4:1, radovali se domácí. Nebo ne?

Martin Hanzal nasměroval proti Zlínu svůj tým do rychlého vedení o tři branky. V 54. sekundě se trefil sám, v šesté minutě asistoval na gól Michálkovi. Jenomže v dalším průběhu zápasu už se ani on, ani žádný jiný českobudějovický hráč prosadit nedokázal. Jednou k tomu ovšem neměl Hanzal daleko. V úvodu druhé třetiny šikovně tečoval nahození Kotalíka a hala vybuchla radostí, Budvar Aréna dokonce potemněla a spustila se gólová siréna - 4:1! Jenomže chyba lávky, Horčička měl velké štěstí a puk za brankovou čáru nepřešel. "Já jsem to přímo neviděl, jen jsem slyšel, jak cinkla tyčka, asi dvakrát," ušklíbl se Hanzal. "Tak jsem přijel za rozhodčím a ptal jsem se, jestli se nepůjde ujistit na video. On mi ale řekl, že to gól nebyl a když jsem to pak viděl, tak se puk opravdu zastavil na čáře," smutnil nad okamžikem, který možná mohl zajistit domácím tři body útočník z Phoenixu. "Gól to nebyl," uzavřel jasně Hanzal. Situaci můžete zhlédnout v sestřihu zápasu na našem webu.

K průběhu zápasu mohla padnout jen jednoduchá otázka: Co se stalo? "Takovéhle zápasy nemůžeme ztrácet, to si nemůžeme dovolit. Zápas, kdy vedeme 3:0 a skončí to 3:6, to je až trapné," nevytáčel se centr. A pokračoval: "Po takovémhle výsledku bych se chtěl omluvit nejen sám za sebe, ale za celý tým." Co říci k brankám Zlína, který vyhrál druhou třetinu 4:0? "Dali nám dva góly z přesilovek. Mají to nacvičené na střelu, která nemusí být ani tvrdá, jen stačí dostat puk skrz hráče před bránu, kde mají připravené dva tři hráče. Z toho bychom si měli vzít ponaučení a hrát to stejně."

---

Svým důrazem přispěl Okál ke zlínskému obratu

Zdeněk Okál sice v pátek nebodoval, přesto byl takovým symbolem valašského zmrtýchvstání. Hrál důrazně a Českobudějovickým to dělalo potíže. Ke hře Zlína se Hanzal vyjádřil takto: "Začali jsme dobře a oni nám to chtěli znepříjemnit tím, že do nás šli. To se jim povedlo, nechali jsme se vyprovokovat, měli jsme tam zbytečné fauly a oni nás potrestali. To byla voda na jejich mlýn." A co na to Zdeněk Okál? "Pořádně jsme se nahecovali po první třetině v kabině, když jsme si řekli, že takhle to dál prostě nejde, že na ně musíme vletět. A to se nám podařilo. Rozhodili jsme je pár střety, o to šlo. Zlomilo se to naší bojovností, začali jsme více bruslit".

Možná jste si toho sami všimli - zlínský útočník se často pošťuchoval s některým soupeřem. V posledním vzájemném zápase se po Okálově zákroku vážně zranil útočník HC MOUNTFIELD Soudek, a možná i proto na něj měli domácí větší pivku, než na kohokoliv jiného. Okál ale nesouhlasil, že by při zápase vnímal nějaké přílišné antipatie. "Moje hra je založená na střetech a na důrazu v soubojích a tahu na branku, takže doufám, že jsem to v pátek předvedl a pomohl týmu k tomu, abychom vyhráli. Každý zápas se do toho snažím jít naplno," vykládal spokojeně forvard.

Neuvažoval snad Okál o tom, že by svůj tým vybudil tím, že by se s některým ze soupeřů za nepříznivého stavu pustil do bitky? "Já jsem klukům věřil, že to zvládneme i bez toho, takže nic takového nebylo potřeba. Myslím si, že jsme ukázali, kde je naše síla." A to Zlín v pátek v Budějovicích bez pochyby ukázal.