Po sentimentální rozlučce s legendárním Rudou Suchánkem přišla na řadu opět těžká realita boje o přežití v extralize. Sparta byla ještě donedávna považována za lazaret extraligy. Pražské mužstvo se ale postupně uzdravuje, a tak štafetu největších „smolíčků“ přebírá tým z jihu Čech. Při obrovské spoustě zraněných opor se dostává v sestavě i na mladíky, jejichž nejvyšší metou byl dosud jen čtvrtý útok. Jedním takovým je i mohutný Vladimír Škoda. Ten, ač kovaný centr, postavil se na levé křídlo vedle matadorů Štrby a Bělohlava a stal se jedním z mála příjemných překvapení v utrápeném zápase. „Můžu říct, že se mi hraje lépe, když mám více času na ledě. Snažím se hlavně, aby naše lajna nedostala gól a chci vždycky aspoň nějakou nahrávkou podpořit Štrbiče s Bělmou, abychom šli dopředu a oni měli ty šance ke skórování,“ hledí skromně na svou úlohu mladík. Jeho místo dosud bývalo v centru čtvrté řady, jejíž čas na ledě býval mírně řečeno sporý. V sobotu měl prostoru dost, ačkoliv na nezvyklé pozici. „Nejsem na křídle sice zvyklý, ale já myslím, že jsem celkem adaptabilní a snažím se hlavně plnit ty úkoly levého křídla a chci se tak odvděčit za šanci trenérům,“ pravil po zápase urostlý útočník. Jeden z rozhodujících momentů sobotní dohrávky nalezl v přesilových hrách. „My jsme proti Spartě většinou hodně vylučovaní a oni jsou týmem, který toho umí hodně dobře využít a dávají z toho hodně gólů,“ povšiml si jihočeský mladík s číslem šestnáct. „My také trénujeme přesilovky neustále a vůbec nevím, proč se nám, nedaří. Je to asi nějaké zakleté,“ povzdechl si. „Střel máme hodně, ale létá to vedle nebo nám to přeskakuje hokejky a nedáme góly ani do prázdné branky,“ kroutil hlavou talentovaný bojovník. Cesta jak ven z krize, toť otázka, s níž by si v současné situaci věděl těžko rady i Hamlet, přesto se ji Škoda pokusil zodpovědět. „My hlavně nesmíme myslet na to, že jsme poslední a musíme se pokusit urvat body úplně na každém,“ zračilo se ve Škodových očích i po další porážce bezmezné odhodlání. V Karlových Varech se hraje hned následující den, pozápasový program je tak jasný. „Teď si půjdu lehnout a budu se snažit nabít co nejvíc sil na zítřek. Ráno to rozbruslím a pojedeme na Vary.“Ano, i slovo beznaděj má v sobě naději a nadějný útočník ji ještě neztratil.

Nejvýraznějším mužem zápasu v bílém dresu byl bezesporu Peter Bartoš. Všichni, kdož navštívili Budvar Arénu, či si v pozdním odpoledni zapnuli televizor, museli vidět, jak nebývale tento novopečený český občan ožil. „Chtěli jsme dnes hlavně bodovat, jako v každém zápase, ale máme smůlu a nedáme góly,“ krčil ramenem (druhé má nepěkně pochroumané) bleskurychlý útočník. „My se do té šance dostaneme, ale před tou šancí náš hráč obvykle musí udělat tolik práce, že se tam dostane už z posledních sil a ty pak chybí v zakončení. My většinou bojujeme o puk. Kdybychom měli nějaké lehčí přečíslení, tak by měl člověk čas i sílu a to zakončení by vypadalo jinak, ale takhle sice dřeme a snažíme se, ale ta síla v konci chybí,“ analyzoval Bartoš dění na ledě s velkou přesností. „Šance jsme sice měli, ale těžké to je i proto, že trenér je nucen tu sestavu lepit a vytěžovaní hráči v závěrech zápasů prostě už nemohou. Celé utkání jsme nuceni hrát téměř na dvě lajny a chlapci už pak v rozhodujících chvílích nemají kde brát a to myslím rozhodlo,“ poukázal zkušený reprezentant na potíže, které svírají jihočeskou kabinu jako černý mor. Vzhledem k nepěkné marodce i rozporuplným výkonům tým hledí už k vánoční přestávce. „Musím říct, že se skutečně těšíme na přestávku, protože už je toho všeho moc, když nám každý zápas odpadá další a další zraněný,“ smutnil po zápase, v němž vypadl kvůli kolenu Kolda, Bartoš. Druhé těžké utkání ve dvou dnech tak bude muset mužstvo zvládnout se silami, které schraňovalo v červené rezervní kolonce.

Další novou tváří, v probíhající sezóně už dokonce 35 hráčem mužstva, se stal zkušený Moravan Tomáš Jakeš, který přijel do centra Jižních Čech ze Zvolena teprve den před utkáním se Spartou a nestihl s mužstvem ani jediný trénink. Atmosféra v novém působišti ho pak potěšila, ačkoliv je jeho nový tým zcela poslední. „Byl jsem překvapen, že atmosféra v kabině je dobrá. Každý si asi uvědomuje, že se momentálně nacházíme na konci tabulky, ale těch zápasů je před námi ještě hodně a účtuje se až na konci soutěže,“ ukazuje držitel čtyř extraligových titulů, že přijel do nového působiště nezatížen neúspěchy. „Já jsem sice přestoupil do posledního mužstva, ale nic se neděje. Já znám Budějovice, které hrávali vynikající hokej a patřili do osmičky a myslím si, že se tam zase vrátí,“ vnáší do jihočeských řad až nečekaně svěží myšlenky Jakeš, který ve Zvolenu asi nezažíval úplně nejšťastnější momenty. Ke svému bývalému působišti se ale nechce vyjadřovat. Na ledě jihočeské arény se pak zorientoval velice rychle a nebylo téměř vůbec znát, že 90% hráčů vidí vlastně poprvé v životě. „Je vidět, že když jsme dneska na konci zabrali a bylo to o vůli a bojovnosti, tak to šlo,“ myslí si robustní obránce. Sparta je určitě dobrý manšaft, je vidět že tam mají jak mladé, tak vyzrálé hráče jako Kratěnu či Broše a my jsme dojeli na to, že jsme za stavu 2:0 nedali velké šance a v těchto momentech se zápas lámal,“ zhodnotil zápas zkušeným okem nesmlouvavý bek. „Sparta nám pak odskočila, my jsme se sice do zápasu ještě vrátili, ale v přesilovce 5 na 3 nám chybělo asi trochu více klidu a Sparta měla i potřebné štěstí, takže to nakonec byla pro nás i trochu smůla,“ vyslovil i Jakeš slůvko, které zní z budějovické kabiny takřka neustále. Inu, štěstí přeje odvážným, tak přejme Jihočechům více odvahy.

Ta třeba nechyběla jihočeskému rodákovi v dresu Sparty Janu Markovi. Jeho střelecká potence je jevem, jehož výskyt v Českých Budějovicích dá se přirovnat k výskytu nosorožců na náměstí Přemysla Otakara II. „My jsme dneska přijeli vyhrát, protože už jsme 5x venku nezvítězili, takže pro nás to byl velice důležitý zápas,“ poodkryl roušku taktických úkolů a pokračoval. „Věděli jsme, že Budějovice jsou poslední a že vítězit musí, ale my jsme to dnes zvládli dobře, vyráželi jsme do brejků a to se nám dařilo, dali jsme první gól a tím Budějovice šly asi ještě více dolů,“ vysvětlil mladý střelec cestu k úspěchu. Jediná část utkání, kterou Sparta neměla plně pod kontrolou, bylo třetí dějství. „To byla taková chvilková záležitost, ale jinak si myslím, že jsme měli zápas pod kontrolou a že jsme hlavně hráli dobře zezadu,“ pochválil své obránce Marek. Jeho střelecký zápis, jímž pražský celek odskočil na dvoubrankový rozdíl přišel v přesilové hře, kterou Sparťané zkušeně využili. „Pokouším se o to, abych tam takhle v přesilovce byl. Letos se mi to ještě ani jednou nepodařilo, ale v Třinci, kde jsem to takhle hrál s Richardem Králem, se nám to dařilo a dávali jsme z toho góly. Dneska mi to tam výborně nahrál Ondra Kratěna, takže spokojenost,“ usmíval se s třemi body v kapse Marek. Ten si ještě postěžoval na společnou nemoc obou mužstev – rozsáhlou marodku. „Tohle jsem ještě nezažil a hodně mě to znepokojuje, protože každý zápas mám nějakého jiného spoluhráče. Je to škoda, protože ta souhra je důležitá. Minulý rok jsem měl v tomhle štěstí a s Pavelkem a s Janků jsem odehrál všech 60 zápasů a teď se mi to na křídlech neustále střídá. Určitě by bylo ideálnější, kdybychom hráli pohromadě,“ uzavřel myšlenky na zápas střelecký fantom loňské sezóny a jal se soustředit na nedělní utkání s jeho starým známým Třincem.