11.11.2025, Václav Kucul

Matěj Toman o probíhající sezoně, posunu v sestavě či prodloužení smlouvy

Čtyřiadvacetiletý útočník se zkušenostmi ze zámoří, kam odešel v juniorském věku, kroutí již šestou extraligovou sezonu v dresu Motoru. Českobudějovická „dvacítka“ patří v aktuální sezoně k výrazným postavám jihočeského hokeje. Díky svým výkonům si Matěj Toman vysloužil prodloužení kontraktu. „Budějovice jsou mým domovem a hrát před našimi fanoušky je úžasné“, má jasno. Co dalšího v obsáhlém rozhovoru prozradil?

Matěji, jak jste trávil reprezentační přestávku?

Celou reprezentační přestávku jsem trávil v Budějovicích. Po utkání s Brnem jsme pondělí a úterý měli volné, takže jsem byl doma a odpočíval jsem. Trávil jsem čas se svým novým psem (usmívá se). Od středy jsme poté vyjma soboty znovu vlítli do tréninkového procesu a začali jsme se připravovat na Vítkovice.

Máte vy osobně reprezentační pauzy rád? Můžete dobít baterky a nabrat novou energii.

Přestávka přišla vhod. Jak říkáš, člověk může dobít baterky a od hokeje si odpočinout. Jak jsem ale zmiňoval, od středy jsme zase trénovali, dva dny volna ale byly super. Jinak to nějak extra neřeším, nad hokejem stejně přemýšlím v podstatě pořád.

Zápasové tempo je v extralize neúprosné. Jak moc složité to pro vás je?

Doposud to bylo hodně náročné. Hrálo se dvakrát až třikrát týdně a některé zápasy mě celkem vyšťavily. První čtvrtinu jsme odehráli skvěle, hráli jsme výborný hokej. Pak asi přišlo nějaké uspokojení, o kterém jsme si v kabině ale říkali, že přijít nesmí. Některé zápasy ideální ovšem nebyly, víme to. Extraliga je našlapaná a hodně vyrovnaná. Někdy to vyjde, někdy ne, dáváme do toho ale pokaždé všichni sto procent.

Jak jste zmínil, do sezony jste vstoupili skvěle. Takřka po odehrané čtvrtině základní části jste se nacházeli na úplném topu tabulky, což od vás asi nikdo neočekával. V čem byl ten klíč?

Klíč k tomu, že jsme se nacházeli nahoře, byl bojovný hokej. Nemusel se třeba tolik líbit, ale byl účelný. Všichni dělali svou práci, nikdo z toho nepolevil, a to se potom odrazilo na výsledcích. Když jsme nevstřelili moc gólů, zase jsme jich tolik nedostali, pokaždé jsme to dokázali nahradit něčím jiným. V tomto tkvěl úspěch týmu.

Bylo to po té nepovedené přípravě takové zadostiučinění? Špatná příprava, poté ale raketový start do soutěže. Spousta lidí vás pasovala hned od začátku extraligy na boj spíše v těch dolních patrech tabulky.

Byl jsem přesvědčený o tom, že se zvedneme a takové výsledky mít v sezoně nebudeme. Kdyby nám však před sezonou řekl, že to bude vypadat až takto, brali bychom to všemi deseti. Byli jsme rádi, že se nám pak začalo dařit. Hráli jsme správný hokej, který jsme hrát měli. Teď se do podobného módu snažíme opět dostat a chceme hlavně doma zápasy vyhrávat. Jak jsem říkal, tabulka je strašně našlapaná a v extralize není lehkého soupeře. Týmy zespodu se chtějí dostat nahoru a hrát proti nim je nepříjemné.

Momentálně se Motor nachází přesně v polovině tabulky, která je ale hodně vyrovnaná. Jak tedy prozatím hodnotíte tu aktuální sezonu?

Teď hodnotit sezonu je těžké. Většinou se stejně úspěch či neúspěch bere až podle toho, jak dopadnete v play-off. Samozřejmě ale první čtvrtina byla skvělá, poté však přišel útlum, což nikoho z nás netěší. Všichni chceme vyhrávat. Musíme ovšem bojovat i nadále a získávat body. Je to hodně natěsnané a v konečném zúčtování může rozhodovat každý bod. Musíme se vrátit k tomu, co fungovalo.

Máte do zbytku sezony stanovený nějaký cíl?

Stanovený cíl nemáme. Musíme se ale dostat do play-off a tam začne jiná soutěž. To je to, co každý chce hrát. Chceme udělat co nejvíce bodů, mít co nejlepší výchozí pozici a ideálně začínat doma. Za poslední dva tři roky nám to čtvrté místo pokaždé o fous uteklo. K tomu je ale dlouhá cesta. Zní to jako klišé, ale musíme jít zápas od zápasu, protože koukat někam dopředu nám teď moc nepomůže. Nikdo ale nechceme, aby sezona skončila po základní části.

Pomýšlíte třeba na zopakování toho bronzového úspěchu?

Občas nad tou sezonou, ačkoliv jsem tolik nehrál, zapřemýšlím. Byla to skvělá sezona. Bylo tady hrozně zkušených kluků a bylo skvělé sledovat, jak se chovají. Ať už na ledě či mimo něj.

V té sezoně jste vinou zranění odehrál pouze 12 utkání. Mrzí vás zpětně, že jste na ledě nemohl být víc? Protože to byla skvělá jízda.

Byla to velká škoda. Zranil jsem se ve 12. kole v Karlových Varech. Měl jsem vyhlídku, že bych mohl naskočit zpátky do sezony někdy po novém roce, operace se však úplně nepovedla a sezona pro mě skončila. S rukou jsem mohl začít něco dělat až v květnu. Ale ano, mrzelo mě, že jsem nemohl naskočit. Play-off se ničemu nevyrovná a každý toho chce být součástí, hrát ho před domácími fanoušky v Budějovicích je skvělé. Musíme teď ale hrát tak, jako bychom už ve vyřazovacích bojích byli.

Větší zranění se vám ale (zaťukejme to) jinak vyhýbají. Máte na to nějaký recept? Snažíte se dělat některé věci navíc?

Naštěstí jsem zatím žádné větší zranění, vyjma toho problému s rukou, neměl. Občas mám samozřejmě nějaké menší šrámy, s tím ale normálně hraju. Připravuji se i sám a dělám něco pro to, aby se mi zranění vyhýbala. Když se něco objeví, zapracujeme na tom s kondičním trenérem nebo fyzioterapeutem. Musím ale zaťukat, že se mi to vyhýbá. Když je hráč zraněný, strašně těžko se pak do toho dostává. Koukat na kluky, jak jsou na ledě, také není vůbec příjemné.

Letos máte v týmu trochu jinou roli než v těch předešlých ročnících. Máte větší ice-time, v posledních duelech jste hrál dokonce v první formaci, jak tohle vnímáte?

Nemyslím si, že bych měl nějak výrazně jinou roli. Je hodně podobná tomu, kterou jsem měl i v posledních letech. Chodíme s Martinem Beránkem na oslabení a týmu pomáháme tou „ošklivější“ prací. Většina kluků by chtěla dávat góly, my si ale uvědomujeme, že máme jinou práci, a právě tou pak třeba pomůžeme těm střelcům. Naše práce je ale také hodně důležitá. Pomáhala nám hodně na začátku sezony, kdy jsme zápasy vyhrávali. Tým občas potřebuje nějaký impuls, ať už je to zablokovaná střela, nějaký hit nebo i provokování soupeře, čímž ho dostanete do nekomfortní zóny. V tomto si myslím, že jsem dobrý. Chci se posouvat i nadále, jak v produktivitě, tak v komplexnosti centra, kterým jsem. Jsem ale rád, že mám teď větší ice-time, člověk si pak více věří.

Zlom přišel asi v zápase s Libercem, kdy vás trenéři prohodili do první pětky, zazářil jste gólem a asistencí a velkou měrou jste přispěl k obratu. Poté jste začal nastupovat i v jiných formacích než ve čtvrté. Dá se říct, že to bylo utkání, které vám vlilo novou krev do žil? Chytil jste šanci za pačesy a v sestavě se vyhoupl výše.

Zápas s Libercem jsem si užil. Dal jsem gól a bylo to fajn. Gólů celkově moc nedávám, takže jsem byl rád (usmívá se). Jsem rád, že jsme to otočili, dokázali jsme se semknout. Už tam ale přišel první náznak toho, že forma byla v poklesu, protože první dvě třetiny jsme nehráli moc dobře. Makáme ale dál a chceme sbírat body. To, že jsem se v sestavě posunul výše, bylo také ovlivněné zraněními. Měli jsme zraněné centry Buldu (Michala Bulíře) a Štěpána Hocha, který se teď vrací. Jestli ale budu hrát ve čtvrté lajně a budu blokovat střely nebo budu v první a občas dám nějakou branku je jedno, důležité je, abych byl, jakkoliv prospěšný týmu.

Po vašem boku teď nastupují hokejisté jako Nick Olesen nebo Robert Lantoši, kteří bezesporu patří k tomu nejlepšímu v extralize. Jak se vám s nimi hraje?

S kluky s Nickym a Lantym se hraje skvěle, sbírají hodně bodů. Symbióza s nimi je dobrá. Jak jsi řekl, patří k těm nejlepším plejerům, co naše soutěž má. Ovšem jak už jsem říkal, pro mě je důležité to, abych co nejvíce pomohl mančaftu ať už v první nebo čtvrté lajně. Styl hry se v té první trochu liší, měnit ho moc ovšem nechci. Možná bych mohl být více produktivní, nechci se na to ale nějak vázat, protože by to bylo akorát špatně. Výše v sestavě jsem se dostal díky své hře, které věřím a nechci od ní ustupovat.

Bavil jste se o své roli s trenéry?

S trenéry jsem se o tom bavil a chtějí, abych hrál pořád svůj hokej. Samozřejmě, produktivita je také důležitá, hokej se hraje na góly, mohl bych být více a více produktivní, ale každý tým také potřebuje typy hráčů, kteří se nebojí shodit rukavice, zajet do někoho a tak dále. Chci se držet jednoduchosti, klukům z první lajny to dělat jednodušší a vybojovat jim nějaké puky. Trenéři chtějí, abych nepolevoval ze své hry a hrál pořád stejně zodpovědně, tvrdě a dobře do obrany i do útoku. Už také nepatřím mezi úplně ty nejmladší a tým mě potřebuje také ve zodpovědnější roli. Věřím, že to mančaftu dávám a dávat budu.

Díky svému stylu hru odvedete také velké penzum práce při oslabeních. Vzpomínám si třeba na utkání na Spartě, kde jste na ledě v početní nevýhodě strávil hodně času. Jak vnímáte tuto roli?

Na Spartě to bylo ostré. Hráli jsme tam hodně oslabení, i ve třech proti pěti, což není ideální, někteří kluci pak také vypadnou z tempa, protože na oslabení nechodí a dlouho se třeba na led nedostanou. Sparta má dobré přesilovky, nebylo to vůbec lehké. Na konci jedné z nich jsme dostali gól. Myslím si, že jsme tam ale neodvedli špatnou práci. Hrát přesilovky a dávat góly by chtěl dávat každý, i já bych se někdy chtěl podívat na přesilovku a hrát co nejvíce. Od toho jsou tady ale jiní kluci, já mám jinou roli. Když si každý budeme plnit tu svou, tým bude komplexní, bude to zapadat a díky tomu pak utkání budeme vyhrávat.

Vysloužil jste si také nový kontrakt, který jste podepsal o další dva roky. Berete to jako odměnu za odvedenou práci během uplynulých let v Motoru?

Určitě jsem rád, že tady mohu minimálně další dva roky zůstat. Budějovice jsou mým domovem a hrát před našimi fanoušky je úžasné. Oslovil mě už Vašek Nedorost, se kterým jsem tady dokonce na začátku své kariéry hrál. Známe se dlouho. Bylo to víceméně docela rychlé, zavolal mi, že by mě chtěl do týmu i pro příští sezony a asi během dvou týdnů bylo všechno domluvené.

Jste rodilý Jihočech, co pro vás znamená hrát za Motor?

Sice jsem vyrůstal v Českém Krumlově, ovšem v Budějovicích už jsem strašně dlouho, takže je to skvělé. Znám to tady dobře a hraje se mi tady fajn. Hrát před rodinou a kamarády pro mě znamená hodně.

Když se ohlédnete za svým prozatímním působením v Budějovicích, vryly se vám pod kůži nějaké momenty, na které nikdy nezapomenete?

Vzpomínám si na utkání, ve kterém jsem vstřelil své první dva góly. To bylo ještě v první lize. Nezapomenu také na titul s dorostem, to všechno bylo ve stejný rok. Tyto dva momenty byly hodně silné.

V mladém věku jste odešel do zámoří, bylo pro vás rozhodnutí opustit Česko složité?

Těžké rozhodování to vůbec nebylo, chtěl jsem jít. Věděl jsem, že Motor chce postoupit do extraligy a nevěřil jsem tomu, že by pak mladší hráči dostali prostor. Prioritní pro mě ale bylo hrát hokej v Americe, tam se chce dostat každý. Nebyla to sice NHL, byla to juniorská soutěž, i tak to k tomu ale mělo stylem a vnímáním lidí kolem toho hokeje blízko. Bylo to na jiné úrovni, moc jsem si to užíval. Lidi tam hokej žerou a berou to jako náboženství. Byl jsem tam dva roky a moc jsem si to užil. Pak ale přišla možnost vrátit se zpět do Motoru a já chtěl zabojovat o místo.

Byl tam pro vás těžký život bez rodiny?

Na život bez rodiny jsem byl docela zvyklý, protože jsem z Krumlova dojížděl na hokej do Budějovic, kde jsem pak také bydlel na baráku s kluky, s hokejisty. Rodina tam za mnou asi čtyřikrát přiletěla, ale zvládal jsem to. Byli jsme v kanadských rodinách, kde se o nás starali starší hráči, kteří nás vozili na zimák. Bylo tam hodně cestování, na to, musím říct, bylo hodně těžké si zvyknout. Hokej mi to ale vynahrazoval. Jsem za tu zkušenost moc rád.

V čem jste viděl největší rozdíly mezi hokejem v Americe a tady v Čechách?

Hokej v Americe a v Česku je hodně jiný. Tam je to rychlejší, intenzivnější, hraje se více do těla, není tam extra žádná taktika. Soustředí se tam na každý detail, což už se děje i tady, protože hokej se posouvá a každý malinký detail je v té hře znát. Pro mě jako pro Evropana to byla obrovská zkušenost. Berou tě jako evropského hráče trochu jinak, občas si z tebe udělají srandu, ale jinak to bylo moc fajn.

Poté jste se vrátil zpět do Česka, jak na ten návrat vzpomínáte?

Vrátil jsem se pod pana Prospala, se kterým jsem měl dobrou zkušenost už předtím, trochu jsme se znali. Začal jsem pod ním hrát a dařilo se mi. Extraliga ale, myslím si, ještě nebyla tak kvalitní, jako v současné době. Chodí sem teď hodně kvalitní hráči. Poté jsem z toho ovšem trochu kvůli tomu zranění vypadl. Jezdil jsem tehdy také hrát hokej do Litoměřic a pořád nějaké pendlování také nebylo úplně příjemné, ale pomohlo mi to. Jak se říká, všechno špatné je k něčemu dobré. Teď jsem doufejme na správné vlně a chci se pořád zlepšovat.

Máte nějaké ať už osobní, tak týmové cíle do následujících let?

Žádné osobní cíle nemám. Jdu zápas od zápasu a sezonu od sezony. Chci na sobě ale vidět určité herní progresy. Každého hokejistu samozřejmě láka se podívat do zahraničních lig, jako třeba do Švédska, Finska nebo Švýcarska a poznat jiný svět, jinou kulturu. Co se týče týmových úspěchů, naším cílem je play-off a pak uvidíme. Každý soupeř v něm je těžký, musíme si vážit každého vyhraného duelu. Mrzí mě v nedávné sezoně sedmé utkání ve čtvrtfinále s Třincem. Kdybychom se tehdy podívali do semifinále, bylo by to skvělé. Věřím, že letos skončíme co nejlépe.

Za chvíli se opět rozjíždí extraligový kolotoč, který rozjedeme zápasem ve Vítkovicích. Co od tohoto střetnutí očekáváte?

Očekávám od toho těžký zápas. Vítkovice mají dobrého trenéra, který jim vštěpuje stejný styl jako hrajeme my. Jsou nepříjemní, poctiví, dohrávají souboje. To jsou přesně ti soupeři, proti kterým neradi hrajete. Zároveň se na to ale moc těším. Věřím, že to bude kvalitní zápas. Také se nemohu dočkat, až v pátek nastoupíme na domácím ledě v Budvar Aréně.