20.10.2020, Filip Kortus

O dvou týdnech před nárazem nevím vůbec nic, popisuje Matouš Hrubec

Zavážel kotouč do útočného pásma, sledoval jenom obránce před sebou a najednou dostal hrozivou ránu, po které narazil hlavou na led. Devatenáctiletého Matouše Hrubce v přípravě srazil kladenský obránce a doslova mu tak vymazal dva týdny paměti. Šikovný útočník se však dostal z těžkého otřesu mozku poměrně rychle a v posledních zápasech už nastoupil za budějovickou juniorku. O nešťastném momentu hovoří bez problémů, ale při jeho vyprávění běhá mráz po zádech.

Jak dlouho jste strávil v nemocnici po tvrdém hitu od kladenského obránce?
Měl jsem těžký otřes mozku a v nemocnici jsem strávil pět dní. Od nárazu, který jsem schytal, si nepamatuji dva týdny před tím. Z nich dodnes nevím vůbec nic. Zároveň jsem měl poškozenou očnici a pár stehů na hlavě od toho, jak mi spadla helma.

Měl jste velkou smůlu v tom, že vám po nárazu do Rusa Sorokina spadla helma.
Trefil mě ramenem do obličeje a zasáhl při tom plexisklo, čímž mi vyletěla helma a spadl jsem hlavou na led.

Probral jste se až v nemocnici?
Už v sanitce. Sestřička mě trochu uvedla do rozpaků, když mi řekla, že jsem dostal pukem. (úsměv) Myslel jsem, že jsem boural, tak jsem se ptal, jestli jsem měl spolujezdce. Až v nemocnici jsem se dozvěděl, co se stalo, protože za mnou přišel brácha Šimon a ukazoval mi video. A smál se mi přitom. (smích)

Už nepociťujete vůbec žádné následky?
Ne, vůbec. Dny poté byly opravdu těžké, protože se mi situace neustále vybavovala ve snu. Sice si ji nepamatuji, ale vždy, když jsem usnul, tak se mi zdálo o tom, jak jsem narazil a okamžitě jsem se probudil. Něco takového se mi stávalo klidně i pětkrát za noc.

Po jaké době jste mohl začít s tréninkem?
Nevím přesně, jak dlouho to bylo, ale poměrně brzy jsem začal trénovat na ledě. Nejprve jsem začal s dorostem, protože jsem nemohl chodit do soubojů. Lehce mě bolela hlava, ale dalo se to přežít. Po pár trénincích jsem se nakazil koronavirem a znovu jsem nemohl trénovat.

První soutěžní utkání jste odehrál až za juniorku na ledě Hradce Králové?
Ano, před tím jsem hrál jenom přípravné zápasy. Po sobotním zápase v Pardubicích jsem se měl rovnou přesunout do Třebíče, kde bych měl po pauze hrát. Jenže vláda přerušila veškeré sportovní soutěže, takže jsem nikam nejel.

Jak jste se v zápasech cítil?
Trvalo mi chvíli, než jsem se do toho dostal. Ale podařilo se mi dát proti Hradci branku a od té doby to šlo dobře. I v sobotu už to bylo lepší. Bylo znát, že jsem dlouho nehrál, ale zlepšovalo se to.

Z týmového hlediska se víkend vydařil?
Myslím si, že ano. Přivezli jsme tři body, což je solidní. V Hradci se nám povedl parádní obrat, i v Pardubicích jsme nehráli špatně, ale nedokázali jsme více proměňovat své šance. Máme skvělou partu, ještě jsem nezažil, aby tým hrál tak obětavě. V Pardubicích jsme za stavu 1:5 zblokovali ve třetí třetině snad deset střel.

Připravujete se individuálně na zbytek sezony?
Trénuji s kondičním trenérem Pepou Žáčkem. Nastavil mi program, abych byl po pauze co nejlépe připravený. Věřím, že se vše brzy rozjede.