Kdyby se vyhrálo, bylo by to lepší, říká Ivo Kotaška

První třetina zápasu byla výsledkově i herně vyrovnaná. Hosté šli do vedení, ale domácí dokázali těsně před sirénou ještě srovnat a to jim zřejmě přidalo na pohodě. Druhá třetina totiž začala pro českobudějovický tým zvesela. Rána Ivo Kotašky skončila v síti a mužstvo se ujalo vedení 2:1. Navíc mělo několik dalších slibných šancí k navýšení náskoku. „Za stavu 2:1 jsme mohli dvakrát dorazit puk do prázdné branky, ale bohužel to nevyšlo. Chybělo trochu štěstí k tomu, abychom dorazili puk do branky, nebo aby se to tam trochu svezlo. Co se dá dělat.“ Přesto se může zkušený bek radovat z první branky, kterou po návratu na extraligový led vstřelil. „Po prohře to tak veselé není, ale samozřejmě jsem rád. Pokud by se vyhrálo, bylo by to lepší,“ přiznává střelec druhé branky. Samostatné nájezdy, to je disciplína, která týmu HC MOUNTFIELD v letošní sezóně vůbec nejde. Letos nedokázal vyhrát ani jeden rozstřel. Je jasné, že i mužstvo zná tyto statistiky a tyto konce zápasů nemá zrovna v oblibě. „Co jsem tady v týmu, tak jsme to prohráli už potřetí. Jak z toho ven? Nevím. Asi musíme vystřídat celé mužstvo a dát tam třeba i Edu, aby to někdo prolomil,“ uvažuje českobudějovický odchovanec. Neproměňováním nájezdů přichází mužstvo o důležité body, které mohou v konečné tabulce chybět. „My to dneska jako takovou porážku nebereme. Vybojovali jsme bod s výborným týmem Vítkovic.“

Ke konci zápasu nastala situace, která nebývá na extraligových stadionech často k vidění. Trenér Výborný nasazoval do zápasu šest obránců. V polovině třetí třetiny byl vyloučen Josef Melichar na 2+10 minut a beků už bylo k dispozici pouze pět. V prodloužení navíc došlo ke střetu dalšího beka Tůmy s útočníkem Vítkovic u mantinelu. Ten už po tomto střetu nebyl schopen v zápase pokračovat a vše tudíž leželo na třech mužích. „Dnes jsme si v obraně zamakali. Utkání jsme dohrávali na tři obránce a to je docela makačka. To už je docela dost. Vždy na ledě musel zůstat jeden bek s tím druhým, takže měl dvě střídání po sobě. To se nedá moc zvládat naplno. Už jsem to určitě zažil, ale nestává se to každý den. Uhrát se to dá, ale nedá se tak hrát celý zápas. Je to tak na posledních pět, deset minut, kdy už tolik střídání není,“ uzavírá Ivo Kotaška, jeden z klíčových mužů zápasu a českobudějovické obrany.

Nájezd jsem chtěl provést přesně takhle, usmívá se Marek Kvapil

Ze strany Vítkovického mužstva se stal hrdinou zápasu Marek Kvapil. On sám měl prsty ve všech gólech svého týmu. Pokud byl na ledě útok Ujčík, Kvapil, Hruška znamenalo to pro domácí tým nejvyšší stupeň ohrožení. Kromě tohoto útoku neměl na gólech v českobudějovické brance podíl nikdo jiný. „Dnes nám to šlo. Jsem rád, že jsme pomohli týmu. V dalších zápasech to může být někdo jiný. Oba moji spoluhráči my vyhovují a spolupráce mezi námi funguje a to jsem rád,“ říká spokojeně střelec zápasu.“ Celý zápas byl výsledkově vyrovnaný a ve vedení se obě mužstva střídala. Nakonec si Vítkovičtí odvážejí dva body. „S dvěma body jsme spokojeni. Celý zápas jsme se přetahovali o výsledek. Teď jsme měli pár zápasů, která nám nevyšly a doufám, že nás to zvedne.“

Nebylo žádným překvapením, když trenér Hadamczik určil hráče z úspěšného útoku pro samostatné nájezdy. Ovšem tam si českobudějovičtí připravili pro Vítkovice překvapení. Do branky se postavil mladíček Šimon Hrubec. „Nečekali jsem to. Bylo to překvapení, ale řekli jsme si, že to na něj zkusíme taky. Je to mladý gólman, takže jsme si věřili.“ Jako první se rozjel Viktor Ujčík, ale lapačka Jihočeského mladíka zasvištěla vzduchem a puk skončil v ní. „Byl to dobrý zákrok. Ujča ten blafák umí, ale on tam šel výborně lapačkou. To bylo hezké, ale nás to nepoložilo.“ K dalšímu nájezdu se postavil právě Marek Kvapil a svůj nájezd proměnil střelou po ledě mezi nohy. „Chtěl jsem to udělat právě takhle. Nalákal jsem ho a pak jsem to trefil mezi nohy,“ popisuje vítězný nájezd vítkovický útočník.