Myslím, že to byl dobrý hokej pro diváky, říká Ondřej Veselý

Jeden z nejlepších českobudějovických hráčů v zápase se Slávií byl Ondřej Veselý. V zápase odevzdal maximum a byl autorem krásné gólové přihrávky na třetí gól, který dal Milan Gulaš. Přesto se mu zápas nehodnotil dobře. Mužstvo HC MOUNTFIELD náskok nedokázalo udržet a získalo v zápase pouze bod. "Když mám hodnotit zápas tak musím říct, že je to škoda. Ve třetí třetině jsme si mysleli, že dotáhneme zápas do vítězného konce. Nakonec rozhodla přesilová hra.“

Právě přesilové hry jsou nejsilnější zbraní současné Slávie. Vždyť všechny její branky padly v přesilových hrách a dvě dokonce při dvojnásobném oslabení. Podle počtu vyloučených hráčů 9:9 to vypadalo, že se na ledě pěkně jiskřilo. „Neřekl bych, že to byl tvrdý zápas, ale byly tam takové malé háčky a rozhodčí to zrovna viděli. Nějaké menší fauly tam byly, ale zbytečná byla ta vyloučení za vyhozené puky. Ta nás poslala to tří a to je škoda.“ Navíc Slávie využila tři přesilovky a domácí pouze jednu. „Oni to hrají dlouho ve stejném složení a mají to dobře sehrané. My jsme sice také dali jeden gól, ale nedařilo se nám zavést puk do třetiny. Nehráli jsme to tak dobře, jak bychom si představovali,“ myslí si českobudějovický útočník.

Pokud se nehrály přesilové hry, bylo domácí mužstvo lepším celkem a Slávii prakticky k ničemu nepustilo. Jenomže, přesilových her se hrálo dost a tak měli hosté hodně možností ke skórování. „Myslím, že jsme odehráli dobrý zápas. Byl to pěkný hokej pro diváky a rozhodly to přesilové hry,“ souhlasí Ondřej Veselý.

Slávia, to je především první řada s Romanem Červenkou. O jeho letošní formě už bylo napsáno hodně. „Speciálně jsme jejich řadu nebránili. Řekli jsme si, že dělají hodně bodů a že na ně budeme hrát trochu více zezadu, ale osobně jsme je nehlídali. V prodloužení jsme udělali jednu chybu a oni to dokázali využít a zrovna to byl Červenka.

Atmosféru zápasu hodně ovlivnil Tomáš Kůrka. Hlavně po jeho brance a gestu, které předvedl směrem ke kotli. Diváci bučeli při každém jeho dotyku s pukem a vyvolávali hanlivá hesla. „On tam udělal nějaké gesto na fanoušky. Bylo to od něj zbytečné. Je to jeho věc. Jeho řada hrála dobře a víc k tomu nemám co říct.“

Kůrka: Chtěl jsem domácím fanouškům ukázat, že je to můj dres a že ho mám rád

Hodně emocí vyvolalo gesto Tomáše Kůrky, kterým chtěl popíchnout fanoušky českobudějovického klubu. Ti mu to nedopustili. Z původního skandování jeho jména přešli hodně rychle na pískot a bučení a na bývalého českobudějovického hráče dokonce čekaly desítky skalních příznivců i u východu ze zimního stadionu a také u autobusu pražského celku a neustále naštvaně skandovaly jeho jméno v různých provedeních. "To vůbec neřeším," opakoval během rozhovoru Tomáš Kůrka, který tenhle rozruch způsobil.

Poprvé jste se představil v Budvar aréně jako soupeř. Jaký to byl pocit?
Bylo to pěkný. Já jsem si tady užíval dva roky. Tu arénu tady znám a na tomhle ledě se mi vždycky hrálo dobře. V současonosti jsem sem přijel v dresu Slavie, máme dva body a atmosféra byla vynikající.

Na konci druhé třetiny jste se dostali pod domácí tlak, co se stalo?
Myslím si, že jsme trochu vypadli ze hry a přestali trochu bruslit. Byli jsme pomalejší a dostávali jsme se pod tlak. Oni měli šance, ale nedali je.

Co se dělo u plexiskla před budějovickým kotlem po vašem gólu?
Ne, tak já jsem poukázal na slávistický dres, že to je teď můj dres, který mám rád. To bylo všechno.

Ono to tak ale moc nevypadalo. I reakce fanoušků byla bouřlivá. Jak jste to vnímal?
Mě je to vcelku jedno. Momentálně jsem hráč Slavie a jak říkám, ukázal jsem na dres a dal jsem mu pusu. Je to dres, který mám rád a tu branku jsem si užíval.

Nebyla to trochu provokace?
Určitě. Byly tady určité názory fanoušků na mě a na všechno, co se tady dělo. Mně už je to teď ale všechno jedno. Jsem slávista.

Fanoušci pískali do konce zápasu, vnímal jste to?
Chápu to. Přestoupil jsem. Momentálně jsem protihráč a tak to prostě je. Na ledě jsou taky moji protihráči, který prostě nemám rád.

Na začátku zápasu budějovičtí fanoušci skandovali vaše jméno a možná nebýt toho gesta, dočkal byste se toho i po zápase...
Mě už je to všechno jedno. Hlavně, že moje jméno skandují slávističtí fanoušci. To je pro mě důležitý a chci odvádět co nejlepší práci ve Slavii.

Motivovalo vás pak to bučení a pískání fandů? Nebo vás to znervózňovalo?
Já si prostě myslím, že to k tomu hokeji patří nějaké provokace a potyčky. Myslím, že se i zlepšila atmosféra, jinak by tu bylo ticho. Takže to nakonec prospělo.

A nebudete se bát jít ven?
To vůbec neřeším.