Pojďme zhodnotit sezónu po jednotlivých mužstvech a začněme juniorkou, která je posledních pět let bez účasti v play-off.
Před sezónou jsme přivedli nového trenéra Aleše Tottera. Vstup do soutěže se mužstvu vůbec nevydařil, tak jsme museli v listopadu sáhnout ke změně a mužstvo vedl pan Formánek. Nastalo zlepšení, zvláště doma se týmu dařilo skvěle. O dva body nám uteklo dvanácté místo, umožňující boj o play-off. Zase nás tudíž čekaly boje v play-out. Tam jsme nakonec obsadili druhé místo a vyhnuli se tak baráži. Potenciál na lepší umístění mužstvo mělo, ale scházely body, které se nepodařilo získat na začátku soutěže. Celkově musím hodnotit tuto sezónu jako neúspěšnou. Byly tam nějaké objektivní příčiny jako zranění a nedostatek dorazových hráčů ročníku 1993, kteří by táhli. Hráli jsme spíše na mladší hráče a to by se mohlo příznivě projevit příští sezónu.

Zatímco juniorka měla o trochu vyšší ambice, tak starší dorost měl být spíše Popelkou, ale vše bylo jinak.
Tým se dostal po základní části do nadstavbové skupiny, která mu zaručovala play-off. Tam skončil na dvanáctém místě a ve vyřazovací části ho čekali silnější soupeři. Podařilo se přejít přes první kolo, kde vyřadili Třinec. Sám jsem tam byl a viděl jsem, že kluci vytvořili bojovný tým, který táhl za jeden provaz, což se projevilo i v semifinále, kde jsme vyřadili Vítkovice. Celkově velké překvapení, které nikdo nečekal. Ukázalo se, že play-off je úplně jiná soutěž a že to, co platilo v základní části nebo nadstavbě, už ve vyřazovací části platit nemusí. Čtvrté místo je velkým úspěchem a milým překvapením pro celý budějovický hokej.

Papírově se určitě více čekalo od mladšího dorostu, který jednu chvíli bojoval o udržení.
To je další velké zklamání! Nejen po herní a výsledkové stránce, ale i po stránce chování. Kluci se mezi sebou v kabině chovali hodně špatně, až to přesáhlo určitou mez a museli jsme zasáhnout. Změnili jsme trenéra a museli jsme pracovat i s týmem tak, aby se vztahy v týmu zlepšily. Ukázalo se, že i špatné mezilidské vztahy se nepříznivě projevují na výsledcích týmu. Papírově tým vypadal, že bude z mládežnických týmů HC České Budějovice nejlepší. Po změně se to obrátilo, kluci se začali snažit a přicházely i výsledky, ale ta ztráta na špičku už byla velká a nedala se dohnat. Tím se dostali více do hry i kluci, kteří hráli za B tým a více jsme začali hrát s mladšími hráči. Toto je historicky nejhorší umístění mladšího dorostu Českých Budějovic od vzniku této kategorie.

V žákovských kategoriích nejvíce ční třetí místo na mistrovství republiky osmé třídy.
Osmička postoupila na republiku na poslední chvíli a prakticky jen na skóre, ale na mistrovství republiky dokázali všichni zabojovat a přivézt krásné třetí místo. Je to velký úspěch a příslib do budoucna. Musím pogratulovat týmu a trenérům za skvělou práci a reprezentaci klubu.

Zkuste zhodnotit žákovská mužstva celkově, zda vidíte „silné“ ročníky, které by mohly opět získávat úspěchy pro budějovický hokej.
Ukázalo se, že máme v zásobě dobré ročníky. Příští rok by mohl být silný mladší dorost, kde by měl být i ročník 2000. Silný je i další ročník 2001 a tak šance na další úspěchy je. Každopádně od přípravky výše jsme se zúčastnili spousty turnajů, kde jsme mohli porovnat svoji sílu a myslím si, že mládež jde nahoru. Úspěchem bylo třetí místo na olympiádě mládeže za Jihočeský kraj, když 80 procent týmu tvořili naši hráči ročníku 1999. Kluci ukázali, že svoji kvalitu mají a že se dokáží prosadit.

Co nábor nejmladších adeptů? Nebyl ovlivněn nejasnou situací okolo hokeje v Českých Budějovicích?
Na prvotní nábor přišlo jen patnáct dětí, ale postupně přišly další a bylo jich celkově čtyřicet čtyři. Podpořili jsme to spoluprací se školkami, dělali jsme celoroční nábory a podařilo se, přišlo nejvíce dětí za poslední roky. Někteří starší začali v přípravce a postupně přecházeli výše, podle toho, jak se jim dařilo. Pro nejmenší jsme pořádali turnaje v minihokeji, Mikuláše v Hopsáriu, zahájení a zakončení sezóny. Snažili jsme se dělat i kulturně společenské akce, aby se mohli účastnit i rodiče.

Hodně se probírá téma hokejové akademie. Proč ji České Budějovice ještě nemají?
První dva roky mého působení jsme pracovali na tom, abychom splnili podmínky pro udělení Akademie ČSLH. V minulé sezóně jsme, po množství kontrol ze svazu, dostali statut adepta. V době, kdy se rozhodovalo, jestli dostaneme statut akademie, nebylo jasné, zda v Českých Budějovicích bude vůbec nějaký dospělý hokej. To byl důvod, proč jsme dostali jen statut adepta. Teď jsme stále v programu a bude se na tom pracovat dál. Samozřejmě odchod extraligy je pro další vývoj mládeže v regionu obrovským problémem. Akademie a extraliga měly být největším tahákem toho, abychom sem dostali všechny talenty z celého Jihočeského kraje.

Jak je na tom tedy mládež z pohledu financí dnes?
Dva roky jsme šetřili peníze, abychom splnili náročné podmínky pro vstup do akademie a to se nám letos hodilo, jelikož jsme letos nedostali dar od skupiny ČEZ, který chodil vždy v září cca pět a půl milionu korun. Teprve v prosinci jsme se dozvěděli, že peníze nedostaneme. Díky rezervě se nám povedlo toto období překlenout. Dostali jsme i peníze za přestup Milana Gulaše a Jirky Novotného a dva hráči se vykoupili ze smlouvy. Díky tomu všemu jsme sezónu dojeli s čistým štítem.

Hodně se diskutovala otázka převodu práv hráčů na Mountfield HK.
Říkalo se, že Krátoška, nebo Blažek něco podepsali a hráči pak patřili Hradci Králové atd. Všichni by si měli uvědomit, že správní rada, potažmo manažer mládeže, odpovídá za hostování a přestupy hráčů jenom do juniorky. Co je nad juniorkou vždy bylo a i v budoucnu bude jen otázkou A týmu. Do budoucna není jiná cesta než spolupráce Motoru s mládeží.

Na postu manažera mládeže jste působil v Českých Budějovicích tři roky. Co se za tu dobu povedlo?
Povedlo se nastavit nějaký systém v práci trenérů, jejich kontrola, hodnocení a nastavení velmi dobré komunikace mezi trenéry, což dříve nebylo běžné. I starší a zkušení trenéři hodnotili, že se povedlo utvořit z trenérů kolektiv, který se scházel a dobře spolu komunikoval. Ta přátelská atmosféra byla určitě podpořena i tím, že nebyly žádné problémy, rozpočet byl pokryt a všichni se mohli soustředit jen na svoji práci. Povedlo se zrealizovat speciální střelecké a brankářské tréninky i tréninky zvlášť pro obránce a pro útočníky. Za to všechno nás pak na svazu chválili a dobře se to pak poslouchalo, že tu pracujeme dobře. Měli jsme na kontrole nejen trenéry reprezentace, ale i lidi ze svazu a museli jsme dokládat vše, co děláme. Fungovala velmi dobře spolupráce se ZŠ Grünwaldova. Povedly se i akce pro nejmenší děti, jako jsou turnaje a akce třeba v Hopsáriu. To se líbilo rodičům i to zlepšovalo image klubu. Povedlo se i to, že máme každoročně naše talentované hráče ve všech kategoriích juniorských reprezentací.

Co na druhou stranu hodnotíte jako neúspěch?
Nejvíce mě mrzí, že se nepovedlo za tři roky udělat úspěch s juniorkou. Myslím, že týmy nebyly špatné i trenéři dělali maximum, ale nikdy jsme se nedostali do play-off. Beru to na sebe. To je pro mě velké zklamání.

S jakým pocitem odcházíte z Českých Budějovic za další prací?
Na “Budějce“ budu vždy vzpomínat jen v dobrém. Byl jsem tu jako dorostenec, pak i jako hráč a teď jako manažer mládeže. První dva roky byly skvělé. Ta poslední sezóna byla hodně složitá a hektická i pro mě. Dělo se okolo hokeje hodně věcí a týkalo se to i mě. Ke konci sezóny nás už hodně trápil nedostatek peněz a vnímali to trenéři i hráči. Nakonec tahle sezóna dopadla dobře a skončili jsme s čistým štítem. Chtěl bych ještě poděkovat všem trenérům a realizačním týmům za spolupráci. Chci poděkovat i hráčům a rodičům. Rád bych popřál celému českobudějovickému hokeji, ať se mu daří a ať se rychle vrátí na místa, kam patří a naváže na tradici a historii, kterou českobudějovický hokej má.