MADETA MOTOR ČESKÉ BUDĚJOVICE
15.04.2021, Michal Špírek

Mistrovství ho minulo, v extralize si spravil chuť. Je třeba být sebevědomým hráčem, říká Matěj Toman

ČESKÉ BUDĚJOVICE — Dvacetiletý útočník Matěj Toman se v premiérových extraligových startech zaskvěl solidní bilancí 12 bodů (4+8) ve 28 zápasech. Kromě Motoru nastupoval i za Litoměřice, zahrál si za ně i ve čtvrtfinále první ligy. Jedny starty mu ale v sezóny chyběly. Ty ve dresu se lvíčkem na hrudi. Jak se vypořádal s pozdním vyřazením z nominace na mistrovství světa dvacítek, jak hodnotí své extraligové působení a s čím vyhlíží příští sezónu v Motoru?

Máte dva týdny od konce sezóny, když jste si ji ještě prodloužil v play-off v Litoměřicích. Už jste si v hlavě srovnal, co vše jste v uplynulém roce zažil?
Sezóna se dá rozdělit na dvě části. Tu první jsem strávil v Litoměřicích, druhou v Motoru. Z osobního hlediska ji nakonec hodnotím docela pozitivně, hokejově jsem se posunul, z týmového hlediska byla sezóna samozřejmě špatná. Myslím si, že jsem nehrál špatně, akorát mě mrzí neúčast na dvacítkách a to, že jsem v úvodu moc nehrál v Litoměřicích.

Co se týče mistrovství světa, musel jste se vypořádat s vyřazením z nominace na poslední chvíli, kdy už jste dokonce odletěl s týmem do Kanady. Mistrovství dvacítek, to pro vás musela být před sezónou hlavní meta, že?
Ale nebyla to jediná důležitá meta. Chtěl jsem si zahrát extraligu. Chtěl jsem se od začátku sezóny prosadit v Motoru, což mi nevyšlo. Dvacítky byly důležité, hráči mají nejčastěji jen dvě šance se mistrovství zúčastnit, a mně to bohužel nevyšlo ani napodruhé.

Jak jste snášel to, že jste byl opravdu jen kousíček od toho si na mistrovství světa zahrát, ale pak jste dostal černého Petra?
To samozřejmě nebylo nic příjemného. Dozvěděl jsem se to 24. prosince, rodiče jsem s tou zprávou zastihl zrovna u štědrovečerní večeře. Nebyl jsem ani s nimi, ani s klukama v kabině. A letěl jsem domů. Takový hokej ale je, takových situací ještě bude dost.

Nepatřil jste k očekáváným lídrům reprezentace, ale ani jste před finální nominací nedostal šanci se ukázat v přípravném zápase...
To je pravda, kvůli covidu se musel překopat celý systém plánované přípravy před startem mistrovství, nakonec jsme měli k dispozici jen jedno přípravné utkání. Trenér to vzal jako generálku, takže my, kluci, nad kterými byly otazníky, jsme si nezahráli ani ten jeden zápas. Ale nemám to trenérům za zlé, nějaké rozhodnutí udělal museli a já ho respektoval.

Ale byla to pro vás v sezóně už druhá nepříjemná událost. Tou první bylo, že jste se po letní přípravě neudržel v kádru Motoru a byl poslán do Litoměřic. Přitom Václav Prospal poté v průběhu ročníku říkal, že by si vás v týmu už tehdy nejraději nechal. Jak se s tímto vědomím odcházelo?
Mrzelo mě to, věřil jsem si, že na to se udržet v týmu mám, a že si můžu zahrát extraligu. Ale už v létě jsem viděl ten přetlak v týmu, kdy nás bylo jednu dobu snad čtyřicet, takže jsem věděl, že to bude hodně těžké. Postupem času jsem si začal věřit, ani ty přípravné zápasy ode mě myslím nebyly špatné. Ale bohužel, někdy to tak je, že ani ten výkon samotný nemusí rozhodovat. Asi bylo snadnější pohnout do jiného týmu se mnou, něž s jinými hráči. Byl jsem tak poslán do Litoměřic, ale viděl jsem v tom před sebou další šanci, jak se ukázat trenérům dvacítky.

Před sezónou jste se vrátil po dvou letech strávených v Kanadě, kde jste hrál v juniorské WHL. Tam jste se dostal na základě CHL Import draft, kde jste skončil v roce 2018 nejvýše ze všech Čechů a pátý celkově. Byl jste někdy i v prognózách pro draft do NHL?
Možná tak jen tehdy se startem léta. V Kanadě se mi totiž po celé dva roky moc nedařilo. Ne, že bych hrál úplně špatně, ale hráči kolem mě byli lepší, na draft jsem v tu dobu vůbec neměl. Takže jsem se tomu, že jsem nebyl draftován, vůbec nedivil. Postupem času jsem na to přestal myslet a soustředil se jen na sebe.

Už při odchodu jste nezastíral, že vaším cílem bude v Kanadě přiblížit se zámořským hráčům vaší věkové kategorie, které jste měl možnost sledovat na reprezentačních akcích. Že chcete něco odkoukat. Povedlo se?
Zjistil jsem, že herně už se asi nezměním, abych byl jako oni. Jako Evropan mám v sobě nějaké hokejové návyky. Že nebudu tak přímočarým hráčem. Ale cíl byl spíše změnit se mentalitou, poznat jinou konkurenci a nepřestat makat. Kdybych zůstal tady v Čechách, měl bych cestičku ušlapanější a asi bych si neuvědomil to, že je třeba na sobě víc pracovat. Že to není jen hokej, co rozhoduje, ale že je to spousta dalších faktorů.

Takže uvědomění si toho, že hráč si nesmí dovolit ustrnout a uspokojit. Dá se to označit za hlavní poznatek, co jste si z Kanady přinesl?
Být disciplinovaný. Jak co se týče tréninku, tak třeba životosprávy, stravy. Aby vše dávalo smysl. A také, že je potřeba si věřit. Protože ti kluci v Americe jsou hrozně sebevědomí. Musel jsem se naučit víc si věřit a uvědomit si, že je za mnou dalších deset kluků, kteří se třepou na moje místo. Vážit si šance, ale být zároveň zdravě sebevědomý.

Působil jste v týmu z provincie Britská Kolumbie, která je známá svou přírodní krásou a národními parky. Stihl jste si ji procestovat?
Moc ne. Hokeje bylo dost. Ale při cestování na zápasy jsem něco viděl, třeba Kelowna, kde působil Pavel Novák, je krásná, s pěknými jezery. Nebo Vancouver je hezké město.

Po ukončení působení v zámoří, kde jste již neviděl a ani neměl možnost dalšího působení, jste se tedy vrátil domů. Jak hodnotíte angažmá v Litoměřicích z první poloviny sezóny?
Moc jsem tam bohužel nehrál. Bylo nás tam docela dost, kluci z dvacítek, kteří byli bráni jako lídři. Těm se dávalo docela dost prostoru. Na nás, co jsme to neměli tak jisté, už tolik času na ledě nezbývalo. Mrzelo mě to, stále jsem doufal, že budu hrát časem víc a víc a dostanu se i na ty dvacítky, ale bohužel to nevyšlo.

Asi vás ale muselo potěšit, že když jste se vrátil do Litoměřic ještě na zápasy play-off po konci sezóny Motoru, že už jste měl o poznání důležitější roli.
To bylo super, trenér na mě sázel, za což mu tímto děkuji. Bylo to i díky tomu, že jsem hrál v Motoru, to mi pomohlo. Trenér to asi viděl a dal mi v Litoměřicích větší roli. Čtvrtfinále jsem si užíval, bohužel jsme nakonec vypadli, ale byl jsem za možnost si poprvé zahrát play-off mezi chlapy moc rád.

Jihlavu už jste měli na lopatě, vedli 3:1 na zápasy, ale nakonec postup nevyšel. Právě Jihlava se teď utká s Kladnem o přímý postup do extraligy. Jak to tipujete?
Myslím, že celkem jednoznačně postoupí Kladno.

Co si slibujete od příštího ročníku?
Příští sezóna bude těžká, kdy se sestup a baráž bude týkat dvou týmů. Budeme se snažit dostat do play-off a udělat nějaký výsledek. Od sebe očekávám ještě lepší výkony, utvrdit pozici, co jsem si v Motoru začal budovat, ne jen dvacet zápasů, které jsem jakž takž odehrál, ale potvrzovat to po celou sezónu. Zapracovat chci na bruslení, to je v dnešním hokeji strašně důležité. A dostávat se více do střelby, když mám šanci, tak nekoukat pořád, komu můžu ještě nahrát, ale věřit. S tím souvisí nutnost tréninku střelby, abych dával góly.

Abyste více střílel vám předpokládám bylo kladeno na srdce i na výstupním pohovoru ze strany koučů?
Ano, něco takového mi Venca říkal už v průběhu sezóny. Abych se dostával více do šancí, víc střílel, že je třeba si to uvědomit.

Jak strávíte čas do startu společné přípravy, která začne 3. května?
Už trénuji s mým kondičním trenérem Josefem Žáčkem, kdy mám vytvořený plán přípravy včetně jídelníčku, je to super a snažím se to plně dodržovat.

Jako váš nejlepší hokejový zážitek uvádíte zisk mistrovského titulu se starším dorostem. V áčku Motoru jste se z úspěšného mládežnického týmu sešli s Beránkem, Novákem a Kubíčkem celkem čtyři. Ale nečekal jste přece jen, že se vás prosadí více?
Doufám, že příští sezónu budeme v Motoru aspoň tři. Je super se potkávat s klukama, které znám tak dlouho, třeba se Šimonem Kubíčkem snad někdy od čtvrté třídy. Prožili jsme toho hodně. Na jednu stranu si myslím, že čtyři hráči není tak málo, ale celkem mě mrzí, že nás nehraje profi hokej více. Ale to tak někdy je. Navíc někdo se dal jinou cestou. Věřím třeba tomu, že brankář Dan Svoboda, kdyby se dal na hokej, by byl také úspěšný. Ale dal přednost škole. Každý má své priority a doufám, že se klukům v životě daří a bude dařit.

Sociální sítě

Před 95 lety se narodil František Vacovský. V ČB 13 sezon, cca 160 zápasů, 31 gólů. Člen mistrovského týmu 1951 a bronzového týmu...

Na klubovém webu už je pro vás nachystán čerstvý rozhovor s naší posilou do brankoviště, Dominikem...

32. narozeniny dnes slaví útočník Matouš Venkrbec (@matousmax). Přejeme všechno nejlepší a hodně zdraví a gólů za Motor ??????

40. narozeniny slaví bývalý útočník Milan Kopecký. V ČB 1 sezona, 28 zápasů, 1 gól (zároveň vítězný), 5 kanadských bodů, 3 +/-...