Po dvouzápasové pauze se do branky HC České Budějovice opět postavil brankář Roman Turek. V sobotu vychytal jihočeskému celku výhru 3:2 v brněnské hale Rondo, v pondělí dokonce neinkasoval a byl u vítězství 5:0 nad třináctou Třebíčí. „Máme velký problém dávat góly v první třetině. Navíc soupeř zjevně nepřijel s tím jenom bránit a čekat na brejky,“ pochválil tým zkušeného trenéra Josefa Horešovského blonďatý gólman. Turek se českobudějovickým příznivcům poprvé představil v utkání se Slezanem Opava, který domácí celek vyhrál jasně 8:2. Po utkání si vytáhlý gólman stěžoval na nedostatek práce. V pondělí v utkání s Třebíčí musel mít úplně opačné pocity. Třebíč v úvodní třetině České Budějovice přehrávala a i v dalším průběhu utkání často přečíslovala nekompaktní domácí obranu. „Pro mě to byl skutečně jeden z nejtěžších zápasů, které jsem letos odchytal. Hodně střel létalo od modré čáry přes skrumáž hráčů a nebylo lehké najít puk,“ uvedl Turek. Nejzářivější příklad přišel v závěru druhé třetiny, kdy od modré čáry nahodil puk před branku zkušený zadák Bedřich Ščerban a Turek touš vychýlil z dráhy pohybu skutečně za pět minut dvanáct. „Vůbec jsem takové střely neviděl a reagoval jsem až na odrazy od bruslí. Bylo to náročné v tom, že se nejednalo o nějaké vyložené šance,“ dodal českobudějovický gólman.
Pokud Turka zrovna neohrožovali třebíčští střelci, starali se mu o práci vlastní obránci. Po zaváhání dvojice Ference - Macháček, se druhý jmenovaný dostal dokonce do výsostného území mistra světa z Vídně 1996 a značně mu tím znesnadnil rozehrávku puku. Jen shoda náhod zapříčinila, že napadající Oliva kotouč nezasáhl a nedopravil jej do odkryté klece. „Potom jsme si o tom s Machym malinko promluvili. Máme z tréninku něco nacvičeného a v této konkrétní situaci jsme se špatně domluvili. Museli jsme si pak trošku vyjasnit, jak to mělo správně vypadat,“ usmál se českobudějovický brankář, který v utkání musel řešit ještě jednu hodně ošemetnou situaci. Po nahození jednoho z třebíčských forvardů se mu puk zamotal mezi brusle a dezorientovaný Turek následně málem poslal puk do vlastní klece. „Kluci na mě křičeli, že mám puk za sebou. Ale kde přesně, to člověk nikdy neví. Měl jsem docela strach, abych si ho tam sám nekopl. Byl to asi můj nejškaredější moment v utkání, ale jinak si myslím, že jsme měli třetí třetinu pod kontrolou a nedělali jsme vůbec žádné chyby. Tak by to mělo být,“ pochvaloval si defenzivní práci mužstva v závěrečné dvacetiminutovce Roman Turek.
Čtyřiatřicetiletý gólman se dočkal své první nuly v letošní sezoně. Svůj poslední shutout za HC České Budějovice vychytal 9. prosince 1994 na ledě Dukly Jihlava. Přesto zatím zápisné za vychytané čisté konto neplatil. „Saily dneska někam chvátal. Ale asi mě to nemine,“ usmívala se spokojená českobudějovická jednička, která ani netušila, kolik peněz bude muset do týmové pokladny nasypat. „Ještě to probereme na tréninku. Zatím tu částku neznám,“ zakončil Turek.

Pod výhru o pět branek se nejvíce podepsal útočník Jiří Šimánek. Václav Prospal sice znovu dokázal získat tři kanadské body, když přihrál na góly Neckářovi, Kropáčovi a Dvořákovi, ale sám do černého nezacílil. Zato Šimánek rozšířil svou letošní sbírku branek už na patnáct. „Nebyl to jednoduchý zápas. Třebíč hrála poslední zápasy velmi dobře. My jsme chtěli dát bleskovým nástupem nějaký gól a pak hrát v klidu. To se nám bohužel nepovedlo,“ připomínal nepovedenou první třetinu znovuzrozený kanonýr. V úvodní dvacetiminutovce byla Třebíč skutečně lepší a nejednou dokázala celek trenéra Josefa Jandače sevřít do obranného pásma. Přesto Šimánek vyloučil, že by se o přestávce strhlo v kabině hromobití ze strany přísného kouče Jandače. „Věcně jsme si řekli, že se musíme zlepšit, začít více bruslit, chodit před branku a dát gól. To se nám nakonec povedlo,“ pobaveně líčil diskuzi v patnáctiminutové pauze mezi první a druhou třetinou.
Ale ani prostřední část hry nerozjeli Českobudějovičtí zrovna nejlépe. Třebíč svou šanci cítila až do 28. minuty. Martin Štrba vyhrál bully v útočném pásmu, Šimánek přebral kotouč a se štěstím přehodil nemastnou střelou brankáře Filipa Luňáka poprvé. „Já jsem do puku jen plácl a někdo to tečoval před brankářem, že to přes něj takhle nepřirozeně přepadlo. Gól jako gól,“ pokrčil rameny Šimánek. První trefa byla tím správným uhlím pro českobudějovickou mašinu. Za dvě minutky prokázal Václav Prospal, že má oči skutečně všude, našel přes celé útočné pásmo Kropáče a ten trefou pod horní tyčku zvýšil na 2:0. S tím, že se jednalo o klíčový moment střetnutí, souhlasil sám útočník s číslem 22 na zádech. „Když je stav 0:0, nebo se vede o gól, soupeř má pořád chuť hrát a bojovat o výsledek. Když se začne vést o dva, nebo o tři góly, tolik už nebrání a hraje se lépe,“ potvrdil vysoký univerzální útočník.
Poslední zásah druhé třetiny si pro sebe schoval znovu Šimánek. Šest sekund před závěrečným klaksonem chytře tečoval střelu Iva Kotašky od modré čáry a zvýšil už na 3:0. Jen pár vteřin předtím však přesilovkové formaci Krstev - Kotaška - Bělohlav - Štrba - Šimánek spílala celá Budvar aréna. Při přesilovce 5 na 3 jihočeská úderná pětice selhala. Největší šanci prováhal Bělohlav, kterému Štrba namazal křížně puk před zcela odkrytou klec. Zkušené levé křídlo však kus kaučuku vůbec netrefilo. „Podle mě jsme to sehráli docela dobře. Bylo tam hodně střel a i když se vrátil čtvrtý hráč na hřiště, Třebíčští byli hodně rozlítaní, byli jsme dlouho u nich v pásmu a z toho pramenil ten gól,“ oponoval Šimánek. Svým gólem šťastný střelec na okamžik vrátil zraky hladových diváků od bufetů v útrobách Budvar arény, odkud charakteristická vůně dávala tušit, že personál je na následující patnáctiminutovou pauzu klobásami dobře zásoben. „Koty to nahodil, já jsem do toho jen strčil hůl a už to šlo do branky,“ poznamenal ke třetí brance HC České Budějovice.

V týmu Horácké Slavie Třebíč se znovu objevila dvě jména, která českobudějovická hokejová veřejnost velmi dobře zná. První útok Horáků vedl Vladimír Škoda, ve třetí obraně nastupoval spolu s Michalem Horákem Vojtěch Svačina. „My jsme přijeli hlavně s tím, že se budeme soustředit na obranu. Chtěli jsme hrát na 0:0, protože známe kvalitu českobudějovického mančaftu. Nemohli jsme s nimi hrát jinak než z obrany a čekat na brejky,“ odhalil předzápasové pokyny zkušeného kouče Josefa Horešovského Svačina, kterého stejně jako téměř 2 500 diváků v ochozech Budvar arény překvapil hodně letargický vstup domácí družiny do zápasu. „Možná nevěděli, co od nás čekat, ale to je jen domněnka. Já nevím, jak přistoupili k první třetině, jak jí doopravdy chtěli hrát,“ nechtěl příliš rozebírat hru soupeře mladý zadák. Třebíč držela naději na slušný výsledek do poloviny zápasu. Ve 28. minutě dal Šimánek na 1:0, za dvě minuty zvýšil Kropáč už na dvoubrankový rozdíl a ve 40. minutě definitivně pohřbil naděje moravského týmu na bodový import svým druhým gólem v zápase Šimánek. „Od půlky zápasu dokázali dát branky, chytili se v přesilovkách a už jsme se vezli,“ stručně okomentoval vývoj v prostřední dvacetiminutovce obránce, který v dresu Českých Budějovic nastoupil ke dvěma zápasům.
Jihočechy poslala do vedení trefa útočníka Jiřího Šimánka, který sraženou střelou překonal Filipa Luňáka poprvé. V okamžiku střely bránil Šimánka právě Vojtěch Svačina. „Já jsem Jirkovi bouchl do hokejky, protože jsem ho nedokázal včas obsadit. Kdo ví, jestli jsem ten gól nedal nakonec já,“ kroutil hlavou při vzpomínce na úvodní gól pondělního duelu. Zlomové momenty ale podle Svačiny přišly v dalším průběhu hry. Především druhý Šimánkův gól, který padl šest vteřin před koncem druhé třetiny, byl pro domácí hodně důležitý. Hosté se z klasického úderu do šatny už nedokázali vzpamatovat a po návratu na led inkasovali z holí Radka Dvořáka a Stanislava Neckáře další dva góly. „I když domácí vedli o jednu branku, věděli jsme, že to ještě stále nic moc neznamená a že můžeme srovnat. Další branky nás však hodně srazily,“ konstatoval smutně odchovanec českobudějovického hokeje.
Svačina po zápase nepopíral, že pro něj zápas měl zvláštní náboj. V Budvar aréně se v mistrovském zápase objevil teprve potřetí, podruhé v dresu soupeře domácího celku. „Je to pro mě prestižní. Chci se samozřejmě ukázat před lidmi. V hledišti jsem měl spoustu známých,“ potvrdil sympatický bek, který se před zápasem nejvíce hecoval s obráncem Ladislavem Koldou. Nakonec se však oba na ledě nepotkali ani jednou. „Jsme velcí kamarádi, takže možná proběhl nějaký telefonát. Ale nic velikého,“ odpřísáhl usměvavý obránce Horácké Slavie Třebíč.