včera, Michal Špírek
Motor se poprvé v sezóně utká s Vítkovicemi. Pozor na jejich přesilovky!
11.07.2008, David Lukeš
Momenty českobudějovického hokeje: #1 Petr Havelka
Č. B u d ě j o v i c e - Spolu s miniseriálem o reprezentantech, jež našemu národnímu týmu dodala jihočeská hokejová líheň, budeme vzpomínat i na významné okamžiky, které českobudějovický hokej prožil v novodobé historii našich ligových soutěží. Na ty šťastné i ty, na které se na jihu v dobrém nevzpomíná. Začneme poměrně čerstvou vzpomínkou – gólem Petra Havelky, který si získal přízvisko: „Záchrana hokeje v Budějovicích“. Pojďte si s námi zavzpomínat!
Z bahna zpět na výsluní
Hokej v Českých Budějovicích má velkou tradici a místní klub vychoval řadu vynikajících hráčů (viz seriál „České Budějovice v národním týmu“, který můžete na našich stránkách rovněž sledovat). Přesto od poloviny devadesátých let nastartoval pomalou cestu dolů. Z favorita soutěže se stal pouze občasný návštěvník play-off, od kterého se toho ve vyřazovacích bojích mnoho nečekalo.
Důvod byl zřejmý – jihočeská líheň nikdy netrpěla nedostatkem mladých talentů. Místní odchovanci táhli dřívější Motor a následně i HC v naší nejvyšší soutěži. Parta okolo mladého Romana Turka, Radka Ťoupala, Romana Horáka, Radka Bělohlava, Pavla Pýchy, bratří Bláhů a dalších vynikajícíh hráčů ještě dokázala v sezónách 94/95 a 95/96 dotáhnout České Budějovice do semifinále naší nejvyšší hokejové soutěže. To však bylo na dlouhou dobu vše. Klub z nepříliš bohatého kraje těžko mohl konkurovat ekonomicky silnějším protivníkům, kteří citelně vyzbrojovali své kádry, ať už díky silným stabilním partnerům či zásluhou mecenášů pochybné pověsti. Slabé ekonomické zázemí a nejasná vlastnická struktura vzdalovaly dnešní HC MOUNTFIELD špičce extraligy. Cesta dolů dospěla ke svému konci na jaře 2004, kdy České Budějovice o extraligu přišly.
Jihočeští fanoušci ale mohli mluvit o štěstí v neštěstí. Následující sezonu postihla zámořskou NHL výluka a „všichni dobří rodáci“ se vrátili pomoci budějovickému hokeji zpět na výsluní. Už celou letní přípravu s týmem absolvoval Radek Martínek. Těsně po rozjezdu soutěže kádr posílili Václav Prospal a Radek Dvořák. V průběhu základní části přišli ještě Stanislav Neckář a Roman Turek, který s sebou přivedl na výpomoc svého kamaráda z Calgary Andrew Ference. Kromě šesti posil z NHL disponovala budějovická kabina celou řadou zkušených extraligových harcovníků.
Budějovičtí odchovanci převažovali, ale nouze nebyla ani o přespolní. Jedním z nich byl útočník Petr Havelka, který favorita první ligy posílil od začátku druhé čtvrtiny základní části. Rodáka z Mostu, v té době už dvojnásobného mistra extraligy s pr
ažskou Spartou, si do Budějovic přetáhl Josef Jandač díky znalosti Havelky z Kralup nad Vltavou, kde se trenér i hráč potkali v místní juniorce. Bránící křídlo na působení v Budějovicích vzpomíná v dobrém a nejen proto, že mají se ženou Karinou chatu v Bechyni a do jižních Čech tak jezdí docela často.
„Byla to sice jen jedna sezóna v Budějovicích, ale o to emotivnější, že se bojovalo o postup do extraligy. Jedná se sice o ohranou písničku, ale podle mého je to ještě těžší než získat titul v extralize. První ligu musíte vyhrát a pak je třeba se ještě prokousat baráží. Musíte potvrdit výkonnost ze základní části a jste pořád pod tlakem, protože ani postup do finále se ještě nerovná úspěchu. Od Budějovic se postup očekával a my byli pod hodně velkým tlakem. Sešla se tu ale tak dobrá parta, že se to nakonec povedlo,“ vzpomíná dnes 30-tiletý Havelka, který kromě Sparty a Budějovic prošel i Plzní, Ústím nebo Boleslaví.
Blur hráli podle chomutovských not
Do play-off Jihočeši vstupovali z prvního místa a Sareza Ostrava jim ve čtvrtfinále podle očekávání nekladla větší odpor. Postup se od hvězdami nabitého týmu Budějovic očekával i v semifinále s Chomutovem, ovšem série se stabilním členem špičky první ligy měla být o poznání vyrovnanější. Co přišlo, však překvapilo i největší pesimisty v řadách jihočeských fandů. Severočeši sice pravidelně ohromují hokejovou veřejnost údernou útočnou silou, v semifinále proti favoritovi z Budějovic však vsadili striktně na pevnou defenzívu a aktivní bruslení. Tato taktika jim přinesla ovoce v podobě jedné výhru už v úvodním dvojzápase na jihu Čech.
Třetí zápas rozhodlo až prodloužení a radovali se v něm opět domácí hokejisté z podkrušnohoří. Hudební doprovod při vítězné Mikšovicově brance v podání skupiny Blur a jejich písničky Song 2 - Woo hoo (doprovázela každý gól Chomutova) měl pro fanoušky Jihočechů doslova hororovou příchuť. Velký favorit z Budějovic byl najednou na pokraji vyřazení a o dění v 1. lize se rázem začala zabývat i širší hokejová veřejnost, škodolibě si přející překvapení na úkor favorita. „Vybavuje se mi to hodně živě. Jeli jsme tam za stavu 1:1 v sérii. V prodloužení jsme ztratili i třetí zápas. Situace nebyla lehká, navíc ve čtvrtém zápase jsme ztratili Vencu Prospala, který si u mantinelu narazil bok,“ vybavuje si Havelka.
Čtvrtý zápas se opravdu dohrával v hodně hektické atmosféře. Ve vzduchu byl cítit nádech senzace, jenž se vznášel nad ledem chomutovské haly. Na obou týmech se sice začala podepisovat nastupující chřipková epidemie (HC ČB dohrával jen s 8 útočníky!!!), přesto to byl velký boj. A přitom ze začátku nic nenasvědčovalo dramatu, Jihočeši drželi utkání pevně v rukách. „Ve 12. minutě jsme vedli 2:0 a kontrolovali hru. Jenže jim se povedlo ve dvou přesilovkách srovnat a byli zpátky na koni,“ probíhá Petru Havelkovi znovu před očima.
Kdo tam tenkrát nebyl, těžko pochopí, v jaké atmosféře se zápas dohrával. Tragédii pro Budějovice mohla přinést 58. minuta. Puk odražený od zadního mantinelu putoval zpátky před branku, kde se ho chomutovský útočník snažil hbitě vrátit do odkryté branky. Jen pohotové vykopnutí betonu Jana Chábery, který odchytal náročnou sérii, zachránilo budějovické od pohromy. Zápas tedy dospěl do prodloužení.
Kondor na mě skočil a už mě nepustil, směje se Havelka
„Nervozita tam samozřejmě lehká byla, protože v prodloužení rozhoduje zlatý gól a může se stát cokoli – odraz od brusle nebo nenápadné nahození na branku může znamenat konec. My jsme ale před prodloužením byli klidní, věděli jsme, že máme na to je porazit. Řekli jsme si, že tady prostě nemůžeme prohrát. Že musíme hrát svojí hru. Bylo nám jasné, že do prodloužení nastoupí nabuzení a že je požene dopředu plná hala. Z přemíry snahy ale vyplynou chyby a my jsme si na jejich zaváhání počkali,“ přibližuje Havelka klíčový moment utkání.
Chomutovští hráči za bouřlivého aplausu doslova vyběhli z kabiny. Tomu ostře kontrastovaly zadumané výrazy na tvářích Budějovických. V žilách zhruba sedmdesátky hostujících fandů by se krve nedořezal. Nejen oni, ale i mohutná domácí většina se připravovala na infarktové vyústění v podobě nájezdů. Stopku očekávanému scénáři však vystavil právě Petr Havelka, který vsítil jeden ze svých nejdůležitějších gólů kariéry. O to důležitější, že coby bránící křídlo jejich střílení v popisu práce neměl a tudíž za vyhlášeného kanonýra neplatil, neboť pro hodnocení jeho výkonů byl důležitější pomyslný šuplík +/-, kde měl vždy důkladně zameteno. Vše se odehrálo v 65. minutě těsně před tím, než se prodloužení mělo překulit do své druhé poloviny. Nikdo nemůže celý moment popsat barvitěji než jeho hlavní účastník:
„Vidím to jako dneska. Ta situace nastala tak, že jsme je napadali u jejich branky. V prodloužení to nebyl zas takový problém, protože jsme měli střídačku blíž Horčičkovi. Přesně si už nepamatuju, kdo se mnou byl na ledě, ale vím, že spolu se Standou Neckářem jsme si to hlídali spíš vzadu. Výbornou práci odvedlo pravé křídlo (Kamil Brabenec, pozn. aut.), který výborně napadal za jejich brankou. Tam stál obránce připravený s pukem na holi rozehrát a díky forčekingu byl najednou pod tlakem. Za Standu Neckáře si zajížděl chomutovský útočník a jeho bek se rozhodl, že v tísni na něj zkusí vyhodit. Poslal vysoký lob, na který jsem na pravém kruhu naštěstí dosáhl, i když jsem musel vyskočit hodně vysoko. Pak už to bylo rychlé, kličkou jsem se zbavil druhého obránce, který se pohyboval před brankou.
Protože jejich útočníci počítali, že jim brejk vyjde a byli už v pohybu dopředu, bylo před brankou docela dost místa. Já jsem najížděl zprava a věděl jsem, že Horčička je kliďas, který řeší situace stoicky a útočníka vystává. Zvolil jsem proto zakončení nahoru. On položil pravý beton na led a lapačku si přichystal nahoru, aby vykryl i vršek. Mně se povedlo trefit mezeru mezi helmou a rukavicí, to je místo, kde brankář v podstatě nemá šanci zasáhnout. Naštěstí to vyšlo. Pak už si pamatuju jen Kondora (Luboš Rob, pozn. aut.), který na mě skočil a nepustil,“ završuje Petr Havelka vzpomínání s úsměvem na tváři a přiznává: „Úleva to byla určitě velká, protože domácí měli k vítězství stejně daleko jako my.“ Stejný pocit mají i pamětníci z řad budějovických příznivců, kteří očité sledování tohoto zápasu a jeho rozuzlení staví ještě výš, než pozdější spektakulární zápasy HC, potažmo MOUNTFIELDU ve vyřazovacích bojích v Sazka Aréně.
Sérii jsme zlomili už v Chomutově, je si jistý Havelka
Byla to záchrana v pravý moment, o osudu Budějovic by jinak rozhodovala loterie samostatných nájezdů. Talentovaného Cháberu sice ve čtvrtém zápase, na rozdíl od ostatních duelů v sérii, Chomutovští poměrně dost rozehřáli, s břemenem obrovské odpovědnosti by však byl ve velmi těžké pozici. Série se tedy stěhovala zpátky na jih Čech, kde torzo chomutovské sestavy, decimované stejně jako na straně Budějovic zraněními a virózou, předvedlo další heroický výkon téměř za hranicí svých možností. Petr Havelka je ale přesvědčen, že o osudu série se rozhodlo už v Chomutově.
„Velkým faktorem ovlivňující konečný výsledek bylo domácí prostředí. Je diváci hnali dopředu a i proto oba zápasy tam dospěly do prodloužení. V pátém zápase u nás to bylo znovu těsné, ale kritické okamžiky jsme zvládli my, protože zase za našimi zády stála vyprodaná hala. Jak už jsem řekl, byli jsme výborná parta, která kdyby netáhla za jeden provaz, tak by sérii s Chomutovem těžko lámala. Ta parta byla dobře složená z kluků z NHL i místních hráčů jako Sailer, Hřebejk, Květoň, Šimánek, Chábera a další. Celá liga byla proti nám, kamkoli jsme přijeli, chtěli vidět kluky z NHL, přitom nám nadávali, ale to byly jen takové ty výkřiky, to znám už z působení na Spartě. Třeba v Kadani žili z toho, že nás porazili, snad ještě celou další sezónu,“ vzpomíná s úsměvem a nadhledem trojnásobný mistr se Spartou, který následující sezónu strávil střídavě v Plzni, Spartě a Mladé Boleslavi.
„Měl jsem zájem v Budějovicích zůstat, ale vedení a trenér se bohužel rozhodli jinak,“ dodává. Ročník 2005/06 byl nakonec Havelkův poslední. Stop další kariéře mu vystavilo poměrně vzácné onemocnění kloubů. „Bylo to těžké období. Nejenže jsem musel nechat hokeje, ale já jsem se nemohl hýbat vůbec. Naštěstí mám skvělou ženu, která se mnou tohle období přestála. Teď už je to lepší, hokej hraju v pražské lize, jezdím na kole, chodím na tenis. Navíc v září k dcerce Marušce přibude bráška Pepík, takže se rozhodně nenudím,“ uzavírá Havelka.
Jak to viděl Pavel "Pajky" Vágner, šéf fanklubu
„Při vzpomínce na tenhle zápas se mi vybaví, že jsem byl zralej tak na tři bajpasy. Tohle prodloužení bylo nejdelší v mým životě, zestárnul jsem snad o rok. 
Všichni jsme každopádně věřili, že se ten zápas podaří vyhrát, ale Chomutov se kousnul maximálním způsobem, navíc doma měli velkou podporu v tý dřevěnobetonový chaloupce. Pro nás fanoušky i hráče to nebylo dvakrát příjemný. Ale v momentě, kdy se Peťa Havelka trefil, to byl nepopsatelnej pocit. Všichni jsme letěli na mantinel a užívali si ten parádní pocit velký úlevy. Na chomutovskej styl jsme tenkrát dvakrát ódy nepěli, ale s odstupem času musím před jejich hráči smeknout klobouk.“
(Na fotografii Pavel Vágner těsně po gólu Petra Havelky, v pozadí fanoušci slaví na mantinelu s hráči vítězství ve čtvrtém zápase série, pozn. aut.)
Série mezi HC České Budějovice a KLH Chomutov ve faktech:
27. 2. 2005, Budvar Aréna České Budějovice:
HC České Budějovice – KLH Chomutov 2:1sn (1:1, 0:0, 0:0 – 0:0)
Branky a nahrávky: 10. Brabenec (Rob, Jančařík), rozh. náj. Sailer – 20. Mikšovic (Jíra, Hájek). Rozhodčí: Blecha, Skoupý – Vrdlovec, Klein. Vyloučení: 2:8, bez využití. Diváci: 4 813. Střely na branku: 56:22.
28. 2. 2005, Budvar Aréna České Budějovice:
HC České Budějovice – KLH Chomutov 2:3 (1:2, 1:1, 0:0)
Branky a nahrávky: 7. Prospal (Ference), 31. Prospal (Ference) – 13. Nosek (Koláček, Šulc), 14. Boušek (Hájek), 24. Šulc (Jíra). Rozhodčí: Hradík, Trombík – Brada, Pala. Vyloučení: 9:12. Využití: 2:1. Diváci: 4 358. Střely na branku: 34:19.
2. 3. 2005, Zimní stadion Chomutov:
KLH Chomutov – HC České Budějovice 3:2p (0:0, 1:1, 1:1 – 1:0)
Branky a nahrávky: 30. Révay (Plaček, Šíp), 46. Jíra (Hájek, Mikšovic), 65. Mikšovic (Malát, Jíra) – 21. Krstev, 59. Prospal (Ference). Rozhodčí: Blecha, Skoupý – T. Prchal, R. Prchal. Vyloučení: 10:6. Využití: 1:2. Diváci: 5 800. Střely na branku: 21:38.
3. 3. 2005, Zimní stadion Chomutov:
KLH Chomutov – HC České Budějovice 2:3p (0:2, 1:0, 1:0 – 0:1)
Branky a nahrávky: 34. Koláček (Nosek), 53. Jíra (Mikšovic, Szakal) – 8. Hřebejk (Prospal, Dvořák), 12. Martínek (Dvořák), 65. Havelka (Brabenec). Rozhodčí: Hodek, Vlček – Kebrle, Koskuba. Vyloučení: 10:10, navíc Šimánek a Dvořák (oba CEB) 10 min. Využití: 2:0. Diváci: 6 300. Střely na branku: 31:47.
5.3. 2005, Budvar Aréna České Budějovice:
HC České Budějovice – KLH Chomutov 3:2p (1:1, 0:0, 1:1 – 1:0)
Branky a nahrávky: 1. Prospal (Dvořák, Pletka), 54. Hřebejk (Prospal, Dvořák), 69. Dvořák (Prospal) - 16. Koláček, 46. Koláček (Malát). Rozhodčí: Souček, Kubeš – Bejček, Kabourek. Vyloučení: 3:11. Využití: 1:0. V oslabení: 0:1. Diváci: 6 421. Střely na branku: 48:20.
Zajímavosti z Jihočeských listů:
Před třetím utkáním série (2.3.2005)
Štěpán Hřebejk před třetím utkáním série (2.3.2005)
Václav Prospal před čtvrtým utkáním série (3.3.2005)
Před čtvrtým utkáním série (4.3.2005)
Čtvrté utkání série (4.3.2005)
Před pátým utkáním série (5.3.2005)
