Macelis, Vacovský, Pícha a Mizera přebírají po příjezdu ze zlatého šampionátu květiny

Ročník začala strašlivá tragédie

Rok 1948 byl v Československu rokem převratných změn. Vládu v zemi převzala komunistická strana slepě následující své sovětské poradce. Šrouby se začaly utahovat a jedním z důsledků bylo i to, že se do Prahy z Kanady nevrátil Mike Buckna, trenér, který dovedl československé hokejisty k titulu mistrů světa 1947 a k olympijskému stříbru 1948. První přípravné zápasy čekaly reprezentaci ještě před startem ligové soutěže na začátku listopadu v Paříži a Londýně. Bohužel, do anglické metropole nedoletěla šestice Jarkovský, Pokorný, Stibor, Šťovík, Švarc a Troják. Jejich letadlo se zřítilo nad lamanšským kanálem...

Ligu ovládlo LTC, Jihočeši přišli o stříbro

Ligovou soutěž tragédie ovlivnila jen do určité míry. Nejlepší tým LTC Praha měl vynikající mládež i záložní tým a i bez čtyř zesnulých opor suverénně obhájil ligový titul. To I. ČLTK Praha, dosud druhý nejlepší tým země, bez dvou ztracených opor a také bez famózního Jaroslava Drobného, který se raději věnoval tenisu v zahraničí a záhy emigroval, nakonec sestoupilo. Kartami hodně zamíchal nově vytvořený vojenský tým ATK Praha, výborně hrálo ŠK Bratislava, a pak už tu byl nejlepší tým mimo dvě hlavní metropole - AC Stadion České Budějovice. Nejprve vyřídil Židenice 10:3, následně přetlačil Prostějov 6:5 (proto retro zápas s tímto soupeřem). Následovala prohra v Bratislavě 1:6, výhra s ČLTK 5:3, porážka s LTC 3:8, výhra na Spartě 3:0 a vše rozhodovalo poslední kolo. 17. prosince hrál českobudějovický Stadion na Štvanici s ATK. Kdyby vyhrál, bral by stříbro. Jenže celek s už čtyřicetiletým Aiblem, nebo naopak sedmnáctiletým Hláskem, na sehrané vojáky s mnoha reprezentanty a se dvěma Jihočechy Španingerem a Bílkem nestačil a prohrál 3:7. Bylo z toho pro Stadion konečné čtvrté místo v tabulce nejvyšší soutěže, se stejným počtem bodů jako třetí ATK Praha a o bod za druhým ŠK Bratislava.

Kolorované foto mistrů světa 1949, v hořní řadě zleva druhý Vacovský, třetí Macelis, čtvrtý Pícha, v dolní řadě druhý zprava Mizera
Zdroj: 110ceskyhokej.cz

První reprezentační starty pro Budějovické

Reprezentace ztratila šest opor, a tak musel nový kouč Antonín Vodička začít hledat jiné adepty. 26. listopadu 1948 vyzkoušel poprvé v oficiálním zápase českobudějovické hokejisty. Před 16 000 diváky v Curychu se představila "nerozlučná jihočeská dvojčata" Čeněk Pícha a František Mizera. Čechoslováci vyhráli 6:4. 7. prosince už si novináři zapsali i první českobudějovické góly. František Mizera se v Praze dvakrát trefil do sítě Švýcarska při výhře 4:2. A co víc, o dva dny později stejný borec po skvělé souhře s Píchou nastřílel Helvétům dokonce reprezentační hattrick! V té chvíli bylo jasné, že tuhle sehranou dvojičku si reprezentace pro šampionát ve Švédsku určitě ponechá...

Emigrace otevřely dveře dalším

Na Spenglerově poháru 1948 obhájilo LTC Praha výhru už potřetí v řadě. Po turnaji pak proběhlo hlasování o tom, zda se hráči nejlepšího českého týmu vrátí do vlasti, nebo emigrují. Hlasování dopadlo tak, že se mužstvo vrátilo domů, zejména s vidinou boje o titul na světovém šampionátu. Nevrátili se ale všichni hráči. Oldřich Zábrodský s Miroslavem Slámou zůstali ve svobodné části světa. Tím ale vznikla dvě volná místa v reprezentační obraně. A kdo je zaplnil? 16. ledna 1949 při výhře 8:2 proti Rakousku poprvé za reprezentaci nastoupil František Vacovský. 22. ledna se k němu přidal v duelu s USA (5:3) i Jiří Macelis. Velmi produktivní borec, který dosud hrál v útoku, totiž nepohrdnul nabídkou, aby se zařadil do obrany. A na této nezvyklé pozici si vedl náramně. Jihočeská čtveřice pro světový šampionát byla rázem pohromadě.

Poprvé zlato s kanadským skalpem

Turnaj ve Švédsku vyšel týmu skvěle. Čechoslováci se vůbec nenechali otrávit úvodní porážkou 2:4 ve skupině s domácími Švédy. S přehledem pak vyřídili tehdy ještě slaboučké Finsko 19:2 (Pícha nastřílel hattrick) a následovaly boje šesti nejlepších celků ve finálové skupině. Hned na úvod ale Československo čekal tým, který ještě nikdy od roku 1920 nedokázalo porazit - Kanada! Za 21 dosavadních duelů čeští střelci dokonce nastříleli kanadským brankářům pouhopouhých 11 branek. 15. února 1949 se ale historie přepisovala. Československo porazilo Kanadu 3:2 a v sestavě nechyběli Macelis, Pícha ani Mizera. Vacovský tenkrát zůstal na střídačce. Nicméně i on následně přispěl k výhrám nad Rakouskem (7:1), Švýcarskem (8:1), a na závěr i v odvetě s domácím Švédskem (3:0). Československo slavilo 20. února 1949 titul mistrů světa. Podruhé v historii, poprvé s Jihočechy v sestavě a poprvé se skalpem Kanady. Domů se hráči vrátili jako hrdinové. Pokud si vybavujete, jak hokejisty vítaly davy po výhře v Naganu, tak v roce 1949 to nebylo jiné. Vlak s hráči stavěl téměř v každé zastávce. Všichni chtěli alespoň zahlédnout světové šampiony. V celé zemi zavládla euforie.

Mistry světa po příjezdu přijal i předseda vlády a pozdější prezident Antonín Zápotocký, hráče balamutil sliby, aby jim byl "odměnou" kriminál

Epilog

Oslavy v Československu už si neužil jeden z mistrů světa Zdeněk Marek (mimochodem hráč z Prostějova). Na konci šampionátu při recepci na stockholmské radnici zmizel a i on zvolil život v emigraci. Jak se ukázalo, byla to velmi dobrá volba. Většinu z ostatních mistrů světa totiž čekalo do roka a do dne zatčení, mučení, odsouzení a vesměs mnohaleté tresty odnětí svobody. Tomu díky velkému štěstí unikli Vacovský, Mizera a Pícha. První dva proto, že vypadli z reprezentace, třetí, že dokázal uniknout z restaurace, kde proběhla estébácká provokace a zatčení většiny týmu. Jiří Macelis, který právě v oné hospůdce slavil narození svého prvního syna, dostal trest na dva roky nepodmíněně a už nikdy se nesměl vrátit hrát do svého rodného města. I takhle komunistický režim oplácel hokejovým hrdinům. Že na své bývalé hvězdy nezapomíná českobudějovický hokejový klub, to můžete vidět na vlastní oči 17. prosince 2018!