dnes, Tomáš Kučera

Mistrovství „osmnáctek“ s budějovickou stopou: od Pouzara po Nedorosta

ČESKÉ BUDĚJOVICE - Pět bodů Václava Nedorosta proti Dánsku znovu připomnělo, jak silnou stopu zanechali hráči Motoru na dorosteneckých šampionátech. Tahle historie přitom sahá hluboko do minulosti! První šampionát se hrál už v roce 1967, tehdy to bylo ale mistrovství Evropy a hrát směli hráči do 19 let. Od roku 1977 už se hrál evropský šampionát omezený věkem 18 let, ale ještě dlouhou dobu trvalo, než se připojily i zámořské celky. Mistrovství světa se v kategorii do 18 let začalo hrát až v roce 1999. Každopádně do dlouhé historie těchto klání zasáhly desítky hráčů a odchovanců Motoru. Někteří se pak proslavili, jiní zapadli. Ale přivezli si hlavně bohatou sbírku medailí, kterou si dnes připomeneme.

V roce 1967 se v ruské Jaroslavli odehrál první ještě neoficiální turnaj mladých nadějí. Čechoslovákům se příliš nevydařil, skončili čtvrtí, ale tradice byla zahájena a od té doby se mladíci z celé Evropy (a později i celého světa) pravidelně sjížděli a testovali si, kdo je nejlepší.

Poprvé se do nominace dostali mladí Jihočeši v roce 1970. A jména prvních nominovaných vás asi nepřekvapí – Miroslav Dvořák a Jaroslav Pouzar se později proslavili coby dvě z největších legend nejen našeho klubu. Z turnaje ve Švýcarsku si tehdy jako mladíci přivezli stříbrné medaile, lepší byl jen Sovětský svaz s Treťjakem v brance. A Miroslav Dvořák přijel domů i s trofejí pro nejlepšího obránce turnaje.

Jaroslav Pouzar se představil na šampionátu i o rok později, tentokrát s ním jel jiný obránce Motoru – Jiří Šrámek. Společně se tehdy radovali z bronzu a kapitán Pouzar (na fotografii vpravo) zaujal i bilancí 6 gólů a 3 asistencí v 5 duelech. Stejnou medaili si Šrámek přivezl i o rok později, to už mu parťáka dělal další obránce Josef Vondráček. A jihočeská stopa nechyběla ani v roce 1973, kdy na turnaj cestovali útočník Zdeněk Šimánek a obránce František Joun. A ten se tehdy v Leningradě předvedl ve vynikajícím světle a byl dokonce vyhlášen nejlepším obráncem celého šampionátu, odkud si Československo odvezlo opět bronz.

Uběhl rok a ani v roce 1974 nechyběli na evropském mistrovství hráči Motoru. Tentokrát se ale Jiří Vondrka s Jaroslavem Vopátkem museli spokojit jen se čtvrtým místem. K lepšímu umístění nepomohlo ani 8 Vopátkových kanadských bodů (5+3) v 5 zápasech. Mimochodem Jiří Vondrka, bratr Michala Vondrky staršího a strýc Michala mladšího, byl prvním mladíkem z Motoru, který si zahrál na šampionátu osmnáctek, aniž by později nastoupil za A tým v mistrovském zápase. Nebyl však zdaleka poslední.

V roce 1975 cestoval do Francie útočník Norbert Král a přispěl tehdy k zisku stříbrných medailí, o kterých rozhodlo jen skóre! Čechoslováci totiž konečně porazili Sovětský svaz (4:3), za který hrál třeba Vjačeslav Fetisov, jenže zároveň prohráli se Švédy (3:4). Všechny tři týmy se sešly na 8 bodech a zlato nakonec cinklo Sovětům. O rok později Jaroslav Korbela musel na medaili zapomenout, bylo z toho ve Francii jen 4. místo.

Na první šampionát „osmnáctek“ v roce 1977 dostali nominaci hned tři mladíci z Motoru. Jiří Lála, Jan Podlaha a Roman Rákosník. V boji o zlato ale tentokrát byli lepší Švédové s legendárním Lindberghem v bráně a Matsem Näslundem v útoku, Jihočeši se museli spokojit se stříbrem. Pak následovala pauza bez budějovických borců, až v roce 1980 odehrál domácí evropský šampionát Petr Kroupa, syn českobudějovického brankáře Karla Kroupy, který kdysi na jihu Čech pomohl vyhrát jediný titul. Talentovaný mladík se mohl těšit ze zisku stříbrné medaile. Bohužel to byla jedna z jeho posledních hokejových radostí. Následně se potýkal s vleklými zdravotními problémy, za A tým Motoru si mistrovský zápas nikdy nezahrál a s hokejem musel brzy skončit. Zemřel v pouhých 40 letech.

Nepříliš šťastný hokejový osud stihl i dalšího českobudějovického účastníka evropského šampionátu osmnáctek. V roce 1983 si nominaci vybojoval obránce Rudolf Parýzek. Z turnaje v Norsku si přivezl bronzové medaile, ale ani on to nedotáhl do A mužstva Motoru. V jeho případě zejména proto, že nešťastnou náhodou přišel po úrazu o ledvinu, což jeho kariéru výrazně zbrzdilo.

V roce 1984 odjeli na evropské mistrovství do západní části Německa dva hráči Motoru, obránce Miroslav Hošek a útočník Radek Ťoupal, a bylo z toho nakonec stříbro, když lepší byli opět jen Sověti. Následovala bronzová účast Jaroslava Suka na ME 1986 a stříbrná Romana Horáka v roce 1987, kde českobudějovický borec lámal rekordy. V 7 zápasech nastřílel 10 gólů a na dalších 5 nahrál. Byl nejen nejlepším střelcem a nejproduktivnějším hráčem turnaje, neuniklo mu dokonce ani ocenění direktoriátu pro nejlepšího útočníka a také účast v All-star týmu.

Až v roce 1988 to konečně vyšlo! Teprve potřetí v historii, ale vůbec poprvé s českobudějovickou účastí, získalo Československo titul mládežnických mistrů Evropy! A zapojení hráčů Motoru nebylo rozhodně symbolické. Luboš Rob měl v 6 zápasech výbornou bilanci 4 gólů a 3 asistencí a ještě větší dojem zanechal brankář Roman Turek. Ten přijel původně jako dvojka, ale jakmile se dostal do branky, všechno bylo jinak! V 5 zápasech udržel průměr 1,98 gólu na utkání, probojoval se do All-star týmu turnaje a hlavně společně s „Kondorem“ přivezl na jih Čech zlaté medaile.

O tom, jak se vedlo jejich následovníkům, si budete moci přečíst ve druhém díle tohoto shrnutí…