho a dva na dva. Oni to hráli jednoduše, vyhazovali puky z pásma a hráli na vysunutého hráče, který byl neustále na útočné modré. Z optického pohledu to vypadalo, že hrají lépe,“ vysvětluje své stanovisko jednadvacetiletý útočník.

Milan Gulaš hrál opět ve čtvrtém útoku po boku Lukáše Květoně a Štěpána Hřebejka. Mladá formace má své jasně dané úkoly, které se jí daří dodržovat do puntíku. Sám Gulaš i v prvním čtvrtfinálovém duelu potvrdil svou roli v týmu. „Snažil jsem se dělat bordel v útočném pásmu, takovou tu černou práci. I díky tomu na mě byli tři fauly. Na druhou stranu musíme trochu zlepšit přesilovky, protože jsem si nevytvářeli téměř žádné šance,“ obrací štírek českobudějovické sestavy. Že by ale formace, v níž nastupuje zastávala roli takzvané “checking line“, která chodí pravidelně znepříjemňovat život protivníkově nejlepší formaci, to Gulaš popírá. „Záleží na trenérovi, co nám řekne, ale na tenhle zápas nebylo nic určeného. Když je to takhle, tak se absolutně nedíváme, kdo proti nám stojí. Prostě se snažíme hrát co nejlépe.“

Pro play-off se do sestavy vrátil další útočník, jenž chyběl pro zranění a kouč Jandač má k dispozici momentálně třináct forvardů. „Bylo řečeno od trenéra, že budeme hrát na třináct útočníků. Nakonec ale Hašan (Jiří Hašek) na ledě vůbec nebyl,“ tvrdí Gulaš, který mohl být právě jedním z těch, které by Hašek prostřídával do čtvrté pětky. Že by ale každé střídání hrál takříkajíc o triko, to popírá. „Žádný tlak necítím. Jsem mladý a musím se nebát hrát. Hraji svojí hru, kterou jsem týmu snad přínosný,“ usmívá se sympatický mladík.

Zápas se nakonec rozhodoval až v samostatných nájezdech. Jméno Milan Gulaš na listině střelců nefigurovalo. Díky své hravosti a technice mohl být ale právě tento hráč pověstným trumfem, kterého soupeř nezná. „Jsou tady zkušenější hráči. To jsme viděli dneska. Petr Sailer unesl velký tlak a naprosto noblesním nájezdem rozhodl zápas,“ vysekl poklonu směrem ke střelci rozhodující branky Gulaš. „Kdyby mi ale trenér řekl, šel bych. Nervózní bych nebyl. Kvůli podobným momentům přeci hokej hraji. Snažil bych se udělat to nejlepší,“ ubezpečuje hbitý útočník.

Vzpomínáte na třetí barážový duel s Jihlavou v březnu 2005? Byl to on, kdo nejprve ve druhé sérii samostatných nájezdů odpověděl na úspěch Bakuse a v osmé rozhodl o důležité výhře svého celku. Ano, máte pravdu. Petr Sailer. A byl to znovu on, kdo stanovil výsldek duelu ve vyřazovacích bojích úspěšnou penaltou. „Trenér Jandač jasně určil nominaci a řekl mi, že pojedu jako pátý. Celou dobu jsem se soustředil jen na sebe, abych ten gól dal,“ vysvětluje Sailer. „Pozorně jsem sledoval první nájezd Viktora Hübla, při kterém se Adam Svoboda rychle přesouval na pravou tyč. Viděl jsem jeho pohyb a věděl jsem, že když mu dám podnět, aby měl pocit, že mě přečetl, ten pohyb udělá také,“ popisuje své myšlenkové pochody před klíčovou chvíli kapitán českobudějovického celku. „Celou dobu jsem se na to připravoval. Ale samozřejmě jsem do poslední chvíle sledoval, jestli Adam udělá to, co jsem čekal. Kdyby ne, musel bych ve zlomku vteřiny měnit řešení.“

Petr Sailer nechal vidět krásný hokejový moment s hlavní rolí ve vlastní osobě. Naznačil kličku doleva a slávistický brankář se tam opravdu pohnul. Vše podle plánu. Posléze domácí útočník zasekl puk a zasunul jej do prázdné klece, z které chviličku před tím odklouzal Svoboda dotvořit kulisu oku lahodícímu okamžiku. Když na začátku páté série zaznělo Sailerovo jméno, dali o sobě diváci ve vyprodané Budvar Aréně vědět. „Byl to určitě moc příjemný pocit, ale člověku to dojde až pár minut po utkání, kdy si všechno znovu promítá v hlavě. Těsně před tím nájezdem jsem měl sám uvnitř sebe ticho, nepřipouštěl jsem si žádné reakce okolí a soustředil jsem se čistě jen na to, abych penaltu zvládl tak, jak jsem chtěl.“

Než ale došlo k dramatu o deseti dějstvích, pěti na každé straně včele s oběma gólmany, odehráli soupeři sedmdesát minut vyrovnané bitvy. „Bylo to nesmírně těžké. Myslím si, že pro oba týmy to byl náročný vstup do série, obzvláště po té desetidenní pauze, kterou jsme měli před startem play-off,“ rozhovořil se vstřícným tónem Sailer. „Řekl bych, že to v první třetině bylo vidět až moc. Ale pak se oba týmy rozehrály a pro nás mělo utkání šťastnější konec,“ pochválil si kapitán týmu.

Jenže ke konci, po němž zvedali ruce nad hlavu domácí, vůbec nemuselo dojít. Hlavně ve druhé třetině byli Pražané lepším týmem. „Slavia má nesmírně kvalitní mužstvo. Vůbec nešlo o to, jestli my jsme skončili po základní části třetí a oni šestí. Oni zkrátka umí zápasy ve vyřazovacích bojích hrát a my jsme se důkladně připravovali na to, že nás čeká pořádně těžká práce,“ vysvětluje dlouholetá opora Českých Budějovic. „Jak jsem říkal, závěr pro nás byl šťastnější. Ale jinak si myslím, že série bude ještě hodně dlouhá. Jsem rád, že kdyby se to mělo tahat do sedmého zápasu, budeme hrát doma, protože nám publikum obrovsky pomáhalo a patří mu velký dík za to, že jsme duel zdárně zvládli.“

První duel série se hodně protáhl a hráči obou mužstev mají mezi dvěma navazujícími duely, které se hrají v jihočeské metropoli, ani ne dvacet hodin na odpočinek. Druhý zápas může vypadat stejně, ale na druhou stranu může být naprosto o něčem jiném, než první duel. „Podle mě to bude srovnatelné s úvodním utkáním. Bude to urputný boj o každý metr ledu a nikdo nebude chtít udělat chybu. Šance na výhru jsou vyrovnané. Pro nás hraje fakt, že jsme do série vstoupili pravou nohou my. Jsme ve výhodě a spadla z nás nervozita, kterou jsme přeci jen před zahájením prvního souboje pociťovali,“ pochválil si Petr Sailer.