O Vánocích si hrál s legem, v sobotu pak s Prostějovem
Roku, jak se vyvíjel zápas z vašeho pohledu?
Myslím si, že zajímavě. Nehráli jsme špatně, ale nějaké chyby tam opět byly. Soupeř je dokázal potrestat, takže to bylo napínavé až do konce.
Od začátku to vypadalo, že vás nečeká moc lehká práce...
Tak my jsme s nimi odehráli první domácí zápas jen 3:2, u nich to zase bylo 7:3 pro nás, ale hodně branek jsme dali z přesilových her. Ani tentokrát jsme však nic nepodcenili, odehráli jsme docela dobrý zápas, přestože to je předposlední tým. Nikdo z nás nečekal, že by to bylo 5:0 po první třetině.
Vás obecně v poslední době trápí využívání přesilovek, tu jedinou jste proměnil ve dvojnásobné výhodě vy. Jak jste ji viděl?
Byly tam střely, což je super. Šly však vedle a i v těchto situacích je potřeba mít občas štěstí. První pokus šel mimo, ale puk se mi odrazil na hůl a dopadlo to dobře. Gólman se sice ještě přesouval, jenže já byl rychlejší.
Pocítili jste absenci Davida Kuchejdy v první formaci?
Samozřejmě, že to bylo znát, hrajeme spolu už od začátku sezóny. Podle statistik to však možná zas tolik nevypadá. Pak k nám do pětky přišel Daniel Boháč, se kterým jsme už s Davidem (Kuchejdou, pozn. autora) také hráli. V podstatě to zase bylo jako dřív, on totiž věděl, do čeho jde. I Švihasovi (Michal Švihálek, pozn. autora) to šlo, takže super.
V jakém momentu se duel zlomil?
Asi za stavu 3:2 pro nás, kdy oni nevyužili jasnou šanci, která už vypadala jako branka. Potom přišlo poslední střídání a gól na 4:2. To si myslím, že bylo velmi důležité.
Jak jste si užil vánoční svátky?
Já dobře, byl jsem s rodinou. V podstatě jsem dva a půl dne v kuse stavěl lego. (usmívá se)
S týmem jste po utkání s Chomutovem měli i předvánoční besídku. Co jste dostal?
Dostal jsem nějaké slovníky a podobné věci. Byla to prostě jedna velká sranda.
A víte, od koho ten dárek byl?
Nevím. Prý Ježíšek. (směje se)