Pavel Kantor: Pro každého gólmana je lepší, když je více v permanenci

Pavel Kantor dokázal v posledním kole vychytat kladenské Rytíře a mladíka v budějovické brance po zápase chválila i hvězdná osmašedesátka. Také dnes na jihočeského gólmana čekala hned trojice zkušených hráčů z NHL a nynější jednička HC Mountfiled se tak opět měla co ohánět.

Dostatek práce však strážci budějovické svatyně vyhovuje. „Pro každého gólmana je lepší, když je více v permanenci, chytá se pak daleko lépe. Mě jen mrzí, že jsme dnes ten zápas nedokázali dovést ke třem nebo minimálně dvěma bodům. Myslím si, že jsme měli dostatek příležitostí, abychom zápas zvrátili na svou stranu,“ povzdechl si Kantor, který v zápase musel ze své sbírky vytáhnout i několik zákroků z kategorie „zázračné“. Jeden takový se zrodil minutu před koncem prodloužení, kdy dva na jednoho jeli exbudějovický Hřebejk a Kanaďan Chimera. Hřebejk zvolil nahrávku a Chimera tak měl před sebou téměř prázdnou bránu. Kantor se však stačil na poslední chvíli přesunout a kanadského útočníka vychytal. „Myslel jsem si, že Štěpán bude spíše střílet, protože v průběhu zápasu střílel poměrně dost. Bylo vidět, že to chce tady v Budějovicích rozhodnout,“ říká s úsměvem. „Nakonec ale nahrál a náš obránce naštěstí dokázal jejich hráče zablokovat, čímž se přihrávka zbrzdila a já jsem měl trochu času na přesunutí a provedení zákroku.“

Utkání nakonec dospělo do samostatných nájezdů, kde byl jediným úspěšným exekutorem právě Kanaďan Chimera, který svou přesnou střelou nedal Kantorovi šanci. „Já jsem si myslel, že bude střílet, protože už v průběhu utkání měl několik střel a bylo vidět, že střelu má opravdu dobrou a velice razantní. Při nájezdu to pak trefil přímo pod horní tyčku. Člověk by tam musel jít trošku napřed, aby to dokázal chytit, bohužel mně se to nepodařilo...“ pokrčil Kantor smutně rameny.

Matúš Kostúr: Snažím se soustředit hlavně na sebe a na to, aby mě to bavilo

To, že tajemství úspěchu tkví z velké části právě v dobře chytajícím gólmanovi, se mohli návštěvníci slušně zaplněné Budvar arény přesvědčit i dnes. Matúš Kostúr je zatím totiž nejlepším brankářem v extralize, co se týče procentuální úspěšnosti zákroků, a že se nejedná o náhodu dokázal i dnes. Jenom ve třetí třetině šlo na slovenského muže mezi tyčemi 25 střel. Ani jedna si cestu za brankovou čáru najít nedokázala. „ Myslím si, že ten největší tlak přišel právě ve třetí třetině. První dvě jsme snad i vyhráli na střely a především okolo naší brány nebyl takový chaos. Ve třetí třetině už to ale Budějovičtí pálili ze všech stran a my jsme se ani nedokázali dostat do útočného pásma,“ ocenil chomutovský gólman dobrou ofenzívu domácích a vzápětí nezapomněl pochválit ani své spoluhráče. „Jakmile se hrálo u nás v pásmu, kluci dobře bojovali a když byla nějaká dorážka, tak mi pomohli.“

Stejně tak jako Pavel Kantor i Matúš Kostúr převedl v zápase několik zákroků, které by se daly nazvat jako klíčové. Především pak ten minutu před koncem základní hrací doby, kdy v tandemu ujížděli Hanzal s Prospalem a druhý jmenovaný nedokázal slovenského brankáře překonat. Ten se totiž na poslední chvíli stačil přesunout a pravým betonem zachytil Prospalovu střelu. „Já jsem se hlavně soustředil na hráče s pukem. Nebyl jsem si jistý, jestli bude nahrávat nebo ne. Nakonec nahrál a já jsem tam už stačil dát jen beton. Kdyby vystřelil nahoru, byl by to gól. Asi už tam bylo hodně sněhu po tom jejich tlaku, tak mu to nesedlo,“ dodal s úsměvem sympatický brankář. Podobných situací však bylo v zápase daleko více a právě útok tvořen posilami z NHL dělal dle Kostúra Chomutovským největší problémy. „Bylo je vidět celý zápas. Dobře napadali a když byli na ledě, tak jsme měli velké problémy dostat se z pásma a většinou jsme byli pod tlakem.“

Na Kostúra šlo v zápase přes 50 střel, což bylo podle jeho slov v této sezoně již po třetí. Z koncentrace ho nerozhodilo ani drobné hecování od protihráčů. „ Někdo se tam snažil před začátkem druhé třetiny něco prohodit. Teraz to príde, nebo tak něco. Já se ale snažím být klidný a podobných věcí si nevšímám. Snažím se soustředit hlavně na sebe a na to, aby mě to bavilo.“

V závěrečných samostatných nájezdech se z českobudějovických řad nedokázal prosadit nikdo. Kostúr však přiznal, že v této disciplíně dnes stálo štěstí na jeho straně. „Popravdě jsem se jenom jednou dotkl puku. Prvnímu to uteklo a druhému už ani nevím. Všimnul jsem si, že má dole hlavu, tak jsem se položil a vyšlo to. Kdyby mě ale vykoupal, tak je králem on,“ uzavírá Kostúr s úsměvem.